Když byl Sentinel 5P ještě na pevné zemi …

Družice Sentinel 5P krouží od 13. října kolem země po polární dráze, ale my se dnes vrátíme o několik týdnů zpět. Evropská kosmická agentura totiž představila velmi povedené tři a půl minuty dlouhé video, které ukazuje, jak probíhala příprava této vědecké družice na ruském kosmodromu Pleseck. Těšit se můžete na mnoho atraktivních (často časosběrných) záběrů, díky kterým uvidíte usazování družice na horní stupeň, instalaci aerodynamického krytu, polepů s logem mise, ale i vývoz na startovní rampu a integraci s nosičem. Vše je korunováno odsunem servisní věže a startem.

Kosmotýdeník 268 (30.10. – 5.11.)

Start Falconu 9 a start rakety Minotaur C. To byly dvě hlavní kosmonautické události uplynulého týdne. My se však v Kosmotýdeníku podíváme i na další. V hlavním tématu se zaměříme na výzkum krevelu na Marsu a na to, jaké metody k průzkumu používá vozítko Curiosity. Podíváme se také na testování nouzového opuštění lodi Orion, kdyby v ní (nebo v okolí) začalo hořet. Nevynecháme ani tradiční rubriky. Přeji vám pěkné čtení a hezkou neděli.

Zažijte Mars!

V lednu 2015 vydal kolega Tomáš Kohout článek pojmenovaný Vědci jako hologramy na Marsu, ve kterém popisuje novou metodu výzkumu rudé planety. Ze snímků pořízených roverem Curiosity se složil trojrozměrný virtuální prostor, kterým mohli vědci s brýlemi pro virtuální realitu procházet a prozkoumávat okolí vozítka. Kolega tehdy článek zakončil větou: „Díky tomu, že brýle budou i pro širokou veřejnost, je velmi pravděpodobné, že podobnou vycházku nejen po Marsu si budeme moci užít i my.“ A ta chvíle je tu, přichází projekt Access Mars! Ale pozor, je to ještě lepší – k procházce totiž brýle nepotřebujete – stačí vám běžný počítač s přístupem k internetu, nebo mobilní telefon.

Rosetta měla štěstí na zajímavý výtrysk

Od konce mimořádně úspěšné evropské mise Rosetta už uplynul více než rok, ale data, která tento průzkumník nasbíral během několik let dlouhého obíhání kolem komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko, budou vědci analyzovat ještě mnoho let. Nejnovější publikovaná zpráva se věnuje situaci z loňského roku, kdy evropská sonda sledovala doslova prachovou fontánu. Vědci si už delší dobu kladou otázku, co vyvolalo a pohánělo tento jev? Aktuálně se odborníci přiklání k tomu, že mechanismus byl poháněn v nitra jádra – možná došlo k uvolnění dávných dutin s plynem nebo podpovrchovým ledem. Bylo 3. července roku 2016 a do konce mise Rosetty zbývalo ještě několik měsíců a kometa se již vzdalovala od Slunce, od kterého byla půl miliardy kilometrů daleko.

Vesmírné výzvy – říjen 2017

EVA Joe Acaba zdroj:spaceflightinsider.com

Říjen 2017 byl ve znamení kanonády od SpaceX. Užít v přímých přenosech jsme si mohli rovnou tři starty raket Falcon 9. Přistání prvních stupnů rozhodně nemohlo chybět. Co se týče startů raket, činila se i ruská státní agentura. Z kosmodromu Pleseck vynesla raketa Rokot evropskou družici Sentinel 5P. Raketa Sojuz si to na oběžnou dráhu zamířila prozměnu z Bajkonuru. Pod svým aerodynamickým krytem nesla zásobovací loď Progress, která po oddělení od horního stupně začala stíhat ISS. Na Mezinárodní kosmické stanici se mezitím celý říjen „netrhly dveře“ přechodové komory v americkém segmentu. Hned třikrát se astronauti vydali ve skafandrech EMU vně svého kosmického příbytku.

23 očí pro nový marsovský rover

Vizualizace Mars rover 2020

Technologický pokrok můžeme sledovat v různých směrech a jedním z nich je i to, jakými kamerami jsou vybaveni průzkumníci Marsu. Když před 20 lety dosedla na rudou planetu sonda Mars Pathfinder s prvním vozítkem Sojourner, posílala na Zemi snímky z pěti kamer. Dva přitom byly umístěné na landeru a samotné vozítko mělo pouze tři kamery. Od té doby se zvyšoval nejen počet kamer, ale i jejich rozlišení. Stejně jako v případě elektroniky, které je v našich mobilech se i kosmické kamery zmenšovaly a přitom zlepšovaly. Dvojčata SpiritOpportunity už disponovaly deseti kamerami a rover Curiosity jich má 17. A tento trend bude pokračovat i u nejbližšího pohyblivého průzkumníka Marsu – roveru 2020.

Větrná družice ve vakuové komoře

Evropská družice Aeolus právě prochází závěrečnou testovací fází, která ověří chování důležitých systémů, které budou potřeba pro ostrý provoz ve vesmíru. Na jaře byla družice ve francouzském Toulouse v hale firmy Airbus Defence and Space, kde se ověřovala její odolnost vůči vibracím a hluku při startu a v květnu vyrazila do belgického Liége.  Družice tady bude celý další měsíc umístěna v komoře, ze které již byl odčerpán veškerý vzduch. Během příštích 33 dní se bude testovat třeba schopnost generování ultrafialových laserových pulsů nebo schopnost zamíření.

Naděje na Falcon Heavy v letošním roce stále žije!

Vizualizace startu Falconu Heavy bez lodi Dragon

Jednou z nejpalčivějších otázek nejbližších týdnů, která láme hlavu mnoha fanouškům kosmonautiky, jsou spekulace o tom, zda SpaceX stihne premiéru své těžkotonážní rakety Falcon Heavy ještě v letošním roce. V minulých měsících se sice zdálo, že už se to nestihne, ale události z posledních týdnů včetně náznaků ze samotné firmy naznačují, že by se to přece jen mohlo podařit. Aktuálně to podle webu nasaspaceflight.com vypadá, že bychom se startu mohli dočkat na konci prosince, což je termín opravdu na hraně, ale naděje, že letos uvidíme start nové nejsilnější rakety současnosti, stále žije. Téměř jisté je, že do konce roku uvidíme fotky sestaveného kolosu na startovní rampě.

Zavolejte si do vesmíru!

Paolo Nespoli

S tímto titulkem přišla ESERO, což je v Česku tzv. Vzdělávací kancelář Evropské vesmírné agentury. Ačkoli je tento vzkaz mířen především k žákům, studentům a jejich učitelům, věříme, že si tato aktivita zaslouží pozornost i v širší komunitě fanoušků kosmonautiky. Vždyť tím zlatým hřebem na programu celého odpoledne, který proběhne 4. prosince na ČVUT, bude první živý videohovor z našeho území s kosmonautem na Mezinárodní vesmírné stanici, Italem Paolo Nespolim. Místo konání akce je nám všeobecně známé, protože se zde nedávno uskutečnilo velmi hojně navštívené setkání s jediným Čechem ve SpaceX, Davidem Pavlíkem (a nečekaně také jedním z bývalých designerů Tesly Ottou Fabri). 4. prosince zde proběhne celodenní akce pro učitele a žáky, takže věříme, že pokud tyto řádky čtete, jistě projevíte zájem se zúčastnit osobně.

Našla Dawn pozůstatky dávného oceánu?

Tento obrázek tvoří počítačová vizualizace sondy Dawn, která je však zasazena do skutečného snímku trpasličí planety Ceres, který pořídila sonda Dawn.

Na mnoha místech trpasličí planety Ceres se nachází minerály obsahující vodu, což by mohlo naznačovat, že tento svět mohl mít v dávné minulosti globální oceán. Ale co se s ním stalo a je možné, že by se na Ceres stále nacházela kapalná voda? Dvě nové studie založené na údajích, které naměřila sonda Dawn, se snaží přinést odpovědi na tyto dvě palčivé otázky, které mohou být zajímavé i z hlediska vývoje celé sluneční soustavy. Vědci zjistili, že kůra na Ceres je tvořena směsí ledu, solí a hydratovaných materiálů, které byly zapojeny do dávné a možné i geologicky nedávné aktivity. Stejně tak se zdá, že tato kůra nejvíce odpovídá přítomnosti dávného oceánu. Druhá studie částečně z té první vychází a předpokládá existenci měkčí a snáze deformovatelné vrstvy pod tuhou povrchovou kůrou, což by mohla být známka přítomnosti zbytků kapaliny, která tu zůstala jako pozůstatek po dávném oceánu.