Pokec s kosmonautixem – Leden 2024

Dnes jsem málem zapomněl na Pokec s kosmonautixem! Proto také tento článek vychází netradičně pozdě, ale snad se informace o již šedesátém díle našeho pořadu dostane ke všem zájemcům. Také dnes nás čeká zhruba dvouhodinový živý přenos, ve kterém právě Vy, diváci, svými dotazy do chatu rozhodujete o tom, co se bude probírat. Vzhledem ke zmíněnému zpoždění dnes nezačneme tradičně v osm večer, ale o půl hodiny později, tedy o půl deváté. Na všechny se moc těším a ještě jednou se omlouvám za zmatky!

Starliner má letět s lidmi poprvé v dubnu

Týmy z NASA a firmy Boeing se chystají na letový test lodi Starliner, ke kterému dojde nejdříve v polovině dubna. Loď od firmy Boeing má při misi CFT (Crew Flight Test) dopravit na ISS dvojici amerických astronautů. Experti mají za sebou řadu úspěšných vyřešení technických překážek objevených při certifikačním procesu. Po úspěšném shozovém testu provedeném v lednu, během kterého byly ověřeny nedávné úpravy padákového systému, pracují NASA a Boeing na závěrečných analýzách nasbíraných dat a provádění celkové certifikace systémů před pilotovanou misí. Jde o standardní postup NASA, který má nezávisle prověřit, že padáky lodi splňují požadavky. Celý proces má trvat 4 – 6 týdnů. Boeing již dokončil odstraňování pásky P213, jejíž lepidlo mohlo za určitých podmínek představovat požární riziko.

Neuvěřitelný příběh vrtulníku Ingenuity skončil

Mise amerického vrtulníku Ingenuity, která psala významnou kapitolu historie, byla ukončena poté, co malý vrtulník překonal očekávání a provedl o desítky letů více, než se původně plánovalo. Ačkoliv helikoptéra stále stojí na svých nohách a komunikuje s pozemním střediskem, snímky z letu, který proběhl 18. ledna a tento týden dorazily na Zemi, naznačují, že jeden z rotorových listů utrpěl při přistání poškození a stroj tak již není letuschopný. Vrtulník Ingenuity byl postaven jakožto technologický demonstrátor, který měl provést během 30 dní až pět experimentálních letů. A výsledek? První vrtulový stroj na jiné planetě fungoval na povrchu Marsu téměř tři roky, provedl stěží uvěřitelných 72 letů, uletěl 14× delší trasu, než se očekávalo a ve „vzduchu“ strávil dohromady okolo dvou hodin.

Nové informace o landeru SLIM a fotky z povrchu

Japonská kosmická agentura přinesla aktualizace o průběhu přistávacího manévru landeru SLIM. Popis landeru i souhrn prvotních informací najdete v tomto článku. Hned na začátku nové tiskové zprávy agentura uvádí, že tento lander dosedl na povrch Měsíce 19. ledna v 16:20 našeho času a navázal komunikaci se Zemí. Jelikož se však po přistání nenacházel v očekávané orientaci, nemohly jeho fotovoltaické články generovat elektřinu. Lander byl proto v 18:57 SEČ vypnut pokynem z pozemního střediska. Analýza dat získaných před vypnutím potvrdila, že lander přistál zhruba 55 metrů východně od cílových souřadnic. Přesnost sestupu před zahájením manévru pro vyhnutí se překážce (ve výšce zhruba 50 metrů), byla zpětně vyhodnocena na méně než deset metrů, nejspíše jen tři až čtyři. Ačkoliv podrobná analýza stále probíhá, je možné už nyní říct, že přesnost přistání menší než sto metrů, která byla označena jako hlavní úkol mise SLIM, byla dosažena.

X-Planes / Dělníci kosmonautiky (31.díl)

V minulém díle jsme pokračovali v oživeném programu X-34, který navázal na svoje základy z prvního pokusu o vývoj. Nyní byl X-34 skromnějších parametrů a s jasným určením provozu, tedy ověření koncepce RLV (Reusable Launch Vehicle) a následně nových technologií. Vývojem a výrobou byla pověřena společnost Orbital, která stála i na začátku první verze, tehdy však ještě se společností Rockwell jako partnerem. V průběhu druhé vlny musela NASA řešit i problémy, které se netýkaly samotné techniky a vývoje, ale čistě politické boje o budoucí letové zkoušky, tedy „tahanice“, na kterém letišti se bude létat. Logickou volbou byla základna Edwards, která měla velmi bohatou historii v experimentálních letech a konec konců na to byla i od začátku určena. Dnešním dílem tak ukončíme povídání o X-34 a shrneme celý koncept RLV z let devadesátých.

Prestižní ocenění pro misi teleskopu IXPE

Tým kolem amerického teleskopu IXPE (Imaging X-ray Polarimetry Explorer) byl oceněn nejprestižnějším uznáním v oboru astronomie vysokých energií. Oddělení fyziky vysokých energií spadající pod Americkou astronomickou společnost AAS předala cenu Bruna Rossiho za rok 2024 astrofyzikovi Martinu Weisskopfovi z NASA, hlavnímu řešiteli z italské kosmické agentury ASI, Paolo Soffittaovi a jejich týmu za vývoj teleskopu IXPE, „jehož inovativní měření posunují naše chápání urychlování a emisí částic z astrofyzikálních procesů, černých děr a neutronových hvězd,“ uvádí se v oznámení AAS.

Nafukovací modul od Sierra Space překonal očekávání

Společnost Sierra Space oznámila provedení prvního plnorozměrového strukturálního testu nafukovacího modulu, ke kterému došlo na Marshallově středisku. Testovaný exemplář měl vnitřní objem srovnatelný s jednou třetinou objemu stanice ISS. Naměřené údaje ukazují, že testovaná struktura výrazně překonala bezpečnostní a certifikační požadavky agentury NASA. Firma plánuje použití nafukovacích modulů ve spolupráci se společností Blue Origin na komerční stanici Orbital Reef, ale i na své vlastní volně letící platformě Orbital Pathfinder. Prosincového testu se zúčastnili nejen zástupci NASA, ale také exkluzivního technologického partnera, společnosti ILC Dover.

Agentura CNES spouští vývoj pokročilých akcelerometrů

Družice GRACE-FO na oběžné dráze

Francouzská kosmická agentura CNES oznámila 16. ledna, že zahájila Fázi A své iniciativy CARIOQA, která cílí na vývoj tzv. atomických akcelerometrů. Obecně se dá říct, že akcelerometry jsou v jádru jednoduché nástroje, které měří zrychlení nějakého tělesa. Při použití na umělých kosmických objektech mohou tyto senzory pomoci měřit zemské gravitační pole. Získaná data pak najdou uplatnění v mnoha oborech včetně výzkumu klimatu. Kupříkladu americko-německá mise GRACE-FO (na náhledovém obrázku) vypuštěná v roce 2018 využívá těchto měření třeba ke „zvážení“ množství ledu na planetě Zemi. Za tímto účelem měří gravitační působení masy ledu na dvojici družic.

12 000 dílů se v Brně složilo do servisního modulu mise PLATO

Česká republika se v kosmonautice rozhodně nemá za co stydět. Její akademická pracoviště, ale i soukromé firmy se nezanedbatelným způsobem stále více podílejí i na rozsáhlých kosmických projektech. Jedním z nich je i teleskop PLATO, který připravuje Evropská kosmická agentura ESA. Jeho úkolem bude s pomocí 26 palubních kamer vyhledávat exoplanety a studovat jejich vlastnosti. Modul s vědeckým nákladem by však nemohl své úkoly plnit bez servisního modulu, který se stará o správné fungování všech systémů. Kostru tohoto klíčového prvku celé kosmické observatoře navrhli a postavili experti z firmy SAB Aerospace v Brně.

Vědci odhalují tajemství komety Wild-2

Osmnáct let poté, co sonda Stardust přivezla na Zemi první vzorky z komety, se vědcům daří objasnit podstatu těchto ledových objektů. Zmíněná americká sonda sbírala materiál uvolněný z komety Wild 2, která se zřejmě zformovala za dráhou Neptunu. Velmi pečlivá analýza mikroskopických vzorků, která byla nedávno popsána ve vědeckém časopise Geochemistry, odhalila překvapivé skutečnosti o původu a historii komety. To alespoň tvrdí Ryan Ogliore, docent fyziky na Washingtonově univerzitě v St. Louis, který již několik let zkoumá vzorky z mise Stardust.