Archiv měsíce Září, 2014

Gaia posouvá své možnosti

Evropské sondě Gaia, která má za úkol vytvořit přesný 3D model našeho vesmírného okolí a zmapovat polohu miliardy hvězd, jsme se na našem portálu věnovali již v několika článcích. Dnes se k této sondě znovu vracíme v krátkém článku, jelikož pozemní týmy zpřesnily palubní software, takže Gaia může monitorovat i slabší hvězdy. Díky tomu bude výsledná mapa našeho hvězdného okolí podrobnější a přesnější. Momentálně tak každý den Gaia pozoruje téměř 40 milionů hvězd, které projdou jejím zorným polem.

3D tiskárna, myši a vědecký náklad poletí na ISS

V době, kdy vzniká tento článek se na floridském mysu Canaveral připravují technici firmy SpaceX na další start rakety Falcon 9 v1.1. Tentokrát je na její špičce umístěná nákladní loď Dragon. Pokud se vše podaří, zažehne se dnes v 8:14 našeho času všech devět motorů Merlin 1D na prvním stupni rakety a celá sestava se vydá vstříc obloze. Dnešní článek na našem blogu rozebere přípravy na start, aktuální situaci ohledně pravděpodobnosti startu a stranou nezůstane ani představení nákladu se zvláštním důrazem na rekapitulaci vědeckých přístrojů.

Dawn bude mít zpoždění

úvodní obrázek

Americká sonda Dawn zkoumající dvě největší tělesa pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem bude na svém příletu k trpasličí planetce Ceres opožděna. Dawn odstartovala ze Země v roce 2007 a zamířila si to k planetce Vesta. Tu podrobně zkoumala z její oběžné dráhy od července 2011 do září 2012, kdy se vydala na druhé putování, jehož cílem je trpasličí planetka Ceres s průměrem 975 km. Tam měla sonda dorazit v březnu příštího roku. NASA ale oznámila, že se Dawn přibližně o jeden měsíc opozdí. Proč?

Americký „čichač“ je téměř u cíle

Americká družice MAVEN

Sonda MAVEN určená ke studiu atmosféry Marsu vstoupí na oběžnou dráhu Rudé planety už za pár desítek hodin. Vyvrcholí tak deset měsíců dlouhá přeletová fáze. MAVEN se na svou cestu vydal 18. listopadu loňského roku a v našem dnešním článku se zaměříme na to, co tuhle dvě a půl tuny těžkou družici čeká v nejbližších dnech. Vstup satelitu na oběžnou dráhu jiné planety sice není tolik divácky atraktivní, jako přistání na povrchu, nicméně i v tomto případě se máme jistě na co těšit. Historie ukázala, že tento klíčový manévr může být pro některé sondy až příliš náročný.

Země z ISS ve 4K rozlišení

O tom, že astronauti na ISS rádi fotografují Zemi není pochyb – ostatně náš nepravidelný seriál Krásy modré planety má už více než 20 dílů. Pokud se ale působivé fotky složí za sebe a doplní se podmanivou hudbou, je o zážitek postaráno. Časosběrných videí z ISS se po internetu povalují tuny, ale dnes Vám přinášíme jeden z nejnovějších příspěvků od německého astronauta Alexandra Gersta, který momentálně pobývá na ISS. Jeho video trvá sice jen minutu a půl, ovšem každá vteřina je napěchována úžasnými snímky. Uvidíte jak stovky kilometrů pod Vámi ubíhají světla měst, která se slévají do barevných pruhů i to, jak se Slunce pomalu rozlévá po staniční robotické paži.

Satelit, o kterém se neví skoro nic

Přiznávám, že název dnešního článku není obvyklý. Ale ono je to dáno tím, že satelit CLIO, o kterém dnešní povídání pojednává, rozhodně nespadá do kategorie běžných satelitů. Na oběžnou dráhu jej včera vynesla raketa Atlas V, ale jinak je o něm neuvěřitelně málo informací. Je skoro až nepochopitelné, že u této družice dokonce ani nevíme, kdo stojí za jejím vypuštěním – víme pouze, že je to „vládní zakázka“. K družici se ale žádné ministerstvo ani žádná národní agentura či úřad nehlásí. To dělá z CLIO jeden z nejtajemnějších satelitů, které se za poslední roky podívaly do vesmíru. Na našem webu jsme se už v několika článcích věnovali startům armádních družic. U některých armáda rovnou přiznala jejich účel – například satelity SBIRS monitorující starty nepřátelských raket, u jiných jsme alespoň věděli, že spadají pod národní průzkumný úřad (National Reconnaissance Office). U satelitu CLIO ovšem provozovatele neznáme, což je krajně neobvyklé. Dalo by se říci, že je to nejtajnější družice z tajných. Existuje ale možnost se nějak dobrat výsledku? V dnešním článku se o to pokusíme. Je ale na místě poznamenat, že tentokrát budeme na mnoha místech spoléhat pouze na spekulace.

Porovnání nových soukromých lodí

Jak už jsme na našem webu psali v dnešním hlavním článku, NASA včera oznámila, že americké astronauty by měly od roku 2017 vozit na ISS dvě soukromé lodě – Dragon V2 od SpaceXCST-100 od Boeingu. V dnešním článku se zaměříme na infografiky obou vybraných lodí, které nám ukáží mnoho zajímavých detailů, které člověk snadno přehlédne. Autorem obou informačních obrázků je Karl Tate z amerického portálu Space.com. Ale ani čtenáři, kteří si s angličtinou příliš netykají nemusí smutnit. Obě infografiky jsme pro Vás kompletně přeložili do češtiny.

Dragon V2 vs. CST-100 vs. Dream Chaser – kdo s koho?

CST-100 - Dream Chaser - Dragon V2

SpaceX, Boeing a Sierra Nevada Corporation – tři firmy, které v uplynulých týdnech a měsících připravovaly své kosmické lodě. V rámci programu CCdev, který vyhlásila NASA se tyto tři firmy dostaly až do nejužšího finále. Nejde o nic menšího než o výběr lodi, která bude v příštích letech dopravovat americké (a další „západní“) astronauty na ISS a zbaví tak americkou kosmickou agenturu závislosti na ruských lodích Sojuz.

Nevídaný pohled na start raketoplánu

Raketoplány, symboly americké kosmonautiky po dlouhé desítky let, dnes již důstojně odpočívají v muzeích. Fanoušci kosmonautiky mohou už jen vzpomínat na dobu, kdy tyhle spanilé stroje létaly do vesmíru. Divácky nejefektnější částí byly vždy starty těchto okřídlených kosmických lodí. Jejich tajemná krása spojená se zkrocením neuvěřitelného množství energie se nesmazatelně zapsaly do paměti všech fanoušků kosmonautiky. Ale i když jste viděli desítky startů raketoplánů, tak jste nikdy neviděli to, co najdete v dnešním článku. Není žádným tajemstvím, že zpomalené záběry často odhalí detaily, kterých si člověk v běžné rychlosti nevšimne. Dnes jsme si pro Vás připravili lahůdku – ultra-slow-motion záznam startu raketoplánu s podmanivou podkresovou hudbou. Přejeme Vám příjemné sledování.

Vesmírné osudy 72. díl – Donald Slayton

Pohřeb Guse Grissoma

Počátek roku 1967 byl temný, jak jen temným může těžké období být. 31. ledna se na dvou místech USA konaly ceremoniály, které definitivně ukončovaly relativně bezstarostné pionýrské období dobývání vesmíru. Na hřbitově v Arlingtonu byla do země uložena těla Guse Grissoma a Rogera Chaffeeho. Ve stejnou dobu na hřbitově vojenské akademie West Point na návrší řeky Hudson spočinuly ostatky Eda Whitea. Dobývání vesmíru si vyžádalo první oběti z řad astronautů. Všechno bylo o to horší, že nezemřeli ve vesmíru, ani během startu, ale při obyčejném testu, kdy jejich raketa ani nebyla natankována palivem. K vesmíru neměli v okamžik své smrti ani o milimetr blíže, než kdokoli jiný. Celý oddíl astronautů pokryla temná deka deprese. Takhle to nemělo být, když má astronaut zemřít, ať je to během mise, ne na zemi… Deke stejně jako ostatní pociťoval palčivý pocit viny. I on na sebe vzal kus odpovědnosti za tragédii Apolla-1. Kdybychom tak nespěchali, kdybychom nedělali kompromisy ohledně bezpečnosti, kdybychom North American Aviation pořádně šlapali na kuří oka, kdyby… Morálka oddílu se povážlivě kolébala a Deke věděl, že musí zasáhnout.