Štítek ‘voda’

Je pod povrchem u rovníku Marsu voda?

Mars Express

Větrem ošlehané hromádky prachu a nebo vrstvy ledu? Evropská sonda Mars Express se vrátila k jednomu z nejzáhadnějších útvarů na Marsu, aby objasnila jeho složení. Získané poznatky naznačují, že by se několik kilometrů pod povrchem mohly táhnout vrstvy vodního ledu. Šlo by o největší množství vody, jaké kdy bylo nalezeno v této části planety. Před 15 lety studovala sonda Mars Express oblast označovanou jako MFF (Medusae Fossae Formation) a odhalila zde docela masivní ložiska až do hloubky 2,5 kilometru. T těchto prvotních pozorování nebylo jasné, čím jsou tato ložiska tvořena, ovšem aktuální průzkum nyní přinesl odpověď.

Místo, kde marsovská řeka zanechala kameny

Před třemi miliardami let, během jednoho z posledních vlhkých období Marsu, tekl ze svahů hory mocný proud bahna a kamenů. Tento materiál se rozlil do vějířovitého tvaru, který byl později erodován větrem a nakonec se zformoval do podoby vysokého hřebene a zachoval. Mohl se tak v něm zachovat zajímavý záznam vlhké minulosti Rudé planety. Nyní se po třech neúspěšných pokusech roveru Curiosity podařilo tohoto hřebene dosáhnout a pořídit zde 360° panorama z mozaikově složených snímků. Předešlé pokusy o dosažení tohoto místa zhatily ostré kameny v lokalitě gator-back a příliš prudké svahy. Následoval jeden z nejsložitějších výjezdů, jakým mise ve svém dosavadním průběhu čelila. Rover tak mohl 14. srpna dorazit na místo, kde mohl zahájit studium toužebně očekávaného hřebene, k čemuž využil i nástroje na své dvoumetrové robotické paži.

Webbův teleskop pozoroval výtrysk na Enceladu

Výtrysk vodní páry ze Saturnova měsíce Enceladu o délce více než 9 600 kilometrů (pro lepší představu to odpovídá délce Eurásie od Irska k Japonsku) byl zaznamenán výzkumníky, kteří analyzují data z americko-evropsko-kanadské kosmické observatoře, Teleskopu Jamese Webba. Nejenže je to poprvé, kdy byl takový výron pozorován na takovou vzdálenost, ale měření z JWST nabídla vědcům vůbec poprvé přímý pohled na to, jak tento jev zásobuje vodou celou soustavu Saturnu a jeho prstenců. Enceladus je oceánský svět, který má ve srovnání se Zemí sotva čtyřprocentní velikost (jeho průměr dosahuje 505 kilometrů). Pro vědce však tento měsíc představuje jeden z nejzajímavějších objektů v celé naší soustavě, pokud jde o hledání mimozemského života. Mezi ledovým krunýřem a kamenným pláštěm se totiž nachází globální zásobárna slané vody. Zdejší sopky tu jako pozemské gejzíry vyvrhují ledové částice, vodní páru i organické látky z puklin na povrchu, kterým se neoficiálně přezdívá tygří pruhy.

Lunar Trailblazer dostal přístroj k hledání vody

Lunar Trailblazer

Špičkový přístroj z Jet Propulsion Laboratory, který má poskytnout pohled na procesy spojené s vodou na lunárním povrchu, byl nedávno v coloradské hale firmy Lockheed Martin integrován do těla malé sondy. Americká mise Lunar Trailblazer, která má startovat v příštím roce, je tak opět o krok blíže. Přístroj nese název HVM3 (High-resolution Volatiles and Minerals Moon Mapper) a bude jedním ze dvou vědeckých nástrojů na LunarTrailblazeru. HVM3 má detekovat vodu na povrchu Měsíce a vytvořit mapu jejího prostorového rozložení včetně určení množství, lokalizace, formy i toho, jak se tyto hodnoty mění v průběhu času. Tyto údaje poskytnou bližší informace o „lunárním koloběhu vody“ a poradí budoucím pilotovaným misím, kde mohou najít zásoby vody vhodné k vytěžení.

Malý, ale výkonný laser pro hledání vody na Měsíci

Technologie vyvinutá na Goddardově středisku využívající efekt zvaný kvantové tunelování k vytvoření výkonného terahertzového laseru by mohla usnadnit hledání vody na Měsíci a zaplnit mezeru v současných technologiích. Nalezení vody a dalších zdrojů bude hrát důležitou roli při budoucích snahách NASA o průzkum Měsíce, ale i dalších kosmických těles. Předešlé experimenty nejprve naznačovaly a později i potvrdily přítomnost vody na Měsíci. Většina technologií však nedokáže rozlišit vodu od volných vodíkových iontů a hydroxylů, protože širokopásmové detektory neumí odlišit jednotlivé těkavé látky.

Nová mapa vody na Marsu

Nově vytvořená mapa, která se zaměřuje především na minerály po celé planetě, byla pečlivě vytvořena z údajů, které během uplynulého desetiletí nasbíraly přístroje OMEGA (Observatoire pour la Mineralogie, l’Eau, les Glaces et l’Activité) na sondě Mars Express a CRISM (Compact Reconnaissance Imaging Spectrometer for Mars) na sondě MRO. Zmíněné minerály si můžeme představit jako horniny, které byly v minulosti pozměněny účinky vody a běžně se přetransformovaly v jíly a soli.  Na Zemi vznikají jíly ve chvíli, kdy voda reaguje s horninami, přičemž odlišné podmínky dávají vzniknout různým typům jílů. Například jílovité minerály jako smektit a vermikulit vznikají, když relativně malé množství vody reaguje s kameny a tak si zachovají většinu chemických prvků, které měly původní vyvřelé horniny. U zmíněného smektitu a vermikulitu se jedná o železo a hořčík. Pokud je však množství vody relativně velké, mohou být horniny pozměněny více – rozpustné prvky jsou odneseny pryč a na místě zůstávají na hliník bohaté jíly jako je kaolin.

Hledač vody na Marsu dostal aktualizaci

Mars Express nad Marsem

Sonda Mars Express byla první evropskou misí k Rudé planetě – odstartovala už před 19 lety, 2. června 2003. Sonda poté strávila téměř dvě desetiletí na oběžné dráze Marsu. Palubní přístroj MARSIS (Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionospheric Sounding) hrál klíčovou roli při pátrání po stopách kapalné vody na Marsu. Jeho data kromě jiného pomohla odhalit třeba jezero slané vody o rozměrech 20 × 30 kilometrů, které se nachází 1,5 kilometru pod jižními polárními oblastmi Marsu. Přístroj provozovaný italským národním astrofyzikálním institutem INAF (Istituto Nazionale di Astrofisica) a plně financovaný italskou kosmickou agenturou ASI pracuje následovně – vstříc planetě vysílá nízkofrekvenční rádiové vlny, k čemuž mu slouží 40 metrů dlouhá anténa. Většina těchto vln se odrazí od povrchu, ale nezanedbatelná část projde kůrou a odrazí se až o rozhraní mezi vrstvami různých podpovrchových materiálů – ať už jde o led, regolit, kamení, či vodu.

TGO objevila skrytou vodu ve Valles Marineris

Evropsko-ruská sonda TGO zaznamenala výrazné množství vody v srdci systému, kterému se občas říká marsovský Grand Canyon. Vodu, která je skrytá pod povrchem, detekoval ruský přístroj FREND, který se zaměřuje na sledování množství vodíku. Tento prvek je obsažen v molekule vody a právě tato životodárná tekutina byla detekována ve svrchním metru půdy. Ačkoliv už z dřívějška víme, že se na Marsu voda vyskytuje, většinou jde o vodní led v polárních oblastech. V oblasti rovníku se však odhalený led nenachází, protože za teplot, které zde panují, by odkrytý led nevydržel dlouho.

Vesmírná technika: Systémy podpory života – voda

VT_2020_49

V dnešním dílu Vesmírné techniky se podíváme na další z živlů, který člověk potřebuje k tomu, aby mohl žít na palubě kosmických příbytků. Po vzduchu, který jsme probírali minule, je dnes na řadě voda. Bez vody se nedá žít. Astronauti na kosmických stanicích se bez ní také neobejdou. Sice vodu přijímají i pitím, ale většinu ji snědí s potravou. A aby se nemusela všechna voda na oběžnou dráhu složitě vozit, je potřeba ji recyklovat.

Je to jisté – bílé skvrny na Ceres způsobila voda

Nejznámější útvar na Ceres - bílé skrvny, jejichž původ stále není jednoznačně vysvětlený. Focena z výšky 4400 km.

Americká sonda Dawn přinesla vědcům nevídané detailní pohledy na trpasličí planetu Ceres, která obíhá v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. V říjnu 2018, kdy se mise chýlila ke konci, prolétávala Dawn méně než 35 kilometrů nad terénem. Její přístroje tak mohly pořídit mimořádně detailní měření povrchu pod sondou včetně tajemných světlých oblastí, které Ceres proslavily i mezi laickou veřejností. Už relativně krátce po jejich objevu vědci zjistili, že bílou barvu dávají těmto místům usazeniny uhličitanu sodného (sody na praní). Předpokládalo se, že tyto usazeniny velmi pravděpodobně vytvořila voda, která prosákla na povrch a vypařila se. Soli, které v ní byly rozpuštěné, tu však zůstaly a vytvořily krustu, která dobře odráží světlo. Jenže nikdo neměl jistou odpověď na otázku, odkud se tato tekutina vzala.