Gaia spojila vědu s uměním

Evropská kosmická observatoř Gaia mapuje pozici miliardy hvězd v naší Galaxii, což je její hlavní úkol. Kromě toho však zvládá zaznamenat i mnohem bližší kosmická tělesa, takže velmi často zachytí i planetky obíhající kolem Slunce. Dnes Vám přinášíme obrázek, na kterém jsou zachyceny dráhy více než 14 000 známých asteroidů. Tyto vyobrazené dráhy jsou založeny na údajích, které pochází z druhé várky dat teleskopu Gaia, která byla zveřejněna v roce 2018. Většina planetek patří do tzv. Hlavního pásu (vyobrazeny jsou v jasně červených a oranžových odstínech), které se nachází mezi oběžnými drahami Marsu a Jupiteru. Tmavě červená barva pak patří Trojánům Jupiteru. Kombinace barev zachycující vědecké objevy má navíc i podobu moderního umění.

Nákladní Dragon opět poletí k ISS

Již sedmnáctá ostrá zásobovací mise lodi Dragon by se měla odehrát na první květnový den. Kosmická loď od firmy SpaceX je připravena ke startu na raketě Falcon 9, která poletí z rampy číslo 40 na floridském kosmodromu. V tomto článku najdete tradiční představení celé mise, odpovědi na nejčastější otázky a také některé zajímavosti. Ačkoliv se totiž může zdát, že když Falcony startují minimálně jednou měsíčně, tak jejich jednotlivé starty budou monotónní, opak je pravdou. Každá mise má své unikátní zajímavosti a ta aktuální nebude v tomto směru žádnou výjimkou.

Spektr-RG na Bajkonuru

Na kazašský kosmodrom dorazila 25. dubna cenná zásilka. Ve speciálním ochranném kontejneru sem přijel rentgenový teleskop Spektr-RG. Technici budou v dalších týdnech kontrolovat jeho stav, naplní nádrže palivem a připojí jej k nosné raketě Proton. Pokud se nic nepokazí, mělo by ke startu dojít 21. června letošního roku. Pro Rusko jde o velmi důležitou misi, jelikož ve svém portfoliu má jen pár vědeckých projektů mimo zemský povrch. Spektr-RG vznikl ve spolupráci Ruska a Německa, které zajistilo dodávku hlavního ze dvou rentgenových teleskopů (eRosita), které budou na palubě Spektr-RG spolupracovat.

Kosmotýdeník 345 (16.4. – 28.4.)

Je nedělní poledne, tedy ideální čas podívat se, co všechno přinesla kosmonautika v uplynulých sedmi dnech. V hlavním tématu Kosmotýdeníku se tentokrát podíváme na vykoupání lodi Starliner od Boeingu. Při testu se zkoušelo nouzové přistání na vodní hladinu. Dozvíte se také, jak se postupy a nástroje pro vyzvednutí posádek z kosmických lodí standardizují. Dále se podíváme na statický zážeh centrálního stupně Falconu Heavy, Falconu 9, anebo na povrch planetky Bennu. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli.

Speciální izolace zrcadel JWST

Aby mohl Dalekohled Jamese Webba pozorovat vzdálené kosmické objekty v infračervené části spektra, musí být jeho přístroje ochlazeny na extrémně nízké teploty – tak nízké, že by na Zemi stačily nejen ke zkapalnění kyslíku, ale dokonce i k jeho ztuhnutí. Abychom byli konkrétní, tak třeba přístroj MIRI bude speciální „ledničkou“ ochlazován na 6,7 K, tedy necelých sedm stupňů nad absolutní nulou – pro lepší představu v nám známých jednotkách je to -266,45°C. Díky tomu budou senzory spolehlivě registrovat i slabé infračervené záření, které se jinak nazývá tepelné záření. Chlazení přístrojů jsme se již věnovali v samostatném článku, ale ani zrcadla nebudou ponechána kosmickému prostředí napospas.

Dočkáme se brzy raket s jaderným pohonem?

Jaderný motor Copernicus od NASA zdroj: neutronbytes.com

V posledním zákoně o federálních výdajích, který prošel Kongresem letos v březnu, a který obsahuje i kapitolu výdajů NASA, je trochu zastrčena „malá“ položka 100 miliónů USD na vývoj jaderných raketových motorů. Podle sdělení NASA plánuje do roku 2024 demonstrační let takového motoru. Jaderný pohon – Nuclear Thermal Propulsion (NTP) je teoreticky mnohem účinnější než chemický pohon a může snížit podstatně letový čas i spotřebu paliva při letu např. k Marsu. To by přineslo snížení času stráveného astronauty v prostředí mikrogravitace i jimi přijatých dávek radiace. I nepilotované sondy by dosáhly s takovým pohonem svých cílů dříve a tím by se Sluneční soustava otevřela dalšímu zkoumání.

Pokec s Kosmonautixem – duben 2019

Při pohledu do kalendáře je jasně vidět, že dnes nastává poslední pátek v měsíci a pravidelní čtenáři našeho webu už jistě vědí, co to znamená – přichází čas na čtvrté vydání našeho seriálu Pokec s kosmonautixem. Pokud jste o tomto formátu ještě neslyšeli, pak vězte, že jde o živé vysílání, které trvá jednu až dvě hodiny a jeho náplní je odpovídání na dotazy diváků v chatu. Má to být přátelská diskuse v klidné atmosféře, což se nám zatím v předchozích dílech vždy dařilo. Pevně věřím, že tomu tak bude i tentokrát a už se těšíme na všechny, kdo naše vysílání navštíví. Začínat bychom měli v osm hodin večer.

Rozpad horního stupně byl nakonec užitečný

Pokaždé, když na oběžné dráze dojde k rozpadu nějaké družice, nebo horního stupně, vzniká tím velké množství úlomků, které mohou ohrožovat ostatní družice. Když už ale k takové události dojde, je vhodné se z ní poučit, využít ji ke sběru informací, které bychom jinak získávali jen stěží a právě o jednom takovém příkladu, kdy nepříjemná událost mohla být využita pro dobrou věc, bude pojednávat dnešní článek. V hlavní roli se představí horní stupeň Centaur, který se do vesmíru vydal prakticky před deseti lety a nedávno se rozpadl na mnoho malých kousků. Díky mezinárodní spolupráci a rychlé výměně informací však vědci získali cenné informace o tom, jak tyto události probíhají.

Hayabusa 2 obhlédla kráter, který udělala

Japonská sonda Hayabusa 2 zahájila včera v 7:30 sestup k asteroidu Ryugu. Důvodem byla inspekce kráteru, který tu na začátku dubna vytvořila pomocí impaktoru SCI (bližší informace najdete v tehdejším článku). Poté, co došlo k vypálení měděného projektilu vůči planetce, se sonda od povrchu vzdálila do bezpečné vzdálenosti. V okolí Ryugu se pochopitelně objevilo větší množství úlomků různých velikostí a proto se od začátku počítalo s tím, že sonda počká minimálně dva týdny, než se odhodlá blíže k povrchu. Během této doby některé úlomky odletěly pryč a jiné sedly na povrch. Nyní je již podle všeho bezpečné zahájit inspekci nově vytvořeného kráteru.

Pět důvodů, proč (ne)letět na Mars a zůstat tam

V diskuzích i v komentářích pod našimi články občas zaznívá, že kolonizovat Mars, nebo se tam jen pokusit letět je zbytečné a nic nám nemůže přinést. Zaznívají rozličné důvody od těch evergreenů jako „Dokud nevyřešíme hlad v Africe“, po oblíbené konstatování, že robotické automaty jsou více než dostatečné k zodpovězení všeho, co by mohl člověk zjistit na Marsu, či jinde ve sluneční soustavě. Nabízíme vám pět argumentačních odpovědí na nejpoužívanější důvody „proč ne“, abyste mohli vysvětlit „proč ano“.