StatistiX: 7. díl – SpaceX v roce 2018

StatistiX

Z hlediska celosvětové kosmonautiky byl rok 2018 nesmírně bohatý. Bez přehánění můžeme říci, že takovou sklizeň událostí, startů a významných historických milníků jsme už nezažili celá desetiletí. Ne jinak tomu bylo i u společnosti SpaceX, která v minulém roce opět plnila své plány na ovládnutí komerčního trhu kosmických nosičů, a která i nadále dokazovala, že je na poli vývoje raketové techniky světovým lídrem. Kromě rekordního počtu startů svých raket firma SpaceX konečně uskutečnila start Falconu Heavy – zdaleka nejsilnější kosmické rakety současnosti, dokončila vývoj pilotované lodi Crew Dragon a významně pokročila v přípravách na její první start, začala vyrábět první testovací prototyp meziplanetární lodi Starship, uvedla do provozu finální verzi rakety Falcon 9, pokročila ve stavbě svého kosmodromu v Texasu, nadále se pokoušela zachraňovat aerodynamické kryty, získala certifikaci NASA pro vynášení nejcennějších vědeckých nákladů, a jako obvykle spolehlivě zásobovala Mezinárodní vesmírnou stanici tunami nákladu a také jej vozila zpět. Bylo toho opravdu hodně. Pojďme se na rok 2018 u SpaceX podívat souhrnným pohledem faktů, dat, čísel a grafů.

Obr byl usazen v testovací věži

Neletový exemplář vodíkové nádrže SLS

Nádrž na kapalný vodík bude největším dílem nové americké rakety Space Launch System (SLS) – to není nová informace. Ale všichni víme, že podobná slova jaksi nevnímáme, když s nimi není spojen nějaký konkrétní vjem. Když pak vidíme třeba fotografii, vyrazí nám rozměry dané konstrukce dech, ačkoliv jsme již dříve věděli, jaké má rozměry. Stejné pocity se nás zmocnily, když NASA zveřejnila fotografie z usazení testovacího exempláře vodíkové nádrže na testovacím stanovišti 4693 na Marshallově středisku v alabamském Huntsville. Vodíková nádrž bude tvořit významnou část centrálního stupně nové rakety – ten bude měřit na délku 61 metrů a jeho průměr bude 8,4 metru. Centrální stupeň má ve svých útrobách ukrývat hlavně dvě nádrže – jednu se zkapalněným kyslíkem a druhou se zkapalněným vodíkem. Ty vytvoří pohonnou směs pro čtveřici motorů RS-25.

Testovací Starship na texaském kosmodromu

V jižním cípu Texasu se firma SpaceX pomalu připravuje na první vážné zkoušky, které souvisí s její lodí pro meziplanetární dopravu. První testovací exemplář lodi Starship nemá oficiální jméno. Někdo mu říká Starship Hopper, jiný zase zkráceně Starhopper. Na jméně ale nezáleží, rozhodující jsou fakta. Ze snímků pořízených v okolí je vidět, že tento exemplář je již v pokročilé fázi vývoje. Stejně tak se zdá, že se zázemí firmy na stanovištích Boca Chica a McGregor již nyní začínají chystat na letové zkoušky. Stanoviště v jižním Texasu bylo původně plánováno jako třetí místo pro starty raket Falcon 9 a Falcon Heavy jako doplněk k již existujícím rampám na Floridě a v Kalifornii.

Bratislava přivítá konferenci o kosmonautice

20. března proběhne v Bratislavě (Turbínová 13) VytahConf, akce která si pro návštěvníky připravila celou řadu zajímavých hostů, kteří se podílejí na kosmonautice. Veřejnost bude mít možnost sledovat aktuální trendy v tomto oboru a některým z nich se třeba podaří získat i práci v této oblasti. Organizátoři zajistili třeba slovenského astronauta Ivana Bellu, kosmického architekta Tomáše Rouska, nebo Jána Baláže, který se podílel na misi sondy Rosetta. Hosté však budou i zahraniční. Namátkou můžeme jmenovat třeba Les Johnsona, vědce z NASA a futurologa. Evropskou kosmickou agenturu bude zastupovat třeba Christophe Lasseur, šéf projektu MELiSSA.

Svět nad planetou (14. díl)

Posádka EO-5, zleva: Viktorenko, Serebrov

Na přelomu prosince 1989 a ledna 1990 plnila pátá stálá expedice na Miru určený letový program, který zahrnoval mimo jiné i pozorování a snímání povrchu Sovětského svazu. Při té příležitosti Viktorenko a Serebrov odhalili, že Aralské jezero už není jednolitou vodní plochou, ale dvěma separátními jezery. I z vesmíru tak bylo možné vidět výsledek bláhové lidské snahy spoutat přírodu bez ohledu na zdravý selský rozum a bez ohledu na budoucnost. Paradoxně právě budoucností se Alexandr Serebrov zabýval dlouhodobě – budoucností v osobách dětí. Už od dob studia na moskevském Institutu fyziky a technologie se podílel na pořádání televizních olympiád pro školáky. A teď, ve vesmíru, mohl dát svému poslání ještě další rozměr. 28. ledna vysílal spolu se svým kolegou z paluby Miru několik televizních lekcí pro školáky, kteří přijeli do řídicího střediska z různých koutů SSSR. Datum, které pro lekce zvolil, nebylo náhodné. Serebrov a Viktorenko tak chtěli vzdát hold učitelce Christě McAuliffe, která čtyři roky předtím zahynula při startu raketoplánu Challenger, aniž by mohla, jak bylo plánováno, vyučovat z oběžné dráhy. Leden však nebyl pouze měsícem činnosti mezi stěnami orbitálního komplexu. První měsíc roku 1990 s sebou přinesl i intenzivní práci ve volném prostoru. Už 8. ledna se totiž oba kosmonauti vydali ven, aby zahájili maraton pěti EVA natěsnaných do pouhých čtyř týdnů…

SkCube nereaguje na příkazy

První slovenská družice SkCUBE

V noci z 12. na 13. ledna se malá družice SkCube nečekaně odmlčela. Ještě ve 22:32:21 poslala svůj poslední datový balíček a po půlnoci už bylo ticho. Cubesat tehdy přelétával nad jihoamerickou anomálií, v jejímž okolí už operátoři slovenské družice dříve zaznamenali nadměrné ohřívání hardwaru. Další desítky hodin se nesly ve snaze obnovit komunikaci, ale pozitivní výsledek nepřicházel. Začíná se tedy zdát, že první slovenská družice ukončila svůj provoz po 569 dnech. Je tedy čas zhodnotit její přínosy a výhledy do budoucna.

Zkušební raketa Callisto pomalu, ale jistě ožívá

Francouzská kosmická agentura (CNES) a Německé středisko pro letectví a kosmonautiku (DLR) chtějí hlouběji zhodnotit přínosy obnovitelných technologií a postupně získat znalosti k znovupoužitelnému využití kosmických nosičů. K tomu jsou však nezbytné zkušenosti, které se Evropa bude snažit získat prostřednictvím jednostupňového raketového demonstrátoru. Ten by měl otestovat kritické technologie v reprezentativním prostředí, tak aby se v budoucnu daly využít v mnohem větším měřítku. Technologické postupy budou propojeny zároveň i s těmi provozními, aby ověřily, zda je podobný koncept vůbec proveditelný a pro koncové zaměření rentabilní. Úkolem bude taktéž identifikovat možná další vylepšení. Vyvíjený zkušební demonstrátor se nazývá Callisto a začít testovat se má od roku 2021.

Jediný ruský vědecký teleskop v problémech

Ruská kosmonautika se mohla od roku 2011 chlubit teleskopem Spektr-R, který v rámci širšího projektu RadioAstron umožňoval radiová měření vzdálených vesmírných zdrojů. Pro Rusko byl tento teleskop s anténou o průměru deseti metrů jediným vědeckým projektem posledních let, ale nyní jej potkaly komplikace. Tři a půl tuny těžké zařízení na silně protáhlé oběžné dráze (10 651 × 338 541 km) přestalo odpovídat na pokyny pozemních operátorů. Nikolaj Kadaršev, šéf střediska RadiAstron však avizuje, že teleskop stále posílá data z měření. Podle Jurije Kovaleva, šéfa výzkumného týmu, však aktuální problém znemožňuje zaměřit se na konkrétní úkol.

Kosmotýdeník 330 (7.1. – 13.1.)

Od vydání předchozího Kosmotýdeníku utekl přesně týden a je tedy čas na vydání nové. Začneme hlavním tématem, které se bude věnovat pokročilé platformě pro telekomunikační družice, jež má dle svých tvůrců zcela proměnit dosavadní přístup pro stavbu a provozování družic. Dále se podíváme na odvrácenou stranu Měsíce za sondou Chnag’e 4, nevynecháme ani dva starty raket CZ-3B a Falconu 9 a místo zbude i na další rubriky. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli.

Dragon přistane poprvé v noci

Původně se měla kosmická loď Dragon vrátit od Mezinárodní kosmické stanice na Zemi už ve čtvrtek večer, ale v Pacifiku bylo špatné počasí a proto byl odlet odložen na americké nedělní ráno. Místní neděle termín stále platí, jen s tím rozdílem, že se Dragon nevrátí ráno, ale večer místního času. Důvodem je snaha využít lepších podmínek, které panují v jiné části Tichého oceánu, než jaká byla původně plánovaná. Posunutý čas odletu však s sebou přinese jeden unikát – vůbec poprvé totiž bude Dragon přistávat v noci a za tmy proběhne i jeho vylovení. Z technického hlediska rozhodně nejde o překážku – systémy pro přistání jsou na okolním světle nezávislé, ale dost možná se můžeme těšit na nezvyklé fotografie.