Odborníci z firmy United Launch Alliance dokončili významný milník – uzavřeli totiž kritické přezkoumání systémového návrhu CDR (Critical Design Review) nové rakety Vulcan s horním stupněm Centaur. CDR na systémové úrovni je vůbec posledním zhodnocením celkového návrhu rakety. „Je to mimořádný úspěch pro náš tým a významný milník ve vývoji rakety. Je to ukázka dokončení návrhové fáze a začátek formální kvalifikace,“ uvedl k dokončení CDR šéf společnosti, Tory Bruno.
Evropská kosmická agentura navázala spolupráci s britsko-norskou společností Nammo, přičemž cílem tohoto partnerství je vyvinout výkonný raketový motor pro evropský program průzkumu Měsíce. Nejprve by měl být tento motor použit na vzletové části mise Heracles. Vzletová část by měla zajistit dopravu vzorků z povrchu Měsíce na stanici Gateway, která bude obíhat kolem Měsíce. Samotná mise Heracles je momentálně ve fázi definování parametrů, přičemž vše probíhá pod křídly Evropské kosmické agentury. Na projektu však ESA spolupracuje i s kanadskou, americkou či japonskou agenturou.
Horní stupně nosných raket se povětšinou vyrábí z hliníku či jeho slitin. Pokud by se však místo nich začaly používat uhlíkové kompozitní materiály, mohlo by dojít ke snížení výrobních nákladů a naopak zvýšení nosnosti až o dvě tuny! Firmy MT Aerospace a ArianeGroup 14. května podepsaly s Evropskou kosmickou agenturou dohodu o vývoji demonstrátoru Phoebus (Prototype of a Highly OptimisEd Black Upper Stage – Prototyp vysoce optimalizovaného černého horního stupně). Za firmu MT Aerospace byl přítomen Ulrich Scheib, hlavní ředitel strategického a byznys vývoje a kosmického programu, ESA reprezentoval ředitel kosmického transportního oddělení Daniel Neuenschwander a společnost AraineGroup zastupoval Jean-Christophe Henoux, viceprezident divize budoucích programů. Smlouva podepsaná v pařížském ředitelství ESA staví na odkazu technologií horních stupňů a postupném rozvoji kompozitů pro kryogenní aplikace.
Jeff Greason uveřejnil v blogu TauZero stať “Gravity and Health” (Gravitace a zdraví), v které mj. uvádí, že (na prahu meziplanetárních pilotovaných cest a osídlovacích snah na Měsíci a Marsu) nevíme téměř nic o dlouhodobých rizicích nízké gravitace pro lidské zdraví. Lidstvo se vyvinulo v prostředí 1 ‘g’ (kde ‘g’ je “normální” tíhové zrychlení na 45 stupni šířky na úrovni moře – cca 9,8 m/s^2). V současnosti máme sice desetiletí zkušeností a dat o mikrogravitaci, neboli “nulové” gravitaci, ale “jediné”, co jsme zjistili, je, že dlouhodobá expozice nulovému g není moc lidi moc dobrá. Původní předpoklad, který se potvrdil, byl, že svaly, bez odporu, který by udržoval jejich napětí, atrofují. Skylab, Mir, a ISS nám poskytly dostatek údajů, které to potvrzují.
Od ukončení programu Apollo má NASA již potřetí mandát Bílého domu k obnovení pilotovaných letů na Měsíc. Space Exploration Initiative (SEI) George Bushe staršího i Vision for Space Exploration (VSE) George Bushe mladšího však z rozpočtových důvodů skončily dříve, než se mohla rozjet výroba hardwaru. Na rozdíl od tehdejších iniciativ je však nyní v pokročilé fázi stavby jak nosná raketa SLS, tak kosmická loď Orion pro dvě úvodní mise do blízkosti Měsíce, plánované na roky 2020/2021 a 2022. Toto aktivum nabízí jedinečnou příležitost uspokojit nedávnou výzvu Bílého domu přistát na Měsíci do konce roku 2024. V posledních šesti týdnech NASA připravovala technický plán a související návrh rozpočtu, který umožní zadat průmyslu zakázky na lunární lander. Bílý dům s navrženým rozpočtem na fiskální rok 2020 souhlasí, avšak jisté riziko je očekáváno v názoru Kongresu. Toto politické riziko je pro celý záměr momentálně větším, než případné technické překážky. Pokud Kongres expedici odmítne, nebude jasné, kdy přijde čtvrtá příležitost.
Že firma Blue Origin pracuje na lunárním landeru Blue Moon se už vědělo, ale teprve ve čtvrtek 9. května se veřejnost dozvěděla bližší detaily. Na tiskové konferenci ve Washingtonu vystoupil zakladatel společnosti, Jeff Bezos a přítomným novinářům přednesl své plány. Trochu zajímavě působí zákaz tweetovat o zveřejněných informacích během tiskové konference, takže veřejnost se k novinkám dostávala v prvních chvílích jen útržkovitě. Nyní se zdá, že firma nejbohatšího muže světa chce, aby její lander pomohl k dosažení cíle, který prosazuje administrativa prezidenta Trumpa – vrátit americké astronauty na povrch Měsíce do roku 2024.
Vliv radiace v kosmu na zdraví je dlouhodobě považován za nejdůležitější problém kosmické medicíny. Zdravotní problematice cest do vesmíru se NASA systematicky věnuje zejména prostřednictvím svého programu Human Research (HRP), který je od roku 2005 součástí Johnsonova výzkumného centra (JRC). Ředitelem programu je dr. William Paloski. Na výsledky výzkumů tohoto programu navazuje a doplňuje je práce Human Health & Performance (HH&P) Directorate – hlavně jeho Biomedical Projects Branch, Biomedical Sciences Branch, Habitability and Human Factors Branch, a Human Space Flight Operations Branch (česky – biomedicínské projekty, biomedicínské vědy, obyvatelnost a lidské faktory, pilotované vesmírné letové operace).
Planetární obrana – to je věc, kterou většina lidí zná jen z dobrodružných filmů. Jejich námět je v podstatě jednoduchý – Zemi hrozí srážka s planetkou či jiným kosmickým objektem, přičemž kolize by představovala riziko pro celou civilizaci. Lidstvo proto spojí síly a vytvoří misi, která má smrtonosný projektil nějakým způsobem zneškodnit či odklonit, přičemž každý film pak pracuje s trochu jinými metodami. Ačkoliv nad kvalitou filmového zpracování různých děl můžeme mít různé názory, jedno je jisté – námět není nereálný. Naše databáze planetek se postupně rozrůstá, zpřesňují se naše znalosti jejich oběžných drah, ale stále existuje pravděpodobnost kolize někdy v budoucnu. Menší objekty budou do naší atmosféry vstupovat samozřejmě i nadále, ale bát bychom se měli těch větších. V současné době nehrozí žádná významnější kolize v nejbližších desítkách let – přesto je potřeba být na pozoru a rozvíjet metody planetární obrany, abychom jednou mohli být připraveni. Ze statistického hlediska totiž nemá smysl ptát se, zda nám bude někdy taková kolize hrozit, správně se máme ptát, kdy to bude.
V březnu letošního roku se program evropského teleskopu PLATO dočkal významného milníku. Přišel čas na doručení první várky senzorů CCD (charge-coupled devices), které v rámci této mise poletí do vesmíru. PLATO si neklade malé cíle – má se jednat o přelomový projekt, který by měl objevit exoplanety o velikosti naší Země, které obíhají kolem nedalekých hvězd. PLATO je zkratka anglického názvu PLAnetary Transits and Oscillations of stars a do vesmíru má letět v roce 2026.
V roce 1995 vstoupilo do atmosféry Jupiteru speciální pouzdro, které několik měsíců předtím uvolnila sonda Galileo. Tohle pouzdro mělo kromě jiného prozkoumat, jaké tepelné procesy pohání cirkulaci atmosféry v obří atmosféře. Od té doby ale uplynulo v řekách už hodně vody a technika se posunula o velký kus vpřed. Na Goddardově středisku v Greenbeltu (stát Maryland) nyní odborníci pracují také na projektu, jehož výsledkem by měl být menší a schopnější radiometr (konkrétně typ NFR – net flux radiometer).
Nahrávání ... 
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License.
22. května 2019 
Rubrika: 
Štítky: 