Posledně jsme se zaměřili obecně na vozítko Sojourner, zejména na jeho konstrukci. Na konec naší minisérie věnované americké misi Mars Pathfinder jsme si nechali vědecké vybavení tohoto roveru. Na jeho palubě byl sice formálně jediný vědecký přístroj, ale ve skutečnosti bychom zde našli několik různých zajímavých experimentů, které posunuly naše znalosti o Marsu.
Se sondou InSight jsme se minule loučili, když bylo rozhodnuto o konci pokusů zahrabat krtka, přístroj HP3, který měří přechod tepla z nitra planety. Ale když se dokázal dostat jen tak hluboko, jak je sám dlouhý, s dalšími pokusy se přestalo. Nyní může předávat data alespoň z těsně podpovrchové vrstvy. Naopak nejdůležitější přístroj, seismometr SEIS, pracuje nadále. Aby jeho měření bylo co nejpřesnější, má na sobě světlý poklop s drátěnou košilkou dole, který jej má chránit i před nepatrnými otřesy vyvolanými větrem. Nakonec se ukázalo, že otřesy se na něj přenáší i přes komunikační kabel. Bylo proto rozhodnuto, že se jej sonda pokusí zasypat půdou odebranou za pomoci lopatky. Tento proces už započal a ať už tak, nebo onak, nese to své ovoce v detekci dalších silnějších otřesů.
Systém, který bude zajišťovat pohon stanice Gateway kolem Měsíce zažil nedávno svou první aktivaci – šlo o začátek mnoha pozemních zkoušek, které mají zajistit, že modul PPE (Power and Propulsion Element) je připraven k letu. NASA společně s firmami Maxar Technologies a Busek Co. úspěšně otestovala šestikilowattový pohonný subsystém SEP (solar electric propulsion), který je určen pro modul PPE. Statické zážehy jsou financovány Direkotoriátem vědeckých technologických misí, který pomáhá zlepšit vývoj komerčních kosmických možností. Při těchto testech se ověří opakované aktivace a vypnutí pohonu včetně dalších scénářů, které mohou v reálném provozu nastat. Během testů se má ze všech úhlů pohledu prověřit, že systém je připraven na let k Měsíci a dlouhodobou službu v tomto prostředí.
Rubrika Aktuální dění, Technologie 
Štítky: Busek Co. Inc., Gateway, iontový pohon, MAXAR Technologies, NASA, PPE 
V současné době po celém světě vzniká celá řada kosmických startupů. Některé se zabývají stavbou družic, jiné vyvíjejí software nebo hardware a jsou tu i takové společnosti, které vyvíjejí vlastní nosiče. Podobným způsobem kdysi vznikla i společnost SpaceX, která je v současnosti nejúspěšnější kosmickou společností na světě! Tyto malé společnosti jsou známé hlavně z USA nebo Evropy a Číny. Téměř neznámé jsou ovšem startupy například z Indie a přitom i mají i zde co nabídnout. Navíc velké kosmické agentury po celém světě čím dál častěji pomáhají a spolufinancují projekty malých soukromých subjektu. Moc dobře si totiž uvědomují výhody, které to přináší. SpaceX je vzornou ukázkou a pro mnohé i jakou si šablonou. My tentokrát představíme jednu společnost a její raketový motor z druhé nejlidnatější země na světě. Indická kosmická agentura ISRO se netají tím, že podobné projekty podporuje a naopak by rádi měli podobných firem víc.
I březen byl poměrně pestrý na kosmonautické události. Dočkali jsme se startu slovenské družice GRBAlpha. Mohli jsme obdivovat opakovaný statický zážeh centrálního stupně rakety SLS. Na ISS byly provedeny dva výstupy do volného prostoru. Na Boca Chica se uskutečnily testovací lety Starship SN10 a SN11. Kosmické internetové sítě se rozšířily o balíky družic Starlink 1-17, 1-20, 1-21 a 1-22 a 4. ostrou várku družic OneWeb. Přijměte naše pozvání ke společnému sledování premiéry tohoto videa, dnes ve 20:00.
Rubrika Aktuální dění, Foto a video Štítky: Boca Chica, EVA, GRBAlpha, ISS, OneWeb, SLS, Starlink L17, Starlink L20, Starlink L21, Starlink L22, Starship SN-10, Starship SN-11, Vesmírné výzvy 
Na mobilní vypouštěcí plošině v sekci High Bay 3 montážní haly VAB v Kennedyho vesmírném středisku byly v průběhu prvního čtvrtletí sestaveny pomocné vzletové stupně SRB. Spojení jednotlivých segmentů levého SRB proběhlo ve dnech 7. ledna, 21. ledna, 29. ledna a 18. února, aerodynamická přední sestava byla připojena 2. března. U pravého SRB byly jednotlivé segmenty spojeny 12. ledna, 26. ledna, 4. února, 23. února a přední sestava byla připojena 3. března. Náhledovou fotografii ve větším rozlišení si můžete prohlédnout zde. Dne 7. ledna tedy začal běžet dvanáctiměsíční certifikační limit spoje mezi prvními dvěma segmenty. Podle manažera programu SLS v MSFC Johna Honeycutta je možné tento certifikační limit prodloužit díky inspekcím a technické analýze. Honeycutt uvedl, že inženýři plánují provádět měření a sbírat data, která by mohla pomoci NASA a společnosti Northrop Grumman prodloužit certifikaci spojů nad dvanáct měsíců. Jde o standardně prováděný postup, kdykoli se životnost blíží k limitu.
Včerejší testovací skok prototypu Starship SN11 skončil explozí. Kvůli intenzivní mlze sice nevíme, v jaké fázi k destrukci došlo a SpaceX zatím ani nezveřejnila důvody, které explozi způsobily. Není tedy oficiálně potvrzeno, zda šlo o tvrdé přistání, nebo o zásah autodestrukčního systému ještě ve vzduchu. Odpovědi na tyto otázky zřejmě dostaneme až za několik dní, ale už dnes se můžeme podívat na pozůstatky Starship SN11, které se podařilo nafotit. Především letecké snímky od RGVAerialPhotography stojí za to.
Sonda Psyche, která má startovat příští rok, by měla prozkoumat planetku bohatou na kovy, která obíhá mezi Marsem a Jupiterem. Hlavní část nové sondy nyní byla doručena do sídla Jet Propulsion Laboratory v jižní Kalifornii, kde začala fáze označovaná jako sestavování, testování a startovní činnosti. Během dalšího roku bude dokončeno sestavování sondy, ta projde zevrubnými zkouškami, které prověří její odolnost, než bude moci být odeslána na Kennedyho středisko, odkud má v srpnu 2022 vyrazit do hlavního pásu planetek.
Poté, co byl vloni v prosinci posvěcen výběr první mise Scout, dala ESA zelenou zahájení vyjednávání s britskou firmou Surrey Satellite Technology Ltd, která má vést vývoj druhé mise Scout – HydroGNSS. Mise Scout mají doplnit sérii existujících družic ESA z programu Earth Explorer (Průzkumník Země) a jsou součástí nového programu Earth Observation FutureEO Programme. Jejich úkolem je demonstrovat možnosti malých družic, které mohou přinášet údaje s přidanou vědeckou hodnotou. Jde jednak o miniaturizaci existujících technologií, ale i o prověření nových metod. Jelikož se má u tohoto programu využívat svižný vývojový proces, měly by mít mise v projektu Scout úctyhodné parametry – od začátku jednání do startu mají uplynout maximálně tři roky a cena je omezena třiceti miliony Euro. Do této sumy jsou započítány všechny náklady – od vývoje kosmického i pozemního segmentu, startu i uvedení do provozu na oběžné dráze.
Druhá polovina roku 1965 znamenala pro program MOL konečně zahájení aktivit, které měly směřovat k ujasnění definitivní podoby stanice tak, jak měla vyhlížet během úvodní „salvy“ letů. V prvotní fázi se počítalo s třicetidenními misemi dvoučlenných posádek s tím, že stanice měla být pouze na jedno použití. Až posléze měly přijít na řadu pokročilejší varianty umožňující opakovaná připojení lodí s čtyřčlennými posádkami. To však zatím leželo ve vzdálenější budoucnosti a pozornost všech zainteresovaných byla plně zacílena na onen základní dvojmužný jednorázový koncept. V říjnu proběhlo kolečko jednání s firmou Douglas, která se zavázala do konce února příštího roku vypracovat definici a základní data pro svou část hardwaru. Pro tento účel měla posloužit částka zhruba 10,5 milionů dolarů z rozpočtu letectva. Firma General Electric se ohledně své části kontraktu zavázala k témuž, přičemž na její účet měly putovat dvě částky: necelých 5 milionů dolarů z „černých“, tedy neveřejných, peněz NRO a necelý milion dolarů z veřejných zdrojů. Ve stejné době začala také výběrová řízení na dodavatele jednotlivých systémů stanice, přičemž Douglas své kroky koordinoval s letectvem, bez jehož souhlasu nemohla být smlouva se subkontraktorem podepsána. Zakázku na vývoj environmentálního systému tak získala firma Hamilton Standard, firma Collins Radio zase měla vyvinout komunikační systém. Honeywell měl dodat manévrovací a orientační systém, Pratt & Whitney dostal zakázku na elektrický systém. Menší třenice mezi Douglasem a USAF nastaly ohledně systému managementu dat, kdy Douglas preferoval návrh IBM. USAF ale prosazovalo firmu Univac, jejíž návrh byl o něco méně sofistikovaný, na druhou stranu však oplýval přibližně poloviční cenovkou oproti konkurenčnímu návrhu. Kompromisním řešením bylo nechat oba zájemce o kontrakt rozpracovat své návrhy podrobněji a vítěze vybrat později. Zakázku nakonec přeci jen dostala firma IBM. Ovšem nejen hardwarem živ je program. Zajímavé bylo také dění v oblasti lidských zdrojů…
Nové záznamy přednášek
Nahrávání ...
3. dubna 2021
