Dámy a pánové, dovolte mi, abych Vás jménem celé redakce portálu kosmonautix.cz přivítal v roce 2024. O tom, že nás v tomto roce čeká řada úžasných kosmonautických událostí, není potřeba dlouze diskutovat. Ostatně stačí se podívat na naše nedávné články, které se věnovaly očekávaným událostem v nepilotované i pilotované kosmonautice roku 2024. Dnes se však naopak otočíme zpět a podíváme se na to, jaký byl rok 2023. Také tentokrát začneme kosmonautikou nepilotovanou a zítra si posvítíme na kosmonautiku pilotovanou. V obou směrech byl totiž právě skončený rok velmi bohatý.

Zvolit nejvýznamnější kosmonautickou událost roku 2023 není jen tak. Ano, leckdo může namítnout, že událostí roku v nepilotované kosmonautice byly první dva integrované lety rakety Super Heavy s lodí Starship. A byla by to správná námitka, vždyť se jednalo o nejvyšší, nejtěžší a z hlediska tahu nejsilnější raketu v dějinách lidstva. První let, ke kterému došlo 20. dubna ještě trpěl řadou problémů – nenaběhly všechny motory Raptor, další během letu zhasínaly a kvůli požáru v motorové sekci nosič zanedlouho ztratil stabilitu. Navíc se ukázalo, že autodestrukční systém není dostatečný a startovní rampa byla velmi poškozena.

Druhý let, který proběhl 18. listopadu už na tom byl o poznání lépe. Nejenže SpaceX dokázala velmi rychle opravit rampu, ale instalovala zde také vodou chlazenou ocelovou desku, která má eliminovat poškození betonu pod ní. Druhý integrovaný let byl o poznání klidnější. Všechny motory fungovaly během vzestupné fáze bez problémů, úspěšný byl i nově zavedený hot-staging a Starship téměř dosáhla plánované transatmosférické dráhy. A mimochodem byla to první Starship, která se dostala do kosmického prostoru. Starship i SuperHeavy však zničil autodestrukční systém. U Starship vinou ztráty spojení s centrálou, u SuperHeavy bylo na vině nasátí bubliny při zpětném zážehu po oddělení Starship. Mezi prvním a druhým letem však SpaceX udělal mimořádný pokrok.

Fanoušci rekordů a přepisování historických tabulek zase mohou namítnout, že největší událostí roku bylo přistání indické sondy Chandrayaan-3 na Měsíci, ke kterému došlo 23. srpna. Indie se tak stala teprve čtvrtým státem (po SSSR, USA a Číně), který dokázal měkce přistát na povrchu Měsíce. Z landeru Vikram pak na povrch vyjelo malé vozítko Pragyan, které například zjistilo, že se v okolí místa přistání nachází síra, což bylo docela překvapení. Mise Chandrayaan-3 byla stavěná na to, aby na Měsíci fungovala jeden lunární den. Podle očekávání tedy nepřežila lunární noc, ale i tak byla mimořádně úspěšná. Inženýři navíc před koncem prvního lunárního dne provedli testovací poskočení o pár desítek centimetrů, který sonda úspěšně provedla.

O přistání bezpilotní sondy na Měsíci se v roce 2023 pokusili také Japonci a Rusové. Japonský lander Hakuto-R 25. dubna selhal v závěrečné fázi sestupu k lunárnímu povrchu. Ruská mise Luna-25, která měla svým názvem po 47 let dlouhé pauze navázat na legendární sovětský program Luna, havarovala 19. srpna během úpravy oběžné dráhy. Vinou špatně nastavených pokynů trval brzdící zážeh déle, než měl. Sonda tak neplánovaně narazila do Měsíce. K Měsíci se ale v roce 2023 vydal také malý japonský lander SLIM, který teprve na své přistání čeká – aktuálně je v plánu 19. leden. SLIM by měl navíc na povrch vysadit i dva pohyblivé stroje LEV-1 a LEV-2 (též Sora-Q).

Lidé, kteří preferují vědecky důležité starty by naopak mohli oponovat, že největšími událostmi roku byly mise, které se vydaly do meziplanetárního prostoru. V roce 2023 jsme měli hned dva takové velvyslance lidstva. Na cestu k planetě Jupiter se 14. dubna vydala velká evropská sonda JUICE, která má studovat především ledové měsíce této planety. Nás může těšit, že nemalý podíl na stavbě této sondy mají i české firmy a akademická pracoviště. Druhý letošní start do meziplanetárního prostoru přišel 13. října, kdy americká sonda Psyche vyrazila ke stejnojmenné planetce tvořené kovem. V roce 2023 také tato sonda dokázala otestovat laserovou komunikaci na vzdálenost několika desítek milionů kilometrů, což se ještě nikdy nepodařilo.

Je tohle tedy přehled všech nejdůležitějších momentů nepilotované kosmonautiky v roce 2023? Možná, ale každý člověk je jiný, vždyť nám zatím ve výčtu chybí 24. září, kdy v americkém Utahu přistálo návratové pouzdro sondy OSIRIS-REx se vzorky z planetky Bennu. Už jejich předběžná analýza ukázala, že obsahují mimořádně cenné údaje o historii naší Sluneční soustavy. Je také jisté, že sonda dovezla více materiálu, než bylo požadované minimum. A když už jsme u planetek, sluší se připomenout, že 1. listopadu proletěla sonda Lucy kolem planetky Dinkinesh, s čímž se v původním plánu nepočítalo. Změna se však vyplatila, protože fotky ukázaly, že se jedná o dvojplanetku, přičemž „měsíc“ obíhající kolem hlavního tělesa je sám kontaktní dvojplanetkou. Nic podobného zatím nebylo pozorováno.

Astronomové jistě poznamenají, že pro ně mezi vrcholy patřilo vynesení evropského teleskopu Euclid, který má vědcům pomoci s vysvětleními, která souvisí s temnou energií a temnou hmotou. Uvedení teleskopu do služby sice o trochu zpozdily technické komplikace, ale vše již funguje správně. O tom, kolik úžasných vědeckých výsledků přinesl v roce 2023 Teleskop Jamese Webba, nemá smysl dlouze hovořit. Vlajková loď kosmické astronomie naplňuje vysoká očekávání, která do ní byla vkládána. 6. září byl s již zmíněným lunárním landerem SLIM vynesen také rentgenový teleskop XRISM, který má nahradit neslavně zničenou kosmickou observatoř Hitomi.

Indie vyslala 6. září do kosmického prostoru svou první observatoř zaměřenou na sledování Slunce. Aditya-L1 bude (jak již název napovídá) pracovat v libračním centru L1 soustavy Slunce Země. Ještě než sem dorazila, však už začala přinášet první vědecká data. Pokud bychom se posunuli ještě blíže k Zemi, měli bychom připomenout, že se 29. července raketa Falcon Heavy postarala o vynesení komunikační družice Jupiter-3 (alias Echostar-24). Výjimečná je především hmotnost vynášené družice přes 9 tun. Jde o světového rekordmana mezi geostacionárními družicemi.

V roce 2023 jsme se dočkali hned několika premiér nových raket. Rozhodně to nebylo jen o výše zmíněné sestavě Superheavy – Starship. 10. ledna se poprvé předvedla RS1 od ABL Space Systems, ale bohužel havarovala pár sekund po vzletu. 10. února přišel sice už druhý start indické rakety SSLV, ale zato byl první úspěšný. 7. března se svého prvního startu dočkala japonská raketa H3, která však bohužel selhala. Značnou pozornost na sebe upoutala firma Relativity Space, která 23. března vypustila první raketu Terran-1. Šlo totiž o nosič spalující kapalný metan, jehož konstrukce se vyrábí metodou kovového 3D tisku. Nosič sice kvůli neúspěšnému zážehu druhého stupně havaroval, ale prošel přes fázi maximálního dynamického namáhání a firmě poskytl cenná data pro další vývoj silnější rakety Terran-R.

Trochu ve stínu všech událostí zůstala premiéra rakety Tianlong-2 od čínské  firmy Space Pioneer, která se 2. dubna stala první čínskou raketou na čistě kapalné pohonné látky od soukromé firmy, která dosáhla oběžné dráhy. 30. května provedla Severní Korea první start své rakety Chollima-1, který však selhal. Stejně dopadl druhý pokus z 23. srpna a teprve až na třetí pokus 21. listopadu dosáhla oběžné dráhy. Neoficiální závod o první raketu na kapalný metan, která dosáhne oběžné dráhy, vyhrála čínská Zhuque-2, která 12. července vyrazila na svůj druhý start a tentokrát již uspěla. 5. října se své premiéry dočkala raketa Ceres 1S, což je varianta již používané rakety Ceres 1 uzpůsobená pro starty z mořské plošiny. 15. září odstartovala raketa Alpha od Firefly Aerospace na svou třetí misi, při které poprvé naplno uspěla. Posledním nováčkem na poli nosných raket je jihokorejská SK Solid Fueled TV2, která odstartovala 4. prosince z mořské plošiny u ostrova Čedžu.

Rok 2023 ale přinesl i řadu dalších zajímavostí. 5. července odešla do výslužby evropská raketa Ariane 5. Indie provedla 21. října zkoušku záchranného systému lodi Gaganyaan za letu, SpaceX v průběhu listopadu dokončila hrubou stavbu obslužné věže u startovní rampy SLC-40, která tak může fungovat jako záloha rampy LC-39A. SpaceX se v roce 2023 podařilo dosáhnout již 250. úspěšného přistání a maximální počet použití jednoho stupně dosáhl čísla 19. Tento rekordman však bohužel po úspěšném přistání nepřečkal návrat do přístavu a vlivem větru a vln se překlopil. V roce 2023 také Spojené státy překonaly dosavadní rekord v počtu kosmických startů provedených v jednom kalendářním roce jedním státem. Doposud tento rekord držel Sovětský svaz, který v roce 1982 provedl 108 startů. Ano, tušíte správně, tato zajímavost má být nenápadným oslím můstkem do druhé části dnešního článku, ve kterém se na rok 2023 podíváme z hlediska statistik.

Statistickou část si dovolím zahájit citací ze svého dva roky starého článku, který rekapituloval dění v roce 2021: „Jak ukazuje přiložený graf, byl právě skončený rok skutečně rekordní. Na celém světě totiž proběhlo 134 úspěšných orbitálních letů. Až doposud tento rekord držel rok 1983, ve kterém proběhlo 126 úspěšných startů.“ Původní rekord se držel skoro dvacet let, ale jeho nástupce byl hned v roce 2022 překonán. Zatímco v roce 2021 proběhlo na celém světě 145 pokusů o start, z nichž bylo 10 neúspěšných a jeden byl částečně úspěšný, tak v roce 2022 na celém světě proběhlo 186 orbitálních startů, z nichž sedm selhalo kompletně a jeden byl částečně neúspěšný. Rekord tedy padl jak v počtu úspěšných orbitálních startů, tak i v celkovém počtu orbitálních startů. V roce 2022 tak na celém světě proběhl jeden pokus o orbitální start každých 1,96 dne! A jak na tom byl rok 2023? Ano, hádáte správně, rekordy byly opět překonány a i tentokrát dost výrazně. Na celém světě proběhlo v roce 2023 celkem 222 orbitálních startů, z čehož 210 bylo úspěšných, v 11 případech se jednalo o havárii a jednou nastal částečný neúspěch. Průměrně tak k orbitálnímu startu došlo jednou za 1,64 dne!

V roce 2018 se Čína vůbec poprvé stala státem, který měl v daném roce nejvyšší počet orbitálních startů ze všech. Tento titul se jí podařilo obhájit i v letech 2019, 2020 a 2021. Teprve až v roce 2022 si titul pro nejvíce orbitálních startů vzaly zpět opět Spojené státy americké, které si jej udržely i v roce 2023. Americké rakety startovaly v roce 2023 celkem 115×, přičemž si připsaly 108 úspěchů, 6 havárií a 1 částečné selhání. Připomeňme, že do statistiky započítáváme i starty raket Electron z Nového Zélandu, protože firma RocketLab je americká. Ve statistice jsou i dva lety SuperHeavy Starship, byť šlo o lety na dráhu transatmosférickou.

Ještě než se dostaneme k dalšímu pořadí, musíme zdůraznit, že rozhodující roli na „výhře“ USA měla firma SpaceX, která v roce 2023 provedla celkem 98 startů – 91× startoval Falcon 9, 5× Falcon Heavy a 2× SuperHeavy Starship. V roce 2022 došlo k mimořádné situaci – SpaceX měla na svém kontě 61 startů, Čína jich měla 64 a na zbytek světa připadlo 61 orbitálních startů, takže šlo téměř o shodné třetiny. V roce 2023 však SpaceX svou kadenci startů ještě zvýšila a utekla už bezkonkurečně všem. Pro zasazení tohoto tvrzení do kontextu, dovolte pár detailů.

• SpaceX provedla v roce 2023 stejný počet startů jako Čína, Rusko, Indie, Evropa a Jižní Korea ve stejném období.
• Průměrně provedla SpaceX jeden start za 3,7 dne.
• Pokud by byla SpaceX samostatným státem, patřilo by jí v žebříčku první místo.
• Naopak Spojené státy by si bez SpaceX připsaly v roce 2023 jen 17 startů, což by je řadilo za SpaceX, Čínu i Rusko.

Číně i letos patří druhá příčka se 67 starty, z nichž jeden skončil havárií. Na třetím místě v tabulce počtu startů v roce 2023 najdeme Rusko, které startovalo 19× a ani jedna raketa neselhala. Pomyslnou bramborovou medaili bere Indie se sedmi starty, které byly plně úspěšné. Následuje Evropa se třemi starty bez jediné havárie. Japonsko mělo stejný počet startů, ovšem jeden z nich selhal. Tři starty v roce 2023 provedla také Severní Korea, ale uspěla pouze jednou. Dva starty v roce 2023 provedla Jižní Korea a v obou případech byly úspěšné. Írán se dvěma starty si připsal jeden úspěch a jednu havárii. Poslední příčku v tomto žebříčku obsadil Izrael s jedním startem, který byl úspěšný.

Jak již bylo uvedeno výše, v roce 2023 jsme byli svědky 11 selhání nosných raket. V šesti případech šlo o rakety americká (dvakrát havarovala SuperHeavy Starship (20. dubna a 18. listopadu), jednou havarovala raketa LauncherOne (9. ledna), což zlomilo vaz firmě Virgin Orbit, jednou selhala RS1 (10. ledna), jednou Terran 1 (23. března), jednou Electron (19. září). Dvě havárie má na svém kontě Severní Korea a v obou případech šlo o raketu Chollima 1 (30. května  23. srpna). Jedno selhání si připsal Írán s raketou Qaem 100 (4. března), jedno selhání mají na svém kontě Japonci s raketou H3 (7. března) a Číňané s raketou Ceres-1 (21. září).

U předešlého odstavce na levé straně vidíme tři grafy, které vizualizují stejná data – počty pokusů o dosažení oběžné dráhy v roce 2023 podle států. Zatímco první graf se lépe hodí pro srovnávání absolutních hodnot úspěšných, neúspěšných a částečně úspěšných startů jednotlivých států, druhý je zase vhodnější pro srovnání celkové aktivity států, protože všechny starty daného státu jsou sloučeny do jednoho sloupce. Třetí graf zase přehledně ukazuje relativní spolehlivost startů raket z daného státu.

Když jsme si zrekapitulovali statistiky jednotlivých států, můžeme se nyní zaměřit na jednotlivé rodiny nosných raket. Asi jen málokoho překvapí, že této rubrice opět dominuje rodina Falcon, která si v roce 2023 připsala úctyhodných 96 startů, přičemž všechny byly úspěšné. Druhé místo patří rodině Dlouhý pochod, která v roce 2023 startovala 47× a ve všech případech uspěla. Následovala rodina R-7 se 17 starty (všechny úspěšné), Electron s 9 starty (1 havárie), Ceres se 7 starty (1 havárie), SLV se 7 starty (všechny úspěšné), Kuaizhou se 6 starty (všechny úspěšné), Chollima se 3 starty (2 havárie), H se 3 starty (1 havárie), Ariane se dvěma starty (všechny úspěšné), Atlas se dvěma starty (všechny úspěšné), Hyperbola se dvěma starty (všechny úspěšné), UR se dvěma starty (všechny úspěšné), Zhuque se dvěma starty (všechny úspěšné), Firefly se 2 starty (1 částečné selhání), Starship se dvěma starty (2 havárie). Jediný start, který byl úspěšný, měly v roce 2023 rakety z rodin Antares, Delta, Jielong, Kinetika, Nuri, Safir, Šavit, SK solid fueled LV, Tianlong a Vega. Naopak jeden jediný start v roce 2023, který byl neúspěšný, si připsaly rakety z rodin LauncherOne, Quaem, RS1 a Terran.

Předposlední statistika již tradičně patří kosmodromům, ze kterých rakety startují. V roce 2023 byl nejaktivnějším kosmickým přístavem Mys Canaveral, který odbavil 59 startů. Druhé místo si připsal čínský Ťiou-čchüan se 36 starty, bronz pak bere Vandenbergova základna s 29 starty. Na dalších místech najdeme Si-čchang (15 startů), KSC (13 startů), Bajkonur (9 startů), Tchaj-jüan (9 startů), Mahia (7 startů), Pleseck (7 startů), Šríharikota (7 startů), Wenčang (4 starty), Kourou (3 starty), MARS (3 starty), Sohae (3 starty), Tanegašima (3 starty), Vostočnyj (3 starty), Šahrúd (2 starty), plošina v Jihočínském moři (2 starty) a Starbase (2 starty). Po jednom startu v roce 2023 odbavily kosmodromy Cornwall (start Boeingu 747 s raketou LauncherOne), plošina u ostrova Čedžu, Naro, PSCA, Palmachim a plošina ve Žlutém moři.

Závěrečná statistika dnešního článku se zaměří na cílové oběžné dráhy. Začneme dráhou nejnižší, která protíná atmosféru, tedy dráhou transatmosférickou, na kterou se v roce 2023 letělo pouze dvakrát – v obou případech šlo o SuperHeavy Starship. Pokud postoupíme trošku výše, abychom v perigeu neprolétávali atmosférou, dostaneme se na nízkou oběžnou dráhu. Ta je tradičně nejvíce využívaná a míří sem největší množství misí. Krouží zde i obě trvale obydlené kosmické stanice – ISS i Tiangong, takže sem létají i pilotované a nákladní lodě. Na nízké oběžné dráze navíc již několik let vzniká komunikační síť Starlink, která významně přispívá k vysokému počtu startů. V roce 2023 letělo na nízkou oběžnou dráhu (do které se započítává i dráha SSO) 184 raket. Pokud vystoupáme o pár tisíc kilometrů výše, dostaneme se na střední oběžnou dráhu, ke které se někdy řadí i protáhlá dráha Molnija. V roce 2023 na tyto dráhy mířilo 6 startů.

Další kategorie patří družicím, které jsou doručeny přímo na geostacionární dráhu, ale i družicím, které jsou dopraveny na dráhu přechodovou ke geostacionární a vlastními motory se musí dostat na cílovou dráhu. Do této kategorie se někdy řadí i dráha typu Tundra. V této skupině jsme měli v roce 2023 celkem 26 startů. Ještě výše se nachází tzv. vysoká oběžná dráha, která může přecházet v dráhu přeletovou k Měsíci. Tato možnost byla v roce 2023 využita pouze jednou. Nejvyšší dráhou je dráha úniková / heliocentrická, která byla v roce 2023 využita třikrát.

Vážení čtenáři, ještě než tento článek dospěje ke svému konci, bych Vám chtěl poděkovat za přízeň, kterou jste našemu webu věnovali v celém roce 2023. Naše redakce si velmi cení Vašeho zájmu o téma, ale i toho, že se k nám pravidelně vracíte.  Bylo pro nás ctí, že jsme s Vámi mohli zažít všechny výše uvedené (a pochopitelně i mnohé další) události. O tom, že se ani v roce 2024 nebudeme nudit, nelze pochybovat. Už nyní se těšíme na všechny úžasné zážitky, které nám tento rok připraví.

Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://www.nasa.gov/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.esa.int/
https://www.esa.int/

Zdroje obrázků:
https://media.istockphoto.com/…h690YOaZtE7jcaQX3RiT-jnCfPJ1WxakX9PqfL_kuZI=
https://pbs.twimg.com/media/FuK9jYiaAAIg1QO?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/F5QzTY2aAAAXDdm?format=jpg&name=large
https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/…PG1IR8FKzICUYANUcJzQLnpaA&oe=643FAA1A
https://www.esa.int/…Euclid_s_view_of_globular_cluster_NGC_6397_article.jpg
https://images.squarespace-cdn.com/…/image-asset.jpeg
https://pbs.twimg.com/media/F0K0vu4WAAEElK3?format=jpg&name=large