Z fotky to tak možná nevypadá, ale aerodynamický kryt nové lehké evropské rakety Vega-C měří na výšku 10 metrů. V rámci aktuální zkoušky byl umístěn na strukturální model horního stupně, aby se simulovalo jeho spojení se skutečnou raketou. Ve zkušební komoře LEAF (Large European Acoustic Facility) v nizozemském středisku ESTEC se nyní ověřuje, jak tento kryt zvládne pekelný hluk, který je neoddělitelnou součástí startu každé kosmické rakety.
V předešlém dílu jsme posádku Apollo 12 opustili ve chvíli, kdy se chystali k přistání na Měsíčním povrchu. Richard Gordon na měsíční oběžné dráze osiřel a sledoval počínání svých přátel v lunárním modulu. Posádka nakonec přistála jen 180 metrů od robotické sondy Surveyor III, která zde v automatickém režimu přistála o dva a půl roku dřív. Jen tato zdárná maličkost dokonale dokázala schopnosti tehdejších pracovníků NASA, ale i odhodlaných kosmonautů. Vědci díky tomu měli jedinečnou možnost prozkoumat dlouhodobý vliv tamního prostředí na přístroje a techniku. Posádka během práce na povrchu z landeru Surveyor III odmontovala kameru, na které byl na Zemi objeven živý mikroorganizmus, ale dodnes není jasné, jak se tam vlastně dostal. Vědci se však přiklání k verzi, že k tomu došlo vinou neopatrné manipulace na Zemi. To pravé dobrodružství posádka zažila samozřejmě při vycházkách a je známá celá řada historek, které si za ta léta žijí svým vlastním životem. Apollo 12 přesto zůstává v seznamu měsíčních výprav tak trochu neprávem upozaděná a proto není od věci si občas tyto příběhy připomínat. Obzvlášť pokud od nich uplynulo již neuvěřitelných 50 let.
Včerejší šestý start rakety Sojuz 2-1v proběhl v 18:52:03,401 SEČ ze startovního komplexu 43 a rampy číslo 4. O přípravách na start se veřejnost dozvěděla až 18. listopadu, kdy ruské úřady vydaly výzvu pro piloty, aby se nepohybovali v oblasti Severního ledového oceánu nad poloostrovem Kola, jižně od souostroví Špicberky. Podobná výzva se pak týkala i dlouhého pásu nad Tichým oceánem. Tyto prostory odpovídaly dřívějším startům rakety Sojuz 2-1v s horním stupněm Volga z Plesecku – především pak start z března 2018, kdy tato raketa vynášela družici EMKA (ta testovala miniaturizovaný systém snímání Země).
23. duben 1996 byl pro všechny, kteří byli nějakým způsobem svázáni s orbitální stanicí Mir, malým svátkem. Do vesmíru se vydával modul 77KSI „Priroda“, poslední dílek do skládačky modulárního komplexu. Připojením Prirody ke stanici se měl završit proces jejího budování, který měl původně trvat pouze dva až tři roky, ale vlivem hlubokých změn v geopolitické situaci a tím i v ruském kosmickém průmyslu se natáhl na celou dekádu. Přes všechna zpoždění, škrty a osekané plány však měli být ruští tvůrci stanice na co hrdí – příletem Prirody bude kolem Země obíhat cvalík o hmotnosti 128 980 kg, na dlouhou dobu největší a nejtěžší pilotované kosmické těleso vyrobené lidskou rukou (nepočítaje v to soulodí obsahující nosnou raketu nebo její část). Ovšem nejprve musela Priroda k Miru doletět. Lehkou nervozitu vzbuzoval její energetický systém, který se nespoléhal na solární panely, jako tomu bylo u předchozích modulů, ale na jednorázové baterie. A obavy se nakonec ukázaly jako opodstatněné. Bezprostředně po oddělení od nosné rakety mělo být všech 168 baterií připojeno k hlavní sběrnici a modul měl ožít. Jenže podle údajů z telemetrie do sběrnice začala proudit energie z pouhých 88 baterií a modul tak dostával jen o něco více než polovinu potřebné energie. Specialisté v řídicím středisku vyslovili svou verzi: někde na sběrnici vzniknul zkrat. Druhý pokus o připojení baterií proto není rozumné provádět a Priroda se bude muset spokojit s polovičním přídělem elektřiny. To nejenže značně komplikovalo situaci, ale hlavně to znamenalo, že téměř veškeré energetické rezervy, se kterými předtím řídicí středisko počítalo, byly rázem pryč…
Start rakety Ariane 5 se po pátečním odkladu, který způsobil vadný elektrický systém na pozemním vybavení, chystá na vzlet dnes večer. Na oběžnou dráhu má vynést družici pro Egypt, která se dá označit jako utajená a druhý cestující vylepší internetové pokrytí nabízené firmou Inmarsat. Obě družice byly postavené v Evropě a stylově je tak vynese nejsilnější evropská raketa. Celých 51 metrů vysoká Ariane 5 ve 22:08 SEČ, přičemž okno bude otevřené do 23:53 SEČ.
Obydlená kosmická stanice na oběžné dráze Měsíce v roce 2024? „Není to stanice, je to kosmická loď“, říká o minimální architektuře Gateway Marshall Smith, ředitel pilotovaného lunárního průzkumného programu v ředitelství NASA. Gateway má v roce 2024 plnit roli agregačního bodu a velícího střediska pro pilotované přistání na Měsíci. Obyvatelný a logistický prvek HALO, vyvinutý pro podporu povrchové mise, se bude ve značné míře spoléhat na systémy podpory života v Orionu. Díky svojí otevřené architektuře se má sestava PPE/HALO později stát základním blokem pro budoucí rozšiřování a pro udržitelnost strategické pilotované přítomnosti u Měsíce. Pojďme si připomenout dění kolem programu, ke kterému došlo od našeho posledního přehledu.
Jako tradičně poslední středu v měsíci, to jest 27.11.2019, pořádá Kosmo Klub z.s. akci s názvem Kosmoschůzka, na níž můžete shlédnout a poslechnout si obvykle dvě až tři zajímavé přednášky z kosmonautiky a příbuzných oborů. Kosmoschůzka proběhne opět v prostorách pražského Planetária. (viz mapa níže). První část listopadové Kosmoschůzky bude vyhrazena aktualitám z kosmonautiky. Druhá část shrne dosavadních 15 let činnosti Kosmo Klubu. Jak se žije hmyzím „kosmonautům“ se dozvíte ve třetí přednášce.
Akce začíná v 17:30.
Máme tady poslední listopadový Kosmotýdeník, tedy pravidelný přehled událostí, které v uplynulých sedmi dnech přinesla kosmonautika. Dnes se v hlavním tématu podíváme na převoz a instalaci lodě Starliner od Boeingu, která je určená k prvnímu bezpilotnímu letu k ISS. Dále se budeme věnovat sobotnímu čínskému startu, při kterém dopadla část rakety do obydlené oblasti a podíváme se i na explodující Starship, anebo výstup na Mezinárodní kosmické stanici. Přeji vám dobré čtení a hezkou neděli.
Rubrika Aktuální dění 
Štítky: AMS-02, Andrew Morgan, Beidou, Boca Chica, Boe OFT, Boeing, Crew Dragon, CZ-3B, EVA, ISS, JWST, Kosmotýdeník, Luca Parmitano, NASA, Orion, Rosie, SLS, SpaceX, Starship Mk1, Super Guppy 
V pondělí 18. listopadu se italský astronaut Luca Parmitano pustil do ovládání pojízdného robota umístěného v Nizozemí, bezchybně jej provedl přes překážky a odebral s ním vzorky. To vše zvládl v době, kdy obíhal kolem Země rychlostí přes 28 000 km/h na palubě ISS. Šlo sice o první ze sérií zkoušek ovládání vozítek z oběžné dráhy, ale už v roce 2015 Dán Andreas Mogensen ovládal z ISS pozemskou robotickou paži, ale nyní byl program mnohem komplexnější. Aktuální experiment Analog-1 dopadl na výbornou – Luca měl na všechny činnosti vyhrazenou hodinu, ale nakonec je zvládl jen za půl hodiny.
Jméno kosmonauta Alexeje Leonova bude navždy spjato s počátky pronikání člověka do vesmíru. Pokud se chcete seznámit s jeho neuvěřitelným životním příběhem nebo dramatickými situacemi zvláště při prvním letu Voschod 2, doporučujeme přečíst vynikající texty Ondřeje Šamárka: zde nebo zde. Alexej Leonov nás minulý měsíc navždy opustil. Pojďme si jej teď připomenout ne zcela standardním způsobem – jeho podpisy na fotografiích a dalších materiálech, které s jeho životem souvisí. (Všechny jsou z osobní sbírky autora.)
Nové záznamy přednášek
Nahrávání ...
27. listopadu 2019
