Články autora 'Ondřej Šamárek':

Frank Frederick Borman II (1928-2023)

Frank Borman

Současní fanoušci kosmonautiky žijí ve velmi zajímavé a současně rozporuplné době. Na jedné straně se momentálně v kosmonautice odehrává mnoho zajímavého a dokonce převratného, přičemž možnost být díky internetu téměř v epicentru dění je bezprecedentní. Na straně druhé téměř nemine měsíc, kdy se navždy ztratí některá z výrazných tváří kosmonautické historie a s ní definitivně odejdou nikdy nevyřčené detaily pionýrských misí a také odpovědi na otázky, které zatím nikdo nepoložil, které však visely ve vzduchu a čekaly pouze na to, až se jejich tazatel setká s tím, kdo má v osobní paměti právě onen střípek, který chybí do skládačky. A ani všemocný internet je již nikdy nedokáže najít a poskládat tak, aby byl příběh počátků dobývání vesmíru zcela kompletní. Přesně takové střípky jedněch z nejdůležitějších pilotovaných misí všech dob odešly 6. listopadu, když se na poslední let vydal legendární astronaut Frank Borman…

Oldřich Pelčák (1943-2023)

Oldřich Pelčák

Asi málokdo si dokáže představit, čím prochází člověk, jenž došel až těsně pod vrchol možného, aby byl vzápětí otočen a zdálky musel sledovat, jak na onen vrchol vystupuje někdo jiný. Nemluvě o tom, že kdykoli se o něm posléze hovoří, vždy je zmiňováno ono slovo, které dopadá jako kladivo – „náhradník“. Přesto lze i po takovémto zážitku žít nikoli s kypící hořkostí v mysli, nýbrž s nadhledem a pokorou k realitě. A prožít život tak, aby se za ním bylo možné ohlédnout a říci si, že byl dobrý a plodný. Vyžaduje to však sílu charakteru a moudrost. Ne každý by se s takovýmto osudem vyrovnával s grácií, přesto takoví lidé existují. Jeden z nich odešel minulý týden a kosmonautická komunita tak přišla o svéráznou postavu, která nebrala sebe ani ostatní zbytečně vážně a nikdy neměla daleko k úsměvu a žertu. 7. října 2023 se vydal na poslední let Oldřich Pelčák, člověk, v jehož biografii figuruje ono slovo „náhradník“, přesto by bylo velkou chybou a křivdou na jeho život nazírat jen s touto nálepkou…

Vostok – úsvit věku kosmického (31. díl)

Vostok

Konstrukce, na níž byla založena loď 3KA „Vostok“, byla neobyčejně vydařenou a životaschopnou platformou. Projektantům soustředěným kolem Konstantina Feoktistova v případě pilotované lodi a Jevgenije Rjazanova v případě rozvědné varianty stroje, se podařil doslova „majstrštyk“. Koncepce, kdy byl stroj vyvíjen paralelně pro různá použití, předznamenal dlouhou kariéru tohoto nevšedního aparátu. To, že ukončením programu pilotovaného programu Vostok a nepilotovaného programu první generace rozvědných družic Zenit nezmizely důvěrně známé rysy kulovité návratové kabiny a přístrojového úseku se dvěma komolými kužely coby poznávacím znamením ze scény, je dokladem inženýrské invence, jasnozřivosti a šťastné ruky při výběru tvaru, koncepce, charakteristik a výrobních nároků. A tak ještě dnes, dlouhá desetiletí poté, co název Vostok zmizel z každoročních soupisek startů, občas nad našimi hlavami létá družice, která je přímým potomkem onoho slavného prapředka, který otevřel lidstvu bránu k pohledům na rodnou planetu z vesmíru. A poté, co se pootevřely archivy, objevily se na denním světle také nikdy nerealizované plány, které měly Vostok povýšit na novou úroveň. Byť tyto plány zůstaly v drtivé většině pouze na papíře, nepostrádají ani dnes zajímavost a jsou také dokladem toho, jakým způsobem tehdy přemýšleli tvůrci sovětského pilotovaného programu…

Vostok – úsvit věku kosmického (30. díl)

Koroljov během neformálního setkání dva dny před Gagarinovým startem

Dva dny před Gagarinovým startem při neformálním setkání v altánu nad Syr-Darjou Sergej Koroljov vyjádřil přesvědčení, že již v roce 1962 bude k dispozici nová trojmístná kosmická loď „Sever“. Její první stopy bychom našli na jaře 1959, postupně nabrala podobu nám známé lodi Sojuz, nicméně plánované rozměry i hmotnost byly o polovinu větší. Jak se ale (nejen) v kosmonautice až příliš často stává, koncept nikdy nebyl v dané podobě realizován. Jeho místo na konci roku 1962 zaujala loď 7K, která posléze, podle celkového projektu „vláčku“ pro oblet Měsíce, jehož byla součástí, obdržela jméno Sojuz. Jenže než měla být hotova, uběhlo by poměrně mnoho času, který bylo třeba nějak vyplnit. Mnozí měli za to, že potenciál lodí Vostok ještě zdaleka není vyčerpán a byla by škoda od projektu ustoupit a čekat, než bude hotov Sojuz. A ještě v létě 1963 to skutečně vypadalo, že Vostok-6 nebude poslední pilotovanou lodí 3KA. Pakliže si vážený čtenář již trochu zvykl na neustále se měnící směr a mantinely programu, asi tuší, jaký byl nakonec výsledek…

Time4Space – nový podcast o kosmonautice

Youtube kanál Time4Space

Čtenáři tohoto portálu, kteří sledují sociální sítě, si možná povšimli příspěvku na těchto komunikačních kanálech, který byl zveřejněn minulý týden. Oznamoval spuštění nového podcastu věnovaného kosmonautice. Podcast Time4Space není sice přímo spojen s Kosmonautixem, přesto má mnoho styčných bodů. V první řadě si klade za cíl být platformou pro popularizaci kosmonautiky pro všechny věkové kategorie a také pro širokou paletu fanoušků – jak naprostých laiků, tak i těch, kteří se kosmonautice dlouhodobě věnují. První epizoda podcastu je již zveřejněna a další budou pravidelně následovat.

Vostok – úsvit věku kosmického (29. díl)

Vostok nad planetou

Každý návrat z oběžné dráhy je vysoce dynamickou záležitostí, při níž působí na návratový aparát i na jeho případné pasažéry síly, jež mohou v případě jakékoli chyby způsobit extrémní namáhání, eventuálně destrukci stroje a okamžitou smrt posádky. V relativně krátkém časovém úseku musí kabina zbrzdit z 28 000 km/h na podzvukovou rychlost, aby bylo možné provést závěrečnou přistávací sekvenci. Po vstupu do hustých vrstev atmosféry se před kabinou vytvoří rázová vlna, jež může, díky extrémnímu stlačení vzduchu, mít podle tvaru stroje teplotu i přes 5 000°C. Nebýt tepelné ochrany kabiny, během několika okamžiků by přišla totální dezintegrace. Po této fázi však nenastává oddech, naopak. S odezníváním tepelného namáhání přichází špička decelerace, kdy na stroj i posádku působí přetížení. Podle typu sestupu se jeho úroveň může lišit, od zhruba 1,7 g v případě raketoplánu, po zhruba 4 g u řízeného sestupu v běžné návratové kabině. Nicméně pro první pilotované kosmické lodi, Vostok nevyjímaje, platilo, že jejich sestup je výlučně balistický, tedy neřízený. Trochu se to podobá projektilu z pistole, která vystřelí pod vodou. Zpomalení probíhá na mnohem kratší dráze a u Vostoku na kosmonauty působila síla kolem 10 g (ve špičce mohla být krátkodobě i vyšší). Celou dobu neměli ti, kteří čekali návrat kosmonauta na Zemi, ponětí o tom, jak dotyčný snáší tyto extrémní podmínky. Krátce po vstupu do atmosféry odhořely antény komunikačního systému, kabinu obklopil oblak rozžhaveného plazmatu, které nepropouští rádiové vlny a s kosmonautem bylo ztraceno spojení. Pouze radary zaznamenávaly, zda kabina směřuje do přistávací oblasti, a hlavně, zda je stále ještě vcelku. Až po katapultáži kosmonauta mohly být automaticky zapojeny vysílače, jejichž antény se nacházely v popruzích padáků. Je dobrým zvykem během vstupu do atmosféry udržovat spojení až do okamžiku odhoření antén. Když je s posádkou ztraceno spojení ještě v době zážehu brzdicího motoru, nebývá to dobré znamení. Není tedy divu, že dopoledne 19. června 1963 měli přítomní na velitelském stanovišti na Bajkonuru velmi pevně sevřené rty a na čele hojné krůpěje potu…

Vostok – úsvit věku kosmického (28. díl)

Vostok během příprav v montážní hale MIK

Jedna z největších obav před startem Valerije Bykovského byly dávky radiace, jimž bude kosmonaut vystaven. Vzhledem k tomu, že sluneční aktivita byla v předchozích dnech znatelně zvýšená, bylo rozumné těmto obavám popřát sluchu. Vostok-5 proto s sebou na palubě vezl hned několik dozimetrů, z toho i jeden ruční, u něhož mohl hodnoty odečítat sám Bykovskij v reálném čase. Podle jeho slov se však ručička ani nehnula. Jeden z největších strašáků tak byl zažehnán a přípravy ke startu lodě 3KA No8 mohly pokračovat plným tempem. Oproti patáliím během startovních příprav Bykovského se nyní zdálo, jako by kdosi držel nad Vostokem i raketou pro ženskou kosmonautku ochrannou ruku. Zcela hladký chod předstartovních operací nenarušila žádná vážnější závada a 15. června se opět otevřela vrata MIKu, aby z nich lokomotiva vytlačila raketu s lodí na špici. Toho samého dne v podvečer se konalo setkání kosmonautek s bojovým odřadem a zástupci vedení kosmického programu na startovní rampě. Ještě před ním však bylo třeba vyřešit jednu velmi „důležitou“ otázku, která nedávala spát vedení letectva…

Vostok – úsvit věku kosmického (27. díl)

Motor RD-0109

Po relativně bezproblémových startech předchozích Vostoků by se mohlo zdát, že vzlet páté pilotované lodi bude rutinní záležitostí. Velmi trnitá cesta ke konečné fázi odpočtu však všechny na kosmodromu překvapila. Tolik smůly se zatím nikdy u letu s lidskou posádkou nenasbíralo a ubohý Valerij Bykovskij musel po několikadenním odkladu vinou nových a nových technických problémů trčet v kabině celkem pět hodin, než se stroj odlepil od rampy. Diváci a odpovědní činitelé v bunkru řízení startu a na pozorovacím bodě nedaleko rampy si oddechli, když se mohutná semjorka změnila v zářící bod pomalu se sunoucí k horizontu, nicméně vydechnutí to bylo jen velmi mírné. Zatímco první a druhý stupeň by při selhání (pakliže by se nejednalo o selhání explozivního charakteru) znamenaly pro kosmonauta nepříjemnosti v podobě přistání do ne zcela obydlených oblastí, třetí stupeň byl docela jiná písnička. Pokud by selhal ten, mohlo to pro kosmonauta znamenat možnou smrt i přes úspěšnou aktivaci havarijní záchranné sekvence. V jižním Altantiku většinou nepanuje úplně ideální počasí, navíc v této oblasti nemělo loďstvo sovětského námořnictva zrovna nejsilnější zastoupení. Pokud by motor RD-0109 nefungoval tak, jak se od něj očekávalo, důsledky by byly bývaly velmi závažné. Nebylo tedy divu, že když 673 sekund po startu motor ukončil svou práci, zmíněná skupina lidí si oddechla definitivně. Jak ovšem vzápětí vyšlo najevo, oddechnutí to bylo lehce předčasné. Bykovského se smůla zkrátka nehodlala pustit…

Vostok – úsvit věku kosmického (26. díl)

Sergej Koroljov

Kolosální podnik, jakým byl vývoj, výroba a lety lodí Vostok, byl v rámci Sovětského svazu srovnatelný jen s několika málo velkými projekty. Sergej Koroljov kolem sebe soustředil nejen brilantní mozky v rámci svého OKB-1, ale dokázal zorganizovat kooperaci s tucty dalších konstrukčních kanceláří, továren, organizací a dodavatelů. I z dnešního hlediska je téměř neuvěřitelné, jak dokázal Sergej Pavlovič tento olbřímí „orchestr“ dirigovat, navíc pouze za použití telefonu, dopisů a osobních jednání. Ve své době byl zřejmě jedním z nejmocnějších mužů, ne-li tím nejmocnějším vůbec, minimálně v rámci obranného a kosmického průmyslu. Šíře jeho aktivit byla neuvěřitelná a Vostok v portfoliu programů OKB-1 zaujímal sice velmi významné, nikoli však jediné místo. Pro muže, jenž byl perfekcionistou, muselo být neuvěřitelně frustrující, když se musel krom gigantických organizačních úkolů vyrovnávat také s proměnlivou kvalitou práce dodavatelů i vlastních lidí…

Vostok – úsvit věku kosmického (25. díl)

První skupina sovětských kosmonautek

Bylo nás pět… Přesně tuto větu si mohly říkat novopečené členky oddílu sovětských kosmonautů na přelomu roku 1961-62. Valentina Těreškova, Irina Solovjova, Valentina Ponomarjova a Žanna Jorkina byly těmi, z nichž se bude vybírat žena, jež s velkou pravděpodobností vstoupí do dějin. Jejich pátá kolegyně, Taťjána Kuzněcova, ještě v průběhu podzimu ze zdravotních důvodů dočasně musela výcvik přerušit. Vybírat se tedy mělo ze čtyř prvně jmenovaných. Zdálo by se, že teoreticky mají všechny stejné šance, prošly plnohodnotným výcvikem a závěrečné zkoušky zvládly se ctí. To však bylo pouze zdání. Každá z nich byla individualitou se svými vlastními přednostmi a rezervami a speciálně dvě z nich se mohly domnívat, že právě ony budou vybrány pro první ženský kosmický let v historii. Na to, která z nich usedne do křesla Vostoku, mělo vliv mnoho osob a proměnných, hlavní slovo však měl velitel oddílu Nikolaj Kamanin. A ten měl své preference relativně pevně dány již dlouho předem…