První 8K video z vesmíru

Pro FullHD rozlišení, které se v posledních letech stalo standardem, používáme výraz „vysoké rozlišení“. Před několika lety se začala prosazovat technologie, které používá ještě vyšší počet obrazových bodů – rozlišení 1920 × 1080 obrazových bodů je v každé ose zdvojnásobeno a výsledkem je tzv. 4K rozlišení s čtyřikrát větším počtem obrazových bodů než v případě FullHD. Pro tento nový formát se poměrně rychle vžilo označení supervysoké rozlišení. Nyní však pomalu začíná nastupovat technologie, která nabízí 4× více pixelů než 4K video (konkrétně 8192 x 4320). Takové záznamy nesou označení 8K a většina lidí si je momentálně nebude mít na čem přehrát. Dnes bychom Vám chtěli ukázat první video v tomto rozlišení, které bylo natočeno ve vesmíru – na palubě Mezinárodní vesmírné stanice.

Návrat k poslovi bohů – 5. díl

BepiColombo

Přestože BepiColombo odstartoval teprve před týdnem a do své destinace doputuje až na konci roku 2025, první návrh evropské mise k Merkuru byl předložen už v květnu roku 1993 v rámci programu Horizons 2000. Prvotní odhady však prokázaly, že realizace v rámci kategorie středně velkých misí by byla až příliš nákladná. Mezi tyto středně velké projekty patří například přistávací modulu Hyugens nebo mikrovlnný teleskop Planck. Na navrhovanou misi k Merkuru se však usmálo štěstí. Program Horizons 2000 byl v roce 1994 prodloužen (nyní nesoucí označení Horizons 2000+) a díky tomu měly být vybrány další tzv. „cornerstone“ mise neboli základní kameny výzkumu či vlajkové lodě. Ty jsou definovány jako nejnákladnější projekty světové úrovně s vysokým vědeckým potenciálem, vyžadující ke svému uskutečnění významný pokrok v technologickém vývoji. První misí v kategorii cornerstone byla doposud fungující veleúspěšná sluneční observatoř SOHO. Dále bychom zde mohli zařadit rentgenový teleskop XMM-Newton, infračervený teleskop Herschel nebo kometární průzkumné duo Rosetta-Philae – všechno nesmírně úspěšné a přínosné mise, které nemalou měrou posunuly míru lidského poznání. Návrh BepiColombo usiloval zařadit se mezi tyto giganty a jeho soupeřem se stala rovněž velmi ambiciózní astrometrická družice Gaia. V říjnu 2000 pak k velkému uspokojení všech byly oba návrhy vybrány pro realizaci mezi lety 2008 – 2013. Práce na evropské misi k Merkuru tak mohly začít.

Japonská loď brzy opustí ISS

Snímek Alexandra Gersta zachycuje loď HTV-7 s vyjmutou paletou s bateriemi.

Na ISS doručila více než pět tun vody, zásob, náhradních dílů a experimentů, teď se blíží její odlet. Řeč je o japonské zásobovací lodi HTV-7, která by měla od orbitálního komplexu odletět po 41 dnech pobytu 7. listopadu v 17:50 SEČ, přičemž NASA TV bude celou událost vysílat živě. Pozemní týmy oddělí s pomocí staniční robotické paže loď od modulu Harmony a velitel 57. dlouhodobé expedice, Alexander Gerst ve spolupráci se Serenou Auñón-Chancellor pak uvolní sevření a loď bude volná. Na ISS se tak uvolní jeden ze dvou portů pro „západní“ zásobovací lodě, ale dlouho nezůstanou volné. Už 15. listopadu má startovat loď Cygnus na misi CRS NG-10 a 4. prosince by pak k orbitálnímu komplexu měla vyrazit loď Dragon na misi CRS SpX-16.

Posádku Sojuzu MS-10 ohrozil vadný senzor

11. října startovala z Bajkonuru raketa Sojuz-FG s pilotovanou lodí Sojuz MS-10. Ta měla na Mezinárodní vesmírnou stanici dopravit dvoučlennou posádku – v sedačkách leželi Američan Nick Hague a Rus Alexej Ovčinin. Jejich let však skončil jen po několika desítkách sekund anomálií při oddělení postranních urychlovacích bloků a loď musela přejít na záchranný režim. Oba muži zažili při neřízeném balistickém sestupu přetížení 6,7 g, ale přistání v kazašské stepi u města Žezkazgan přežili ve zdraví. Alexej Ovčinin a Nick Hague měli mimo zemský povrch strávit několik měsíců, ale jejich let nakonec trval jen 19 minut a 41 sekund, z čehož většinu času zabrala návratová fáze. Rusové zřídili hned dvě vyšetřovací komise – ta státní včera v 10:00 našeho času spustila tiskovou konferenci, která představila zjištěné výsledky.

U Slunce začíná vědecká fáze

Parker Solar Probe u Slunce

Až doposud jsme se u sondy Parker Solar Probe věnovali informacím o oživování a zkouškách palubních systémů, nebo o překonávání rekordů. Ale teď přichází to, proč byla sonda vypuštěna do vesmíru. Včera totiž sonda vstoupila do vědecké fáze. Zahájila totiž první ze 24 plánovaných průletů nejnižším bodem své dráhy. První průlet a tedy i sběr vědeckých dat skončí až 11. listopadu – v tomto období se totiž sonda pohybuje ve vzdálenosti menší než 1/4 astronomické jednotky (cca. 37,33 milionu kilometrů) od středu Slunce. Čtyři vědecké přístroje na palubě jsou aktivní a během celé fáze budou sbírat údaje o okolních podmínkách. Vědci se tak mohou těšit na doposud nevídané blízké pohledy na dynamické prostředí vnější sluneční atmosféry.

Skončil teleskop, který nám otevřel dveře k exoplanetám

Stačilo „jen“ devět let služby v meziplanetárním prostoru a představy vědců o počtech exoplanet se radikálně změnily. Ukázalo se, že vesmír je vyplněn miliardami planet, které sice nevidíme, ale statisticky můžeme určit, že je jich více než samotných hvězd. Za tímto přelomovým objevem stojí dalekohled Kepler, kterému nyní došlo palivo nezbytné pro pokračování vědecké mise. NASA se tedy rozhodla oficiálně ukončit jeho službu. Kepler je na stabilní dráze a nehrozí jeho srážka se Zemí. V jeho odkazu můžeme najít více než 2600 potvrzených exoplanet, z nichž mnohé by podle dosavadních znalostí mohly nabízet podmínky vhodné pro život.

Doprava nákladu na stanici u Měsíce

Agentura NASA bude vedoucí organizací, která bude koordinovat vývoj stanice Deep Space Gateway (nyní již označována jen jako Gateway), která bude kroužit kolem Měsíce. Tato základna se má stát kotvištěm pilotovaných i robotických misí, které zamíří k povrchu Měsíce a jednou i k Marsu. První kosmická laboratoř na oběžné dráze Měsíce bude dočasným domovem a pracovištěm astronautů, kteří zde mají trávit najednou až tři měsíce. Po velkou část bude stanice neobydlená a budou na ní probíhat cenné experimenty. Ale i v této době by měla být schopna přijímat nepilotované zásobovací lodě.

První ruská Arktika poletí v roce 2020

Rusko připravuje unikátní satelitní síť, která bude zaměřená na sledování Arktidy. Tisíce kilometrů ruského území se táhnou podél pobřeží Severního ledového oceánu a Rusko čelí mnoha výzvám, když se zde snaží najít rovnováhu mezi ekonomickým rozvojem a ochranou přírody v těchto pustých severských lokalitách. Blízko pólů jsou možnosti tradičních komunikačních a meteorologických družic, které jsou „zavěšené“ nad rovníkem, značně omezené. Rusové proto pro sledování těchto oblastí musí připravit speciální družicový systém, který nese jméno Arktika.

Předposlední zážeh před příletem k Bennu

Sonda OSIRIS-REx včera provedla brzdící manévr AAM-3. Trysky TCM určené ke korekcím dráhy provedly tento manévr rozdělený plánovanou pauzou. Ta byla vynucená jednoduchou fyzikou – vzhledem k orientaci sondy v prostoru při zážehu bylo potřeba eliminovat situaci, kdy by vědecké přístroje mířily ke Slunci. Manévr se tedy rozdělil na dva zážehy, které snížily rychlost přibližování z 5,2 m/s jen na 11 cm/s! Oba zážehy byly co do intenzity téměř identické – každý z nich změnil rychlost o 2,6 m/s. Pozemní týmy již provedly základní analýzu telemetrie a zdá se, že manévr proběhl podle plánu. Definitivní jistotu ale budeme mít až za několik dní po dokončení důkladných rozborů.

Absolutně mimořádné fotky ISS

Mezinárodní vesmírná stanice ISS

Nadpis opravdu nepřehání, protože dnes Vám přinášíme fotografie, jaké tu snad ještě nikdy nebyly. Jedině by jim snad mohly konkurovat ikonické fotky zachycené Paolo Nespolim v Sojuzu TMA-20 z roku 2011, kdy u ISS kotvil raketoplán Endeavour. Dnes Vám však přinášíme fotografie nové a navíc v opravdu vysokém rozlišení. Snímky, které mají šanci stát se pro další roky novými ikonami, vznikly v rámci blížících se oslav 20. výročí existence ISS. Jejich autorství pak patří posádce kosmické lodi Sojuz MS-08, která je pořídila během svého odletu od orbitálního komplexu na začátku října.