NASA
Tým NASA a průmyslových partnerů připravuje pokračování mise cubesatu k Měsíci. Vyvíjí dvojici malých družic, které budou na Měsíci testovat přiblížení a operace v těsné blízkosti jiného kosmického tělesa.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Tým NASA a průmyslových partnerů připravuje pokračování mise cubesatu k Měsíci. Vyvíjí dvojici malých družic, které budou na Měsíci testovat přiblížení a operace v těsné blízkosti jiného kosmického tělesa.
Společnost Redwire bude na základě licenční smlouvy s lucemburskou společností Edge Aerospace vyrábět jednotky pro zpracování dat a síťové přepínače. Firmy to oznámily 25. srpna na konferenci Small Satellite Conference.
Impulse Space zvýší frekvenci svých společných (rideshare) misí na geostacionární oběžnou dráhu, přičemž jako důvod uvádí silnou komerční poptávku.
Finský startup Kuva Space zaměřený na hyperspektrální snímkování plánuje v roce 2028 provozovat osm hyperspektrálních družic, aby mohl pořizovat každodenní snímky severního křídla Evropy.
Ve středu 26. 8. 2026 bude od 0:10 naše fórum krátce nedostupné z důvodu plánované aktualizace. Děkujeme za pochopení.
Společnost Shield AI poprvé nasadila svůj autonomní software Hivemind na palubě družice a rozšířila tak technologii původně vyvinutou pro autonomní letouny také do vesmírných systémů.
Lux Aeterna, startup vyvíjející družice navržené tak, aby se mohly vracet z oběžné dráhy a být znovu použity, se zaměřuje na americký vojenský trh. Společnost nabízí znovupoužitelné kosmické zařízení jako způsob, jak by americké Vesmírné síly mohly vynášet, získávat zpět a znovu nasazovat objekty na oběžné dráze.
Čínský startup StarRF, který buduje družicovou konstelaci pro detekci a určování polohy zdrojů rádiového vysílání z oběžné dráhy, uzavřel nové kolo financování v době, kdy se čínský komerční vesmírný sektor rozrůstá.
Společnost Starcloud získala od investorů, mezi něž patří i Nvidia, 250 milionů dolarů na urychlení svých plánů na vybudování soustavy datových center na oběžné dráze. Nvidia přitom podporuje také SpaceX, protože závod o vybudování infrastruktury pro výpočetní techniku s využitím umělé inteligence ve vesmíru nabírá na obrátkách.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
„Ještě jedna poslední dnešní simulace s Terrym a Antonem a poté s Terrym opustíme Rusko a vydáme se na vánoční prázdniny. Náš dnešní scénář začal těsně před odpojením Sojuzu od ISS a poté měl následovat návrat na Zemi. Předtím, než můžeme povolit háky a odpojit Sojuz od stanice, musíme provést kontrolu těsnosti našich skafandrů Sokol, abychom se ujistili, že by tyto přetlakové obleky zachránily naše životy v případě dekomprese.
Progress M-27 shořel i s téměř dvěma a půl tunami zásob včera ve 4:20 našeho času nad jižní částí Tichého oceánu. Nespálené trosky mohly dopadnout do oceánu, nebo na území Chile a Argentiny až po Falklandské ostrovy. Zatím ale nikdo žádný úlomek nenašel a není jisté, zda se někdy vůbec něco najde. Po Progressu se tedy „slehla zem“, ale následky jeho selhání se budou řešit ještě několik týdnů. Z bezpečnostních důvodů bude potřeba překopat dosavadní plány provozu ISS na nejbližší období. Dojde k odkladům, urychlením ale i prohození pořadí startů.
Pokud bude Evropa disponovat vlastní pilotovanou kosmickou lodí, bude bezpochyby startovat z Kourou ve Francouzské Guayaně. Tato lokalita ovšem klade před případné pilotované mise nejednu výzvu. Jsou odtud vůbec zvládnutelné – a jsou tedy případné vlastní evropské pilotované lety reálné? O kosmodromu v Kourou (přesně CSG Centre Spatial Guyanais, Guayanské kosmické středisko) se v souvislosti s pilotovanými misemi hovoří už od doby projektu francouzského raketoplánu Hermés, který ve druhé polovině osmdesátých let minulého století vzala pod svá křídla ESA a následně jej několik roků intenzivně připravovala. Když byl projekt „pozastaven“, mohla jej nahradit jednodušší loď CTV (Crew Transfer Vehicle). Ani ta se ovšem nestala realitou, stejně jako pokročilejší verze „kosmického náklaďáku“ ATV, které měly vyvrcholit pilotovanou verzí. Ovšem od okamžiku, kdy se v Kourou objevily ruské rakety Sojuz používané již desítky let pro vynášení stejnojmenných lodí, se možnost pilotovaného startu velmi přiblížila. Teoreticky stačí na raketu posadit loď – a může se letět. Praxe je ale trochu složitější.
Týden utekl jako voda a je tu opět neděle. S ní přichází i tradiční seriál Kosmotýdeník, který na našem webu vychází již déle než dva a půl roku. Ani dnes nebude chybět rekapitulace tří nejdůležitějších událostí právě končícího týdne. Týdne, který by se bez velkého přehánění dal nazvat týdnem Sojuzu – právě tahle raketa se totiž postarala o dvě největší události uplynulých sedmi dní. Jednak dopravila na oběžnou dráhu trojici astronautů a jen o pár hodin později i dva evropské navigační satelity. A abychom měli oslí můstek kompletní, tak třetím tématem bude vypuštění dalšího navigačního satelitu – pro změnu amerického.
Dnes v 20:42 by se z Gagarinovy rampy na kosmodromu Bajkonur měl ozvat ohlušující rachot rakety Sojuz-FG. Na její špici se už nyní nachází loď Sojuz TMA-16M. V jejích útrobách budou v anatomicky tvarovaných křeslech sedět Rusové Gennadij Padalka a Michail Kornijenko a nejsledovanější člen posádky Američan Scott Kelly – poslední dva jmenovaní stráví na ISS rok. Podrobnějšímu popisu posádky jsme se věnovali v dřívějším článku. Na start Sojuzu jste se mohli podívat živě v našem dnešním krátkém článku. Nyní jsme do článku doplnili záznam startu.
Lodě Sojuz létají v posledních letech na oběžnou dráhu zhruba čtyřikrát za rok. Někomu by proto už mohlo jejich sledování připadat monotónní. Ale pokud pomineme fakt, že žádný start s lidskou posádkou nemůže být nuda, tak pokud bychom si měli vybrat nějaký opravdu hodně zajímavý start, pak by to byl bezesporu ten, který nás čeká za pár hodin. Tříčlenná posádka Sojuzu TMA-16M si totiž zaslouží naši pozornost hned z několika důvodů. Největší pozornost samozřejmě poutá dvojice Scott Kelly – Michail Kornijenko, která na stanici nestráví pouhý půlrok, ale rovnou dvojnásobnou dobu. A Gennadij Padalka se zase stane rekordmanem v délce souhrnného pobytu ve stavu beztíže, kde vystřídá svého krajana Sergeje Krikaljova.
Každý, kdo se zajímá o kosmonautiku ví, že posádky pobývají na mezinárodní vesmírné stanici půl roku. Tato několik let platná pravda, ale dostane v dalších měsících drobno trhlinu – Američan Scott Kelly a Rus Michail Kornienko totiž v útrobách největší lidmi vybudované stavby stráví dvojnásobnou porci času. Cílem je zjistit, jak je lidské tělo ovlivněno dlouhodobým pobytem ve stavu beztíže. Celé misi se budeme průběžně věnovat – ke startu by mělo dojít 27. března a dnes jsme si pro Vás připravili fotogalerii z pozemních příprav, které proběhly v minulých dnech.
Včera velmi brzy ráno, když hodiny ve střední Evropě ukazovaly 3:07, se návratová kabina lodi Sojuz TMA-14M dotkla zemského povrchu. Do kazašské stepi u města Džezkazgan přistáli Barry Wilmore z USA a Alexander Samokuťajev s Jelenou Serovovou z Ruska. Úspěšně tak zakončili 167 dní dlouhý pobyt na ISS. Po jejich odletu zůstal na Mezinárodní vesmírné stanici tříčlenný tým tvořící základ 43. dlouhodobé expedice. Ta se na plný počet šesti osob doplní již za pár dní, ale nepředbíhejme. Dnes jsme si pro Vás připravili speciální fotočlánek, který zmapuje oddělení od stanice i následné přistání od začátku až do konce.
Články, jako je tento, se mi rozhodně nepíší snadno. Každý člověk má do určitého věku za to, že svět je neměnný, že vše zůstane tak, jako tomu bylo dosud. Místa, děje a tváře se zdají být stálými a nic nenasvědčuje tomu, že by se snad mohly někdy změnit nebo zmizet. Ale, jak praví staré přísloví, „pantha rei“, vše je v pohybu a čas plyne svou cestou bez ohledu na naše přání a dojmy. A spolu s časem plynou do minulosti i ony tváře, které provázely mé dětství a ke kterým jsem vzhlížel coby dítko školou povinné. Nyní se ztratila další z těchto tváří – tentokrát dobrosrdečný a věčně usměvavý Alexej Gubarev. Muž, který na svou chvíli čekal dlouhých dvanáct let, muž, který byl u toho, když se tvořila historie…
9. června 1985 se Džanibekov a Savinych probudili do dalšího dne, který bude stejně těžký, jako ten předchozí. Na palubě mrtvé stanice byl mráz, všechny stěny byly pokryty ledovou vrstvičkou a odevšud trčely různými směry rampouchy. Hrubý odhad teploty, vymyšlený v řídicím středisku, předpokládal, že jeden z kosmonautů plivne na stěnu stanice a bude sledovat, za jak dlouho sliny zmrznou. Džanibekov metodu vyzkoušel a slina zamrzla během tří sekund! Po krátkých propočtech středisko odhadlo vnitřní teplotu ve stanici na -10°C. Přestože byli Viktor i Vladimir navlečeni v teplém oblečení a na hlavách měli ″furašky“, chlad si nacházel cestu až do morku jejich kostí. To ovšem nebylo to nejhorší. Vzhledem k nefunkčnosti větráků se kolem těl obou mužů vytvářela vrstvička vydechovaného oxidu uhličitého, která po chvíli začala způsobovat únavu, omámenost a při delším setrvání na jednom místě hrozila otrava. Bylo proto rozhodnuto, že se kosmonauti budou při práci střídat – jeden bude pracovat v Saljutu, zatímco druhý bude odpočívat v teple transportního Sojuzu a zároveň bude dávat pozor na příznaky otravy oxidem uhličitým u svého kolegy. Celkově
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.