LINK
Raketa Pegasus XL vynesla do vesmíru robotickou družici LINK určenou ke zvýšení oběžné dráhy teleskopu Neil Gehrels Swift Observatory od NASA.
sociální sítě
Přímé přenosy
Načítám data o přenosech…
krátké zprávy
Raketa Pegasus XL vynesla do vesmíru robotickou družici LINK určenou ke zvýšení oběžné dráhy teleskopu Neil Gehrels Swift Observatory od NASA.
Společnost Verde Technologies se obrací na vesmírné platformy s cílem komercializovat solární panely na bázi perovskitu. Zpočátku se zaměřuje na střechy domů v naději, že tento tenkovrstvý materiál může pomoci napájet orbitální datová centra a další velké konstelace.
Čtvrteční start servisní robotické družice LINK společnosti Katalyst na raketě Pegasus XL firmy Northrop Grumman byl odložen. Po vzletu letounu L-1011 došlo k problému s nosnou raketou, jenž dočasně zabránil pozemním týmům v jejím vypuštění. Termín dalšího pokusu o start této mise bude stanoven poté, co týmy vyhodnotí data z dnešního neúspěšného pokusu.
Federální komunikační komise (FKK) bude 22. července hlasovat o nařízení, které má přepracovat proces podávání žádostí o povolení provozu družic a vytvořit tak licenční linku, jež bude udržovat krok se stále rozsáhlejšími a složitějšími plány na konstelace družic.
Pět měsíců starý startup Orbital požádal Federální komunikační komisi o povolení k nasazení až 100 000 družic pro datová centra s cílem přinést z vesmíru 10 gigawattů výpočetního výkonu k uspokojení rostoucí poptávky po umělé inteligenci.
Společnosti SSC Space a Firefly stanovily cíl pro první orbitální start z vesmírného střediska Esrange do roku 2028, přičemž klíčové infrastrukturní a regulační prvky začínají být zavedeny.
Společnost Vast, která se zabývá vývojem komerčních vesmírných stanic, jmenovala bývalého prezidenta a generálního ředitele společnosti The Aerospace Corp. svým poradcem, a to v době, kdy společnost čeká na další fázi klíčového programu NASA.
Americké vesmírné síly zavedly do operačního provozu nový mobilní systém rušení družic, který je schopen dočasně narušit komunikaci protivníka.
NASA vybrala tři společnosti, které dodají čtyři robotické přistávací moduly v hodnotě téměř 600 milionů dolarů pro mise na Měsíci. Pro mise plánované na konec roku 2028 vybrali společnosti Astrobotic Technology, Firefly Aerospace a Intuitive Machines.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Minulý týden se evropský modul EDM nazývaný též Schiaparelli dočkal pokynů, které jasně definují časovou osu jeho aktivity. Pozemní týmy poslaly tyto pokyny na sondu TGO, ke které je sestupový modul připojen a která letí vstříc Marsu. Modul Schiaparelli je pevně spojen s mateřskou sondou již od startu a byl s ní spojen již několik dní předtím. K separaci obou těles dojde 16. října v 16:42 našeho času a zatímco sonda TGO vstoupí na oběžnou dráhu Marsu, modul EDM zamíří do atmosféry planety, na které se pokusí přistát. Cílem je nasbírat zkušenosti, které se budou hodit v roce 2020, až k Marsu poletí druhá část evropsko-ruského programu ExoMars, jejíž součástí už bude šestikolové vozítko.
Hodiny neodbytně odtikávají čas do chvíle, kdy evropské testovací pouzdro EDM vstoupí do atmosféry Marsu a ověří zde technologie nutné pro přistání na této planetě. K tomuto důležitému momentu by mělo dojít 19. října a už nyní Vám mohu slíbit, že se z této události pokusíme udělat psaný online přenos. Ale dnešní článek bude o něčem jiném. Když jsme v neděli navštívili den otevřených dveří Technologického střediska ESA ESTEC v Noordwijku, běžela na jedné z obrazovek smyčka s videm, které popisovalo, jak má vypadat přistávací sekvence EDM. Bylo jen otázkou času, kdy ESA toto video uvolní i na svém YouTube kanálu. Nyní se tak stalo a my Vám tuto animaci rádi zprostředkujeme.
Společná evropsko-ruská sonda ExoMars 2016 v minulých dnech provedla nezbytné korekční zážehy, které drobně upravily její dráhu. Nyní bezpečně míří k Marsu, ke kterému dorazí už za devět týdnů. Je proto potřeba se zaměřit na místo, kam by měl 19. října dosednout zkušební modul EDM označovaný též jako Schiaparelli. Jeho úkolem je otestovat technologie nutné pro průchod atmosférou a přistání na Marsu, což se bude hodit, až se v roce 2020 vydá k této planetě druhá fáze programu ExoMars, která bude obsahovat i vozítko. Přistávací oblastí je lokalita nazývaná Meridiani Planum. Vědci ji vybrali především kvůli rovinatému terénu. Přecijen je potřeba sázet na jistotu a bylo by nebezpečné poslat zkušební přistávací modul do hornatých lokalit. ESA už vytyčila i přistávací elipsu, ve které by měl EDM přistát. Tato elipsa měří na délku 100 kilometrů a na šířku 15 kilometrů.
Ještě než se začtete do dnešního článku, dovolte mi malou omluvu. Od vydání minulého dílu tohoto nepravidelného seriálu uplynulo téměř přesně čtvrt roku. Ačkoliv se seriál Pohled pod kůži skládá vlastně jen z překladů originálních článků na webu spaceflight101.com, není to zrovna snadné psaní a na vytvoření podobně velkého článku bohužel nebyl čas – nebudu zapírat, svou roli v tom kromě tradičního pracovního vytížení hrálo i hokejové a fotbalové mistrovství. Ale dost už bylo slov na úvod, pojďme zakončit minisérii čtyř článků, které pojednávají o evropsko-ruském programu ExoMars 2016.
O téhle zprávě si už několik měsíců štěbetalo ptactvo, které hnízdí v areálech center Evropské kosmické agentury i jejího ruského protějšku. Teprve před pár dny ale obě agentury vydaly společné oficiální prohlášení, které potvrdilo, že se mise ExoMars 2018 odkládá o dva roky. Budeme si tedy muset počkat do roku 2020, než se dočkáme startu evropského vozítka, které na Marsu přistane po tři čtvrtě roce pomocí ruské přistávací plošiny. Hlavním úkolem tohoto vozítka je pátrat po důkazech, které by ověřily, zda na Marsu život je, či byl.
Krátce po startu evropsko-ruské mise ExoMars 2016 se objevila informace, že horní stupeň Briz-M několik hodin po oddělení nákladu na požadované oběžné dráze explodoval, což by bylo samozřejmě velmi nebezpečné vůči sondě TGO, která mohla být relativně nedaleko. K tématu jsme vydali aktuální článek, ale už za několik dní se objevila informace, která uváděla, že k žádné havárii nedošlo a že původní zpráva není pravdivá. Nastala tedy klasická situace tvrzení proti tvrzení, která se dala rozseknout jediným způsobem – kontaktovat specialisty, kteří patří přímo k misi. Na téma ale bylo uvaleno informační embargo, což ale není nic neobvyklého. U většiny misí je vždy dopředu stanoven určitý termín, po kterém se mohou zveřejnit všechny citlivé informace. V případě EM 2016 tento „ochranný termín“ padl až nyní – proto můžeme až teď rozseknout, zda Briz-M explodoval, či nikoliv. S dotazem jsme se obrátili na Michala Václavíka z České kosmické kanceláře, který si ještě informace ověřil přímo u členů operačního týmu a výsledek je jasný – Briz – M provedl všechny plánované zážehy
Pokaždé když na našem blogu rozjíždíme nový seriál, zažíváme při jeho premiéře velkou trému, jak bude našimi čtenáři přijat. Čím rozsáhlejší daný projekt je, tím je pochopitelně tréma větší. Stejné pocity nás provázely i u rozjezdu seriálu Pohled pod kůži, ale jak první, tak i druhý díl, které se věnovaly sondě Trace Gas Orbiter, měly skvělé ohlasy, za které Vám děkujeme. Dnes Vám tedy přinášíme díl s pořadovým číslem tři a jeho náplní bude rozbor základní konstrukce zařízení EDM, které letí k Marsu společně se sondou TGO. V příštím díle se pak můžete těšit na vědecké přístroje na palubě EDM.
První díl našeho seriálu Pohled pod kůži se věnoval základnímu konstrukčnímu řešení evropsko-ruské sondy TGO, která momentálně letí k Marsu a setkal se s mimořádně kvalitními ohlasy od Vás, čtenářů. to je pro nás velmi potěšující a proto Vám nyní přinášíme pokračování, které zůstane zaměřené na sondu TGO, ale tentokrát bude řeč o vědeckých přístrojích, které bychom naši na její palubě. Úkolem této sondy je pátrat po přítomnosti plynů, které jsou v atmosféře Marsu málo zastoupené. Doufáme, že se Vám bude tento díl líbit stejně, jako ten předchozí.
Další týden uplynul jako voda, jaro se nezadržitelně blíží a kosmonautika jako vždy postupuje vpřed. Přichází proto Kosmotýdeník, který jako obvykle shrne všechno podstatné z uplynulých sedmi dní. Jelikož jsme všechna velká témata již rozpracovali v průběhu týdne do jednotlivých článků, rozhodli jsme se v tomto díle našeho seriálu zaměřit svou pozornost na detaily, které se u velkých témat do článků nedostaly a také na několik drobnějších témat.
Tento článek začne trochu netradičně – malým pohledem do fungování redakce našeho blogu. Někdy se nové seriály rodí dlouhé týdny – promýšlí se, jak je nejlépe pojmout a z jakých zdrojů čerpat, jindy zase stačí dobrý námět a nápad na seriál vykvete prakticky sám. Právě druhý případ nastal u článku, který právě čtete. Oficiálně jde o první díl nepravidelného seriálu, který si klade za úkol přinášet trochu detailnější technické informace o nově vypuštěných kosmických sondách. Všechno to začalo tím, že portál spaceflight101.com vydal sérii čtyř článků, ve kterých důkladně rozebírá technické aspekty sondy TGO a pouzdra EDM, tedy dvou součástí mise ExoMars 2016. Při pohledu na tyto články jsme si řekli, že by byl hřích nepřeložit je do češtiny a neumožnit k nim našim čtenářům přístup.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.