Štítek ‘Apollo’

Kosmotýdeník 604 (8.4. – 14.4.)

Delta Iv Heavy

Neděle již tradičně patří ohlédnutí za uplynulými sedmi dny a tím, co se v rámci nich stalo na poli kosmonautiky. Kosmotýdeník se tentokrát v hlavním tématu zaměřil na začátek testování sestavy lodi Orion pro misi Artemis II. Ta byla umístěna do vertikální vakuové komory přímo na kosmodromu. To bylo umožněno dokončenou rekonstrukcí a modernizací této komory, která sloužila hlavně v dobách programu Apollo. V dalších tématech vás vezmeme za rekordním prvním stupněm Falconu 9, který pokořil hranici dvaceti úspěšných startů a přistání. Nevynecháme samozřejmě ani starty raket Delta IV Heavy a Angara A5. Zatímco pro první to byla derniéra, pro druhou premiéra na nové rampě. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

LUNEX – Vojenská základna na Měsíci

Ukázka dvou uvažovaných variant pro přistání na Měsíci v rámci LUNEX

V minulém díle jsme se seznámili s představou lunární stanice. Zaměřili jsme se především na vojenské projekty, které spatřovaly v Měsíci obrovský potenciál a mnozí označovali lunární základnu, jako nový prostředek k ovládání Země. Mezi armádními špičkami to bylo označováno, jako nejdůležitější vojenský fakt století. V rámci tohoto uvažování vzniklo mnoho studií, které jsou z veliké části dodnes tajné. Bylo běžné, že ozbrojené složky oslovily průmysl, aby vypracoval studie o možnostech využití určeného vesmírného prostoru. To v praxi znamenalo, že armáda řekla, kam se chce dostat a na průmyslu bylo, aby řekl, co tam bude možné dělat. Prvotní úvahy o lunární základně patřily spíše do oblasti science fiction a úspěšně inspirovaly filmový průmysl. Postupem času a vývojem nových technologií se stále více prokazovala nereálnost těchto představ, kterým nakonec zasadil poslední hřebíček do rakve program Apollo.

Šedesát let služby T-38 Talon u NASA

V dnešním článku se budeme výjimečně věnovat stroji, který nikdy nepřekročil hranice zemské atmosféry. Pro portál věnovaný výhradně kosmonautice je to nezvyklé, ale v případě tohoto stroje se jedná o čestnou výjimku. Tento letoun se stal nedílnou součástí života každého astronauta. Letu s ním se nevyhnul žádný kandidát na let do vesmíru pod agenturou NASA, ať se jednalo o profesionálního pilota, vědce či inženýra. Jeho služba začala v období velkého rozmachu kosmonautiky v roce 1964 a pokračuje do dnešních dní, a ještě nějakou dobu pokračovat bude. Řeč je tak o legendárním letounu T-38 Talon, který v tomto roce slaví kulaté, šedesáté výročí své služby u NASA. V článku se tak budeme věnovat historii T-38 u NASA, vyhlídkám jeho služby a podíváme se i na letecké incidenty s astronauty na palubě.

Frank Frederick Borman II (1928-2023)

Frank Borman

Současní fanoušci kosmonautiky žijí ve velmi zajímavé a současně rozporuplné době. Na jedné straně se momentálně v kosmonautice odehrává mnoho zajímavého a dokonce převratného, přičemž možnost být díky internetu téměř v epicentru dění je bezprecedentní. Na straně druhé téměř nemine měsíc, kdy se navždy ztratí některá z výrazných tváří kosmonautické historie a s ní definitivně odejdou nikdy nevyřčené detaily pionýrských misí a také odpovědi na otázky, které zatím nikdo nepoložil, které však visely ve vzduchu a čekaly pouze na to, až se jejich tazatel setká s tím, kdo má v osobní paměti právě onen střípek, který chybí do skládačky. A ani všemocný internet je již nikdy nedokáže najít a poskládat tak, aby byl příběh počátků dobývání vesmíru zcela kompletní. Přesně takové střípky jedněch z nejdůležitějších pilotovaných misí všech dob odešly 6. listopadu, když se na poslední let vydal legendární astronaut Frank Borman…

X-Planes / Dělníci kosmonautiky (4.díl)

„Byl to ten nejošklivější letoun, jaký jsem kdy viděl. Do té doby jsme se snažili snižovat odpor, jak to jen šlo, a teď tu stojí letoun se čtvercovým stabilizátorem, takže mě to moc neuchvátilo. Dokud do toho ovšem nedali ten velký motor, který ve vás uměl vzbudit úctu. Dokud jsem neměl možnost osobně řídit tento letoun, nechoval jsem k němu velké sympatie“. Zajímavý pohled na X-15, z pohledu pilota Billa Dany. Letoun nemusel na první pohled vzbuzovat velké sympatie, ale jeho poměr tahu vůči hmotnosti byl ohromující. Spolu s X-15 přišel i speciální výcvik, kdy piloti trávili šest měsíců jen teoretickou přípravou spolu s nácviky v simulátoru. Člověk se chystal tam, kde nikdo nikdy nebyl, technicky náročným způsobem. Výcvik připomínal spíše výcvik astronautů na misi. Piloti létali na simulátoru jeden let za druhým a pokaždé jim byla nasimulována nová a nová závada. Na co se, ale piloti nedokázali připravit, bylo první oddělení od NB-52. Podle Milta Thompsona to byl šok, když ho motor okamžitě zatlačil do sedačky on neměl ani šanci číst přístroje, jak byl zvyklý ze simulátoru. Podobné dojmy si odnášeli i budoucí astronauti ze svých prvních letů, kdy po všech simulacích nakonec nebyli ani schopni číst údaje z přístrojů, díky silným vibracím.

Saturn IB, který se podařilo (zatím) zachránit

V návštěvnickém centru Kennedyho kosmického střediska je legendární Rocket Garden – Zahrada raket. Všechny rakety jsou zde – s výjimkou jedné – prezentovány ve svislé poloze. „Naležato“ je tu jen Saturn IB: jediná kompletní dochovaná raketa své třídy. Než se vydáme na Floridu, tak upozorňujeme, že tento text volně navazuje na článek Saturn IB, který se definitivně loučí publikovaný na Kosmonautixu v pátek 3. února 2023. „Floridský“ Saturn IB má výrobní číslo SA-209 a může se pyšnit tím, že byl svého času dokonce na startovací rampě a připravený zamířit ke stanici Skylab. Ale postupně…

Vesmírná technika: Planetární ochrana při analýze vzorků z programu Apollo

VT_2022_42

Všechny vzorky, které na Zemi dopravily mise Apollo (bylo jich skoro 3 000 a vážily necelých 400 kg), prošly přes středisko LRL (Lunar Receiving Laboratory). Tady proběhla jejich katalogizace a také zkoušky ověřující, zda nebyly kontaminovány, či zda nepředstavují pro pozemské prostředí riziko. Ve středisku LRL pobývali také astronauti prvních misí Apollo, kteří tu trávili svou karanténu.

James Alton McDivitt (1929-2022)

James McDivitt

Ať už se s tím smiřujeme lehce, nebo nikoli, faktem je, že náš svět postupně opouštějí tváře, které jsou nerozlučně spjaty s počátky cest člověka do vesmíru. Je to přirozené a nelze to změnit, přesto například v případě amerických astronautů již nezbývá mnoho těch, kdo by pamatovali pionýrské doby pronikání člověka do kosmického prostoru. Z programu Mercury již nezůstal žádný astronaut, těch, kteří létali v Gemini zbývalo do minulého týdne jen šest a astronautů z dob Apolla bychom ještě minulý týden napočítali pouhých třináct. Od té doby se ale tato statistika opět o něco změnila, na poslední let nastoupil veterán Gemini a Apolla, muž, který se prosadil nejen jako testovací pilot a astronaut, ale také jako manažer lunárního programu Apollo v letech 1969-72. Řady těch, kteří tenkrát „byli u toho“, opustil legendární Jim McDivitt…

Vesmírná technika: Návrat astronautů z Měsíce a jejich karanténa

VT_2022_41

Jelikož při prvních misích Apollo nikdo netušil, zda s sebou astronauti z Měsíce nevědomky nepřivezli nějakou skrytou hrozbu, musela být velká pozornost věnována způsobu, jak zacházet s astronauty po návratu z Měsíce. Výsledkem byl proces, který měl co nejvíce omezit kontakt nechráněné posádky a přivezeného nákladu s pozemským prostředím. Součástí prvních misí proto byla i karanténa, ve které posádky strávily několik dní. I tady ale platilo, že čím více jsme se o Měsíci v průběhu jednotlivých misí dozvídali, tím více se zprvu striktní pravidla uvolňovala.

Vesmírná technika: Kontaminace lunárním prachem při programu Apollo

VT_2022_40

Všechny posádky programu Apollo, které se dostaly na Měsíc, musely čelit jednomu nepříjemnému fenoménu. Lunární prach totiž ulpíval na všech površích včetně skafandrů. Přímý styk posádky s touto substancí, která v té době ještě nebyla plně prozkoumána, nešlo vyloučit. Hledala se proto řešení, jak se prachu co nejlépe zbavit. Do akce se proto dostaly jak jednoduché metody jako je třepání, nebo ometací štěteček, ale i vysavač. Hodně práce odvedly i systémy lunárního modulu pro revitalizaci atmosféry.