Pokec s Kosmonautixem – květen 2019

Přiznejte se, milí čtenáři, už jste si zvykli, že součástí posledního pátku v měsíci je Pokec s kosmonautixem? Pokud se tento formát již usadil ve Vašich itinerářích, velmi nás to těší. A pokud jste ještě žádný Pokec neviděli, vůbec nic se neděje – dnes totiž máme poslední pátek v měsíci a proto nás čeká Pokec s kosmonautixem. Jde o živé vysílání, které začíná kolem osmé večer a trvá zhruba dvě hodiny. Náplní tohoto formátu je přátelské povídání s lidmi, kteří mají stejné zájmy. V pohodové atmosféře odpovídáme na dotazy z chatu a diskutujeme o vše, co naše diváky / čtenáře zajímá. Publikum tak aktivně ovlivňuje podobu a obsah přenosu. Srdečně Vás všechny zveme k pátému vydání našeho Pokecu – startujeme už dnes v osm večer.

Evropa se chystá na cestu k Marsu a zpět

Vizualizace startu rakety se vzorky z povrchu Marsu.

Evropská kosmická agentura se Marsu věnuje dlouhodobě – její sonda kolem Marsu krouží již 15 let a už za téměř rok se k Rudé planetě vydá její první vozítko. Ovšem evropské plány týkající se Marsu tím rozhodně nekončí, ba co víc – ESA chce postoupit opět o krůček výš. Tou další úrovní není nic menšího než spoluúčast na mezinárodním programu několika misí, které mají společnými silami dopravit na zemi kousek Marsu. Program Mars Sample Return je považován za královskou disciplínu výzkumu Marsu a vědci se již desítky let těší na možnost prozkoumat v dokonale vybavených pozemských laboratořích materiál z Rudé planety.

ŽIVĚ A ČESKY: V Utahu se bude opět tavit písek na sklo

Nedaleko města Promontory v Utahu se nachází komplex, ve kterém probíhají zkoušky raketových motorů na tuhá paliva. Po změně vlastníka spravuje tento areál společnost Northrop Grumman, která by dnes měla využít největší stanoviště k opravdu velké zkoušce. Na statický zážeh se totiž chystá první stupeň připravované rakety OmegA, která bude ve velkém využívat právě motory na tuhá paliva, které vychází z urychlovacích motorů na raketoplánech. Největší z nich je, jak už to v kosmonautice bývá, první stupeň a proto Vám chceme trochu netradičně nabídnout česky komentovaný přenos právě z této zhruba dvouminutové zkoušky, ke které by mělo dojít ve 21:05 našeho času.

Poslední návštěva Hubbleova teleskopu (2/2)

STS-125

V poledne toho dne stál na startovní rampě LC-39A Kennedyho kosmického střediska raketoplán Atlantis. Byl připraven ke startu na historickou misi – poslední návštěvu Hubbleova kosmického teleskopu. Zároveň se mělo jednat o poslední let raketoplánu jinam, než k Mezinárodní kosmické stanici. Naposledy k něčemu takovému došlo před 6 lety při tragickém letu Columbie, na jejíž palubě našlo svou smrt sedm astronautů. Atlantis ale na svůj velký den nebyl připraven sám. Kousek opodál na rampě LC-39B vyčkával Endeavour, jehož posádka poslední měsíce trávila nácviky na záchrannou operaci. Dva kosmické letouny připraveny ke startu – unikátní pohled, který nebyl k vidění každý den. Ostře sledovaná událost vzbuzovala zájem médií i široké veřejnosti. Aby také ne – byl to den, kdy se sedmička vysoce kvalifikovaných odborníků měla vydat zachránit legendární astronomickou observatoř a uvést ji do lepšího stavu, než byla při svém startu před téměř dvaceti lety. Hubble už na své poslední návštěvníky netrpělivě čekal.

ŽIVĚ: Dva Rusové na kosmické vycházce

Na ruské kosmonauty Olega Kononěnka a Alexeje Ovčinina čeká dnes večer našeho času výstup do volného prostoru, který má trvat šest a půl hodiny. Jejich úkoly jsou poměrně rozličné. Čeká na ně třeba odběr vzorků z vnějších stěn modulu Pirs – Rusové by totiž rádi prověřili, jaká je úroveň jeho mikroskopického poškození. Na modulu Pirs se ještě zdrží při čištění jeho iluminátorů a v závěru na ně pak čeká úklid dvou experimentů. Konkrétně jde o experimenty Test a Vynoslivost, které byly po dobu několika let vystaveny střídání teplot a kosmickému záření. Kosmonauti oba experimenty uloží do speciálních kontejnerů, ve kterých se pak vzorky přepraví na Zemi.

Gateway (květen 2019)

Připravovaná kosmická stanice Gateway má pilotované kosmonautice v příštím desetiletí umožnit strategickou přítomnost v blízkosti Měsíce a na jeho povrchu. V dubnovém dílu jsme mimo jiné informovali, že podpis kontraktu na výrobu, vynesení a demonstrační fázi provozu klíčového prvního dílu stanice, pohonného a energetického modulu PPE, je stále odhadován do 31. května. NASA již v loňském roce avizovala, že PPE bude prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru postaven na platformě existujících komunikačních satelitů, doplněné o výkonný solárně elektrický pohonný systém. Například Boeing zveřejnil informaci, že jeho návrh modulu je odvozený z řady satelitů 702. K vyhlášení vítěze nakonec došlo již 23. května. Jim Bridenstine na tiskové konferenci oznámil, že výrobcem modulu bude Maxar Technologies.

Anketa: Nejlákavější objekt vnitřní Sluneční soustavy

Vážení čtenáři, přišel čas nabídnout Vám novou anketní otázku. Ta předešlá tu visela už od ledna a proto už si zasloužila vyměnit – hlasů se v ní za 4 měsíce sešlo dost. V redakci jsme si ale lámali hlavu nad novou otázkou. Několik týdnů dlouhý brainstorming nakonec vyřešil kolega Martin Gembec, který přišel s anketní otázkou, která nás zaujala – ptáme se Vás tedy, který objekt vnitřní části Sluneční soustavy je pro Vás nejzajímavější z hlediska výzkumu. V tomto článku ale jako obvykle najdete i vyhodnocení ankety právě skončené.

Svět nad planetou (33. díl)

Mir z pohledu Sojuzu TM-17

Směna Vasilije Ciblijeva a Alexandra Serebrova měla trvat víceméně standardních 146 dnů a na Zem se kosmonauti měli vrátit 24. listopadu. Plán jejich expedice byl různorodý, posádka měla pokračovat v pozorování a snímání zemského povrchu, oblohy, hvězd a Slunce, probíhat měly tavby v píckách, biotechnologické experimenty, stranou samozřejmě neměla zůstat ani medicína. Celkově se měli Ciblijev a Serebrov angažovat přibližně v 80 experimentech, přičemž na výzkumnou práci mělo padnout 90 dní z celkového trvání expedice. Mimo to bylo v plánu uskutečnit tři výstupy do otevřeného prostoru. Jejich původní náplní bylo přenesení solárních panelů z Kristallu na Kvant-1, nicméně program výstupů byl změněn. Panely měly zatím zůstat na svém místě a kosmonauti se měli zabývat v první řadě instalací speciální konstrukce, jež měla být vztyčena hned vedle Sofory. Krom toho bylo v plánu v průběhu EO-14 ke stanici vypravit tři nákladní Progressy. Do oněch 4,5 měsíců byl tedy natěsnán tradičně poměrně ambiciozní program a Ciblijev i Serebrov byli připraveni na vysoké tempo své směny. O tom, že i tuto posádku nakonec doběhne ekonomická realita, v jejímž důsledku proběhne jedna nepříjemná změna v programu, zatím nikdo netušil. O dramatu na závěr Ciblijevovy a Serebrovovy expedice ani nemluvě…

Červnový start Electronu

Firma Rocket Lab by ráda dosáhla frekvence jednoho startu za měsíc, přičemž se jí to v poslední době daří. Poslední mise s názvem That’s a Funny Looking Cactus (ve volném překladu: To je ale divný (vtipně vypadající) kaktus), v jejímž rámci Electron 5. května vynášel družice s označením projektu STP-27RD. Konkrétně šlo o družice SPARC-1, Falcon ODE a Harbinger. Na blíže neupřesněný červnový termín se chystá další start Electronu z Nového Zélandu – tentokrát s označením Make It Rain (volně přeloženo Ať prší). V rámci této mise bude Electron opět využit pro sdílený start několika družic. Zákazníkem je v tomto případě firma Spaceflight, která funguje jako prostředník mezi výrobci družic a poskytovateli raket. Asi nejvíce si tuto společnost můžete pamatovat podle toho, že zajišťovala misi SSO-A, při které Falcon 9 vynesl vloni v prosinci 64 družic.

Návrat lodi Mr. Steven na scénu

V uplynulých měsících nebylo úplně jasné, jaký osud potká loď na záchranu aerodynamických krytů Mr. Steven, protože došlo k jejímu poškození během mise Nusantara Satu. Nehoda byla způsobena vinou špatného počasí v oblasti vymezené pro záchyt aerodynamických krytů. Loď Mr. Steven je díky speciální konstrukci, nainstalované na palubě, ve špatném počasí hůře ovladatelná a už 3,5 metrové vlny jí v podstatě znemožnily dokončit úkol, kvůli kterému si ji SpaceX pronajímá. Mr. Steven ve vlnách přišel o dvě ramena ze čtyř a chyběla i síť. Dobrou zprávou bylo, že se nikomu nic nestalo a posádka se tak po návratu do přístavu mohla v pořádku vrátit ke svým rodinám. V posledních dnech však začalo přibývat zpráv o aktivitě na palubě a nyní je jasné, že se i Mr. Steven pomalu, ale jistě vrací do služby a to je jedině dobře, protože jak se praví: „Loď je nejbezpečnější v přístavu, ale kvůli tomu se lodě nestavějí.“