Štítek ‘JWST’

Webb – Einsteinův prstenec

Vesmírný dalekohled Jamese Webba má velmi širokou paletu cílů. Od výzkumu těles Sluneční soustavy, přes exoplanety až po hvězdy. Jedním z pilířů činnosti tohoto předního teleskopu je ale také výzkum galaxií. A to opět všech možných tvarů i vzdáleností, od trpasličích objektů v sousedství Mléčné dráhy, jako jsou ona slavná Magellanova mračna, po extrémně vzdálené galaxie z počátku existence vesmíru, jako je třeba GLASS-z12, dosud nejvzdálenější potvrzená galaxie. My se dnes podíváme na jedno pozorování galaxie, která je od nás velmi daleko, přece jen však ne tak daleko jako ony rekordní objekty. A když mluvím o jedné galaxii, za chvíli též zjistíme, že jde vlastně o galaxie dvě.

S Webbem za hlubokým nebem – 8. díl

Dalekohled Jamese Webba

Ani další dva měsíce činnosti Vesmírného dalekohledu Jamese Webba nebyly z pohledu výzkumu nezajímavé a bylo tedy rozhodně do našeho seriálu co vybírat. A myslím, že nové výsledky rozhodně nejsou nezajímavé. I dnes se podíváme do vzdálenějšího vesmíru, konkrétně na velmi vzdálenou kupu galaxií a její okolí. V tomto dílu se ovšem budeme hodně věnovat objektům v Mléčné dráze. Podíváme se na legendární Krabí mlhovinu, pozůstatek supernovy z 11. století, ale zejména na exoplanety a protoplanetární disky. Právě pozorování těchto objektů totiž zveřejněným výsledkům v uplynulém období vévodila. Začneme ale přece jen daleko od domova a to u jednoho velmi zajímavého gama záblesku.

Rok 2023 ve fyzice – Objevování vesmírných rekordů

Když mě jeden z našich z našich čtenářů požádal o shrnutí roku 2023 ve fyzice, chtěl jsem nejprve odmítnout. Říkal jsem si, že se zase tolik zajímavých a zásadních událostí v tomto roce v této vědecké oblasti, přesněji v oborech, které sleduji a o něž se zajímám, nestalo. Nakonec jsem si ale řekl, že proč ne. Rozhodl jsem se tedy článek napsat a vydat. A myslím, že z toho můžeme udělat novou tradici, vždy těsně po Novém roce vyjde článek shrnující nejvýznamnější události ve fyzice v předchozím roce. Můj výběr bude samozřejmě čistě subjektivní, jakýkoliv jiný fyzik či popularizátor by na mém místě patrně volil jinak. Dodávám ještě, že ani počet zmíněných událostí nebude vždy stejný, někdy totiž může nastat na mimořádné objevy velmi bohatý rok, jindy naopak rok chudší. Ale dost bylo řečí, pojďme se pustit rovnou do tématu.

Jaký byl rok 2023? (Nepilotovaná kosmonautika)

Dámy a pánové, dovolte mi, abych Vás jménem celé redakce portálu kosmonautix.cz přivítal v roce 2024. O tom, že nás v tomto roce čeká řada úžasných kosmonautických událostí, není potřeba dlouze diskutovat. Ostatně stačí se podívat na naše nedávné články, které se věnovaly očekávaným událostem v nepilotované i pilotované kosmonautice roku 2024. Dnes se však naopak otočíme zpět a podíváme se na to, jaký byl rok 2023. Také tentokrát začneme kosmonautikou nepilotovanou a zítra si posvítíme na kosmonautiku pilotovanou. V obou směrech byl totiž právě skončený rok velmi bohatý.

Webb – potvrzení stáří a vzdálenosti galaxie Maisie

Od startu Webbova teleskopu v prosinci 2021 se v kosmologii mnohé změnilo. Tak především jsme dokázali napozorovat velké množství extrémně vzdálených galaxií. Mnohé i rekordní, probíhal dokonce až boj o to, která z pozorovaných galaxií bude mít největší rudý posuv, a tedy i největší vzdálenost. Tuto statistiku prozatím vyhrává GLASS-z12, máme ale i mnoho dalších nadějných kandidátů. Některé objekty již byly ze soutěže vyřazeny, když se ukázalo, že leží o něco blíže, než se zdálo, jiné naopak přibývají. Jednou ze stálic je galaxie se zvláštním názvem Maisie. U ní nedávno astronomové potvrdili původně avizovanou vzdálenost. Nejedná se sice o rekordní objekt, přesto je ale jeho vzdálenost enormní. Dnes se na tuto galaxii podíváme trochu blíže.

Webb a Chandra –⁠ nejstarší supermasivní černá díra

Supermasivní černá díra ve středu vzdáleného kvasaru a kolem ní akreční disk, který kvasar samotný pohání.

Webbův dalekohled už si za svou krátkou dobu činnosti připsal mnoho pozoruhodných objevů. Od nesmírně zajímavých spekter exoplanet přes zajímavé informace o Sluneční soustavě a hvězdách v naší Galaxii až po zkoumání vzdálenějšího vesmíru. Už se například podařilo pozorovat zajímavé gravitační čočky ve vzdálenostech miliard světelných let, extrémně vzdálené, ba dokonce rekordní galaxie či mimořádně vzdálené kvasary. Dnes se však podíváme na neobvyklé pozorování jedné černé díry, kterou JWST pozoroval společně s rentgenovým teleskopem Chandra, jenž už létá v kosmickém prostoru téměř čtvrt století a za tu dobu má na kontě stovky význačných objevů. Zmíněné pozorování černé díry patří mezi ně, neboť se jedná o rekordně vzdálenou supermasivní černou díru.

Podivný svět K2-18 b: Něco je ve vzduchu

Bylo-nebylo, kdesi v souhvězdí Lva, za osmatřiceti parseky a dost možná ještě dál, žil jeden červený trpaslík. Na první pohled byl docela obyčejný, ale už na ten druhý… Ten pohled přišel v roce 2015, a „pozorovatelem“ byl kosmický teleskop Kepler. Protože jeho staré a revmatické gyroskopy mu již nedovolovaly upřeně pozorovat jeho oblíbené souhvězdí Labutě, kterému se věnoval v letech 2009 – 2013, poctil svou pozorností také Lva a našeho zatím bezejmenného trpaslíka. Zjistil, že každých třiatřicet dnů jej oběhne planeta. A náš trpaslík od těch dob sluje K2-18. (Rozumějte: „K“ jako „Kepler“ a „2“ prostě proto, že šlo o Keplerovu druhou, prodlouženou misi. Osmnáctka je už číslo pořadové.) Pokud byste si pro hvězdu našeho příběhu přáli nějaké epičtější jméno, můžete jí říkat také EPIC 201912552. Trpaslíkova planeta byla pokřtěna hezkým a poetickým jménem K2-18 b. („Béčko“ znamená, že jde o první planetu nalezenou v daném systému. Proč ne „áčko“, ptáte se? Inu, vedle hvězdy, byť by to byl trpaslík, je každá planeta jenom „béčko“, pokud to tedy není rovnou „céčko“, „déčko“ atd.)

S Webbem za hlubokým nebem – 7. díl

V minulém období jsem si musel dokonce vybírat co se do seriálu dostane, a co nikoliv, jinak by délka posledního dílu překročila veškeré únosné meze. Na některé zajímavosti se tedy proto už nedostalo. S potěšením kvituji, a jistě i vy budete, že v posledním dvouměsíční se situace uklidnila, a nemusel jsem tedy opakovat variantu s vyřazováním některých výsledků. Vše co se objevilo na oficiální stránce ESA jako fotografie bylo zařazeno. Dnes se proto podíváme na dvě zajímavé galaxie, mlhovinu, známou supernovu či zcela nový typ objektů, o nichž jsme zde ještě nehovořili. Začneme ale u jedné dosti pozoruhodné hvězdy.

Kosmotýdeník 575 (18.9. – 24.9.)

Tempo, s jakým se na nás valí novinky z kosmonautiky, rozhodně nezpomaluje. Také v uplynulém týdnu jsme byli svědky hned několika zajímavých kosmonautických událostí. Pokud jste neměli čas sledovat všechny novinky, je tu pro Vás připraven Kosmotýdeník, který shrne všechny důležité události na jedno místo. Kromě výpisu článků, které jsme v uplynulých dnech vydali a tradičních rubrik, na Vás čeká i hlavní téma článku, ve kterém se budeme věnovat velmi zajímavému pozorování Teleskopu Jamese Webba, který svou pozornost zaměřil na jupiterův ledový měsíc Europa.

Kosmotýdeník 574 (11.9. – 17.9.)

Firefly Alpha

Týden utekl jako voda a v pravé nedělní poledne vám k obědu doteklo aktuální vydání těch nejzajímavějších kosmonautických událostí uplynulého týdne. V hlavním článku se Kosmotýdeník zaměřil na první úspěšný start rakety Alpha soukromé společnosti Firefly. Součástí letu byl i zajímavý náklad. Společnost je zajímavá nejen tím, že uvedla další malý nosič do světové rodiny raket, ale i přípravou lunárního landeru, který bude na povrch Měsíce dopravovat náklad pro NASA. V dalších tématech se zaměříme na fotografie ze startu Sojuzu MS-24, unikátní objev dalekohledu Jamese Webba nebo na nový evropský rover Idefix. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.