Změny ročních období si dokážeme představit už jenom proto, že jsou součástí našeho života na Zemi. Tady ovšem trvá každý koloběh jeden rok. Na Marsu už je to přibližně jednou tolik. Dokážeme si však představit třeba takových 30 let, které potřebuje k jednomu svému oběhu okolo Slunce Saturn? A co teprve skutečnost, že i Saturn se může pyšnit změnami, které provázejí jeho jednotlivá roční období.
Kosmické lodě Sojuz – jen stěží byste ve světě kosmonautiky hledali ozkoušenější dopravní systém. Loď určená původně pro let k Měsíci se stala klíčovým prvkem pro obsluhu Mezinárodní vesmírné stanice. Sojuzy od svého vzniku prošly několika modernizacemi, které jim měly pomoci udržet krok s rozvíjející se technikou. Ale jelikož vývoj jde nezadržitelně dopředu, přišel čas poohlédnout se po nástupci legendární lodě. Tím by se měl stát projekt PPTS. U ní je krásně vidět, jak se historie opakuje – i ona je, stejně jako původně Sojuz, určena k letům na Měsíc. Není to ale její jediný úkol.
Cesty člověka za hranice atmosféry jsou něčím, co dnes bere většina lidí jako naprosto běžnou věc. Každý rok startují nové posádky, nemnozí si však uvědomují, že oni odvážlivci pracují v člověku zcela nepřirozených podmínkách a od vakua a okamžité smrti je dělí jen pár centimetrů stěn jejich lodí. Jen málo z nás zvedne hlavy k noční obloze a zadívá se na onu spěchající svítící tečku, která je dočasným domovem lidských bytostí. Zprávy informují většinou o bezproblémovém startu, či přistání kosmické lodi. Je to dobře, znamená to totiž, že vše funguje tak, jak má. Cesta ke dnešním, zdánlivě bezpečným výpravám do vesmíru ovšem nebyla zdaleka přímočará. Nechyběly tragédie, či momenty, které měly k tragédiím pouhý krůček.
Zkusím v tomto seriálu některé z těchto dramatických momentů popsat. Vycházím z momentálně dostupných pramenů. Zejména v případě sovětských letů se ale jedná o malou sázku do loterie, neboť archivy v Moskvě ještě zdaleka neodhalily vše. A právě u sovětské strany v heroické době prvních krůčků člověka do vesmíru tento seriál začíná…
Vozítko Curiosity, největší pojízdná laboratoř, kterou kdy lidstvo vyslalo mimo naši planetu přečkalo mnohaměsíční přelet mezi Zemí a Marsem. Samo si bez sebemenšího zaváhání poradilo i s nervy drásajícím přistáním, které si bez přehánění zaslouží označení – nejsložitější manévr vykonaný mimo Zemi. Díky tomu může začít hlavní část představení, na které už všichni netrpělivě čekají – vozítko se začíná pomalu rozkoukávat na Rudé planetě a vědecký průzkum pomalu, ale jistě klepe na dveře. V dnešním článku si lehce lehce připomeneme dosavadní průběh mise a podíváme se i do dalších dnů. Řekneme si, kam Curiosity míří a co tam na ni čeká.
Z údajů, které shromáždil radar Mini-RF (Miniature Radio Frequency) sondy LRO, vědci usuzují, že se na stěnách kráteru Shackleton může nalézat nerovnoměrná vrstva vodního ledu. Sonda LRO, která od července 2009 zkoumá podrobně povrch Měsíce z jeho oběžné dráhy, zaznamenala další úspěch. Radar Mini-RF odhalil v trvale zastíněných stěnách kráteru Shackleton v oblasti měsíčního jižního pólu stopy vodního ledu. Ten by se měl nacházet pod povrchem. Proto byl na jeho detekci využit právě radar, který dokáže narozdíl od jiných, vesměs optických přístrojů na LRO, nahlédnout i pod povrchovou vrstvu měsíčního regolitu.
Tři kosmonauti z neruské části ISS Sunita Williamsová (USA), Joe Acaba (USA) a Akihiko Hoshide (Japonsko) dnes měli budíček o hodinu časnější. Vstávali v 7:00 SELČ. Důvod byl prostý – příprava na 19. kosmickou vycházku (EVA-Extra-vehicular activity). Ta měla začít dnes o hodinu dříve (ve 13:15 SELČ), než minulá 18.vycházka, jejíž začátek byl 14:15 SELČ.
Program New Frontires vyhlásila NASA v roce 2003. Cílem je průzkum Sluneční soustavy středně drahými sondami. (náklady nepřekračují 700 miliónů dolarů) Program navazuje na velice úspěšné programy Discovery a Explorer. Dnes se podíváme na misi New Horizons, která jako první navštíví trpasličí planetu Pluto a jeho měsíce. V následujících dnech si představíme sondu Juno, která je již na cestě k Jupiteru. Nakonec se podíváme na misi OSIRIS-REx, která se připravuje na cestu k asteroidu, ze kterého odebere kousek horniny a pošle na zpět na Zemi.
V tomto seriálu se budeme věnovat rentgenovému průzkumu vesmíru. Podíváme se jak na bližší údaje o konstrukci nejdůležitějších observatoří, tak i na výsledky jejich činnosti.
Rentgenová astronomie má oproti své starší optické sestřičce svá specifika: nejen že za předmětem svého pozorování musí nejlépe úplně za hranice atmosféry nebo alespoň nad její nejhustší vrstvy, rentgenové paprsky se ještě navíc odrážejí pouze za určitých specifických podmínek, jinak materiálem procházejí. Tyto vlastnosti rentgenového záření zásadním způsobem ovlivňují konstrukci jak optiky, tak detektorů rentgenových teleskopů.
Společnost SpaceX není třeba nějak zdlouhavě představovat. Je to jedna z firem, která se účastní programu COTS NASA, který umožňuje soukromým firmám soutěžit o možnost zásobování ISS. SpaceX je z firem, které zůstaly ve „finále“ asi nejdále. Jako první se jí povedlo vynést na orbitu kosmickou loď a úspěšné s ní přistát zpět na vodě. Jejich loď se jmenuje Dragon a svůj premiérový tříhodinový let absolvovala v prosinci roku 2010. Jako nosič posloužila nejsilnější raketa z dílny SpaceX Falcon9.
Vážení čtenáři,
dovolte mi, abych Vás co nejsrdečněji přivítal na novém webu, který Vám bude pravidelně přinášet aktuální informace o dění v kosmonautice. Naším cílem je, aby si tu každý čtenář našel článek, který jej zaujme. Budeme se proto snažit být aktuální a přesní. Na našem webu, nebo chcete-li blogu budou pravidelně vycházet články věnované kosmonautice. Budeme se snažit, aby si na své přišli jak lidé, kteří si k informacím o letech do vesmíru hledají cestu, tak i ti, kteří jsou pokročilejší. Náš web je zkrátka otevřený všem, kdo se chtějí dozvědět nové informace o tak atraktivním oboru, jakým kosmonautika bezesporu je.
Nové záznamy přednášek
Nahrávání ...
16. září 2012 
Rubrika 
Štítky: 
