V dnešním díle Vesmírné techniky zakončíme povídání o sondě LADEE. Michal Václavík se tentokrát zaměřil na samotný průběh mise. Budeme sondu sledovat od startu na unikátní raketě, přes náročný přesun k Měsíci, usazení na oběžné dráze, uskutečněná vědecká pozorování až k bombastickému finále celé mise, které zanechalo na povrchu Měsíce nesmazatelnou stopu.
Nedávno na našem blogu vyšel článek Top 5: lodě ve službách kosmonautiky a během psaní jsem narazil na pár indicií hovořících o tom, že společnost ArianeGroup si nechala postavit úplně novou loď pro přepravu dílů připravované rakety Ariane 6. Zapátral jsem tedy hlouběji a skutečně se mi podařilo tuto informaci potvrdit. Získal jsem i některé podrobnosti a byla by škoda nechat si je pro sebe. Vodítkem byla informace u současného provozovatele (Maritime Nantaise) nákladních plavidel přepravující díly raket z Evropy na kosmodrom Kourou, která obsahovala sdělení, že od ledna 2020 je jedna z těchto lodí k pronajmutí. Tato informace byla spouštěčem pátrání, které vedlo až k zjištění, že si ArianeGroup nechala skutečně postavit pro dopravu dílu raket Ariane 6 úplně novou nákladní loď. Což není tak překvapivé, když si uvědomíme, že jde konstrukčně o hodně odlišný nosič od současně používané rakety Ariane 5. Nepatrnější estetický rozdíl je v řazení stupňů. Ariane 5 má tzv. paralelní řazení, kdežto Ariane 6 bude mít řazení smíšené. Jiné rozměry logicky vyžadují jiné nároky na přepravu a stávající plavidla MN Colibri a MN Toucan už byla se svou kapacitou zřejmě nevyhovující.
Rubrika Aktuální dění, Technologie 
Štítky: Ariane 6, ArianeGroup, Canopée (loď ArianeGroup), Kourou, lodě 
Technici na Kennedyho středisku pracují na připojení adaptéru, který při misi Artemis I zajistí spojení lodí Orion s nosnou raketou SLS. Tento krok je také jedním z posledních velkých úkolů, které proběhnou v budově Neil Armstrong Operations and Checkout Building, než dojde k integraci Orionu na nosnou raketu. Tzv. Spacecraft adapter má kuželovitý tvar a na níže hlavním snímku tohoto článku se nachází ve spodní části sestavy. Jeho horní část se připojuje ke spodnímu okraji evropského servisního modulu lodi Orion a jeho spodní část se později připojí k jinému adaptéru, který bude připojen k horní části stupně ICPS.
Na počátku 20. let nového tisíciletí máme to štěstí sledovat uvádění do provozu hned několika kosmických lodí pro posádku najednou, což v historii kosmonautiky nemá obdoby. Jen si to zkusme pro lepší představu heslovitě vyjmenovat: Crew Dragon (SpaceX, USA), Starliner (Boeing, USA), Orion (NASA, USA), XZF-SC (Čína), Orel (Rusko), Gaganyaan (Indie), SpaceShipTwo (Virgin Galactic, USA), New Shepard (Blue Origin, USA). U posledních dvou jmenovaných se samozřejmě jedná o suborbitální stroje, ale kvůli dokreslení se nám v tomto výčtu hodí. Tak jako ke kosmonautice od počátku patří lodě pro posádku, bez nichž by se člověk nikdy nedostal mimo svou rodnou planetu, tak patří k astronautům skafandry, jež zajišťují jejich přežití a bezpečnou práci. Málokdo si možná uvědomuje, že každá loď přitom má svůj vlastní skafandr, což znamená, že se nám v posledních letech vyrojilo i velké množství těchto kosmických objevů. Pojďme si tedy představit ty nejvýznamnější z nich.
Rubrika Aktuální dění, Budoucnost, Technologie Štítky: Boeing Blue, NASA, OCSS, skafandr, SpaceX, TOP5, Virgin Galactic, xEMU (Exploration Extravehicular Mobility Unit) 
Rakety SLS teprve čekají na svou premiéru, ale inženýři už nyní pomýšlejí na jejich další vývoj. Ten bude probíhat na několika frontách a se změnami se počítá i u pomocných urychlovacích stupňů. Ty budou zpočátku využívat tuhé pohonné látky, ale po několika letech přijde jejich vylepšená verze – zatím však není s jistotou rozhodnuto, zda půjde o motory na tuhé či kapalné pohonné látky. Aby se mohli inženýři dobře rozhodnout, potřebují k tomu informace, které získají prostřednictvím zkoušek. Dnes se proto podíváme na záznam jednoho takového testu.
Americká sonda Dawn přinesla vědcům nevídané detailní pohledy na trpasličí planetu Ceres, která obíhá v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. V říjnu 2018, kdy se mise chýlila ke konci, prolétávala Dawn méně než 35 kilometrů nad terénem. Její přístroje tak mohly pořídit mimořádně detailní měření povrchu pod sondou včetně tajemných světlých oblastí, které Ceres proslavily i mezi laickou veřejností. Už relativně krátce po jejich objevu vědci zjistili, že bílou barvu dávají těmto místům usazeniny uhličitanu sodného (sody na praní). Předpokládalo se, že tyto usazeniny velmi pravděpodobně vytvořila voda, která prosákla na povrch a vypařila se. Soli, které v ní byly rozpuštěné, tu však zůstaly a vytvořily krustu, která dobře odráží světlo. Jenže nikdo neměl jistou odpověď na otázku, odkud se tato tekutina vzala.
Teleskop TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) se 4. července dočkal milníku – jeho základní mise byla u konce. Během dvouleté služby nasnímal 75% hvězdného nebe. Ve vytvořené mozaice se podařilo objevit 66 exoplanet a dalších 2100 světů mimo Sluneční soustavu jsou kandidáti čekající na potvrzení. „Teleskop TESS přinesl proud vysoce kvalitních pozorování s cennými daty pro různé vědecké obory,“ popisuje Patricia Boyd, hlavní vědecká pracovnice mise z Goddardova střediska a dodává: „Když nyní mise TESS vstupuje do své nadstavbové části, tak už nyní představuje velký úspěch.“
V posledním Kosmotýdeníku jsme psali o tom, že firmy ULA a SpaceX uspěly v rámci armádního programu NSSL, v rámci kterého si rozdělí více než 30 zakázek v letech 2022 až 2027. Ve stejné době ale obě firmy potkalo ještě jedno potěšující oznámení – obě si je vybrala telekomunikační společnost SES. Rakety Atlas V a Falcon 9 mají v roce 2022 vynést z Floridy čtyři nové telekomunikační družice pracující v pásmu C. Dvě družice postavené firmou Boeing poletí společně na Atlasu V a dvě družice vyrobené firmou Northrop Grumman zase obslouží Falcon 9.
Na Mezinárodní kosmické stanici momentálně pobývá tříčlenná posádka ve složení Chris Cassidy, Anatolij Ivanišin a Ivan Vagner. Snížený počet astronautů na palubě ale neznamená, že by posádka neměla čas na vědu. Jak sami uvidíte, věnují se celé řadě experimentů z různých vědeckých oborů. Dnes si popíšeme činnosti, které astronauti prováděli v průběhu pondělka 10. srpna. Jako obvykle u článků v tomto seriálu platí, že se nejedná o kompletní výčet všech obsluhovaných experimentů – těch je mnohem více. Opět se jedná spíše o představení nejzajímavějších kousků.
Rubrika Aktuální dění Štítky: Anatolij Ivanišin, Chris Cassidy, ISS, Ivan Vagner, NASA, Rusko, Výzkum na ISS 
V červencovém dílu jsme věnovali čtyři odstavce aktuálním informacím o energetickém a pohonném modulu PPE a o vědeckých přístrojích, které na něm budou umístěny. Nyní se podíváme na obytný modul HALO. Když NASA počátkem června podepsala s holdingem Northrop Grumman kontrakt na předběžný návrh modulu, bylo součástí smlouvy ustanovení o subdodavatelských smlouvách na počáteční dodávky hardwarových prvků s dlouhou dobou výroby. V zásadě to znamená, že na základě smlouvy o předběžném návrhu modulu získal Northrop Grumman oprávnění ke shromažďování prvních kusů letového hardwaru. A už počátkem srpna byla zveřejněna fotografie výkovků, které Northrop Grumman odeslal do Itálie a které dorazily do Thales Alenia Space Italia v Turíně.
Rubrika Budoucnost Štítky: Artemis I, Artemis II, Artemis III, Europa Clipper, Falcon Heavy, Gateway, Gateway (seriál), HALO, NASA, Orion, PPE, SLS 
Nové záznamy přednášek
Nahrávání ...
15. srpna 2020
