Štítek ‘Slunce’

Vymyslíte název pro evropskou misi?

Nová kosmická sonda má zajistit nepřetržitý dohled nad naší nepředvídatelnou a někdy i tak trochu „neposlušnou“ hvězdou. Mise, která byla doposud označována jako Lagrange, bude první svého druhu. Díky umístění v unikátním místě si zachová svou pozici vůči Slunci i Zemi, odkud bude mít výhled na Slunce „ze strany“. Velmi dobře tak uvidí zdroje nebezpečné sluneční činnosti (například sluneční skvrny) ještě dříve, než se otočí směrem k Zemi a budou od nás vidět. Získaná data se použijí k včasné výstraze, aby měly vlády, firmy a organizace závislé na moderních technologických systémech, čas na přípravu. Tyto systémy totiž mohou být ohroženy právě silnou sluneční aktivitou. Nová mise zlepší naše bezpečí a pomůže nám lépe chránit kriticky důležitou infrastrukturu jako jsou rozvodné sítě, navigační či komunikační družice, ale tato mise zatím nemá jméno!

Solar orbiter zachytil první erupci

Nová sonda určená ke studiu Slunce si užila velkou premiéru – pozorovala svou první sluneční erupci. Téměř přesně rok po startu, tedy 12. února 2021 zachytily přístroje na sondě náznaky výronu koronální hmoty (CME). Níže přiložený snímek pochází z palubního přístroje SoloHI (Solar Orbiter Heliospheric Imager), který sleduje sluneční vítr, prach a kosmické záření, které společně vyplňují prostor mezi Sluncem a planetami. Složený snímek trvá krátce a je zašumělý – přístroje na Solar Orbiteru pro dálkový průzkum totiž vstoupí do plné vědecké služby až v listopadu. Přístroj SoloHI použil jeden ze svých čtyř detektorů kadencí jen 15% oproti normálnímu stavu, aby snížil množství získaných dat. I přesto je na obrázku vidět náhlý výron částic (CME) ze Slunce, které se nachází mimo záběr kamery. CME začíná zhruba v polovině klipu a vypadá jako jasný výron – hustá první vlna CME se po záběru šíří směrem doleva.

Solar Cruiser – nová sluneční plachetnice

Vizualizace projektu Solar Cruiser

Aby bylo možné dosáhnout nových a jinými způsoby těžko dosažitelných lokalit pro pozorování Slunce, se NASA pustila pro projektu sluneční plachetnice Solar Cruiser s plochou 1653 metrů čtverečních, která má na svou demonstrační misi vyrazit v roce 2025. Projekt má využít dosavadní zkušenosti, pokrok v mnoha oborech a umožnit nové přelomové vědecké objevy. Solar Cruiser je označována jako pathfinder mission, tedy projekt, který má vyšlapávat cestu. Jeho vývoj financuje Solar Terrestrial Probes Program, který spadá pod Heliofyzikální oddělení NASA. Na této sluneční plachetnici se má sejít několik nových technologií, které byly původně vyvinuty různými organizacemi. Zde dojde k jejich spojení, aby bylo možné prokázat mimořádné schopnosti pohonu sondy slunečním světlem.

Kosmický hardware se dá testovat i na chodbě

Umělecká představa mise Proba-3 -dvě družice budou vzdálené zhruba 144 metrů a jedna bude dělat druhé umělé zatmění Slunce.

Nejdelší chodba na největším středisku Evropské kosmické agentury se proměnila v testovací místo, kde se ověřovaly technologie pro jednu z nejzajímavějších misí, které ESA chystá – Proba-3. Dvě družice, které budou tvořit tuto misi, se srovnají tak, aby jedna vrhala na druhou stín. Druhá družice díky tomu bude moci spatřit vnitřní vrstvy sluneční atmosféry. Jenže takto přesný let ve formaci může být realizován jen s pomocí senzorového systému, který je založen na vizuálním kontaktu. Jen tehdy se může jedna družice aktivně zaměřit na druhou. Dvojice sond v rámci mise Proba-3 poletí ve vzdálenosti 144 metrů, což umožní pozorovat korónu. Kromě toho se ale počítá s manévry pro změnu formace, které mohou změnit vzájemnou vzdálenost až na 25, či naopak na 250 metrů.

Od výzkumu vody ke kosmickému počasí

V listopadu 2009 odstartovala evropská družice SMOS, která během dalšího desetiletí poskytla mnoho dat ze svého mapování vlhkosti v půdě a koncentrace soli v povrchových vrstvách oceánů. Celkově tak pomohla zpřesnit naše chápání koloběhu vody. Zatímco plnila svou hlavní vědeckou misi, se téhle mimořádně úspěšné družici dařilo opakovaně překonávat očekávání. Přinesla totiž celou řadu nečekaných výsledků, které v mnoha případech vedly k praktickým aplikacím, které pomohly v běžném životě. A nyní SMOS opět překvapuje. Ukázalo se, že to, co bylo považováno za šum v naměřených datech, se dá využít ke sledování sluneční aktivity a kosmického počasí z oběžné dráhy.

Na stopě „sluncetřesením“

Tajemství spojená s procesem takzvaného sluncotřesení, tedy seismické aktivity Slunce, která probíhá v době slunečních erupcí se možná ukrývají pod povrchem naší hvězdy. Při procesu, který tak trochu připomíná pozemská zemětřesení, dochází k uvolnění akustické energie, která ve formě vln rozvibruje okolní povrch Slunce – skoro stejně jako se po jezeře šíří vlny. K těmto jevům dochází pár minut po sluneční erupci – výtrysku světla, energie a materiálu, který pozorujeme ve vnější atmosféře Slunce.

Solar orbiter ukazuje své možnosti

Vizualizace sondy Solar orbiter.

Nejnovější data z evropské sondy Solar orbiter ukazuje, že její citlivé přístroje odhalily první přímé propojení mezi jevy, které probíhají na povrchu Slunce a projevy těchto jevů v meziplanetárním prostoru kolem sondy. Vědci se také dočkali nových informací o slunečních „táborácích“, kosmickém počasí a rozpadajících se kometách. „Nemohu být více spokojen s výkonem Solar Orbiteru a týmů, které se starají o jeho přístroje i o sondu samotnou,“ rozplýval se Daniel Müller, který je členem evropského týmu kolem této sondy a dodal: „Letos to navíc bylo kvůli ztíženým podmínkám skutečné týmové úsilí. Nyní konečně vidíme, že se toto úsilí skutečně vyplácí.“

Čtvrt století vytrvalého slunečního průzkumníka

2. prosince roku 1995 byla do kosmického prostoru vypuštěna sluneční observatoř SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) – společný projekt mezi agenturami ESANASA. Původní plán počítal pouze s dvouletým provozem, avšak nyní po mnoha nadstavbových fázích slaví úctyhodných 25 let v kosmickém prostoru. V průběhu let se tato sonda stala klíčovým zdrojem informací pro mnoho různých vědeckých poznatků, inspirovala také nástupnické mise a umožnila i zapojení veřejnosti do vědeckého výzkumu. SOHO také dvakrát unikla konci mise z důvodu technických problémů a může se honosit označením nejdéle fungující sonda studující Slunce.

PSP zvládla další průlet kolem Slunce

Parker Solar Probe u Slunce

30. září, když už na své oběžné dráze mířila od Slunce, se pozemnímu středisku ozvala sonda Parker Solar Probe. Dala tak svému týmu vědět, že i po dalším rekordním průletu, který přišel 27. září, funguje správně. Letový personál z Johns Hopkins Applied Physics Laboratory v marylandském městě Laurel, přijal tzv. Status A signál ve 4:45 místního času (10:45 SELČ) pomocí sítě Deep Space Network. Status A představuje nejlepší ze čtyř možných signálů o stavu sondy a ukazuje, že všechny palubní systémy fungují správně.

NASA hledá cesty k opravdu blízkému studiu Slunce

Projekt pojmenovaný Solar Surfing rozhodně není mise chystaná na start. Jedná se o základní předběžnou studii, kterou che NASA podpořit budoucí průzkumné mise, které by se mohly vydat mnohem blíže slunečnímu povrchu než kdy dříve. Kosmické agentury dnes mají k dispozici celou letku družic, jejichž jediným úkolem je sledování Slunce. Největší pozornosti se dostává sondě Parker Solar Probe, která po svém vypuštění v roce 2018 ustanovila rekord pro lidský objekt, který se nejvíc přiblížil ke Slunci. Heliofyzikové, kteří studují Slunce a jeho vliv na komplexní systém kosmického počasí, však nyní začínají nesměle pokukovat po takzvané přechodové oblasti. Tato velmi tenká vrstva láká vědce, ovšem nachází se velmi blízko povrchu Slunce. Parker Solar Probe se má při nejbližších průletech dostat ke Slunci na 6,4 milionu kilometrů. K tomu, aby bylo možné studovat přechodovou oblast, by se však hypotetická sonda musela dostat zhruba 8× blíže, tedy asi na vzdálenost 800 000 kilometrů!