Další týden se blíží ke svému závěru, ale ještě než se s ním rozloučíme, měli bychom se seznámit s tím, co všechno nám na poli kosmonautiky přinesl. A právě k tomu slouží Kosmotýdeník. V hlavním tématu se podíváme na oznámení skluzu mise Artemis III, ale dostane se i na další drobnosti, které lemovaly tento týden. Věnovat se budeme přípravě hardwaru pro misi Artemis III, ale i dalšímu osudu hardwaru z mise Artemis II. Nevynecháme ani premiéru nové ruské rakety a vrátíme se i ke třetímu startu rakety New Glenn.

Artemis III se posouvá

Mise Artemis II na začátku dubna okouzlila prakticky celý svět, když se s čtyřčlennou posádkou vydala na přibližně desetidenní oblet Měsíce následovaný návratem na Zemi. Bylo to poprvé, kdy startovala pilotovaná mise  v rámci programu Artemis vydali k Měsíci a také šlo o první pilotovanou výpravu k Měsíci po více než půl století. Aby toho nebylo málo, oznámil v týdnech před misí administrátor NASA Jared Isaacman zásadní restrukturalizaci programu Artemis. Hovořil o celé řadě úkolů a ambiciózních plánech na lunární infrastrukturu, které pro příští dekádu počítají se založení trvalé základny pro posádku na povrchu Měsíce.

Součástí zmíněné vize je i plán na zvýšení četnosti startů rakety Space Launch System (SLS). Cílem je zkrátit mezery mezi misemi ze současných několika let na přibližně deset měsíci. Mise Artemis III se dočkala kompletního přepracování – z první pilotované výpravy v tomto programu se stalo setkání lodi Orion s komerčně vyvíjenými lunárními landery na oběžné dráze Země. Nyní se zdá, že zmíněné landery budou jen stěží stíhat desetiměsíční kadenci, kterou si maluje NASA.

Isaacman v pondělí 27. dubna vystoupil před rozpočtovým výborem Sněmovny reprezentantů a odpovídal na dotazy zákonodárců týkající se návrhu rozpočtu Bílého domu pro NASA na rok 2027, který vyčleňuje 2,8 miliardy dolarů na zakázky v rámci programu Artemis – konkrétně na lunární přistávací moduly tohoto programu (Human Landing System). NASA uzavřela partnerství s firmami SpaceX a Blue Origin, které mají navrhnout a vyrobit landery, které dopraví astronauty na povrch Měsíce. Agentura očekává, že k tomu poprvé dojde v rámci misí Artemis IV a V, které byly plánovány na rok 2028.

Ještě než se landery (Starship od SpaceX a Blue Moon od Blue Origin dopracují k těmto misím, by NASA chtěla, ale prokázaly svou spolupráci s lodí Orion na oběžné dráze Země. Agentura již naznačila, že je ochotná letět s kterýmkoliv dodavatelem, jehož hardware bude připraven, až přijde čas mise Artemis III. Během výše zmíněného pondělního slyšení se kongresman Hal Rogers (republikán ze státu Kentucky), který je také emeritním předsedou výboru zeptal Isaacmana na to, jak si je jistý, že Artemis III zůstane na plánovaném harmonogramu s přihládnutím na množství peněz alokovaných na vývoj landerů pro tuto misi.

„Od obou dodavatelů jsem dostal odpovědi,“ uvedl Isaacmann a dodal: „ohledně splnění našich potřeb na setkání Orionu s oběma landery koncem roku 2027 pro zkoušku dokování a testy interoperability před pokusem o přistání v roce 2028.“ To je změna oproti Isaacmanovu prohlášení z 27. února, kdy na prezentaci změn v programu Artemis uvedl: „Artemis III bude mít možnost, pokud budeme moci, letět v polovině 2027, což by znamenalo příležitosti na začátku a konci roku 2028 pro Artemis IV a V.“ Cílení na konec roku 2027 by oba dodavatele HLS vystavilo ještě striktnějšímu časovému plánu pro přípravu jejich landerů na pilotované mise v roce 2028. Spojení s Orionem je jen jedním z mnoha milníků, které musí landery splnit, než je NASA certifikuje pro let s astronauty.

Jak Starship, tak i Blue Moon sází na kryogenní pohonné látky, které začnou bez řádného ochlazování po relativně krátké době vřít. NASA přitom plánuje mise programu Artemis tak, aby na povrchu Měsíce strávily více než jen pár dní, jako tomu bylo v éře programu Apollo. Kromě toho, aby landery zvládly cestu na povrch Měsíce a pak zpět na jeho oběžnou dráhu ze Orionem, budou oba vyžadovat několik dodatečných startů pro doplnění nádrží, dokud budou ještě na oběžné dráze Země. A přečerpávání kryogenních pohonných látek je další schopnost, která se zatím v kosmickém prostoru na žádné lodi či družici netestovala.

NASA také chce, aby SpaceX a Blue Origin plně demonstrovaly úspěšná bezpilotní přistání na Měsíci následovaná vzlety na oběžnou dráhu Měsíce, než jim bude věřit natolik, aby do nich svěřila životy astronautů. V současné době jsou obě firmy na pomezí mezi začátkem a středem vývoje designu landerů. Starship od SpaceX se blíží k prvnímu startu prototypu 3. generace, což bude celkově 12. letový test tohoto obřího stroje. Vyšší a silnější hardware disponuje raketovými motory Raptor 3. generace a očekává se, že tyto změny přinesou vylepšení po smíšených úspěších a selháních loňských letových testů.

SpaceX se Starship počítá i mimo program Artemis, takže tento stroj nestaví pouze pro Měsíc. Zakladatel firmy, Elon Musk, je otevřeným zastáncem proměny lidstva v multiplanetární druh a již dlouho prezentuje loď Starship jako řešení tohoto úkolu. Loď Starship ve spolupráci s raketou SuperHeavy vybavenou 33 motory Raptor má být plně znovupoužitelná a představuje středobod firemních plánů na osídlení Marsu.

Oproti tomu firma Blue Origin zaujímá svůj obvyklý zdrženlivý přístup, který se výrazně liší od iterativního zavádění návrhů, jaké praktikuje SpaceX. Lander Blue Moon Mark-1 (Mk1) od blue Origin zatím ještě do kosmického prostoru neletěl, ale nedávno dokončil vakuové testy v komoře na Johnsonově středisku v Houstonu. Nyní je již zpátky na Mysu Canaveral, kde má Blue Origin své středisko Rocket Park. Tady podstoupí závěrečnou přípravu před testovacím letem, který má proběhnout ještě letos. Blue Origin však nedávno potkal zádrhel na cestě k tomuto startu. Jejich raketu New Glenn zasáhla při zatím posledním startu anomálie. New Glenn má vynést premiérový Blue Moon Mk1 na jeho misi, ale zatím není jisté, kdy dostane povolení k návratu do služby.

Dalším kriticky důležitým prvkem, který zatím oběma firmám chybí, je systém podpory života. Díla ani jedné firmy zatím nejsou navrhována pro astronauty. Doposud prototypy Starship vynesly pár hmotnostních simulátorů družic Starlink, které byly uloženy v interiéru, jehož podoba je nevhodná pro astronauty. A Blue Moon Mk1 je jen nákladní verzí většího landeru Blue Moon Mk2, který má později hostit posádku. Je však otázkou jak moc „později“ to bude.

Isaacman i posádka Artemis II se 29. dubna objevili na tiskové konferenci v Oválné pracovně bílého domu u amerického prezidenta Donalda Trumpa. „Máme na to šanci,“ řekl Trump v reakci na otázku redaktora, zda si myslí, že se během jeho současného funkčního období, které oficiálně skončí v lednu 2029, uskuteční pilotovaná mise na Měsíc. „Neradi používáme slovo ‚určitě‘, protože pak řeknete: ‚Ach, selhali jsme, selhali jsme,‘“ dodal Trump. „Myslím, že můžeme říct, že jsme napřed oproti plánu. Máme tedy slušnou šanci.“ Poté se podíval na Isaacmana pro potvrzení. „Ano, pane prezidente. Máme nyní dosažitelný plán pro návrat na Měsíc a pracujeme na vypouštění lunárních raket s vyšší frekvencí,“ uvedl Isaacman a dodal: „Právě jsme poslali Artemis II kolem Měsíce. V roce 2027 chceme vypustit Artemis III. Na rok 2028 budeme připravovat dvě mise, jejichž cílem bude vyslat astronauty zpět na povrch Měsíce.“

Kosmický přehled týdne:

Po týdenní plavbě dorazil 27. dubna do kotviště na Kennedyho kosmickém středisku člun Pegasus, který ve svých útrobách ukrýval třetí exemplář centrálního stupně pro raketu SLS. Hardware pro misi Artemis III byl přesunut na kosmodrom z výrobního závodu Michoud Assembly Facility u New Orleans. Den po příjezdu došlo k vyvezení stupně ze člunu na pevninu. Kolové transportéry i s břemenem vážících skoro 65 tun pak zamířily do montážní haly VAB. Tady bude centrální stupeň dočasně uložen, dokud nebudou technici připraveni na to, že na jeho spodní část připojí letový kus motorové sekce. U prvních dvou misí Artemis se tato činnost dělala ještě ve výrobním závodě v horizontální poloze. Tentokrát však poprvé dojde ke spojení obou částí v hale VAB a navíc ve vertikální poloze, což by mělo pracovníkům usnadnit přístup ke všem potřebným místům.

Na Mezinárodní kosmickou stanici dorazila nákladní kosmická loď Progress MS-34, která s sebou přivezla 2518 kilogramů nákladu. Největší část tvořil suchý náklad o hmotnosti 1348 kilogramů. Do této kategorie patřilo 483 kilogramů jídla, 333 kilogramů hygienických prostředků, 311 kilogramů nářadí a vybavení pro opravy a úpravy stanice, 146 kilogramů prostředků osobní ochrany a 75 kilogramů lékařského a vědeckého vybavení. Asi nejzajímavějším kusem nákladu byl nový skafandr Orlan-MKS číslo 8 pro výstupy do volného kosmického prostoru. Kromě suchého nákladu vezl Progress také 700 kilogramů pohonných látek, 420 kilogramů vody a 50 kilogramů stlačeného kyslíku. U nákladních kosmických lodí Progress platí, že pokud všechno probíhá správně, probíhá spojení se stanicí v automatickém režimu. Tak tomu bylo i u Progressu MS-34. Ten se ke stanici vydal po klasickém dvoudenním letovém profilu. Loď obletěla stanici a zarovnala se do osy se zadním dokovacím portem modulu Zvezda. K měkkému spojení došlo 28. dubna ve 2 hodiny našeho času. Jak uvedl Michal Václavík z České kosmické kanceláře, loď zůstane u orbitálního komplexu připojená do 22. listopadu.

Na Floridu dorazila návratová kabina kosmické lodi Orion z mise Artemis II. Na Kennedyho středisku nyní technici zahájí kontroly stavu kosmické lodi, ale práce jsou mnohem širší. Zahrnují vyjmutí užitečných nákladů z kabiny, vymontování boxů avioniky pro jejich opětovné použití, ale i stažení palubních dat z úložišť, aby mohli inženýři lépe porozumět, jak se loď chovala. Tím bude možné optimalizovat některé procesy při budoucích misích programu Artemis. Tepelný štít Orionu a další prvky budou podrobeny intenzivní analýze a pracovníci také odčerpají zbytky rizikových látek jako jsou pohonná média. Zatímco bude probíhat podrobné poletové zhodnocení Orionu, budou inženýři souběžně pracovat na dokončování hlavních funkčních testů návratového modulu lodi Orion pro misi Artemis IIII. K jejímu spojení s evropským servisním modulem by mělo dojít letos v létě. Všech 186 bloků materiálu Avcoat pro jeho tepelný štít již bylo instalováno, vyzrálo a prošlo inspekcí. Týmy také dokončily zkoušky teplotních cyklů a ultrazvukovou inspekci tepelného štítu. Servisní modul Orionu má za sebou testy teplotních cyklů, zkoušky vyklápění všech čtyř „křídel“ fotovoltaických panelů a instalaci adaptéru, kterým bude připojen k raketě SLS.

Na Floridě tedy probíhají práce na přípravě mise Artemis III, na texaské základně se zase začíná testovat hardware pro zkušební misi IFT-13. Pokud chcete namítnout, že ještě neodstartovala ni IFT-12, tak máte pravdu, ale to SpaceX nebrání v tom, aby si hardware otestovala hezky v předstihu. Z montážní oblasti byla 2. května vyvezena Starship S40 a kolové transportéry ji odvezly do střediska Massey’s, kde podstoupí základní testy.

Přehled z kosmonautixu:

V neděli odpoledne jsme Vám pozvali ke sledování komentovaného přenosu ze startu Falconu Heavy, ale to ještě nikdo nevěděl, že se nikam nepoletí kvůli špatnému počasí. Aleš Svoboda nám ve svém Deníku astronauta popsal, jak byl seznámen s přípravou a realizací kosmických misí. Pozvali jsme Vás na dva komentované přenosy a jak připojení lodi Progress MS-34 k ISS ,tak i start Atlasu V s družicemi Amazon Leo dopadly úspěšně. Ondřej Šamárek nás provedl dalšími aspekty vývoje programu Dyna Soar. Studenty z Brna a okolí jsme pozvali na konferenci, zájemce o kosmonautiku různého věku z Prahy a okolí jsme pro změnu pozvali na Kosmoschůzku. Evropský teleskop Plato má hledat exoplanety, ale nejprve si pár týdnů pobyl v termálně-vakuové komoře. O 48 hodin odložený start Falconu Heavy se podařil a úspěšná byla také Ariane 6 – oba starty jsme komentovali živě a česky. Pokud byste rádi přiložili ruku k astronomickému výzkumu, můžete pomoci s vyhodnocováním dat z teleskopu Euclid. Evropa je o další krůček blíže znovupoužitelné kosmické lodi – ESA představila neletový exemplář Space Rideru určený ke shozovým zkouškám. Na Kennedyho středisku probíhají úpravy a přípravy, než sem před svým startem dorazí teleskop Nancy Grace Roman. Z kosmodromu Bajkonur vzlétla první raketa Sojuz-5 – téma jsme rozebrali jak fakticky, tak i obrazově. V sobotu večer měl premiéru již 200. díl Vesmírných výzev, který zrekapituloval dubnové události a stal se také nejdelším v celé historii pořadu. Pozvali jsme Vás také ke sledování živě a česky komentovaného přenosu ze startu Falconu 9 s jihokorejskou snímkovací družicí.

Snímek týdne:

Raketa Sojuz-5 (setkat se můžete i s názvy Sunkar či Irtyš) se 30. dubna ve 20:00 SELČ dočkala svého prvního startu. Po opuštění rampy 45/1 kosmodromu Bajkonur zamířila k severu, ale protože mělo jít o testovací suborbitální let, udělal druhý stupeň tzv. dogleg manévr, při kterém zamířil na východ. Nákladem byla pouze hmotnostní maketa, která dopadla do plánované oblasti v Tichém oceánu. Raketa Sojuz-5 by mohla do budoucna vychází z raket Zenit, které se vyráběly na Ukrajině a přestaly se používat po ruské anexi Krymu. Nový nosič by měl do budoucna posloužit jako technologický základ pro těžkotonážní raketu Jenisej, ale její praktické nasazení je zatím poměrně vzdálené.

Video týdne:

Tohle video sice nevzniklo tento týden, ale bylo zveřejněno 1. května. Drobný časový rozpor by však neměl být překážkou toho, abychom jej vyhlásili videem týdne. Dave Limp, výkonný ředitel firmy Blue Origin se pochlubil videem ze třetího letu rakety Ne Glenn, ke kterému došlo 19. dubna. Z této mise vznikla celá řada pěkných fotek a videí, ale tentokrát jsme se dočkali záběrů z kamery, o které asi nikdo mimo pracovníků Blue Origin nevěděl. Nacházela se v polovině aerodynamického krytu a díky ní můžeme vidět, jak se celá konstrukce chová po odhození. Limp také na Twitteru (X) prozradil, že při tomto letu byl kryt vybaven systémem korekčních trysek pro manévrování za účelem řízeného návratu do atmosféry. Do budoucna (prý ještě letos) prý firma plánuje přidat padáky, aby mohla kryty zachraňovat.

Zdroje informací:
https://www.space.com/
https://x.com/Kosmo_Michal/
https://x.com/Kosmo_Michal/
https://www.russianspaceweb.com/
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://images-assets.nasa.gov/image/SLS_MAF_20260401_ArtemisII-Launch-epb_001/SLS_MAF_20260401_ArtemisII-Launch-epb_001~large.jpg
https://cdn.mos.cms.futurecdn.net/yVPbYuEHvL9Qu9C59sFvGJ.jpg
https://pbs.twimg.com/media/HHPZP0SXoAAec4Y?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/HHGQw6EaoAAzukF?format=jpg&name=4096×4096
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260428-PH-GEB02_0010/KSC-20260428-PH-GEB02_0010~large.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2026/04/orion-ii-arrival.jpg
https://pbs.twimg.com/media/HHTIFcIXYAANqNe?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/HHPZP0SXoAAec4Y?format=jpg&name=large