Štítek ‘Arianespace’

Jádro Ariane 6 stojí na rampě

Na nové rampě kosmodromu CSG byla dnes vztyčena spojená sestava centrálního a horního stupně rakety Ariane 6 určená k premiérovému letu tohoto evropského nosiče. 24. dubna 23:25

Seznamte se, tohle je Ariane 6

Raketa Ariane 6 je nejnovějším zástupcem rodiny Ariane. Jejím úkolem je vystřídat Ariane 5 a vynášet jak těžké náklady na nízkou oběžnou dráhu Země, tak i kosmické sondy mířící do hlubokého vesmíru. Z čeho se ale tato nová evropská raketa skládá? Evropská kosmická agentura ESA připravila článek, který nový nosič představuje a zmiňuje i zajímavosti jeho jednotlivých částí. Samotná raketa Ariane 6 může měřit na výšku 56 – 62 metrů podle velikosti nákladu a z toho vyplývající velikosti aerodynamického krytu. Je tedy vyšší (a také kolmější) než známá věž v Pise, přičemž před startem bude vážit téměř 900 tun, což ESA přirovnává ke zhruba dvěma kompletně naplněným Boeingům 747-8.

Na co se těšit v roce 2024? (Bezpilotní kosmonautika)

Přelom roků je na našem webu již tradičně ve znamení rekapitulace událostí končícího roku a výhledu na to, co slibuje rok nastupující. Vloni jsme tuto tradici lehce aktualizovali. Jelikož se toho děje stále více, rozdělili jsme tedy oba články na pilotovanou a bezpilotní kategorii. Tento článek je tedy prvním ze zmíněných čtyř. Zaměříme se na to, co by nás mohlo v roce 2024 čekat na poli nepilotované kosmonautiky. V pátek 29. prosince přijde článek zaměřený na výhled pilotované kosmonautiky na rok 2024. První den Nového roku Vám přinese rekapitulaci nepilotované kosmonautiky v roce 2023 a 2. ledna vyjde na našem webu článek, který zrekapituluje rok 2023 v pilotované kosmonautice.

Složitá zkouška Ariane 6 úspěšná

Pokud by stavění a testování raket bylo počítačovou hrou, pak by se dalo říct, že nová evropská raketa Ariane 6 prošla závěrečnou zkouškou na vysokou obtížnost. Minulý pátek se zástupcům CNES, ArianeGroup a ESA podařilo dokončit poslední zkoušku plnění kryogenních pohonných látek do Ariane 6 včetně čtyřsekundového zážehu motoru na centrálním stupni. Kombinovaná zkouška plnění alias CTLO3 byla posledním testem v řadě nácviků, které se týkaly plnorozměrového testovacího exempláře. Tyto testy pomohly operátorům nacvičit různé průběhy předstartovních činností Ariane 6, kterou čeká v příštím roce premiérový start. Mezi zkouškami totiž nechyběly jak záměrně hladké scénáře, tak i zkoušky krajních nouzových režimů.

Amazon žádá o zamítnutí soudního sporu

Amazon se snaží zamítnout žalobu akcionářů podanou v srpnu, která tvrdí, že představenstvo společnosti jednalo ve zlé víře, když udělilo smlouvy na vynesení projektu Kuiper společnostem Arianespace, Blue Origin a United Launch Alliance. 14. prosince 14:00

Dlouhý zážeh Ariane 6

23. listopadu prošla nová raketa agentury ESA rozsáhlým plnorozměrovým nácvikem startovních procesů. Pozemní týmy prošly kompletní sekvenci předstartovního odpočtu, po které následoval sedmiminutový plný zážeh motoru centrálního stupně, který bude pracovat i při skutečném letu vstříc oběžné dráze. V rámci této zkoušky však nedošlo k zažehnutí pomocných motorů na tuhé pohonné látky (které jsou pro tyto testy inertní) a Ariane 6 tak zůstala sedět na startovní rampě evropského kosmodromu ve Francouzské Guyaně – přesně tak, jak podle očekávání měla. Zážeh byl sice asi o minutu kratší, než se plánovalo, ale agentuře ESA zřejmě nasbírané údaje stačí.

První zážeh Ariane 6 na rampě

Na evropském kosmodromu ve Francouzské Guyaně došlo k natankování testovacího exempláře nové evropské rakety Ariane 6 a poté následoval statický zážeh raketového motoru jejího centrálního stupně. Motor Vulcain 2.1 po zážehu hořel podle plánu 4 sekundy a poté byly nespotřebované zbytky kapalného kyslíku a vodíku přečerpány z rakety do podzemních zásobníků. Provedená zkouška byla pokračováním předešlé série testů, které se konaly 18. července. Aktuální zkoušku vedli experti z CNES a ArianeGroup pod dohledem zástupců ESA. Test měl prověřit předstartovní postupy, zážehovou sekvenci a opět prokázat, že systém je možné udržet v bezpečí i v případě zastavení předstartovního odpočtu, což už bylo prokázáno při zmíněné zkoušce 18. července. Naplnění rakety pohonnými látkami a zážeh motoru byly posledními úkoly, které zbývaly ke kompletnímu prověření rakety, rampy, obslužné věže a všem souvisejících palivových a elektrických rozvodů. Hlavní však bylo prověřit, jak tyto jednotlivé systémy fungují společně.

Kosmotýdeník 561 (12.6. – 18.6.)

Aleš Svoboda

Další týden utekl jako voda a pro vás je nyní připraveno nejnovější vydání pravidelného přehledu těch nejzajímavějších událostí, které v uplynulém týdnu přinesla kosmonautika. V hlavním tématu tentokrát Kosmotýdeník přinese nečekané oznámení o možnosti využít služeb společnosti Axiom pro let českého člena záložního týmu astronautů ESA Aleše Svobody. Využije Česká republika tuto možnost a naplní místní vědecké instituce a firmy vědecký čas mise? V dalších tématech se podíváme na odložení posledního startu evropské rakety Ariane 5 či na dění na Boca Chica. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

První mise pro úklid oběžné dráhy má nosič

Švýcarský startup ClearSpace uzavřel smlouvu s firmou Arianespace na vynesení první mise, která zachytí nepoužívaný 100 kg vážící kosmický hardware a vstoupí s ním do atmosféry. V druhé polovině roku 2026 tedy má z kosmodromu CSG ve Francouzské Guyaně odstartovat raketa Vega-C, která jakožto sekundární náklad ponese na nízkou oběžnou dráhu Země družici ClearSpace-1, přičemž primární náklad startu bude časem oznámen. ClearSpace-1 bude naveden na sun-synchronní dráhu, na které provede přiblížení k dílu celkově druhé vypuštěné rakety Vega, která startovala v roce 2013 a spojí se s ním. Firma ClearSpace chce v praxi demonstrovat řadu nových technologií jako je záchyt neaktivního objektu pomocí čtyř robotických ramen následovaný řízeným zánikem „lovce“ i „kořisti“, tedy adaptéru VESPA (Vega Secondary Payload Adapter) v atmosféře Země.

Evropský způsob vynášení družic potřebuje reformu!

AI pohled na evropskou raketovou krizi

Evropa má velké problémy udržet ekonomiku vynášení nákladů na oběžnou dráhu, na současném trhu, konkurenceschopnou. Což může být větší problém než se může zdát. Ve hře je totiž nezávislý přístup evropských států do vesmíru. Což nedávno potvrdil i Josef Aschbacher. Bude třeba udělat změny, reformu chcete-li. Na ní se však budou muset dohodnout všechny státy pod záštitou ESA. Určité představy, jak by mohla taková reforma vypadat a kam se ubírá myšlení vedení pomalu vyplouvá na povrch. Všichni tuší, že bude třeba se více zaměřit na tržní přístup. Což neznamená nic jiného než zapojení soukromého sektoru i nastavení nových pravidel v tomto směru.