Vesmírná navigace pomocí pulsarů

I kapitáni vesmírných lodí potřebují navigátory a navigační systém. V posledních letech se intenzivně testuje možnost využití pulsarů pro účely vesmírné navigace. V minulém roce byly publikovány podrobnosti o testování této metody pomocí systému SEXTANT spolupracujícím s rentgenovým teleskopem na družici NICER. V nedávném článku jsem popisoval nejnovější výsledky přístroje NICER (Neutron star Interior Composition Explorer) pro studium rentgenového záření z vesmíru, který je umístěn na Mezinárodní vesmírné stanici ISS a je určen pro výzkum nitra neutronových hvězd právě pomoci rentgenového záření. Pozorováním nejtěžšího známého pulsaru PSR J0740+6620 se již podařilo nepřímo nahlédnout do nitra neutronové hvězdy a posoudit stlačitelnost jaderné hmoty v jejím centru. Součástí programu sondy je i projekt SEXTANT (Station Explorer for X-ray Timing and Navigation Technology) určený na testování vesmírné navigace s využitím pulsarů.

Na Mars se chystá dosednout „Bůh ohně“

Zítra po naší půlnocí, konkrétně v 1:11 SELČ se na povrch rudé planety chystá dosednout další robotické vozítko. Jde o vůbec první čínskou misi k Marsu a pokud se to lidové republice opravdu povede, tak se zapíše jako teprve druhý národ, kterému se to povedlo. Pokud tedy nepočítáme krátké vysílání modulu sondy Mars 3. Jde o opravdu prestižní záležitost a nás může těšit, že rover má na palubě celou řadu zajímavých vědeckých přístrojů, které nám mohou pomoci odhalit další tajemství Marsu.

SpaceX to s orbitální misí letos myslí vážně

Když jsme v polovině března vydali článek pojmenovaný „Orbitální let Starship ještě letos?“, ve kterém jsme představili smělý plán provést let sestavy Super Heavy / Starship mířící na oběžnou dráhu ještě v červnu letošního roku, byla na místě určitá opatrnost. Starship v té době ještě neměla ani jedno úspěšné přistání a výroba Super Heavy nebyla zrovna rozjetá. A to raději ani nemluvím o výstavbě orbitální rampy a obslužné věže. Dva měsíce ale utekly jako voda a máme tu pokračování příběhu – Starship SN15 si připsala úspěšné přistání, ve výrobní sekci se objevují díly pro Super Heavy BN3 i Starship SN20, které mají podniknout orbitální let a rampa pro starty celé sestavy roste úctyhodným tempem. Její prvky se skládají na nedalekém místě a pak se pouze jeřábem usadí na konstrukci. Je toho potřeba udělat zcela jistě ještě hodně, ale není pochyb o tom, že nyní jsme orbitálnímu letu mnohem blíže, než před dvěma měsíci.

Jusaku Maezawa poletí na ISS v Sojuzu

Známý japonský podnikatel, který plánoval letět k Měsíci v lodi Crew Dragon a nyní počítá se Starship, si předtím užije let na Mezinárodní kosmickou stanici v lodi Sojuz. Už dlouho se vědělo, že mise Sojuzu MS-20 bude jiná než obvykle. Na palubě nebudou členové dlouhodobé expedice a loď u stanice nezůstane půl roku. Společně s jedním profesionálním kosmonautem, který bude lodi velet, poletí dva kosmičtí turisté, kteří stráví na ISS jen několik dní a pak se ve své lodi zase vrátí na Zemi. Několikaměsíční spekulace o tom, kdo bude tvořit posádku, jsou nyní u konce. Úvahy ukončila oficiální zpráva agentury Roskosmos – lodi bude velet Alexander Misurkin a v roli turistů budou dva Japonci – Jusaku Maezawa a Jozo Hirano.

Sonda OSIRIS-REx vyrazila zpátky domů

Po téměř pěti letech v kosmickém prostoru se americká sonda OSIRIS-REX (Origins, Spectral Interpretation, Resource Identification, Security, Regolith Explorer) vydala na zpáteční cestu k Zemi. S sebou přitom nese velké množství kamenů a prachu, které odebrala z blízkozemní planetky Bennu. Bylo pondělí 10. května 22:23 SELČ, když se aktivovaly hlavní motory, na které čekal sedm minut dlouhý zážeh. To, že nešlo o běžný manévr dokládá skutečnost, že sonda neudělala větší manévr od příletu k Bennu v roce 2018. Zážeh způsobil, že se sonda na jeho konci vzdalovala od planetky rychlostí skoro 1000 km/h. Zhruba dva a půl roku dlouhá cesta k Zemi začala.

Thomasův fotokoutek 31

Někdy, když nás trajektorie ISS vede kolem pobřeží, mám dojem, že jsem jak na přídi člunu a že pilotuji letadlo v jednom… Tady jsme letěli nad západní Afrikou. Zdroj: flickr.com

Po týdnu tu máme pokračování fotokoutku z ISS. O ten se svými snímky a komentáři stará francouzský astronaut Thomas Pesquet. A my jsme rádi, že můžeme pokračovat v našem obnoveném seriálu i na Kosmonautix.cz a o tyto zážitky se s vámi podělit. Texty jsou přímým překladem, parafrází Thomasových komentářů nebo v nich najdete doplňující informace, vážící se k tématu na fotce. K úvodnímu snímku Thomas uvádí: „Někdy, když nás trajektorie ISS vede kolem pobřeží, mám dojem, že jsem jak na přídi člunu a že pilotuji letadlo v jednom… Tady jsme letěli nad západní Afrikou.“

Gateway (květen 2021)

Plán NASA vybrat jednoho nebo dva dodavatele pilotovaného lunárního landeru vyústil 16. dubna z rozpočtových důvodů v rozhodnutí o podpisu jediné smlouvy – se SpaceX v hodnotě 2,89 miliardy dolarů. Důvodem byl obrovský rozdíl mezi tím, kolik peněz NASA na program požadovala pro fiskální rok 2021 a tím, kolik skutečně obdržela. Rozpočet ve výši 850 milionů dolarů znemožnil při snaze o udržení termínu přistání na Měsíci v roce 2024 v rámci mise Artemis 3 výběr druhého alternativního dodavatele. Podrobný popis odůvodnění rozhodnutí jsme přinesli v minulém dílu. Podle nového záměru by konkurenceschopnost a zastupitelnost mezi dodavateli dopravních služeb landerů měla být vytvořena až v další fázi, do které bylo druhé pilotované přistání přesunuto. V rámci této fáze je plánováno nejméně šest rutinních misí. Každý vybraný dodavatel by před certifikací provedl jedno demonstrační přistání a po certifikaci by získal nárok na zajištění minimálně dvou rutinních misí. Na Průmyslovém fóru 3. května NASA potvrdila, že v této fázi bude výchozím bodem pro požadované služby dopravy posádek na Měsíc stanice Gateway, pohybující se na oběžné dráze Měsíce NRHO.

NASA souhlasí s komerční misí na ISS

NASA a Axiom Space podepsaly dohodu o první misi komerčních astronautů k ISS, která proběhne nejdříve v lednu 2022. „Jsme nadšeni, že vidíme, jak má více lidí přístup k vesmírným letům prostřednictvím této první soukromé mise lidí na stanici,“ uvedla Kathy Lueders, přidružená administrátorka pro pilotované mise z ředitelství NASA a dodala: „Jedním z našich původních cílů v rámci Commercial Low-Earth Orbit Development Program a opět v rámci našeho Commercial Low-Earth Orbit Development Program je to, že naši poskytovatelé mají jiné zákazníky než NASA, což může rozvíjet komerční ekonomiku na nízké oběžné dráze Země.“

MOL – špion, který se nekonal (10. díl)

Budova, v níž byly nalezeny skafandry projektu MOL

Pro pracovníka NASA Danna Oaklanda a manažera ochranné služby firmy Delaware North Parks and Resorts Henryho Butlera to měla být rutinní inspekce staré budovy. Společný bunkr startovních komplexů 5 a 6 byl už nějakou dobu využíván jako muzeum a ani jeden z dvojice si nemyslel, že by mohl skrývat nějaká překvapení. Bylo jaro roku 2005 a budova před nějakou dobou přešla ze správy NASA pod křídla firmy Delaware North Parks and Resorts – proto tady byli právě oni dva. Prohlídka probíhala bez většího vzrušení, ovšem jen do momentu, kdy oba muži stanuli před zamčenými dveřmi jedné z místností. Na tom by nebylo nic neobvyklého, nicméně po chvíli zkoušení Oakland a Butler zjistili, že k tomuto zámku nemají klíče. To bylo velmi podivné a tak jeden z dvojice vytáhl „master key“, tedy univerzální klíč, který by měl otevřít jakékoli dveře v této budově. Potemnělou místnost, ve které nefungovala světla, si oba muži prohlíželi za pomoci baterek. V jejich světle byly zřetelné poházené věci, mezi jinými pneumatika z raketoplánu, spousta drátů a dalšího elektrovybavení a také desítky krabic s filmy. Butler si vzpomněl, že během předávky objektu mezi NASA a Delaware North místní hasiči upozorňovali na jeden kamrlík, ve kterém je spousta skoro rozpadlých filmů, které představují požární riziko. Toto musel být právě onen kamrlík. Hasiči tehdy do místnosti jen nakoukli, proto jim unikl jeden podivný předmět, na který nyní Oakland s Butlerem narazili. Velká modrá bedna bez jakéhokoli označení okamžitě připoutala jejich pozornost. Opatrně otevřeli víko, na jehož vnitřní straně bylo ručně namalováno logo NASA a v údivu zírali na to, co se skrývalo uvnitř. Protože uvnitř byl kus velmi zajímavé historie. Přesněji řečeno – dva kusy…

Vylepšené středisko otestuje vozítko VIPER

Než bude moci americké vozítko VIPER vyšlapat cestu k dlouhodobému pilotovanému průzkumu Měsíce, musí nejprve projít sérií zevrubných testů mobility, které probíhají u Erijského jezera. Laboratoř simulovaných lunárních operací SLOPE Lab (Simulated Lunar Operations Laboratory) na Glennově středisku v Clevelandu ukrývá několik terénů, které napodobují situaci na Měsíci a Marsu. Právě zde se vyhodnocuje chování strojů při pohybu a inženýři tu také hledají limity aktuálních návrhů. S tím, jak jsou vozítka sofistikovanější a komplexnější, pomůže tým SLOPES přidávat unikátní možnosti, které pomohou simulovat terénní podmínky a chování vozítka i dlouho před vlastním startem.