Z aktuálního roku už zbývá jen posledních pár desítek hodin. Pojďme si proto zhodnotit, co všechno nám přinesl z hlediska kosmonautiky. Rekapitulace to nebude jednoduchá, protože těch momentů bylo opravdu hodně – potěšující je, že většina z nich fanoušky kosmonautiky potěšila – ať už šlo o úspěšné starty či přistání, nebo o zajímavé vědecké objevy. Samozřejmě ani roku 2019 se nevyhnuly smutné zprávy a zklamání, ale takový už je život. Bez selhání bychom si těch úspěchů ani nevážili. V našem tradičním souhrnu končícího roku nebudou chybět ani grafy porovnávající aktivitu a úspěšnost jednotlivých států, které se snaží pronikat do kosmického prostoru.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/
Rok 2019 začal nebývalým nášupem událostí – jeho první hodiny byly ve znamení průletu sondy New Horizons kolem transneptunické planetky Ultima Thule, která má dnes již oficiální název Arrokoth. Šlo o rekordní událost, neboť ještě žádná lidská sonda neprovedla blízký průlet kolem vzdálenějšího objektu (44 astronomických jednotek). New Horizons bude všechny nasbírané údaje posílat na zemi ještě několik měsíců, ale už teď víme, že Arrokoth je kontaktní dvojplanetka oranžovo-hnědé barvy spláclého tvaru.
Hned třetího ledna se o slovo přihlásila čínská mise Chang’e-4, která jako první lidský výtvor přistála na odvrácené straně Měsíce. Z landeru sjelo na povrch vozítku Yutu-2, které začalo studovat okolní terén. I nyní, když se blíží první výročí přistání, jsou lander i rover stále funkční. Měsíc v roce 2019 přilákal nejen Čínu, ale i zástupce dalších dvou států. V dubnu se o přistání pokusila izraelská sonda Beresheet, výtvor soukromého týmu Space-IL, který se chtěl zúčastnit dnes již zrušené Google Lunar- X-Prize.
Zdroj: https://i.imgur.com/
Malý lander se stal první soukromou (a také první izraelskou sondou) na oběžné dráze Měsíce, ale přistání nebylo úspěšné. Měkké přistání se nepovedlo ani o několik měsíců později Indům. Jejich sondu Chandrayaan-2 tvořil lander, rover a orbiter. Zatímco orbiter bez problémů funguje, landeru se v září nepovedlo přistání. Indie však na příští rok slibuje opakování neúspěšného pokusu se sondou Chandrayaan-3.
Zdroj: https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com
Nepilotovaná kosmonautika se v letošním roce točila hodně kolem průzkumu planetek. Americká sonda OSIRIS-REx zkoumala z oběžné dráhy planetku Bennu a její japonská kolegyně Hayabusa-2 se věnovala planetce Ryugu. Na její povrch vysadila hned několik landerů a vrcholem byly dva odběry materiálu. Ve druhém případě dokonce z okolí uměle vytvořeného kráteru. Ten sonda jen o pár týdnů dříve udělala pomocí projektilu urychleného explozí výbušniny. Dnes už je Hayabusa 2 na cestě k Zemi a vzorků bychom se měli dočkat téměř přesně za rok.
Sonda Parker Solar Probe zvládla dva průlety perihelem ve vzdálenosti 24,8 milionů kilometrů od povrchu naší životodárné hvězdy a v závěru prosince ještě udělala gravitační manévr u Venuše. Juno u Jupiteru provedla celkem sedm průletů nejbližším bodem dráhy a činily se i sondy u Marsu. Dlouholetý dříč, vozítko Opportunity se však po loňské prachové bouři již nepodařilo oživit a jeho unikátní mise tak skončila. Nejnovější průzkumník, sonda InSight úspěšně měří přístrojem SEIS marsotřesení, ale přístroj HP3, známější spíše pod familiárním označením „krtek“ dělá inženýrům vrásky na tváři, protože se jej nedaří dostat pod povrch.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/
Když se přesuneme na oběžnou dráhu Země, je potřeba připomenout nejprve dvě nepříjemné události – 27. března Indie sestřelila vlastní družici Microsat-R a jen o pár dní později došlo k rozpadu horního stupně Centaur, který vloni vynášel družici AEHF-4. Obě události spolu nesouvisely, přesto přispěly ke zvýšení množství kosmického smetí. V roce 2019 se své první družice dočkalo pět států světa – Etiopie, Nepál, Šrí lanka, Rwanda a Súdán. Na oběžnou dráhu se dostalo mnoho zajímavých a užitečných družic – například sluneční plachetnice LightSail 2 od Planetary Society, Radarsat, či EDRS-C,
Zdroj: http://sci.esa.int
Z vědeckých družic vypuštěných v roce 2019 nade všemi ční ICON a Cheops. První jmenovaná družice odstartovala po mnoha odkladech, které trvaly v součtu několik let. Jejím úkolem bude studovat proměnlivou ionosféru, kterou ovlivňuje zespodu atmosférické počasí a shora kosmické počasí. Cheops je evropská mise zaměřená na studium exoplanet. Přesným měřením jejich průměrů bude možné určit jejich hustotu a tím pádem je i roztřídit. Z technologického hlediska stojí za zmínku vypuštění družice MEV-1, která má pomáhat jiným družicím šetřit pohonné látky tím, že se s nimi spojí a bude s nimi manévrovat. Lodě Orion a Starliner si v letošním roce vyzkoušely své záchranné systémy – Orion za letu, Starliner z rampy.
Mnoho misí, které mají startovat až v příštích letech udělaly v letošním roce významný krok vpřed. Prakticky dokončený hardware mají mise Exomars 2020 či mars rover 2020. Ve finálové fázi příprav na start je i evropská sonda Solar Orbiter. Návratová kabina lodi Orion pro nepilotovanou misi Artemis I byla spojena s evropským servisním modulem a nyní společně prochází zkouškami. Do prakticky dokončeného centrálního stupně rakety SLS pro misi Artemis I byly vsazeny všechny čtyři motory RS-25 a na Floridě se již připravuje mobilní odpalovací plošina.
Zdroj: https://pbs.twimg.com/
NASA dostala za úkol urychlit projekt pilotovaného přistání na Měsíci z roku 2028 na rok 2024, čemuž se musí přizpůsobit i návrh stanice Gateway. Společnost Arianespace již prakticky dokončila rampu pro Ariane 6 a Rusové rozběhli budování rampy pro rakety Angara na kosmodromu Vostočnyj. Čína vrátila do služby po dvou letech svou nejsilnější raketu Dlouhý pochod 5 a navíc stihla vypustit svou první raketu z plovoucí plošiny.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
V roce 2019 jsme se dočkali i schválení několika misí – v listopadu se do španělské Sevilly sjeli ministři členských zemí ESA (plus několika dalších států, se kterými ESA spolupracuje) a jednali zde o dalším směřování agentury. Pozitivní je, že schválili financování všech navrhovaných projektů včetně mise Hera, která má i s využitím cubesatů studovat dvojplanetku Didymos. NASA zase letos udělala radost všem fanouškům technického pokroku, když dala v závěrečném výběru zelenou misi Dragonfly, která by měla v roce 2026 vyrazit k saturnově měsíci Titanu, v jehož atmosféře bude tento vrtulový dron poletovat.
Zdroj: https://scx2.b-cdn.net/
Právě končící rok bude také spojován se začátkem budování obřích telekomunikačních družicových sítí. Společnost OneWeb vypustila na oběžnou dráhu šest testovacích exemplářů a SpaceX při dvou misích nejprve vypustila šedesátku ostrých testovacích družic a za několik měsíců později následovala další šedesátka družic, které již byly plně operační. Ruku v ruce s tím se objevily obavy některých astronomů, že velké množství družic zkomplikuje jejich pozorování oblohy. SpaceX na kritiku reaguje snahou o hledání méně odrazivých materiálů, ze kterých by se družice vyráběly.
Zdroj: https://forum.nasaspaceflight.com
Premiéru si v letošním roce odbylo hned několik raket, či jejich konkrétních verzí – Atlas V N22, Hyperbola-1, Jielong-1, OneSpace OS-M1, PSLV-DL a PSLV-QL. Naopak naposledy v roce 2019 startovaly rakety Delta IV M+(5,4), Delta IV M+(4,2), Rokot a Sojuz-FG. Dolétaly tedy jednotrupové Delty, rakety, které doplatily na rusko-ukrajinský spor a tradiční nosiče lodí Sojuz.
SpaceX v letošním roce cvičně sestavila první prototyp lodě Starship Mk1, ten však byl v průběhu tlakové zkoušky zničen. Starship Mk2 budovaná na Floridě zpomalila postup a některé její díly se převezly do Texasu. U rampy 39A zatím vyrůstá rampa, ze které by mohly startovat nejen lodě Starship na suborbitální testovací skoky, ale i rakety Super Heavy. V letošním roce jsme také viděli zkušební let zařízení Starship Hopper do výšky 150 metrů.
K Mezinárodní kosmické stanici letos zamířily tři pilotované kosmické lodě a ve všech případech se jednalo o ruské Sojuzy. Sojuz MS-12 nesl v březnu trojici Alexej Ovčinin, Nick Hague a Christina Koch. První dva tak dostali druhou šanci poté, co se jejich mise Sojuz MS-10 v loňském roce vinou nehody nosné rakety nedostala na oběžnou dráhu. Christina Koch si prodloužila svůj pobyt na stanici, jelikož se v Sojuzu MS-12 vracel Hazza Al Mansouri, který přiletěl v Sojuzu MS-15 a na stanici strávil pár dní – byl to vůbec první astronaut ze Spojených arabských emirátů. Christina Koch si díky tomu mohla už při své první kosmické misi koncem prosince připsat rekord v nejdelším ženském nonstop pobytu v kosmickém prostoru.
Foto: Ondřej Šamárek
Sojuz MS-13 startoval v červenci (a naše redakce měla na Bajkonuru Ondřeje Šamárka) a na ISS dopravil trojici Alexandr Skvorcov, Luca Parmitano a Andrew Morgan. Právě v Sojuzu MS-13 se bude vracet Christina Koch a Andrew Morgan si svůj pobyt na ISS prodlouží. Poslední pilotovanou loď, Sojuz MS-15 jsme již tak trochu nakousli – startoval v září a kromě astronauta z UAE byli na palubě ještě Oleg Skripočka a Jessica Meir. Šlo o start ve znamení loučení – do důchodu odcházela raketa Sojuz-FG a na dlouhou dobu to byl i poslední start z Gagarinovy rampy 1/5. Se Skripočkou a Meir se má ve volném křesle příští rok vracet Andrew Morgan.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/
Navzdory očekáváním se letos k ISS nedostala ani jedna soukromá kosmická loď s posádkou. Pouze Crew Dragon zvládl začátkem března nepilotovanou testovací misi DM-1, ale za několik týdnů po návratu z prakticky bezchybné mise byl zničen explozí, což celý program o několik měsíců zpozdilo. Boeing ve druhé polovině prosince úspěšně vypustil loď Starliner na nepilotovanou testovací misi, ale krátce po oddělení od nosné rakety Atlas V se objevil problém s časovačem, kvůli kterému loď neprovedla důležitý zážeh a připravila se tak o možnost příletu k ISS.
Ke stanici v průběhu roku dorazilo hned několik automatických zásobovacích lodí. Třikrát to byla loď Progress (MS-11 v dubnu, MS-12 v červenci, MS-13 v prosinci), třikrát loď Dragon (CRS-17 v květnu, CRS-18 v červenci a CRS-19 v prosinci), dvakrát loď Cygnus (NG-11 v dubnu a NG-12 v listopadu), jednou loď HTV-8 v září a jednou – trochu nečekaně – loď Sojuz MS-14 v srpnu. Tato loď letěla bez posádky kvůli zkoušce kompatibility s raketou Sojuz-2.1a. Na palubě byl mezi nákladem i humanoidní robot FEDOR.
Zdroj: http://www.esa.int/
Končící rok byl plodný na výstupy do volného prostoru – zažili jsme jich dohromady 11 s celkovou délkou 72 hodin 43 minut. Jeden výstup (délka 6 hodin a 1 minuta) byl ruský, zbytek vycházek souvisel se západním sektorem stanice. Celkem šestkrát vystoupil do volného prostoru Andrew Morgan, čtyřikrát Christina Koch, Třikrát Luca Parmitano a Nick Hague, dvakrát Anne McClain a jednou David Saint-Jacques, Oleg Kononěnko, Alexej Ovčinin a Jessica Meir. Při výstupech se kromě jiného měnily staniční akumulátory, nebo opravoval vědecký přístroj AMS-02, který nikdy nebyl stavěný na opravy na oběžné dráze. Mediální pozornost získal výstup z 18. října, kterého se poprvé v historii zúčastnily dvě ženy (Christina Koch a Jessica Meir). Christina Koch se mimochodem stala na konci prosince rekordmankou – ještě žádná žena nebyla na oběžné dráze déle nonstop – a to navíc při své první kosmické misi.
Zdroj: https://en.wikipedia.org/
Náš článek se již pomalu chýlí ke konci, ale tradiční statistiky nemohou chybět. Nejprve se podíváme na pořadí jednotlivých států podle počtu vypuštěných raket bez ohledu na to, zda uspěly, nebo ne. Potěšující je, že jsme se stejně jako vloni přehoupli přes magickou stovku. Vzletů mířících na oběžnou dráhu bylo 102, což je o 12 méně než vloni. První místo obhájila Čína, která má na svém kontě 34 startů (o pět méně než vloni). Pomyslné stříbro si odnáší Spojené státy za 27 startů (o sedm méně než vloni) a bronz si zasloužilo Rusko, které provedlo 22 startů (o pět více než vloni).
Na dalších místech najdeme Evropu s devíti starty (-2), dále Indii se šesti (-1) a relativně krátký výčet uzavírají Írán (+2) a Japonsko (-4) se dvěma starty. Stejně jako v minulých letech se sluší poznamenat, že starty raket Sojuz z kosmodromu v Kourou započítáváme nikoliv do ruských, ale do evropských startů, jelikož jde o starty pod hlavičkou společnosti Arianespace. Rakety Electron nezapočítáváme jako novozélandské, ale jako americké, jelikož společnost RocketLab sídlí ve Spojených státech.
Zdroj: https://en.wikipedia.org/
Ze zmíněných 102 startů bylo plně úspěšných 97. Zbývajících pět případů skončilo vždy havárií – ani v jednom případě nedošlo k částečnému selhání. Dvě havárie má na svém kontě Čína (soukromé rakety OS-M1 a státní Dlouhý pochod 4C) a Írán (rakety Simorgh a Safir-1B). Poslední zatím nezmíněnou havárii má na svém kontě Evropa vinou selhání nosné rakety Vega.
Zdroj: https://en.wikipedia.org/
Další koláčový graf nám ukazuje, jak se na celkovém počtu startů v tomto roce podílely jednotlivé kosmodromy. Vloni nastala zajímavá situace, kdy se o první místo dělily dva kosmodromy – americký Mys Canaveral a čínský Si-čchang – z obou proběhlo v roce 2018 shodně 17 startů. No vidíte, posunuli jsme se o rok a situace se opakuje – tedy částečně. Opět tu máme sdílené první místo a opět nechybí Mys Canaveral. Si-čchang má také stejný počet startů, ale letos se k této dvojici přidal i Bajkonur. Z každého z těchto kosmodromů letos vzlétlo 13 raket a ani jedna neselhala. Deset startů měl čínský Tchaj-jüan, po devíti Ťiou-čchüan a Kourou. Osm startů obsloužil ruský Pleseck, šest novozélandský Mahia a indická Šríharikota. Tři starty mají na svém kontě Kennedyho středisko a Vandenbergova základna. Dva starty letos proběhly z kosmodromů Semnán v Íránu a MARS v USA. Pouze jednou se letos letělo z Tanegašimy a Učinoury v Japonsku, Vostočného v Rusku, Wenčangu a Žlutého moře v Číně.
Poslední statistika již tradičně uvádí, kam vlastně vynášené náklady mířily. Králem byla jako obvykle nízká oběžné dráha (společně s polárními či SSO drahami) s 66 misemi. Druhou nejoblíbenější kategorií byla skupina, do které patří všechny geosynchronní, geostacionární či k ní přechodové dráhy – celkem sem mířilo 24 misí. Devět misí bylo na střední oběžnou dráhu, dvě mířily na vysokou/lunární dráhu dráhu a jedna (Spektr-RG) byla do libračního centra Slunce-Země, což už okrajově spadá do kategorie heliocentrických drah.
Zdroj: https://en.wikipedia.org/
O všech těchto událostech a o ještě mnoha dalších, na které už ve výčtu nezbylo místo, jsme Vás informovali v článcích a krátkých zprávách našeho webu a na našich sociálních sítích. Dovolte mi tedy Vám všem na tomto místě poděkovat za věrnost, kterou jste nám projevovali v roce 2019. Ceníme si každého přečtení, každého hvězdičkového hodnocení, každého lajku či sdílení na sociálních sítích. Velice nás těší, že si diskuse pod našimi články stále zachovávají velmi dobrou diskusní úroveň, na čemž nesete zásluhu Vy všichni. Chtěl bych poděkovat i všem členům naší redakce, že chápou význam slov zodpovědnost a profesionalita a že ve svém volném čase i po několika letech stále tvoří obsah, protože je to baví. Doufám, že se tu budeme stejně scházet i v příštích letech.
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/
https://www.space.com/
https://www.theverge.com/
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://cdn.pixabay.com/photo/2018/09/24/15/26/new-years-eve-3700169_640.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/60/UltimaThule_CA06_color_20190516.png
https://i.imgur.com/Ca4AySJ.jpg
https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/wp-content/uploads/2019/02/20190222a_01.jpg
https://upload.wikimedia.org/…Lander-MoleBacksOutOfHole-20191026.gif
http://sci.esa.int/science-e-media/img/15/ESA_CHEOPS_Satellite_Mounted.jpg
https://pbs.twimg.com/media/EI33WkGWkAA69Wf.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/dragonfly-landing.png
https://scx2.b-cdn.net/gfx/news/2019/1-inthisscreen.jpg
https://forum.nasaspaceflight.com/…action=dlattach;topic=48034.0;attach=1577330;image
https://upload.wikimedia.org/…ISS_for_Demo_Mission_1_%28cropped%29.jpg
http://www.esa.int/…/spacewalk_serendipity/21471148-1-eng-GB/Spacewalk_serendipity.jpg
Jak souvisí konec jednotrupových Delt a spor Ruska a Ukrajiny?
Autor tu narážal na derniéru rokotu, ten totiž vinou tohoto sporu ukončil službu
Přesně tak. V jedné větě jsou vyjmenované tři rakety a ve větě druhé je ke každé z nich (ve stejném pořadí) řečeno pár slov.
Bol to veľmi zaujímavý rok, pevne verím že budúci rok už budete písať štatistiky koľko súkromných pilotovaných lodí bolo vo vesmíre, koľko roverov pribudlo na Marse alebo žeby aj štart SLS?
Přistání nových vozítek na povrchu Marsu i premiéra SLS spadají až do roku 2021. Ten ale tedy bude opravdu skvostný, když k tomu přičteme ještě třeba start Webbova teleskopu nebo premiéru rakety New Glenn.
Já se taky radši koukám dopředu než dozadu, ale po pravdě řečeno, Web a Glenn, nedal bych za to hlavu na špalek, že poletí v tom roce.
Takové statistiky budu psát velmi rád.
Děkuji za obsáhlý přehled a i za celý rok špičkového obsahu, který často svou obsáhlostí překonává moji schopnost vše zkonzumovat :).
Statistikou na konci jste mě navnadil na další díl StatistiX, jestli tedy je v plánu.
Děláme to rádi a těší nás, že nás čtete. A Statistix by v lednu chybět neměl. 😉
Zajímavé je, že společnost Blue Origin si letos nevysloužila zmínku v tomto přehledu. A je to skutečně tak, letos toho opravdu moc nepředvedli.
Bylo to vlastně jen oznámení plánů na Blue moon, který nemá schválené použití a suborbitální skoky new Shepardu.
Vubec nechapu, jak a proc do toho ty dalsi firmy s nima jdou. Nemaji zkusenosti, jen krasne prezentace. No stejne na tom nic nemeni, ze se tesimna NG.
Chtěl bych upozornit na věcnou chybu v grafu
. Počet Ruských startů v letošním roce nebyl 22 ale 25. Dále mi v jinak hezkém přehledu chybí asi nejvýznamnější vědecká mise letošního roku, teleskop Spektr RG.
Spektr RG-RG je zmíněn na konci a počet ruských startů je dobře – ten rozdíl tří je v článku vysvětlen – Sojuzy startující z Kourou počítám jako evropské rakety.
Krtek InS je opět zanořen v povrchu v poloze v jaké byl v říjnu a v první dekádě ledna se pokusí dostat hlouběji než kdy byl.
„kreativní“ počítání počtu startů podle zemí, kdy Elektron startující z Nového Zélandu je započítáván USA a Sojuz z Kourou EU mi přijde úsměvné. Stejně tak bych dokázal vyrobit „kreativní“ statistiku, kdy USA bude mit 19 startů a Rusko 25. Více mne ale zarazilo že v přehledu chybí asi nejvýraznější vědecká mise letošního roku, teleskop Spektr RG.
No tak zrovna ty dva příklady, co uvádíte, mi připadají zařazené zcela logicky. Nevidím důvod, proč by Sojuz z Kourou měl být ruským startem a Elektron novozélandským. Ten Spektr-RG je zmíněn jako let do libračního bodu, ale určitě by si zasloužil i jmenovitě zmínku v článku.
Třeba proto, že je to novozélandská společnost ?
To už je věcí výkladu. Rocket Lab má centrálu v Kalifornii a jí plně vlastněná dceřinná společnost je na Novém Zélandu. Takže si myslím, že jde spíše o americkou společnost.
Přesně tak, jak píšete.
Není. Je to vidět i na wikipedii:
Headquarters: Huntington Beach, California, U.S.
Rocket Lab[4] is a private American aerospace manufacturer and smallsat launch service provider with a wholly owned New Zealand subsidiary. (Rocket Lab [4] je soukromý americký výrobce aerokosmické techniky a poskytovatel služeb vynášení malých družic s plně vlastněnou dceřinou společností na Novém Zélandu.)
Tady je diskuze a vysvětlení na dané téma https://www.reddit.com/r/RocketLab/comments/dlx0ih/can_somebody_please_explain_the_structure_of/
Pro neangličtináře stručně:
Peter Beck je NZ a založil firmu na NZ, ale ta je v současnosti 100% vlastněna americkou společností RocketLabUSA.
Nejen z pohledu sídla, jak píše Dušan, ale i z pohledu vlastnictví je to tedy americká společnost. NZ společnost je organizačně a vlastnicky dcerou americké matky.
Jeden z důvodů je, že americké min.obrany preferuje americké firmy pro své zakázky.
Díky za doplnění.
Aha, takže raketu staví a vypouští firma z NZ. Její 100% podíl vlastní z formálně politických důvodů „prázdná“ firma z USA. A kdo vlastní tu, to už radši nebudeme rozebírat, abychom nemuseli připisovat rakety nakonec třeba Kajmanským ostrovům.
Podle stejné logiky jsou ovšem všechny evropské rakety francouzské, protože je provozuje firma se sídlem ve Francii a její majoritní podíl drží francouzská firma. Ale to by se nehodilo, takže se jistě najde dostatek logických a objektivních důvodů, proč to tak není.
🙂
Proč máte potřebu se rýpat ve zcela jasných věcech? Electron za americkou raketu nepovažujeme jen my. Nelíbí se vám to? Zřiďte si svůj web a publikujte na něm své názory.
P.S. Na novém Zélandu je dceřinná společnost, kterou RL plně vlastní. I wiki píše: Rocket Lab is a private American aerospace manufacturer
P.P.S. Váš příklad s Arianespace je mimo. Už jen kvůli tomu, jak se na jejím provozu podílí Evropská kosmická agentura.
To Jiný Honza. Jak se říká plete si dojmy s pojmy. RocketLabUSA, americká matka,není prázdná firma. Na NZ jsou pouze některé výrobní kapacity, vedení a řízení firmy je náplní americké matky.Ta je vlastněná Beckem (minimálně blokační minorita, ale méně než 50%) a soukromými investory. Tedy žádné Kajmany.
Co kdyby jste se trochu namáhal a když už sedíte u PC tak trochu googlil, místo toho, abyste si vymýšlel fanazie? Pokud s internetem neumíte, naservíroval jsem vám odkaz v předešlém komentáři.
To jste už psal v jiném komentáři. Není to kreativní statistika. Electron je raketa firmy RocketLab, která sídlí v USA. To, že má zatím jedinou používanou rampu na Novém Zélandu na tom nic nemění. Svého času uvažovala o vybudování rampy pro Electrony ve Skotsku. Pokud by vznikla, také bychom starty odsud nepočítali jako skotské, ale jako americké, protože je to pod hlavičkou americké firmy. Stejně tak Sojuzy startující z Kourou provozuje Arianespace a proto jsou řazeny mezi evropské starty. V obou případech tedy používáme stejnou metodiku.
Spektr-RG jsem tedy u statistiky zmínil konkrétně.
Tohle je v krátké době už podruhé, co tady „diskutující“ naznačuje nebo přímo osočuje Kosmonautix z proti-ruského zaměření.
1) Kosmonautix je objektivní a Dušan nestraně vyvažuje nejen obsah článků, ale i následné diskuze
2) „Argumenty“ těchto bojovníků jsou překroucené a zneužívané (posledně to byla lež, že K. neinformoval o vánočním startu Protonu – byl přitom uveden v Termínech startů, v krátkých zprávách se objevil s 30 minutovým zpožděním a článek o startu vyšel na druhý den). Teď zase, že starty zajišťované a placené Francii jsou ruské protože raketa byla vyrobená v Rusku.
3) Vážení, pokud máte problém s objektivitou Kosmonautixu, co kdybyste sem přispěli vlastním článkem, který by uvedl věci na pravou míru? Nebo rovnou založili vlastní web místo toho, abyste plevelili zdejší diskuze?
Poznámka bokem: tohle není „normální“ diskutující. Podobné najdete na každém fóru, včetně zahraničních. Jejich cílem není vést věcnou diskusi, ale vylepšovat obraz Ruska. Případně dehonestovat a v diskusích napadat ty, kteří (domněle) obraz Ruska narušují. Označují se jako „kremlboti“ a jeden z nich si tady přišel splnit domácí úkol.
Pokus o diskusi s kremlbotem mívá podobný průběh, jako krmení trola.
Také si myslím že redaktoři Kosmonautixu jsou objektivní a nezdá se mi že by byli nějak zaujatí. To je vidět spíš u diskutujících, ale to je na každém fóru i když se každý rád ohání „fakty“.
Snažíme se dělat to nejlépe, jak umíme. Těší nás, že je to vidět, díky za zpětnou vazbu.
Jestli jsem to dobre pochopil, dulezite je sidlo firmy provozujici sluzbu vynaseni do vesmiru.
Kdyby si ceska firma RachejtleX s.r.o. postavila kosmodrom na Madeire, zaplatila si nosice od SpaceX a nabizela vynaseni satelitu, tak by to bylo pocitano jako cesky start.
Trefa.
No to ano, ale z hlediska techniky by to nic nevypovídalo. Příjde mi vhodnější skutečně posuzovat spíš podle toho kdo nosič vyvinul a vyrobil, než kdo ho zaplatil. To bych spíš čekal na nějakém ekonomickém webu, ne technickém.
Tak trochu jinak, ale stále z dopravy, ač „jen“ po zemi. Český železniční provozovatel nakoupí lokomotivy od Siemense, vagóny z Polska a jezdí na lince z Prahy do Grazu přes Wien. Jde o čárku do statistik pro a) Německo, b) Polsko, c) Rakousko, d) ČR?
Pokud budu technický fanda do lokomotiv, bude mě především zajímat ta lokomotiva Siemens a až potom třeba kde všude jezdí. Kdo s ní jezdí mě zajímat nebude vůbec.
Jako fandovi lokomotiv Vám to bude jedno, pokud byste byl majitelem/ zaměstnancem a hlavně finančákem (ten je nejpodstatnější) tak to pro Vás bude zcela zásadní.
Já to vidím tak, že kosmonautix to nějak počítá (podobně jako jinde ve světě) a na ty případy, kdy je to složitější, ještě extra upozorňuje, takže si to každý může přepočítat, jak bude chtít. Za mne je to takto super a maximálně korektní.
Díky, snažíme se být maximálně féroví a všechny „sporné“ případy raději hned vysvětlujeme, aby bylo vše jasné.
no najvacsia sranda bude ako sa s tymto uvazovanim vysporiada pan majer pri startoch sojuzov z vostocneho ktore budu vynasat satelity oneweb, lebo oficialne to bude pod hlavickou arianespaces
raketa na 100% vyrobena v rusku, startujuca z narodneho ruskeho kozmodromu a on ju priradi k akemusi fiktivnemu statu europa
inak celkom by ma zaujimalo kde lezi ten stat europa?
pan majer ale chcelo by to z vasej strany trochu konzistentnosti, v jednom grafe mate pre stat europa 9 startov, v inom grafe uz ale mate pre stat europa 6 startov/rakiet
ak by zlyhal start sojuzu z kourou, tak start zaratate fiktivnemu statu europa, ale zlyhanie uz statu rusko? nebolo by to trochu nefer?
Starty Sojuzů z Vostočného budeme brát jako ruské. Vaše věta: „a on ju priradi k akemusi fiktivnemu statu europa“ ukazuje, že vy si vymyslíte, jak asi budu reagovat a pak z toho vyvozujete důsledky, aniž byste věděl, jak se k tomu ve skutečnosti postavím. To je ten důvod, proč vás v téhle diskusi nechci. Za každou cenu vyhledáváte konflikty i kdybyste si je měl vymyslet.
V grafech byla chyba – mám tam špatně čísla, opravím to. Díky.
A kdyby selhal start Sojuzu z Kourou, tak je start i selhání evropské – zase jste si začal vymýšlet, jen abyste mohl kritizovat. Já vám připomíná, že jste krok od banu, takovými smyšlenými komentáři a obviněními se od něj moc nevzdálíte.
a z akeho dovodu to teda bude patrit pod rusko ked operatorom bude oficialne arianespace ako pri letoch z kourou?
Jde vždy o konkrétní posouzení VŠECH podmínek – zde bude hrát roli kromě jiného to, že se bude startovat z ruského kosmodromu.
Nerad se míchám do diskusí, když nemám co říci k tématu článku, ale tady udělám výjimku, čímžto se předem omlouvám za OT.
xxl – neuvažoval jste o změně tónu vašich příspěvků? Klidně přiznám, že vaše připomínky jsou občas důvodem k zamyšlení, ale formou, jakou je píšete, srážíte jejich potenciál a tím i celou diskusi do hodně hlubokého bahna.
Já osobně to mám tak, že píšu do diskuse stejně, jako bych se s daným člověkem bavil osobně. Pokud bych to vzthnul na vás, skutečně byste mluvil se zdejšími diskutéry stejným tónem z očí do očí? A opět zdůrazňuji, že se nebavím o obsahu, ale o formě, která je, mírně řečeno, humpolácká.
ako kto ku mne tak ja k nemu
no ked uz sme pri tom ako sa kto sprava v realnom svete z oci do oci, tak aj tam je dusan majer tak arogantny ako tu na diskusii?
Díky, na definitivní vytvoření názoru mi tato odpověď stačí.
Když je někdo slušný, chovám se k němu slušně – jak naživo, tak virtuálně. Jelikož je váš diskusní styl založen na agresivním vyjadřování, nemůžete čekat, že na vás budu reagovat umírněně.
ale ja nemam na mysli ako spravate ku mne, ale ako sa spravate k ostanym a to, ze casto vyletite na prvu signalu je proste fakt a uz vam to napisalo vela ludi
pan samarek a odpoved na otazku by nebola? ja som vam odpovedal na tu vasu aj ked mozno nie podla vasich predstav, nebolo by z vasej strany slusne odpovedat na tu moju?
je majer taky arogantny aj v realnom svete a vyleti na prvu signalnu ako to robi tu? a tym nemam na mysli jeho vyjadrovanie ku mne, ale k ostatnym
Porušuju sice zásadu o nekrmení trollů, ale na vaši otázku říkám – ne, není arogantní ani v reálu a ani tady. Díky za konverzaci.
tu nieje arogantny? :):)
a este napiste, ze je objektivny a kazdemu meria rovnako 🙂 tak ako to napisal iny vas kolega a ako to o sebe furt vyhlasuje samotny majer aj ked nic nieje dalej od pravdy
pan samarek, zacali ste moralizovat, ale nedokazete sa rovnakym metrom pozriet aj na kamarata, takze ste tiez pekny pokrytec a nabuduce si to moralizovanie skuste odpustit
Evidentně jste nepochopil, co jsem vám prve psal, o vašich útocích ad hominem se rozepisovat nebudu. Obrázek si určitě udělá každý sám.
Děkuji za konverzaci.
Dôležité pre kosmicke aplikácie je že klesá cena vyneseného tovaru do vesmíru a stúpa kadencia štartov. Potvrdzuje sa veľká spoľahlivosť a inovácia vesmírnych súkromníkov vo vynášaní tovaru do vesmíru.Nekonečné odklady predražených vesmírnych misii sa pomaly vytrácajú. Aj ESA už vynáša v cenách budúcich Ariane 6 a začína s vývojom návratových technológii. To sú hlavné spúšťače rôznych vesmírnych aktivít a aplikácii a potvrdzuje sa aj veľký záujem na trhu malých kubesatov. Už je v možnostiach oveľa viac firiem,dokonca univerzít, ako začať sa presadzovať v blízkom vesmíre. Rôzne rizikové podnikanie,projekty,inovácie tam ťažko rozbehnú zamestnanci štátnych vesmírnych agentúr.
Ľudstvo musí expandovať do blízkeho vesmíru aj s výrobou,ťažbou, servisom, hoc aj s turizmom.Až sa čosi odľahčí naším ekosystémom. Až nečinne nečakáme, kedy príde tretia svetová hospodárska kríza. Nekonečné odklady predražených vesmírnych misii sa pomaly vytrácajú. Pokroky v automatizacie, čoraz výkonnejšie počítače, roboty zoberú veľa pracovných miest na Zemi. V blízkom vesmíre sa môže vytvoriť obrovský počet pracovných miest. Už teraz prinášajú desiatky miliárd $ do svetovej ekonomiky aplikácie cez telekomunikáciu, navigáciu, predpoveď počasia a podobne.
Narastajú rôzne hrozby pádov ekosystémov, preľudnenie, výbuch supersopky,dopad veľkého asteroidu, prepólovanie Zeme, veľká supererupcia zo Slnka.Tie hrozby sa raz naplnia, otázka je len kedy a či budeme mať dostatok času? Čoraz viac lacnejších aplikácii, očí, predsa len šancu na správnejšiu reakciu zvyšujú.
Vo vesmíre neexistujú hranice o ktoré by sa naše podarené veľmoci šklbali. Blízke asteroidy, Mesiac, Mars si ešte nerozdelili.Ako naznačil Elon Musk treba život aj zálohovať napríklad na Marse.Možno nezaškodilo rozbehnúť rôzne Open Source vesmírne aplikácie. Čoraz viac takto zapojených ľudí do výpočtových techník naraz rozšírilo a zdokonalilo operačné programy ako linux, cloudy, maily a následne lacneli, zlepšovali sa a zmenšovali sa aj notebooky, mobily. A komunikujeme, zisťujeme polohu s takých aplikácii aj cez satelity na obežnej dráhe. Teda platí pravidlo, že čím viac súkromníkov a ľudí zapojených do vesmírnych aktivít, tým rýchlejšie ľudstvo napreduje a svetová ekonomika, vesmírna veda expandujú do ďalších vesmírnych dimenzii!
Obávám se že vše stojí a padá s tím, zda se podaří vyvinout zdroj energie který bude levný, spolehlivý, bezpečný a čistý. Něco jako fůzní reaktor. Jinak je to čirá utopie. Technický pokrok v miniaturizaci právě energii šetří, to s tím není v rozporu.
Pilotovana kosmonautika od ukonceni programu STS pokracovala v tomto roku ve starych kolejich. Havarie CDragonu pri testu byla v tomto smeru asi pro mnohe zklamanim roku. Starliner pri testovacim startu jen potvrdil trend, ze skluzy v pilotovane kosmonautice jsou standardni vec a problemy cihaji skoro na kazdem kroku a za kazdym „rohem“.Na druhou stranu od toho testovani je. Proto se nebojme k predpokladanym terminum projektu(Gateway, pristani na Mesici, cisnska modularni stanice apod.) pricitat mesice ci roky.
Děkuji za skvělí článek.
Rádo se stalo.