Archiv rubriky ‘Technologie’

Komunikace přes paprsky X

Na Mezinárodní kosmické stanici probíhají experimenty z mnoha různých oborů vědy. Velmi často ale stanice slouží i ke zkouškám inovativních technologie a jejich ověřování v praxi. Již na jaře letošního roku bychom se mohli dočkat zkoušek nové experimentální komunikační technologie, která by mohla v budoucnu najít uplatnění při letech dál od Země. V současné době se kosmické agentury ve většině případů spoléhají při přenosu informací z různých sond na Zemi na radiové vlny. Nedávno se k tomuto účelu začaly zkušebně používat lasery, které umožní přenášet vyšší objemy dat. Plánovaná zkouška jde však ještě dál – projekt XCOM chce ke komunikaci využívat rentgenového záření.

Nový padák pro Mars pokořil rekord

padák na Marsu

V časných ranních hodinách dne 7. září 2018 NASA pokořila světový rekord. Za méně než dvě minuty od startu se od osmnáctimetrové dvoustupňové sondážní rakety Black Brant IX oddělil její náklad, který začal padat zpátky k zemi. V okamžiku, kdy palubní senzory zaznamenaly, že náklad dosáhl požadované rychlosti v požadované výšce, byl automatickou sekvencí aktivován padák. Stalo se tak ve výšce 38 kilometrů a při rychlosti Mach 1,8. Během pouhých čtyř desetin sekundy více než osmdesátikilový padák vystřelil ze svého kontejneru, rozevřel se a jeho vrchlík se plně nalil vzduchem. Jednalo se o nejrychlejší rozevření padáku této velikosti, které v maximu dosáhlo síly téměř 311 kN.

Otrokářství viděné z vesmíru

8_7 Speakers

Podle posledních odhadů Mezinárodní organizace práce (ILO) je na světě v současné době kolem 40 miliónů lidí drženo v porobě. Najít je je obtížné, vzhledem k tomu, že tito lidé jsou často skrýváni, zejména před dohledem jednotlivých států (i když existují i otrokářské státy). Doreen Boyd, docentka geografie na Univerzitě Nottingham, odhaduje, že známky o otrockých podmínkách asi jedné třetiny z nich jsou zjistitelné pomocí sledování z vesmíru (ať již to jsou trvalejší šrámy v krajině kolem cihelen nebo ilegálních dolů nebo obrysy přechodných táborů na zpracování ryb).

Kosmická harpuna hlásí zásah

O družici RemoveDEBRIS, která má v ostrém provozu vyzkoušet různé metody boje proti kosmickému smetí, jsme psali už několikrát. Na ISS ji vloni v dubnu vynesla loď Dragon, načež došlo k jejímu vypuštění. Z družice se uvolnily dva cubesaty, přičemž první sloužil ke zkouškám optické navigace na cíl a druhý se stal terčem pro síť, kterou mateřská družice vystřelila. Projektu tak zbývaly ještě dva experimenty, přičemž o vykonání toho předposledního jsme se dozvěděli včera. Družice vyzkoušela svou harpunu a ověřila, že by tento systém mohl fungovat v praxi.

Inovativní zásobník vodíku pro SLS

Pokroky v přípravě prvních exemplářů rakety Space Launch System (SLS) a kosmické lodi Orion pro Vás pravidelně připravuje kolega Jiří Hošek, ale dnes se podíváme na inovaci, která s provozem SLS souvisí, ale do vesmíru nikdy nepoletí. Pozemní vybavení je totiž pro každou raketu nezbytné a než přijde první start, musí se nové raketě všechno přizpůsobit. Na Floridě již začala stavba nádrže na zkapalněný vodík. Nebude jen tak ledajaká – na celém světě nenajdete větší zásobník kapalného vodíku. Při jeho stavbě budou použity inovativní metody, které vyvinula Kryogenní zkušební laboratoř sídlící přímo na kosmodromu.

Evropský motor Vinci prošel kvalifikací

Vinci je raketový motor schopný vícenásobných zážehů. Jeho nasazení na horním stupni rakety Ariane 6 zlepší její provozní flexibilitu a také zajistí schopnost stažení horního stupně z oběžné dráhy po ukončení hlavní mise, tedy po vynesení nákladu. Při testovacím procesu motor Vinci absolvoval více než 140 zkoušek, při kterých byl opakovaně zažeháván v prostředí, které se blíží vakuu. Tyto zkoušky byly nezbytné k dokončení kvalifikačního procesu tohoto nového hardwaru.

Návrat k poslovi bohů – 13. díl

Iontové motory T6 přeletového modulu MTM BepiColombo.

Vlevo od tohoto textu nevidíte ilustraci z vědecko-fantastické literatury zobrazující exotický pohon jakési mezihvězdné lodi, nýbrž dvojici iontových motorů T6 procházejících důkladným testováním ve vakuové komoře společnosti QinetiQ v anglickém Farnborough. Pohonný systém přeletového modulu Mercury Transfer Module (MTM) evropsko-japonské sondy BepiColombo má kvůli redundanci čtyři tyto motory, přičemž během standardního operačního provozu budou vždy pracovat pouze dva a občas jen jediný z nich. Testování dvou motorů najednou ověřilo možnost jejich souběžného chodu v průběhu několika měsíců bez jakéhokoliv vzájemného negativního ovlivňování. Záře modravých proudů ionizovaného plynu proudící z motorů ve skutečnosti ve vesmíru vidět nepůjdou. Objevují se pouze v testovací komoře kvůli hromadění plynu v nedokonalém vakuu. Záře motorů samotných je však viditelná vždy.

Návrat k poslovi bohů – 12. díl / Pohled pod kůži

MMO

Mercury Magnetospheric Orbiter (MMO) neboli Mio, je menší ze dvou vědeckých družic mise BepiColombo, která v říjnu odstartovala na svou dlouhou cestu k Merkuru, a která bude od začátku roku 2026 nejmenší planetu Sluneční soustavy zkoumat. K tomu využije pětice vědeckých přístrojů, které nese na své palubě. Dalších jedenáct experimentů má k dispozici její evropský spolucestující, evropská vědecká družice Mercury Planetary Orbiter (MPO). Tyto přístroje jsme si již popsali v devátém a desátém díle našeho seriálu Návrat k poslovi bohů. Dnes nám tedy zbývá podívat se na zmiňovanou pětici, pomocí které bude Mio zkoumat Merkur.

Cubesat s butanovým pohonem má hotovo

Osudu cubesatu GomX-4B jsme se věnovali již ve dvou článcích. Nyní se na něj podíváme potřetí a zhodnotíme jeho misi. GomX-4B je unikátní tím, že se jedná o největší cubesat v historii Evropské kosmické agentury, jehož rozměry jsou pro lepší představu přirovnávány ke krabici s cereáliemi. Nyní jeho primární mise skončila a je tedy čas si ukázat, jak si vedl cubesat, který měl otestovat komunikaci mezi malými družicemi (se sesterskou družicí GomX-4A), dále hyperspektrální snímač, sledovač hvězd a pohonný systém na principu butanu.

Návrat k poslovi bohů – 11. díl / Pohled pod kůži

MMO

Minulou sobotu jsme završili třídílnou minisérii věnující se podrobně konstrukci, systémům a vědeckým přístrojům evropské vědecké družice Mercury Planetary Orbiter (MPO), která je hlavní částí mise BepiColombo. Dnes tedy přichází čas, abychom se podívali na jejího menšího japonského sourozence Mercury Magnetospheric Orbiter (MMO), kterému se také přezdívá Mio. Jedenáctý díl našeho seriálu Návrat k poslovi bohů, který zároveň řadíme i do seriálu Pohled pod kůži, ve kterém podrobně rozebíráme konstrukce vědeckých sond, se tedy bude zabývat konstrukcí a základními systémy MMO, za jehož návrhem, výrobou a provozem stojí Japonská kosmická agentura (JAXA).