Svět nad planetou (36. díl)

Emblém expedice EO-15

Když trojice kosmonautů patnácté expedice po odletu svých kolegů 14. ledna 1994 na palubě orbitální stanice Mir osaměla, nebylo jisté, co vlastně bude následovat. Pečlivé sledování manometrů prováděné každých patnáct minut ukázalo, že nedošlo k porušení hermetičnosti stanice – tlak se držel na normální úrovni bez jakýchkoli odchylek. Přestože kosmonauti nezaznamenali při střetnutí Sojuzu TM-17 s Mirem žádný úder, podle pozdějších analýz se transportní loď do přechodového uzlu opřela silou kolem 500 kg. Bylo jasné, že k nějakému poškození na přechodovém uzlu dojít nepochybně mohlo, ovšem zda a k jakému, to nikdo nevěděl. Afanasjev, Usačov a Poljakov ten den debatovali dlouho do noci a shodli se na tom, že 14. leden se stal pro posádku Miru druhými narozeninami. Kdyby se Sojuz trefil jinam nebo kdyby se Ciblijevovi nepodařilo na poslední chvíli stočit jeho dráhu mimo solární panely, mohlo všechno dopadnout mnohem hůře a oni by teď byli v lepším případě na Zemi a v horším případě… raději nedomýšlet. Na Zemi se vedení letu horečnatě snažilo celou situaci rozebrat a učinit alespoň nějaké závěry a doporučení. Ještě 16. ledna vedoucí letu Vladimir Solovjov a jeho zástupce Viktor Blagov během komunikační seance s posádkou nevylučovali, že definitivní jasno do situace může vnést narychlo vykonaná „procházka po vnějšku stanice“. Na to, zda se vycházka bude muset uskutečnit, měly odpovědět záběry, které posádka uskuteční během přeparkovávání svého Sojuzu TM-18 ze zadního na přední stykovací uzel. Původní termín byl stanoven na 21. ledna, ovšem po událostech během odletu Ciblijeva a Serebrova bylo přeparkování posunuto na 24. leden, aby specialisté stihli vypracovat postupy a Alexandr Viktorenko je mohl odzkoušet na pozemním simulátoru.

Aby satelity dobře shořely

Pro někoho to zní překvapivě, ale družice se nenavrhují jen na to, aby při službě spolehlivě fungovaly. Důležitým kritériem je i to, aby při zániku zanechávaly co nejméně zbytků. Evropští výzkumníci proto vzali jednu z nejodolnějších součástek družic, které obíhají kolem Země a umístili ji do větrného tunelu. Pak začali součástku tavit. Jejich cílem bylo porozumět tomu, jak se družice chovají při průchodu atmosférou, aby bylo možné minimalizovat rizika ohrožení kohokoliv na Zemi.

LEGO, tady základna Tranquillity. „Orel přistál“

Letos si svět připomene 50. let od triumfálního přistání člověka na Měsíci. Byl to sice malý krůček pro skromného kluka z Ameriky, ale ve skutečnosti to byl skutečně obrovský skok pro lidstvo. Tento moment se zapsal do historie tučným písmem a je srovnatelný z objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem nebo prvním letem člověka do kosmu. Proslulá dánská společnost LEGO se rozhodla vydat k tomuto významnému výročí povedenou stavebnici legendárního stroje: Lunárního modulu Eagle. Za posledních pár let je to dokonce již podruhé co se LEGO rozhodlo věnovat pozornost programu Apollo. Poprvé to bylo v roce 2017, kdy díky komunitnímu programu LEGO Ideas, ve kterém fandové navrhují témata dalších stavebnic a potom o nich hlasují, se podařilo realizovat návrh majestátní rakety Saturn V, kterou asi netřeba více představovat. A od 1. Července tohoto roku je k dispozici neméně propracovaná stavebnice Lunárního modulu, která tuto sérii skvěle rozšiřuje. Výrobce zejména doufá, že se mu podaří podnítit zájem dalších generací o průzkum vesmíru. Obě sběratelské sady vznikly s podporou NASA a jsou opravdovou lahůdkou pro všechny malé i velké děti, jejich rodiče se zájmem o vesmír nebo i pro prarodiče, kteří si možná onen historický okamžik pamatují.

Které soukromé firmy budou zásobovat Gateway?

14. června vydala NASA návrh žádosti pro průmyslové partnery. Jejím obsahem byla snaha zmapovat názory na možnost, že by v budoucnu americké firmy vozily náklad a další zásoby na chystanou stanici Gateway na oběžné dráze Měsíce. První logistická zásilka by zřejmě měla k Měsíci dopravit vědecké experimenty, a zařízení pro program Artemis, v rámci kterého mají lidé v roce 2024 přistát na Měsíci. Vloni na podzim NASA požádala průmyslové partnery o nápady na nejlepší zásobování Gateway. Po této prvotní výzvě, která „mapovala situaci“ se tedy nyní pokročilo o stupínek výše. NASA již chce konkrétní komentáře k logistickému řešení – limitem je 10. červenec letošního roku.

Kosmotýdeník 352 (10.6. – 16.6.)

Dnes je závěrečný den týdne a ani tentokrát Vás samozřejmě neošidíme o porci informací k nedělnímu obědu, a jelikož valná většina naší redakce měla nabitý víkend, protože se konal již tradiční sraz Kosmonautix.cz, je tedy na mě abych shrnul to nejzajímavější, co se tento týden událo. V hlavním tématu se zaměříme na zrušený kontrakt společnosti OneWeb, která bude muset své počínání vysvětlit u soudu nebo se krátce se zaměříme na zaseknutý přístroj landeru Insight – HP3.  Tak pojďme na to.

OSIRIS-REx má v kapse nový rekord

12. června provedla americká sonda OSIRIS-REx významný manévr. Vstoupila totiž na novou oběžnou dráhu, která je blíže k povrchu planetky Bennu. Ba co víc! Je to vůbec nejnižší oběžná dráha kolem jakéhokoliv tělesa v historii. Vstupem na tuto dráhu začala pro sondu fáze označovaná jako Orbital B a sonda přelétává pouze 680 metrů nad povrchem planetky. OSIRIS-REx tak překonal vlastní rekord, který ustanovil na začátku roku – tehdy obíhal jen 1,3 kilometru nad povrchem Bennu.

Akvanautická mise NEEMO 23 ve znamení žen

Podmořská výzkumná stanice Aquarius

Tenhle týden začala další z řady každoročních expedic NEEMO. Původně mělo jít o desetidenní projekt, který měl začít 10. června, ale nakonec se ponor odložil na 13. června a akce se zkrátila o jeden den na devítidenní. Tato tradiční akce se koná na základně Aquarius u pobřeží Floridy, kde speciálně složené týmy zkouší techniky a postupy, které by se daly uplatnit během misí do hlubšího vesmíru. Dřívější ročníky již prokázaly užitečnost a přinesly mnoho zajímavých poznatků ohledně řešení výzev jako je třeba prodlužování komunikačního času od odeslání pokynu do jeho přijetí. A to, že nejde o žádné dětské hry, potvrzuje fakt, že akce probíhá pod hlavičkou NASA a v posádce bývají často skuteční astronauti.

Sluneční aktivita přeje budoucím pilotovaným misím

Posádky misí Apollo měly štěstí – nejen proto, že se jejich astronauti dočkali nominace a mohli letět k Měsíci, ale také proto, že měli na cestu „dobré počasí“. Nejde přitom o žádné hurikány nebo vlny veder, ale o počasí kosmické. Tento výraz se používá pro záření a nabité částice ve Sluneční soustavě, jejichž původcem je povětšinou Slunce. V srpnu 1972, tedy mezi misemi Apollo 16 a 17 došlo k solární bouři, která uvolnila nebezpečný výron částic. Na Zemi jsme chráněni magnetickým polem, ale mimo něj by podobná událost byla pro astronauty nebezpečná.

Jak nové vozítko pomůže připravit lidi na Mars?

O letu lidí k Marsu sní lidstvo již desítky let. Zřejmě bychom se neměli ptát, zda lidé vyrazí k Marsu, správná otázka je, kdy k tomu dojde. Ať už půjde projekt čistě v režii jedné kosmické agentury, o výsledek mezinárodní spolupráce nebo o akci soukromé firmy, jisté je, že se bude jednat o mimořádně složitou misi. Čím jsou plány smělejší a jejich realizace náročnější, tím dříve musí začít příprava, aby v ostrém provozu všechno vyšlo. Možná se to nemusí zdát na první pohled, ale ta příprava probíhá už dnes. NASA příští rok vyšle k Marsu nové průzkumné vozítko a v jeho misi najdeme překvapivě velké množství technologií, které drobnými krůčky vyšlapou cestu pilotované výpravě k Rudé planetě.

Brněnská výstava „Tenkrát na Měsíci“

Po celé prázdniny můžete v Technickém muzeu v Brně navštívit výstavu, která je věnovaná 50. výročí prvního pilotovaného přistání na Měsíci, mise Apollo 11. Vernisáž výstavy proběhla 3. června a navštívit ji můžete až do 29. září. Těšit se můžete třeba na velkoformátové fotografie, nebo na model přistávací nohy lunárního modulu, jejíž součástí je i žebřík. Zájemci si tak mohou sami zkusit, jaké pocity zažíval Neil Armstrong, když dělal onen malý krok pro člověka.