6. ledna 2019 
Vinci je raketový motor schopný vícenásobných zážehů. Jeho nasazení na horním stupni rakety Ariane 6 zlepší její provozní flexibilitu a také zajistí schopnost stažení horního stupně z oběžné dráhy po ukončení hlavní mise, tedy po vynesení nákladu. Při testovacím procesu motor Vinci absolvoval více než 140 zkoušek, při kterých byl opakovaně zažeháván v prostředí, které se blíží vakuu. Tyto zkoušky byly nezbytné k dokončení kvalifikačního procesu tohoto nového hardwaru.
Vizualizace motoru Vinci během prezentace.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org
Vůbec poslední kvalifikační test proběhl 12. listopadu 2018 na testovacím stanovišti firmy ArianeGroup u francouzského města Vernon (severozápadně od Paříže). Motor tak při testech hořel více než 14 hodin. Jedná se o motor spalující kapalné kryogenní pohonné látky, konkrétně zkapalněný kyslík a zkapalněný vodík. Technologicky vychází z motoru HM7B (létal na různých raketách Ariane včetně Ariane 5 ECA). Oproti němu získal Vinci schopnost provést až pět restartů.
Jedná se také o první evropský motor, který využívá takzvaný expanzní cyklus. Díky němu se mohl motor zbavit plynového generátoru, který by jinak zajišťoval pohon čerpadel obou složek. Pohon turbočerpadel u motorů s expanzním cyklem zajišťuje turbína. Tu však roztáčí zvětšující se (expandující – odtud název) palivo, které se ohřívá při průchodu kanálky ve spalovací komoře.
Tah ve vakuu je stanoven na 180 kN, tlak ve spalovací komoře dosahuje 6,08 MPa a specifický impuls ve vakuu je velice pěkných 465 s. Motor měří na délku 4,2 metru při průměru 2,15 metru. V suchém stavu váží 550 kilogramů – bez trysky pak 160 kg.
Motor Vinci při kvalifikační zkoušce.
Zdroj: https://www.esa.int
Zdroje informací:
https://www.esa.int/
https://en.wikipedia.org/
Zdroje obrázků:
https://www.ariane.group/…successful_qualification_tests_diaporama_4.jpg
https://upload.wikimedia.org/…Vinci_rocket_engine_%2814050083338%29.jpg
https://www.esa.int/…/Vinci_engine_qualified_in_tests.png
Rubrika 
Štítky: 
Nahrávání ...
Vyborne spravy a ukazka ze aj ked to v ramci EU a ESA nie je vzdy idealne, este stale vie Europa vyprodukovat spickovy hardver 🙂
V suchém stavu váží 550 kilogramů – bez trysky pak 160 kg.
Tryska váží 400kg?
Podle dostupných informací ano.
Tryska je karbon-keramická a nasazovací, takže ve složeném stavu ušetří 2 m délky rakety – což pravděpodobně vyváží její vyšší hmotnost.
Ta skládací tryska je u vakuových motorů skvělá. Škoda, že se tím ESA moc nechlubí a animaci z rozkládání jsem tak bohužel nenašel. Používá podobnou technologii ještě někdo?
Vysouvací trysku používá RL-10B2 na Deltě III a IV. Vysouvá se na tyčích šroubovým závitem.
Od čoho vyplýva 5x možnosť reštartu? Je to výdrž hardware (laicky povedané, nevydržia to trubky viac krát) alebo nejaké “palivo”, ktorým sa zapaľujú motory?
Hledal jsem a zatím 100procentní odpověď nenašel. Nepoužívají hyperbolika, ale zapalují to elektricky:
http://anne.pacros.pagesperso-orange.fr/career/IAC-02-S-1-03.pdf
“A H2/O2 gas fed torch, electrically initiated by a spark system is used for engine ignition.”
Z této věty:
“Fuel and oxidizer for the igniter are stored in high-pressure vessels.”
…jen usuzuji, že si H2/O2 neberou z hlavních nádrží, mají separátní, takže tady je (možná) to omezení.
BJ
pokud je oxidant i palivo ve vysokotlakých nádržích, tak určitě nepoužívá ty hlavní, neb tam moc velký tlak není 😉
@Radoslav Karásek: nastartovat raketový motor na KPH (aniž by doslova detonoval :D) je bez nadsázky jeden z nejtěžších úkolů při jeho vývoji.