Štítek ‘NASA’

Plány pro nástupce ISS pomalu nabírají obrátky

Návrh od společnosti Orbital ATK

NASA prezentovala před komisí NASA Advisory Council svůj postup ve vývoji nové vesmírné stanice, která by poskytla prostor pro pobyt astronautů v hlubokém vesmíru na několik měsíců či let. Není náhodou, že doposud všechny vesmírné stanice kroužily pouze po nízké oběžné dráze. Takto blízko u naší planety jsou astronauti částečně chráněni před kosmickým zářením, v případě ohrožení se mohou velmi rychle vrátit zpátky a doprava zásob i nové posádky je relativně snadná. Aby však NASA správně porozuměla dlouhodobému vystavení kosmickému záření, které by nastalo například při cestě k Marsu, musí opustit relativní bezpečí nízké oběžné dráhy a vyzkoušet technologie, které by proti škodlivému záření astronauty ochránily. Radiace ale není jediný problém stanice na vzdálené oběžné dráze. Většina systémů bude potřeba posunout nad současnou úroveň ISS, aby byla stanice dlouhodobě obyvatelná a bezpečná.

Skylab – laboratoř na nebesích (5. díl)

První posádka Skylabu (zleva: Weitz, Conrad, Kerwin)

Před několika minutami zažila Florida poslední start největšího nosiče v dosavadní historii dobývání vesmíru. Diváci se pomalu začínali rozcházet, možná s náznakem zklamání, neboť krátce po startu se nosič se Skylabem na špici vnořil do nízké oblačnosti. Startu přihlíželi i budoucí první obyvatelé orbitální stanice – Pete Conrad, Paul Weitz a Joe Kerwin. Podle plánu se měli příští den vydat ke stanici a strávit v ní rekordních 28 dní. Nyní byli na cestě do ubytovny posádek, zítra je čeká velký den. Záložní posádka mezitím směřovala na startovní párty, jednu z mnoha, které byly ten den v okolních barech na Cocoa beach pořádány. Po příchodu na ubytovnu ovšem Conrada, Weitze a Kerwina zastihly šokující novinky: Skylab má problémy. Podle prvních odhadů se jednalo o jakési anomálie v datech a zdálo se, že se situace každou minutou horší. Astronauti rychle pochopili, že zítra nikam nepoletí. Na svůj start si počkají minimálně pět dní, přesně takovou periodu totiž mělo startovní okno ke stanici. Přesto 15. května astronauti odstartovali. Nesměřovali však ke stanici, nýbrž ve svých tryskových letounech T-38 letěli do Houstonu, aby se mohli účastnit záchrany stanice. NASA, přes momentální šok a zklamání, stála na prahu několika dní, jež budou později srovnávány s hvězdnými hodinami, během nichž bylo zachráněno Apollo 13…

Atlas V pro OSIRIS-REx je na kosmodromu

Mezi událostmi, které se svým významem řadí mezi nejdůležitější momenty celého roku, najdeme i start americké sondy OSIRIS-REx, který je zatím naplánován na 9. září v 0:45 našeho času. Raketa Atlas V v konfiguraci 411 vyrazí vstříc obloze a sondě samotné začne několikaletá mise, která povede k průzkumu asteroidu Bennu a vyvrcholí dopravou odebraných vzorků na Zemi, čehož bychom se mohli dočkat v roce 2023. Jelikož jde o důležitou událost, věnujeme této misi na našem webu zvýšenou pozornost. Dnes se podíváme na to, jak na floridský kosmodrom dorazily díly rakety Atlas V.

Sol 4455 pro Opportunity a začátek další dvouleté mise

Nedávno uplynulo 4444 marsovských dnů, které už vozítko Opportunity strávilo na povrchu Marsu a dnes už tu máme sol 4455. Od přistání v lednu 2004 na plánovanou tříměsíční misi, zvládl rover cestu od kráteru ke kráteru a dlouhá léta také studoval duny při cestě pláněmi Meridiani. Vědci se už v podstatě dostali všude tam, kde chtěli. Především jsme mohli zblízka pozorovat menší i velké krátery a horniny na valech obřího kráteru Endeavour. Podrobný průzkum prokázal, že marsovské horniny v této oblasti byly kdysi ovlivněny vodou a o to šlo především. Během cesty vozítko překonalo řadu rekordů, jako třeba v překonání prvního maratónu na Marsu, nebo že jde o nejdéle trvající misi na povrchu. Dnes už to považujeme za samozřejmost, ale když přišla první marsovská zima a nebo první velká bouře, panovaly oprávněné obavy o přežití roveru, ale pokaždé se ukázalo, že vozítko je nezlomné a dokonce prodělává samočistící procesy. Nyní začíná další dvouletá prodloužená mise.

Sledovač Slunce má výpadek

Americká sonda SDO (Solar Dynamics Observatory) je neúnavným dříčem, který s vysokou frekvencí snímkuje naši životodárnou hvězdu, ale v těchto dnech přidělává vrásky na čelech pozemních specialistů. Druhého srpna mezi 13::13 a 14:07 středoevropského letního času přecházel Měsíc mezi sondou SDO a Sluncem. Jelikož během tranzitu není Slunce vidět, neprovádí SDO v této době žádná měření. Po tomto přechodu ale došlo k zatím neznámé anomálii, když se sonda nedokázala přepnout zpátky do vědeckého režimu. Pozemní týmy zatím analyzují dostupná data a hledají příčinu závady.

Skylab – laboratoř na nebesích (4. díl)

Skylab startuje. V této chvíli je ještě vše v pořádku...

Každý start kosmického nosiče je událostí, která v přihlížejících vzbuzuje respekt a mnohdy i úžas. O to více to platilo při startech nejmohutnější rakety dosavadní historie, kterou byl Saturn V. Jeho vzlet byl pokaždé pro diváky, ale i pro pracovníky na floridském kosmodromu fantastickým zážitkem. Kdosi napsal, že při startu Saturnu V to vypadalo, že raketa nestartuje vzhůru, ale že se Florida pod silou pětice motorů potápí. Obecenstvo samozřejmě nesledovalo start z bezprostřední blízkosti, ale z bezpečné vzdálenosti několika kilometrů. Podle svědků bylo zvláštní sledovat zážeh motorů a první okamžiky vzletu kolosu v naprostém tichu, aby akustické vlny, dorazivší se zpožděním, naprosto paralyzovaly každého diváka. Dojem nesmírné síly a majestátnosti Saturnu byl úchvatný. 14. květen 1973 byl poslední možností, jak toto ohromující divadlo zažít na vlastní kůži. Pro svůj derniérový start měl Saturn V s číslem SA-513 na špici místo běžného třetího stupně S-IVB trochu jiný náklad – orbitální stanici Skylab, připravenou přinést přelomové vědecké poznatky ohledně naší mateřské hvězdy i naší rodné planety. 25 tisíc diváků sledovalo, jak se ve 13:30 místního času přesně podle plánu nosič vydal vzhůru. Tento gigant se ze startovní rampy odlepoval už potřinácté a nebyl důvod se domnívat, že něco nepůjde podle plánu. Když po několika desítkách sekund raketa zmizela v nízké oblačnosti, dosud lehce omámené obecenstvo se začalo rozcházet. Nikdo netušil, že právě v tyto okamžiky se děje něco, co rozhodně v plánu nebylo…

Kosmotýdeník 202 (25.7. – 31.7.)

Máme tu poslední červencovou neděli a její pravé poledne. To je ideální čas na další díl Kosmotýdeníku, který vás i tento týden provede všemi zajímavými událostmi, které přinesl uplynulý týden v kosmonautice. V hlavních tématech se podíváme na to, jak a proč NASA pomůže společnosti SpaceX s plánovaným letem Red Dragonu k Marsu. Zkontrolujeme i to, jak pokračuje příprava soukromých pilotovaných lodí. V souhrnu krátkých zpráv se vypravíme k Jupiteru, Marsu i na kometu. Přeji vám příjemné čtení a hezkou neděli.

Juno se začne vracet k Jupiteru

Sonda JUNO u Jupitera v představách umělce

Na začátku července jsme sledovali, jak se americká sonda Juno díky 35 minutovému zážehu usadila na oběžné dráze kolem Jupitera. Dráha, na které se sonda nachází, má nejnižší bod 5 000 kilometrů nad horní vrstvou oblačnosti a nejvzdálenější bod leží celých 8,1 milionů kilometrů od planety. Zítra Juno projde právě tímto nejvzdálenějším bodem a díky gravitaci planety začne opět padat vstříc Jupiteru. Do nejnižšího bodu dráhy se dostane na konci srpna a tohoto průletu využije ke kalibraci svých vědeckých přístrojů.

Nová družice pro Mars dostává obrysy

Předběžná vizualizace sondy Mars orbiter 2022

Kolem Marsu momentálně krouží tři americké sondy (Mars Reconnaissance Orbiter, Mars Odyssey a MAVEN), indická Mangalyaan, evropská Mars Express a na cestě je TGO. NASA se už ale připravuje na příští desetiletí, kdy bude potřeba část letky obměnit. V nejbližším startovním okně v roce 2018 se k Marsu vydá lander InSight, příštího startovního okna v roce 2020 využije vozítko Mars rover 2020 a další osud je nejistý. Na začátku dvacátých let by se k Rudé planetě mohla vydat sonda, která by navázala na odkaz pomalu dosluhující MRO.

TOP5: Výzkum komet

Komety fascinovaly lidstvo už od pradávna. Není se co divit – čas od času se nečekaně na obloze objevila hvězda, která za sebou táhla podivný ohon. Naši předkové se komet báli a považovali je za symboly zla, neštěstí, válek a hladomorů. Jak ale lidé stále více chápali svět kolem sebe, tím více jim docházelo, že komety nejsou žádní poslové špatných zpráv, ale naopak velmi zajímavá tělesa, která nám mohou napovědět mnoho zajímavých informací o historii naší soustavy a možná i o tom, jak se na Zemi dostala voda, nebo základní prvky života. Výzkum těchto vesmírných tuláků zažil neskutečný pokrok – od nesmělých průletů v uctivé vzdálenosti, přes zachytávání prachových zrnek, bombardování povrchu až po měkké přistání a zkoumání z oběžné dráhy.