Evropská kosmická agentura se chystá na další výrazný krok ve zkoumání Sluneční soustavy. Ve spolupráci s ruskou státní agenturou připravují Evropané společnou misi ExoMars, jejíž první díl odstartuje už na začátku roku 2016. V rámci podprojektu označovaného jako ExoMars 2016 zamíří k Rudé planetě družice Trace Gas orbiter (TGO), která s sebou ponese testovací přistávací pouzdro Schiaparelli. Zatímco družice zůstane na oběžné dráze, pouzdro vyzkouší průchod atmosférou. Právě to se bude hodit ve druhé části označované jako ExoMars 2018. V jejím rámci zamíří k Marsu rover, který bude poprvé v historii zkoumat Mars skutečně do hloubky. Vozítko Curiosity vrtá do hloubky sotva deseti centimetrů a přesto dokázalo posunout naše znalosti o Marsu. Evropský rover má ale vrtat až do dvou metrů!
Na našem webu pozorně sledujeme vývoj celého projektu a do budoucna budeme o celé misi podrobně informovat. Zatím se můžete podívat na povedené rekapitulační video celého projektu.
Zdroje informací:
https://www.youtube.com/
Zdroje obrázků:
http://www.nasa.gov/…/170656main_mars-sensor-exomars-hires.jpg
Ve videu mi chybí ukázání způsobu přistání. Na rover je dejme tomu ještě dost času, ale pokud jde o lander Schiaparelli, tak to už musí být dopodrobna známo. Máme tam jen přílet TGO bez odpojení pouzdra se Schiaparellim a pak se posuneme střihem o dva roky dopředu a už rover sjíždí z rampy na povrch Marsu.
Pouzdro Schiaparelli po vstupu do atmosféry vystřelí dvojici padáků. Sestup bude monitorovat pomocí dopplerovského výškoměru. O měkké přistání se postarají motory na kapalná paliva, které se zažehnou pulsně. Cca. metr nad povrchem se vypnou a pouzdro dosedne na povrch deformovatelnou strukturou dolů. Její deformace pohltí vzniklou energii a změkčí dopad. Už během sestupu bude pouzdro pomocí mnoha senzorů monitorovat nejrůznější veličiny – v akci by měla být i kamera zaznamenávající sestup.
Pouzdro by mělo dosednout do lokality Meridiani Planum v období prachových bouří. Díky tomu budou mít pozemní týmy možnost studovat atmosférou se zvířeným prachem i to, jak tento faktor ovlivní přistání. Po přistání bude pouzdro měřit směr a rychlost větru, vlhkost, atmosférický tlak, teplotu a průhlednost. Stejně tak se bude měřit i elektrické pole u povrchu planety.
Rusové původně měli poskytnou 100 wattový radioizotopový termoelektrický generátor, který měl pouzdro napájet energií minimálně po dobu jednoho marsovského roku. Místo něj se ale použijí běžné baterie, které budou pouzdro zásobovat energií po dobu 4 solů.
Díky za vyčerpávající informaci 🙂
Ten energetický zdroj…. to vypadá skoro jako vtip. Zkrátit škrtnutím pera zamýšlenou životnost landeru o více než 99%…. jak to nazvat? Nesmyslný evropský odpor k jaderné energii ve vesmíru?
Možná spíš extrémní šetření. Nevím, za kolik Rusové svůj RTG nabízeli, ale s dodávkami plutonia pro tyto účely má problémy i NASA, takže zadarmo to určitě nebylo. Jestli za tu dobu stihnou všechny experimenty a lander není pohyblivý, tak je delší životnost zbytečná a jde akorát o další náklady na udržování spojení.
Odpor určite nie skôr cena a to že to nieje potrebné ako pri curiosity ktorá robí viac experimentov narozdiel od tohto rovera ktorý len skúma odvrtane vzorky 😉 kolesá má dostanie sa z pristávacej plošiny .
Samo: Řeč je o landeru Schiaparelli, nikoliv o roveru, který přistane o dva roky později. Takže jízda ani vrtání se konat nebudou 😉
Narážím na to, že jsem někde četl o odporu ESA k jaderným zdrojům ve vesmíru. Z politických důvodů kvůli ohledům na jemnocit obyvatel Evropy. Nevím do jaké míry je to přesné, ale něco pravdy na tom asi bude.
Ty ostatní důvody (finanční nebo nepotřebnost tak dlouhé mise) mohou být také reálné, ale přece jen – 4 soly mi přijdou příliš málo.
Ona ESA už se pomalu začíná rozhoupávat k vlastní akci. Nedávno prolétla informace o tom, že evropští vědci koketují s využíváním americia místo plutonia.
Při pohledu na poločasy rozpadu jednotlivých izotopů americia mi to nepřipadá reálné. Aby to dávalo dost výkonu, musí být poločas rozpadu krátký. Aby to nějakou doby vydrželo, musí být naopak dlouhý. 2,86 roků u 236Pu nebo 87,7 let u 238Pu je docela pěkný kompromis. Izotopy americia mají poločas rozpadu v jednotkách dní nebo ve stovkách let a nic mezi tím. Pokud ESA nechce stavět sondu s životností kolem tisíce let, nepřijde mi Americium jako RTG moc vhodné.
😉 Pre pána Dušana, ako spomenul, má pravdu. Doplňam informáciu … http://atominfo.cz/2015/04/muze-nam-jaderny-odpad-pomoci-pri-pruzkumu-vesmiru/
Tak to je dobrá zpráva. Amíci si vyrobí nové plutonium a Evropani budou (paradoxně) používat Americium, takže o nové odvážné mise nebudeme muset mít strach.
Zase půjde o hledání života na Marsu. Zajímalo by mě, jestli existuje stav, kdy se řekne že na Marsu prostě život není a nebyl (za předpokladu že to tak je). Zatím mi připadá že jediným možným výsledkem je že jsme je ho ještě nenašli a musí se hledat dál a dokonaleji.
Rozhodně proti hledání nic nemám, naopak to rozhodně podporuji. Jen jde o to kdy a jak se může rozhodnout že tam prostě nic není…
Tenhle stav docela pěkně popisují různá logická cvičení. Stoprocentní jistotu nemůžeme mít nikdy. Ani tisíce důkazů podporujících teorii nám nedají stoprocentní spolehlivost. jeden jediný důkaz proti teorii ji pohřbí. Stejně jako nikdy nemohu říct, že jsou např. všechny ovce bílé. Můžu vidět miliony bílých ovcí, ale stačí jen jediná černá ovce a moje teorie padá. Stejné je to s hledáním života na Marsu. Odpověď na Vaši otázku neznám, ale předpokládám, že takový definitivní verdikt bude moci přijít až po desítkách let intenzivního průzkumu, za jehož začátek budeme moci považovat přistání evropského vozítka. Zatímco Curiosity odpovídalo na otázku, zda na Marsu byly kdysi podmínky umožňující vznik života (výsledek je ANO), tak evropský rover bude hledat důkazy tohoto života. Jde o první krok k přímému hledání projevů života, či jeho pozůstatků.
Doplněk: Vlastně i Phoenix se do jisté míry poblíž pólu prostřednictvím analýzy složení půdy věnoval podmínkám pro život.
A je, já tomu teda dávám. Tenhle doplněk patřil pod můj příspěvek níže… 🙂
John: Jak to „zase“? 🙂
Vždyť jsme ještě ani nezačali. Vikingy jako průkopníci přinesly velmi rozporuplné výsledky, Sojourner a MERy byly geologové, Phoenix polárník a teprve Curiosity hledala alespoň podmínky pro život. A našla jednoznačné důkazy o dávné existenci vodních ploch, tekoucí vodě apod. Navíc sondy z oběžně dráhy toto vše potvrzují a dokonce odhalily víceméně tekoucí vodu i v současnosti. Takže teprve začínáme.
Už som niekoľko krát to aj písal, ale najväčšie dobrodružstvo na tejto misii spočíva v ruskej rakete, snažiacej sa v spolupráci so stupňom briz naviesť sondu k Marsu a o to väčšie dobrodružstvo je, že rover má mať ruský lander, ktorý má okrem štartu prežiť aj dlhší čas v otvorenom vesmíre a potom naštartovať svoje motory a presne pristáť. Toto neberte ako kritiku ruskej kozmonautiky, ale obava, kvôli jej súčasnemu stavu. Nepamätám sa vlastne už dlho na BEO misiu v ruskej réžii, ktorá by vyšla.
V čistě ruské režii nevyšla ani jediná BEO. Po rozpadu SSSR se na ruské raketě vydala úspěšně k Marsu jediná sonda a sice Mars Express. Takže trochu doufám, že si ESA ohlídá, aby to vyšlo i tentokrát.
Poslední úspěšná mise mimo oběžnou dráhu Země plně v sovětské nebo ruské režii byly dvě Vegy v prosinci 1984.
Noto je bomba, to je skoro tak dávno, jak jsem starý…
Já osobně doufám, že to nakonec celé ESA převezme pod svoje křídla, protože s Rusy je to skutečně ruská ruleta…
Ještě upřesnění. Ten poslední rok 1984 se týká úspěšnosti ruských sond vynášených ruským nosičem. Pokud jde o samotné ruské nosiče, tak ty o pár let později uspěly u Fobosu 1 a 2 (sondy samotné už ne). Dále se podařilo správně navést na dráhu evropské Venus a Mars Express a Gaiu. Proti tomu u Marsu 96 a Fobos Gruntu nosiče selhaly plně. Roky práce vědců z řady zemí v háji (+ chudinka nadějná čínská družice Marsu jako pasivní náklad).
Ten rover na úvodní fotce je jeho poslední podoba? Protože takhle by vypadal ze všech dosavadních roverů nejlíp.
Je to podoba neoficiálně oficiální. Jinými slovy pokud vím (pokud se pletu, tak ať mne někdo opraví), tak ESA zatím neoznámila definitivní podobu svého roveru. Tento obrázek se ale již delší dobu používá i v oficiálních prezentacích ESA. Nechme se tedy překvapit, jak bude vozítko nakonec vypadat.