Kosmonaut Georgij Beregovoj by měl dnes sto let: nikdo dříve narozený se do vesmíru nevydal

Když se řekne „první kosmonaut světa“, automaticky nám naskakuje odpověď Jurij Alexejevič Gagarin. Ale otázka „kdo byl prvním narozeným člověkem, který se později vydal do vesmíru“ už je trochu záludnější. Odpověď zní: Georgij Timofejevič Beregovoj. Právě dnes by se dožil sta let. Ano, je to tak: nikdo dříve narozený, než Georgij Beregovoj se totiž do vesmíru nevydal. Seznam dvanácti „nejdříve narozených“ kosmonautů totiž vypadá následovně:

  1. Georgij Beregovoj (SSSR) – 15. dubna 1921
  2. John Glenn (USA) – 18. července 1921
  3. Walter Schirra (USA) – 12. března 1923
  4. Alan Shepard (USA) – 18. listopadu 1923
  5. Donald Slayton (USA) – 1. března 1924
  6. Scott Carpenter (USA) – 1. května 1925
  7. Pavel Běljajev (SSSR) – 26. června 1926
  8. Lev Ďomin (SSSR) – 11. ledna 1926
  9. Gus Grissom (USA) – 3. dubna 1926
  10. Gordon Cooper (USA) – 6. března 1927
  11. Vladimir Komarov (SSSR) – 16. března 1927
  12. Vladimir Šatalov (SSSR) – 8. prosince 1927
Georgij Timofejevič Beregovoj (1921 až 1995)

Georgij Timofejevič Beregovoj (1921 až 1995)
Foto sbírka autora

Záměrně vypisujeme první tucet, protože z – poněkud logičtější – první desítky již bohužel nikdo není mezi námi. Až člověk na dvanáctém místě, Vladimir Šatalov (93), je dnes „nejstarším žijícím kosmonautem“. Pěkný přehled kosmonautů podle data narození od nejnižšího až po nejvyšší najdete na této adrese.

Georgij Beregovoj se narodil 15. dubna 1921 ve Fjodorovce (tehdy Ukrajinská SSR, dnes Ukrajina). V roce 1938 narukoval do armády, a protože měl zkušenosti se sportovním létáním, byl zařazen k letectvu. Nejprve si ale doplnil vzdělání na  Vorošilovgradské vojenské letecké škole. Po jejím dokončení v červnu 1941 nastoupil k bitevním letounům Iljušin Il-2 „Šturmovik“, celkem absolvoval 185 bojových misí. Létal s 671. bitevním leteckým plukem, který byl v květnu 1943 přeměněn na 90. gardový bitevní letecký pluk. Bojoval mj. u Kurska (kde byl 28. července 1943 sestřelen), na Visle, v Rumunsku, Maďarsku a v Československu. Létal v Brně i v Praze, kde pro něj válka skončila. Za svoji odvahu a hrdinství byl 26. října 1944 vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu (za dokončení 108 bojových misí; ztráty letounů Il-2 byly enormní, takže titul se v tomto případě opravdu uděloval „za zásluhu“). A propo, velitelem jeho sboru byl tehdy jistý Nikolaj Kamanin. Ano, byl to tentýž Nikolaj Kamanin, který pak byl v roce 1960 pověřený dohledem nad výcvikem prvních sovětských kosmonautů.

Georgij Beregovoj si po válce doplnil vzdělání, od srpna 1948 se stal zkušebním pilotem. Létal na šedesáti různých typech strojů. Když se v roce 1961 do vesmíru vydali první kosmonauti – v dubnu Jurij Gagarin a v srpnu German Titov – zatoužil Beregovoj po vesmíru také. Lety v raketách do té doby vypadaly jako bláznivé dobrodružství, ovšem kosmonauti se stali skutečnými celosvětovými celebritami a sklízeli nekonečnou slávu. Veteráni mezi piloty najedou začali usilovat o místa v kosmických lodích. A šli na to způsobem poplatným místu a době – protekcí.

Sojuz 3 startuje. Fotografie je z dobového tisku (časopis Radar 3-4/1968): kvůli absenci kvalitních (resp. Jakýchkoliv) obrazových materiálů se často jen vyfotografovala a přetiskla televizní obrazovka

Sojuz 3 startuje. Fotografie je z dobového tisku (časopis Radar 3-4/1968): kvůli absenci kvalitních (resp. Jakýchkoliv) obrazových materiálů se často jen vyfotografovala a přetiskla televizní obrazovka
Repro autor

Dne 9. prosince 1963 přijal generál Nikolaj Kamanin na žádost maršála Sergeje Ruděnka tři muže, kteří měli „dostat“ jeden kosmický let – a pak zaujmout manažerské pozice v oddíle kosmonautů. Logika byla jednoduchá: oddíl kosmonautů, výkladní skříň SSSR, potřebuje ve vedení zkušenost a rozvahu. Oněmi třemi muži byli zkušební pilot Valentin Sidorenko, doktor technických věd Georgij Katys a – jak správně tušíte – zkušební pilot Georgij Beregovoj. Ani jeden nesplňovali limit 35 let, který byl stanovený pro přijetí do oddílu kosmonautů: Katys jej překročil o pouhý rok, ale Sidorenko o čtyři a Beregovoj dokonce o osm let! Beregovoj byl i mimo požadované tělesné proporce: kosmonauti neměli mít výšku nad 175 cm a hmotnost nad 72 kg. On se mohl pochlubit výškou 180 cm a váhou 84,5 kg. Nicméně všemi předepsanými lékařskými testy prošel.

Georgij Beregovoj během letu Sojuzu 3. Opět fotografován z televizní obrazovky.

Georgij Beregovoj během letu Sojuzu 3. Opět fotografován z televizní obrazovky.
Repro autor

Kamanin je nechtěl z různých důvodů (obejití standardního výběru, věk aj.) přijmout, ale zároveň se bál Beregového odmítnout. Svolal proto komisi, která 13. prosince rozhodla, že se žádost o zařazení trojice mezi kosmonauty zamítá. Už 23. ledna 1964 se ale Beregovoj členem oddílu kosmonautů stal: orodovali za něj maršálové Ruděnko a Ponomarjov přímo u nejvyššího velitele vzdušných sil maršála Konstantina Verešina. A to byla šarže, před níž se Kamanin musel sklonit. O pouhé dva dny později zahájila přípravu pro lety na lodích Vostok (míněno na lety s čísly 7 až 10) šestice pilotů: Pavel Běljajev, Vladimir Komarov, Alexej Leonov, Jevgenij Chrunov, Boris Volynov – a Georgij Beregovoj. Že „předběhl“ další kandidáty, kteří se čtyři roky tvrdě připravovali a kteří byli nyní zařazeni až do výcviku pro program Sojuz (tedy s perspektivou pozdějšího letu do vesmíru)? V oddíle kosmonautů to pochopitelně vřelo, ale nikdo si nedovolil protestovat. Jediný, kdo měl sílu vystoupit a zastat se dosud neletěných kolegů, byl prý Jurij Gagarin. Ten už měl všechno, nemohl nic ztratit. Prý se nechal slyšet, že udělá všechno, aby si Beregovoj do kosmické lodi nesedl. Nicméně i on musel postupovat opatrně. Traduje se, že Beregovoj byl vůči výrazně mladším pilotům arogantní a namyšlený, dával jim svoji ochranu „shora“ neskrývaně najevo. Dokonce prý jednou došli i na pěsti.

Kosmonaut Georgij Beregovoj je podepsaný na poštovním aršíku zachycujícím „jeho“ Sojuz 3. Aršík vydala sovětská pošta při příležitosti Dne kosmonautiky v roce 1969

Kosmonaut Georgij Beregovoj je podepsaný na poštovním aršíku zachycujícím „jeho“ Sojuz 3. Aršík vydala sovětská pošta při příležitosti Dne kosmonautiky v roce 1969
Foto sbírka autora

Následující roky protěžování Georgije Beregového nyní nechme stranou, popis by to byl barvitý a dlouhý. Za zmínku snad stojí, že závěrečnou zkoušku před letem do vesmíru napoprvé nesložil, musel ji před státní komisí opakovat. A zatímco jeho náhradníci Vladimir Šatalov a Boris Volynov získali napoprvé za jedna, Beregovoj dostal napodruhé horší dvojku. A to mu ještě členové komise pomohli. V rámci objektivity dodejme, že základní obecný výcvik absolvoval mezi nejlepšími, problémy měl s přípravou na konkrétní misi.

Georgij Beregovoj po všech peripetiích nakonec usedl do Sojuzu 3. Připomínáme, že v Sojuzu 1 zahynul Vladimir Komarov (duben 1967), „Dvojka“ odstartovala jako bezpilotní 25. října 1968. A právě se Sojuzem 2 se měl Beregovoj na oběžné dráze setkat a spojit. Manévr se ale nezdařil. Aby se skryl neúspěch, dlouhé roky se uvádělo, že lodě se spojit neměly a že se pouze nacvičovalo manévrování a let ve formaci. Sojuz 3 odstartoval 26. října 1968. K cílové „Dvojce“ se přiblížil na nějakých 30 metrů, více to nešlo. Beregovoj řízení lodi nezvládl: zatímco systém Igla potřeboval za 20 minut na dovedení obou lodí k sobě cca 30 kg pohonných látek, kosmonaut během dvou minut zběsilého vypínání a zapínání motorů spálil dalších 40 kg. Když pak omylem zapnul systém automatického udržování polohy, přišel o dalších 20 kg. Kromě příliš silných impulzů motorů se Beregovoj podle všeho špatně orientoval, spletl si poziční světla a snažil se o spojení lodí „vzhůru nohama“. To tehdejší stykovací uzly neumožňovaly. K jeho cti budiž poznamenáno, že mise byla nesmírně ambiciózní a špatně připravená: k setkání lodí došlo po jediném oběhu planety (Beregovoj navíc trpěl kinetózou), nad noční stranou planety, mimo dosah rádiové komunikace, kosmonaut byl na palubě navíc sám (standardně se počítalo s přítomností palubního inženýra).

Sojuz 3 s Georgijem Beregovým přistál na Zemi 30. října 1968 po letu dlouhém 3 dny 22 hodin 50 minut 45 sekund. Za svůj let dostal druhou hvězdu Hrdiny Sovětského svazu a ještě v den přistání byl povýšený na generálmajora. V dubnu 1969 se stal zástupcem velitele oddílu kosmonautů, od června 1972 do ledna 1987 byl pak jeho velitelem. Zemřel 30. června 1995 na komplikace po operaci srdce.

Ať už ale byl jeho životní příběh jakýkoliv, titul „nejdříve narozený člověk, který se dostal do vesmíru“ mu už nikdy nikdo nevezme.

Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

15 komentářů ke článku “Kosmonaut Georgij Beregovoj by měl dnes sto let: nikdo dříve narozený se do vesmíru nevydal”

  1. Borin napsal:

    Zkušenost a rozvaha v manažerských funkcích 😉
    V CCCP spíš KGB, důvěřuj ale prověřuj, navíc zapisuj.

  2. czipis napsal:

    „Ať už ale byl jeho životní příběh jakýkoliv, titul „nejdříve narozený člověk, který se dostal do vesmíru“ mu už nikdy nikdo nevezme.“

    což teoreticky nemusí být pravda. Kdyby se nějaký 100+ letý kosmický turista vydal dnes do vesmíru, tak mu ten titul sebere. (ikdyž reálné to moc není, ale teoretická šance tu je)

    • Tomáš Přibyl napsal:

      Jaký obnos jste ochoten vsadit na skutečnost, že ta situace nastane?

      Jasně, teoreticky se taky může stát, že se zjistí, že lidé létali do vesmíru už v osmnáctém století. „I když reálné to moc není, ale teoretická šance tu je.“

    • Michal Václavík napsal:

      To je samozřejmě teoreticky ještě několik let možné, ale asi ne reálné. Tyto různé špeky jsou hezké jako připomínky, ale nemělo by to převládnout nad tím, proč se vůbec kosmický výzkum dělá a proč lidí do kosmického prostoru posíláme. Ve vesmíru již jsou, tam se nikdo neposílá (to je dlouholetá chyba všech popularizací 😀 ). Ještě horší je to snad s překonáním hranice vesmíru.

      • Tomáš Přibyl napsal:

        Jasně, „let do vesmíru“, „létání do vesmíru“, „cesta do vesmíru“ apod. jsou z hlediska doslovného výkladu nepřesné. Ale myslím, že naprosto srozumitelné. Čeština je podobných zjednodušení plná. Skoč nakoupit, hoď mě na nádraží, leť do školy… Ano, je to dlouholetá chyba všech konverzací. Myslím, že jde o smysl sdělení.

        • Michal Václavík napsal:

          Naprostá pravda, ale proč se nepokusit změnit to k lepšímu? Ty jako novinář, spisovatel a popularizátor k tomu máš nejblíž. Notabene, když si to sám uvědomuješ. Opakovaná nepřesnost, chyba či lež se po čase stane pravdou a asi není dobré to mlčky tolerovat či hájit, ale lepší by bylo s tím něco dělat.

          • Tomáš Přibyl napsal:

            Já taky vždycky nejlépe vím, co mají dělat druzí.

            Neboj se, pozvedni ten prapor. Když je to kolem tebe samý nedouk, ukaž nám, jak se taková správná masová popularizace dělá. Na kritiku čas vždy máš, určitě najdeš čas i na konstruktivní tvorbu.

            Osobně – ale je to jen můj skromný názor – vidím mnohem více a záslužnější vzdělávací práce jinde než ve frázi „poslat do vesmíru“. Kdyby toto byl ten největší problém, joj, to by se krásně žilo.

          • Michal Václavík napsal:

            Já ten prapor Tomáši pozvedl, proto jsem i napsal. Stará premisa, kterou používáš ty i jiní, že se nedá dělat masová popularizace věcně správně je hloupost. Tím posouváš automaticky posluchače do role blbců, co by tu pravdu nesnesli a je třeba jim vše automaticky zjednodušovat a šulit. Tímto za sebe tuto diskuzi veřejně končím, zbytek můžeme vést po emailu. Samozřejmě na reakci třetí osoby zde zareaguji, ale nechci tu dále šířit komunikační smog.

          • SaturnV napsal:

            Můžu poprosit o vysvětlení čím je lepší výraz „překonat pomocí prostředku s reaktivním pohonem hranici sta kilometrů nad hladinou moře“ než „poslat do vesmíru“?

  3. Michal Václavík napsal:

    Vůbec není třeba takto šroubovaných konstrukcí. Naše okolí a fyzika (to není sprosté slovo) nám krásně říká co by mohl být ten vesmír a kosmický prostor a jaký je jejich vzájemný vztah. Dnes se vše píše s vědomím, že čtenář musí být snad i blbý. Ja mám doma archiv knih a časopisů pro lidi, laiky/veřejnost, dnes by to bohužel neprošlo 🙁

  4. Pavel Kralicek napsal:

    Pokud chci popularizovat kosmonautiku, musim hlavne publikovat…a kosmonautix (a Elonx) za me ten prapor pozvedli hodne vysoko…a to bez naroku na odmenu! Uz mi delsi dobu mi vrta hlavu, proc je na strankach Ceske Kosmicke Kancelare posledni “aktualita” z roku 2019 a prvni clanek na hlavni strance z roku 2018…vtipne k diskusi vyse na teoreticke tema: “ KOSMONAUTIKA NEBO VESMÍROPLAVECTVÍ?” https://www.czechspace.cz/cs/o-terminologii
    Z 6 zamestnancu jsem videl v mediich/clanky jen od pana Vaclavika…neni to skoda/malo, kdyz je vse “Spolufinancováno Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy z programu INTER-EXCELLENCE v rámci projektu LTI18019.”?

    • Dušan Majer napsal:

      Nebudu se pouštět na tenký led diskuse o tématech zmíněných výše, ale zareaguju na tento komentář. CSO má totiž širší pole působnosti než jen popularizaci kosmonautiky a i sama popularizace má mnohem více forem než jsou jen zmíněné články. Jsou tu třeba i přednášky, nebo mediální vystoupení, což jsou aktivity, kterým se členové CSO věnují – třeba Jan Kolář nebo Milan Halousek.

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.