Vážení čtenáři, dovolte, abych Vás jménem celé naší redakce co možná nejsrdečněji přivítal v novém roce 2025. Všichni jsme samozřejmě zvědaví, co nám nový rok přinese – z pohledu kosmonautiky jsme ty nejočekávanější události shrnuli ve dvou článcích. První se věnoval kosmonautice nepilotované, druhý pak té pilotované. Nový rok je ale také dobrým místem k ohlédnutí se zpět. Přinášíme Vám proto článek, který se pokusí zrekapitulovat hlavní události v bezpilotní kosmonautice v roce 2024. Zítra pak celou sérii čtyř článků z přelomu roku zakončíme rekapitulací pilotované kosmonautiky v roce 2024.

Zásady psaní podobných článků hovoří jasně – na začátku by měl čtenář dostat informaci, jaká událost před chvílí skončeného roku byla ta vůbec nejvýznamnější. Jenže ouha, v roce 2024 se stalo mnoho zajímavých událostí a i když budeme seznam postupně zužovat, dostaneme se ke dvojici událostí, z nichž každá by měla právo být tou nejvýznamnější. Záleží totiž, zda se na celou věc podíváme z pohledu vědce, či z pohledu inženýra. Po vědecké stránce byla nejvýznamnější událostí roku 2024 čínská mise Chang’e 6. Šlo teprve o druhý pokus o přistání na odvrácené straně Měsíce a navíc to bylo poprvé, kdy měla kosmická sonda dopravit na Zemi vzorky odebrané právě na odvrácené straně Měsíce. A ono se to podařilo! Návratové pouzdro 25. června dopravilo na Zemi 1935,3 gramů vzorků z pánve Apollo, které mají pro vědeckou komunitu nedocenitelný význam. Analýza vzorků z odvrácené strany může výzkumníkům ukázat, jaké procesy zde v minulosti probíhaly. Odborná komunita tak mnohem lépe porozumí procesu vývoje Měsíce.

Z hlediska inženýrského si mise Chang’e 6 samozřejmě také zaslouží velký palec nahoru, přesto však v tomto směru roku 2024 dominovala jiná událost. 13. října zaburácelo na texaské základně Starbase 33 raketových motorů Raptor – začal pátý integrovaný let rakety SuperHeavy (B12) a kosmické lodi Starship (S30). Při misi IFT-5 došlo k vůbec prvnímu pokusu o zachycení 70 metrů vysoké SuperHeavy pomocí ramen na obslužné věži. Fascinující bylo, že se vše na první pokus podařilo. Úctyhodná přesnost manévrování celého kolosu v těsné blízkosti rampy zanechala velmi hluboký zážitek ve všech, kdo celou událost sledovali.

V roce 2024 se toho ale stalo mnohem více. Vždyť už jen Starship letěla na SuperHeavy v tomto roce celkem čtyřikrát! A i u Měsíce bylo živo – především na začátku roku. Nejprve 19. ledna i přes selhání motoru během sestupu dokázal na Měsíci přistát japonský lander SLIM. Po dosednutí se sice neplánovaně překlopil, ale přesto dosedl méně než 1400 metrů od stanovených souřadnic, čímž splnil úkol. Japonsko se tak stalo pátým státem světa, jehož výtvor dokázal přistát na Měsíci (po Sovětském svazu, USA, Číně a Indii). Lander SLIM se navíc nečekaně probral i v dalších lunárních dnech a komunikoval se Zemí. 22. února přisál na Měsíci lander Nova-C Odysseus od firmy Intuitive Machines. Ani tato mise nebyla bezvadná, protože landeru při sestupu chyběly kriticky důležité údaje o výšce nad terénem. Lander si zřejmě i kvůli tomu po dosednutí na povrch zlomil jednu nohu, což vedlo k jeho překlopení na bok. Tato událost značně zkomplikovala další průběh mise, ale i přesto se podařilo provést většinu vědeckých a technologických experimentů. Ve výčtu lunárních landerů mohl být i Peregrine od firmy Astrobotic. Ten však vinou netěsnosti palivového systému ani neopustil oběžnou dráhu Země.

Rok 2024 přinesl také pokroky několika vědecky významných misí, o kterých se však až tak moc nepíše. Proto si zde určitě zaslouží zmínku. Jde třeba o indickou družici XPoSat studující polarizaci rentgenového záření, která byla vypuštěna na Nový rok, případně o indickou observatoř Aditya-L1 k výzkumu Slunce. Ta sice startovala už v roce 2023, ale 6. ledna dorazila do libračního bodu L1 soustavy Slunce-Země. 9. ledna odstartovala společná evropsko-čínská mise Einstein Probe, což je rentgenový teleskop. 22. června pak byla vypuštěna rentgenová observatoř SVOM, na které spolupracují čínští a francouzští experti. Pozornost si zaslouží i evropská mise Proba-3, která odstartovala 5. prosince na indické raketě PSLV. Úkolem jejích dvou družic je ověřovat technologie přesného letu ve formaci a provádět umělá zatmění Slunce.

Zapomínat nesmíme ani na start mise Europa Clipper. Raketa Falcon Heavy vynesla největší americkou meziplanetární sondu všech dob, která by měla důkladně prozkoumat jupiterův ledový měsíc Europa. Pozornost patří také startu evropské mise Hera, na které se podílely i české firmy a instituce. Tato sonda má prozkoumat dvojplanetku Didymos, jejíž měsíček Dimorphos byl v roce 2022 záměrně zasažen americkou sondou DART. Hera nyní letí prozkoumat následky této kolize. Bylo však slyšet i o sondách, které jsou už v kosmickém prostoru déle – americká sonda Lucy se 13. prosince prosmýkla kolem Země, aby při gravitačním průletu mohla nabrat směr vstříc Jupiteru. Podobně to 19. a 20. srpna udělala evropská sonda JUICE, jen s tím rozdílem, že ona provedla dvojitý gravitační manévr – nejprve u měsíce a o den později i u Země. Když už jsme u gravitačních manévrů, musíme zmínit také 5. září a 2. prosinec, kdy mise BepiColombo provedla čtvrtý a pátý průlet kolem Merkuru. A na závěr jsme si nechali sedmý průlet sondy Parker Solar Probe kolem Venuše, ke kterému došlo 6. listopadu. Tento manévr opět upravil dráhu sondy kolem Slunce a přiblížil nejnižší bod dráhy k povrchu naší hvězdy. 24. prosince tak Parker Solar Probe opět posunula vlastní rekord v tom, jak blízko ke Slunci se může dostat lidmi vyrobený objekt. Rekord má nyní hodnotu 6,1 milionu kilometrů a pro sondu jde o finální oběžnou dráhu, na které provede ještě několik průletů nejnižším bodem dráhy. A zapomenout nesmíme ani na to, že 25. ledna 2024 byla ukončena nadmíru úspěšná mise marsovského vrtulníčku Ingenuity, který navzdory všem očekáváním provedl 72 letů.

V roce 2024 si odbylo premiéru celkem deset raket. Sedm z těchto startů skončilo úspěchem, jeden částečným selháním a dva havárií. Úspěšné byly premiéry raket Vulcan Centaur VC2S od United Launch Alliance (8. ledna), Gravity-1 od Orienspace (11. ledna), Angara A5 s horním stupněm Orion od Roskosmosu (11. dubna), Dlouhý pochod 6C od CASC (7. května), Zhuque-2E od LandSpace (27. října), Dlouhý pochod 12 od CASC (30. listopadu) a Kuaizhou 1A Pro od CASIC (4. prosince). Částečným selháním skončila premiéra rakety Ariane 62 od Arianespace (9. července). Nehodou pak skončily premiérové starty raket KAIROS od Space One (13. března) a nové severokorejské orbitální rakety, která zatím nemá jméno (27. května). Do pomyslného důchodu odešly v roce 2024 tři rakety – evropská Vega, čínská Kuaizhou 1A a americká Delta IV Heavy. U ní šlo navíc i o poslední start rakety z řady Delta IV a dokonce i z celé rodiny Delta.

Minulý odstavec nás již naladil na druhou část článku, která již tradičně patří statistikám orbitálních startů. Rok 2024 k nám byl v tomto směru rekordně štědrý, jelikož nám nadělil 259 letů na oběžnou dráhu. Pokud bychom počítali, že rok má 365 dní, znamená to, že má 8760 hodin. V roce 2024 tak přišel jeden let mířící na oběžnou dráhu průměrně každých 34 hodin! Dosavadní rekord z roku 2023 tak byl překonán o 38 startů. Nejaktivnější v letech na oběžnou dráhu byly v roce 2024 Spojené státy americké, které obhájily první místo z minulých let. Tentokrát si připsaly celkem 154 orbitálních startů. Připomeňme, že do statistiky započítáváme i starty raket Electron z Nového Zélandu, protože firma RocketLab je americká. Do statistik naopak nejsou započítány starty SuperHeavy/Starship, jelikož nemířily na oběžnou, ale pouze transatmosférickou dráhu. Spojené státy měly 153 úspěšných startů a 1 havárii. Druhá nejaktivnější byla v roce 2024 Čína se 68 starty, dvěma nehodami s jedním částečným selháním. Třetí místo patří Rusku se 17 starty (všechny úspěšné). Následuje Japonsko (7 startů, 5 úspěšných, 2 havárie), Indie (5 startů, všechny úspěšné), Írán (4 starty, všechny úspěšné), Evropa (3 starty, 2 úspěšné, 1 částečné selhání) a Severní Korea (1 start, 1 havárie).

Využijme dat z minulého odstavce a zahrajme si malé „co by kdyby“. Mamutí podíl na prvním místě Spojených států má totiž firma SpaceX, která v roce 2024 provedla 134 startů. Jelikož na celém světě proběhlo 258 orbitálních startů, mají rakety Falcon globálně nadpoloviční zastoupení. Pokud mám být konkrétní, tak 51,94 % všech raket, které v roce 2024 zamířily k oběžné dráze, byly Falcony. Pokud bychom tedy SpaceX počítali jako samostatný stát, patřilo by jí první místo s téměř dvojnásobným počtem startů, než kolik má Čína na druhém místě. Spojené státy by v takovém případě přišly o většinu startů a v tabulce by jim s 19 starty patřilo třetí místo (za SpaceX a Čínou). Připomeňme ještě, že 134 orbitálních startů proběhlo v roce 2021 na celém světě! A letos si takový počet připsala pouze SpaceX.

Celkem v roce 2024 selhalo 6 raket a dvakrát jsme zažili částečné selhání. Nejméně úspěšná je v tomto směru Čína, která má dvě havárie a jedno částečné selhání. Nehody si připsaly rakety Hyperbola a Kinetica, částečné selhání si připsala raketa Dlouhý pochod 2C. Dvě selhání mají na svém kontě Japonci a v obou případech šlo o novou malou raketu KAIROS od firmy Space One. Po jedné nehodě si pak v roce 2024 připsaly rakety Falcon 9 a nová severokorejská raketa bez názvu. Tím bychom měli havárie kompletní a zbývá už jen doplnit, že částečným selháním skončil i premiérový let evropské rakety Ariane 6 ve verzi 62.

U předešlého odstavce na levé straně vidíme tři grafy, které vizualizují stejná data – počty pokusů o dosažení oběžné dráhy v roce 2024 podle států. Zatímco první graf se lépe hodí pro srovnávání absolutních hodnot úspěšných, neúspěšných a částečně úspěšných startů jednotlivých států, druhý je zase vhodnější pro srovnání celkové aktivity států, protože všechny starty daného státu jsou sloučeny do jednoho sloupce. Třetí graf zase přehledně ukazuje relativní spolehlivost startů raket z daného státu.

Když jsme si zrekapitulovali statistiky jednotlivých států, můžeme se nyní zaměřit na jednotlivé rodiny nosných raket. Asi nikoho nepřekvapí, že této rubrice opět dominuje rodina Falcon, která si v roce 2024 připsala úctyhodných 134 startů, přičemž pouze jeden z nich je hodnocen jako havárie. Druhé místo patří rodině Dlouhý pochod, která v roce 2024 startovala 49× a ve 48 případech uspěla. Pouze jednou si raketa z této rodiny připsala částečné selhání. Následovala rodina R-7 s 15 starty (všechny úspěšné), Electron se 14 starty (všechny úspěšné), Ceres s 5 starty (všechny úspěšné), H-series s 5 starty (všechny úspěšné), ILV s 5 starty (všechny úspěšné), Kuaizhou s 5 starty (všechny úspěšné), Kinetica se 4 starty (1 havárie), KAIROS se dvěma starty (2 havárie), Angara se dvěma starty (všechny úspěšné), Atlas se dvěma starty (všechny úspěšné), Jielong se dvěma starty (všechny úspěšné), Qaem se dvěma starty (všechny úspěšné), Simorgh se dvěma starty (všechny úspěšné), Vega se dvěma starty (všechny úspěšné) a Vulcan se dvěma starty (všechny úspěšné). Jediný start, který byl úspěšný, měly v roce 2024 rakety z rodin Delta, Firefly, Gravity a Zhuque. Jediný start v roce 2024, který skončil částečným selháním, si v roce 2024 připsala raketa z rodiny Ariane. A jeden jediný start v roce 2024, který byl neúspěšný, si připsaly rakety z rodin Hyperbola a nového severokorejského nosiče neznámého jména.

Předposlední statistika již tradičně patří kosmodromům, ze kterých rakety startují. V roce 2024 byl nejaktivnějším kosmickým přístavem Mys Canaveral, který odbavil 67 startů. Druhé místo si připsala Vandenbegrova základna se 47 starty, bronz pak bere Kennedyho středisko s 25 starty. Na dalších místech najdeme Ťiou-čchüan (21 startů), Si-čchang (19 startů), Māhia (13 startů), Tchaj-jüan (13 startů), Wenčang (9 startů), Bajkonur (8 startů), Plesetsk (5 startů), Šríharikota (5 starty), Tanegašima (5 starty), Vostočnyj (4 starty), CSG (3 starty), plošina v Jihočínském moři (3 starty), plošina ve Žlutém moři (3 starty), Kii (2 starty – ani jeden úspěšný, stále tedy nejde o kosmodrom), Semnán (2 starty), Šahrúd (2 starty). Po jednom startu v roce 2024 odbavily kosmodromy MARS a Sohae.

Závěrečná statistika dnešního článku se zaměří na cílové oběžné dráhy. Začneme nízkou oběžnou dráhöu. Ta je tradičně nejvíce využívaná a míří sem největší množství misí. Krouží zde i obě trvale obydlené kosmické stanice – ISS i Tiangong, takže sem létají i pilotované a nákladní lodě. Na nízké oběžné dráze navíc již několik let vzniká komunikační síť Starlink, která významně přispívá k vysokému počtu startů. V roce 2024 letělo na nízkou oběžnou dráhu (do které se započítává i dráha SSO) 217 raket. Pokud vystoupáme o pár tisíc kilometrů výše, dostaneme se na střední oběžnou dráhu, ke které se někdy řadí i protáhlá dráha Molnija. V roce 2024 na tyto dráhy mířilo 7 startů.

Další kategorie patří družicím, které jsou doručeny přímo na geostacionární dráhu, ale i družicím, které jsou dopraveny na dráhu přechodovou ke geostacionární a vlastními motory se musí dostat na cílovou dráhu. Do této kategorie se někdy řadí i dráha typu Tundra. V této skupině jsme měli v roce 2024 celkem 25 startů. Ještě výše se nachází tzv. vysoká oběžná dráha, která může přecházet v dráhu přeletovou k Měsíci. Tato možnost byla v roce 2024 využita šestkrát. Nejvyšší dráhou je dráha úniková / heliocentrická, která byla v roce 2024 využita třikrát.

Vážení čtenáři, ještě než tento článek dospěje ke svému konci, bych Vám chtěl poděkovat za přízeň, kterou jste našemu webu věnovali v celém roce 2024. Naše redakce si velmi cení Vašeho zájmu o téma, ale i toho, že se k nám pravidelně vracíte.  Bylo pro nás ctí, že jsme s Vámi mohli zažít všechny výše uvedené (a pochopitelně i mnohé další) události. O tom, že se ani v roce 2025 nebudeme nudit, nelze pochybovat. Už nyní se těšíme na všechny úžasné zážitky, které nám tento rok připraví.

EDIT 1. ledna 14:45
Oprava – v roce 2024 neproběhlo na celém světě 258, ale 259 orbitálních startů.

Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/
https://www.nasa.gov/
https://www.space.com/
https://www.russianspaceweb.com/
https://www.space.com/

Zdroje obrázků:
https://media.istockphoto.com/…/welcome-merry-christmas-and-happy-new-year-in-2025-silhouette-man-jumping-from-2024-cliff-to.jpg
https://pbs.twimg.com/media/GPNMDZaXYAAuhZ0?format=jpg&name=900×900
https://i0.wp.com/spacenews.com/wp-content/uploads/2024/10/starship5-catch.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/PIA26439/PIA26439~large.jpg