Starship vrátí člověka na Měsíc

Píše se rok 1969 a na Měsíci přistává lunární modul mise Apollo 11. Inženýři firmy Grumman, kteří za něj zodpovídají, zažívají chvíle strachu i nebývalé radosti – jejich projekt se konečně dostal ke zlatému vrcholu … skok v čase aktivován, posouváme se o 50 let dopředu +/- nějaký ten měsíc. Píše se rok 2021 a NASA již několik let hovoří o návratu lidí na Měsíc v rámci programu Artemis. Rakety Space Launch System se už staví a stejně jsou na tom i kosmické lodě Orion. Chybí jen lander, který by posádku dopravil na povrch Měsíce a zpět. Proto NASA vyhlásila program HLSHuman Landing System. Do něj se měly přihlásit americké firmy, které by se tohoto úkolu chtěly zhostit.

ŽIVĚ: Sojuz MS-17 se vrací

Dnešní noc pro nespavce přináší jednu kosmonautickou událost. V sobotu bude mezi 00:10 a 00:30 (všechny časy jsou v SELČ) uzavřen průlez mezi modulem Poisk a kosmickou lodí Sojuz MS-17. Ve 3:32:30 bude vydán povel k odletu a Sojuz MS-17 se ve 3:34:00 oddělí od stanice a připraví na návrat zpět na Zemi. Na palubě budou dva ruští kosmonauti Sergej Ryžikov a Sergej Kuď-Sverčkov a americká kosmonautka Kathleen Rubins. Ti tvořili dlouhodobou posádku ISS od 14. října 2020, kdy v 10:48:47 zadokovali svoji kosmickou loď k modulu Rassvet.

„Pachatel“ Crew Dragon se vrátil na místo činu

SpaceX před několika dny převezla po Mysu Canaveral kosmickou loď Crew Dragon Endeavour. Stroj vybavený novým tepelným štítem a několika strukturálními vylepšeními čekalo připojení k raketě Falcon 9 před plánovaným čtvrtečním startem se čtyřmi astronauty vstříc Mezinárodní kosmické stanici. Loď se v úterý vydala na cestu z Mysu Canaveral, kde SpaceX provádí údržbu Crew Dragonů mezi jejich misemi, aby zanedlouho dorazila do montážní haly v blízkosti rampy 39A. V této hale pracovníci SpaceX vyzvedli loď z transportéru a překlopili ji do horizontální polohy, aby mohla být spojena s nosnou raketou Falcon 9. SpaceX by ráda vyvezla dokončenou sestavu na rampu koncem tohoto týdne, aby mohla o víkendu provést nácvik předstartovních činností spojený se statickým zážehem.

Test radaru pro průzkum dvojplanetky

Kosmický hardware se dá testovat různě. Třeba tak, že vezmete model CubeSatu Juventas, zavěsíte jej pod dron a pak s ním vyletíte do výšky – šlo o praktickou zkoušku antén, které mají za úkol provést historicky první radarový průzkum vnitřní stavby planetky. Juventas o velikosti krabice na boty poletí k dvojplanetce Didymos na palubě evropské sondy Hera. Jakmile se oddělí od mateřské sondy, vyklopí svou anténu, s pomocí které zahájí nízkofrekvenční radarové skenování menší planetky Dimorphos až do hloubky sto metrů. Tyto nízké frekvence se projeví ve formě vln o vlnové délce až 6 metrů, což je pro většinu měřicích stanovišť v interiérech budov příliš mnoho.

Kosmonaut Georgij Beregovoj by měl dnes sto let: nikdo dříve narozený se do vesmíru nevydal

Když se řekne „první kosmonaut světa“, automaticky nám naskakuje odpověď Jurij Alexejevič Gagarin. Ale otázka „kdo byl prvním narozeným člověkem, který se později vydal do vesmíru“ už je trochu záludnější. Odpověď zní: Georgij Timofejevič Beregovoj. Právě dnes by se dožil sta let. Ano, je to tak: nikdo dříve narozený, než Georgij Beregovoj se totiž do vesmíru nevydal. Seznam dvanácti „nejdříve narozených“ kosmonautů totiž vypadá následovně:

ŽIVĚ: New Shepard se chystá na cestující

Ve středu v 17:15 SELČ by měl z texaské základny Van Horn odstartovat 18 metrů vysoký jednostupňový nosič New Shepard. Ten si odbyl premiéru už letos v lednu a jeho oddělitelná kabina nese celou řadu prvků, které cílí na pilotované mise – od komunikačního spojení s řídícím střediskem až po pohlcovače vlhkosti z atmosféry. Také dnes bude v jednom ze šesti křesel figurína Mannequin Skywalker, ale před startem aktuální mise NS-15 proběhne nácvik činností, které mají simulovat nástup cestujících. Po přistání kabiny také pracovník firmy vyzkouší otevírání průlezu a vyzkouší se výstup imaginárních cestujících. To jsou jednoznačné známky, že se blíží pilotované suborbitální skoky do výšky okolo 100 kilometrů.

Přelomové projekty postoupily do dalšího kola

NASA vybízí výzkumníky, aby vyvíjeli a studovali nečekané inovativní metody pro cesty do kosmického prostoru a také pro jeho výzkum. Aby tyto cíle mohly pokročit, vybrala agentura celkem sedm studií, které si mezi sebe rozdělí dodatečných pět milionů dolarů. Vše probíhá pod hlavičkou programu NIAC (NASA Innovative Advanced Concepts). Vybraní výzkumníci již dříve za své návrhy získali alespoň jedno ocenění v rámci NIAC. „Kreativita je klíčem k budoucímu kosmickému průzkumu. To, že dnes podpoříme tyto revoluční nápady, může vypadat bizarně, ale připraví nás to na příští mise, získáme svěží přístup pro průzkum v dalších dekádách,“ říká Jim Reuter, zástupce administrátora ředitelství technologických misí NASA STMD (Space Technology Mission Directorate).

Druhá družice dostane prodlouženou službu

SpaceLogistics LLC, dceřiná společnost Northrop Grumman dokončila spojení MEV-2 (Mission Extension Vehicle-2) ke komerční komunikační družici Intelsat 10-02, která díky tomu bude moci poskytovat i nadále své služby. V současné době je Northrop Grumman jedinou firmou, která nabízí prodloužení aktivní služby družic a aktuální spojení je druhým případem, kdy byl systém MEV-2 využit. Jako první se do historie zapsal MEV-1, který se v únoru 2020 spojil s družicí Intelsat 901. V jeho případě došlo ke spojení s cílovou družicí nad geostacionární dráhou, ale MEV-2 se s Intelsat 10-02 spojila přímo na provozní geostacionární dráze.

MOL – špion, který se nekonal (6. díl)

Start stanice MOL v představách výtvarníka

Když se v první polovině šedesátých let objevila první inkarnace pozdějšího programu MOL, počítalo se s tím, že bude startovat z Cape Kennedy na dráhu ve výšce zhruba 300-350 km a se sklonem přibližně 30° vůči rovníku. Pro obecné experimenty, sběr základních dat o reakci lidského organismu na dlouhodobý pobyt v mikrogravitaci a omezené příležitosti k fotografování zemského povrchu tato dráha dostačovala. Ovšem s tím, jak se postupně posouvalo těžiště zamýšlených aktivit MOL stále více do „černé (rozuměj výzvědné a proto tajné)“ oblasti, nastal v tomto ohledu poměrně závažný problém. Pakliže by mise probíhaly na původně plánovaných drahách, byl by celý projekt vlastně k ničemu. Území, které politické špičky USA a vedení NRO zajímalo, leželo mnohem více na sever. Hranice Sovětského svazu měly svůj nejjižnější bod kousek nad 42° severní šířky. K tomu, aby bylo možné získat skutečně užitečná data stran dění na území největšího protivníka, by byla nejvhodnější polární dráha – tedy taková, která má sklon co nejblíže k 90° vzhledem k rovníku. Tato dráha by umožňovala sledovat de facto území celé planety. Byl tady ovšem malý háček: z Kennedyho mysu se na polární dráhu dostávalo (a dosud dostává) poměrně komplikovaně. Pokud by raketa startovala na polární dráhu směrem k severu, v úvodní fázi letu by její dráha vedla nad hustě obydleným východním pobřežím USA. Při jižním azimutu by pro změnu přelétala jižní Floridu. Existovalo sice jedno řešení, technicky však nebylo příliš schůdné…

Columbia? První raketoplán se mohl jmenovat Kitty Hawk, Polaris nebo Huron

Před čtyřiceti lety odstartoval raketoplán Columbia. Ale mohl se taky jmenovat Liberty. Nebo Marco Polo. Nebo Constellation. Nebo taky úplně jinak. Byl to každopádně tehdejší prezident USA Richard Nixon, který v roce 1972 rozhodl, že se nově vyvíjené kosmické raketoplány nebudou nijak jmenovat. Prostě půjde o program Space Shuttle. Na stole měl přitom návrh na názvy Pegasus, Hermes, Astroplane, Skylark a Space Clipper. První čtyři předložila NASA, pátý doplnili zaměstnanci Bílého domu. Nixon všechny odmítl a nechal kosmický raketoplán prostě kosmickým raketoplánem. Předchozí americké pilotované lodě dostaly jména Mercury, Gemini a Apollo, takže to byl odklon od zavedených pořádků.