„Pokud někdy budete mít šanci navštívit Laboratoř neutrálního vztlaku NASA – a že ta návštěva opravdu stojí za to – zajisté si všimnete zářivé velké malby na zdi hlavní řídící místnosti. V její levé části je neobvyklé zobrazení Vitruviánského muže Leonarda da Vinci, které plynule přechází do lidské bytosti ve stejné póze, avšak oblečené do amerického skafandru EMU určeného pro výstupy do volného kosmu. EMU mimochodem znamená Extravehicular Mobility Unit, říkáme mu ale jednoduše „skafandr“.
Horní stupně raket často plní ty nejdůležitější úkoly. Právě na nich záleží, zda se družice dostane na plánovanou dráhu, nebo ne. U horních stupňů, které se používají pro meziplanetární lety jsou požadavky ještě přísnější. Přesto mnoho lidí horní stupně příliš nezná. Oproti stupňům prvním jsou mnohem menší, na celé raketě tvoří jen zlomek velikosti a tak se diváci a čtenáři nad tímhle kouskem techniky ani moc nezamýšlejí. Ale to je přitom velká škoda. Přiložený obrázek ukazuje ty nejznámější horní stupně, které se používají, či používaly ve všech kosmických velmocích. Díky jednotnému poměru můžete srovnávat velikosti všech horních stupňů.
Kosmonautika se na první pohled jeví jako místo, kde neexistují chyby a všichni pracují neomylně. Do jisté míry to pravda je. Kosmonautika je špičkový technický obor, nicméně pokud někde pracují lidé, tak vždycky bude existovat riziko selhání.V kosmonautice jsou sice jasně dané postupy a směrnice na téměř všechny myslitelné situace, ale ani to nebrání tomu, aby se čas od času neobjevila nějaká událost, kdy si běžný čtenář klade otázku: „Jak mohlo k něčemu takovému dojít v tak špičkovém oboru?“ Dnešní díl našeho prázdninového seriálu se zaměří právě na podobné události.
„V uplynulém týdnu jsem strávila značné množství času v Laboratoři neutrálního vztlaku (NBL – Neutral Buoyancy Facility) v Houstonu. Předtím než vůbec začne naše šestihodinová těžká práce pod vodou, veškeré důležité úkony provádějí potápěči. Nejdříve se mnou pořádně zatřesou, aby se zbavili vzduchových bublinek v mém skafandru, které zůstaly v přehybech vnější vrstvy. Po tomto úkonu by jakékoli další bublinky znamenaly, že skafandr někde netěsní, takže je toto zatřesení vítanou závěrečnou zkouškou. Po udělení souhlasu od specialisty na skafandry, který se dívá ze břehu, nás potápěči vezmou na dno bazénu, aby zajistili naše vyvážení.
„5. března se uskutečnil můj první výcvik výstupu do volného prostoru (EVA – Extravehicular Activities) ve skafandru EMU v Laboratoři neutrálního vztlaku (NBL – Neutral Buoyancy Lab) v Houstonu. Ráda bych se s vámi podělila o několik mých dojmů z tohoto speciálního dne. Dny jako tento nenastávají tak často. Dny kdy zažijete něco zcela nového a neznámého. Dny, kdy vás neobvyklé následky donutí přehodnotit vaši reakci v cizím prostředí a váš mozek se učí najít smysl v senzorických informacích. Když se vaše svaly učí nové vzorce pohybů, aby se vyhnuly dříve neznámým překážkám. Dny, kdy se učíte být kyborgem.
„Spěchám, spěchám, spěchám! Úplně pokaždé, když jsem během posledních třech let opouštěla svůj byt, abych stihla vlak na letiště ve Frankfurtu, odkud jsem letěla někam do světa kvůli výcviku, moje zavazadlo bylo připraveno a byl čas odjet… a tím myslím nejvyšší čas odjet, ne o minutu později. Pokaždé jsem se modlila ke strážnému andělovi astronautů, abych nezapomněla na nic (alespoň na nic důležitého) z mého neustále připraveného seznamu k zabalení. Proč by to dnes mělo být jiné? Možná protože než se vrátím, tak mnohokrát uvidím Kolín nad Rýnem z vesmíru? Nebo protože mám ve své kapse – vlastně v mém telefonu – jednosměrnou letenku do Ruska? Nebo protože je v mém pase vízum do Kazachstánu?
„Toto je můj pokus o poskytnutí pohledu do podivuhodného života ve Hvězdném městečku. Nápad vzešel od mých přátel z Karmaski Multi Art Lab v italském Arezzu. Ti nedávno sponzorovali soutěž spisovatelů vědecko-fantastické literatury k uctění památky první ženy ve vesmíru – Valentiny Těreškovové a její mise, která se uskutečnila před padesáti lety. Nejlepší krátké povídky budou společně publikovány ve sbírce, která bude navíc zahrnovat italský překlad tohoto mého textu.
Vzhledem k tomu, že možnost zařazení kvízů do prázdninového schématu v předchozí anketě okupovala spodní příčky, dali jsme prostor žádanějším formátům. Jeden kvíz si však neodpustíme. Za jeho vznikem stojí otázka, kterou jsem si položil a sice:“Objevila se kosmonautika a související obory jako astronomie a raketová technika v českých filmech a seriálech?“ Jako první vytanula na mysl Ikarie-XB1. Tím úvodní pokus o zmapování kosmonautiky, zvěčněné českými filmaři, skončil. Naštěstí se nám v redakci společným úsilím podařilo dát dohromady tolik děl, abychom naplnili celý kvíz. Musíme přiznat, že většina zmiňovaných filmů a seriálů se o vesmír a kosmickou techniku jen otřela. O to zábavnější bylo dotčené pasáže vyhledávat.
Známe to i z běžného života – když se nějaká technologie rozvíjí, tak se většinou tolik nehledí na předpisy, které ostatně povětšinou nestíhají reagovat na nový směr, takže často chybí bezpečnostní směrnice. Proto naši předkové mohli nakoupit benzin pro první automobily třeba v zelinářství a nikomu to nepřišlo divné. Stejné to bylo i v kosmonautice, která je dnes skrz naskrz prošpikována zákazy, limity a nařízeními, jejichž hlavním úkolem je dosažení co největší bezpečnosti. Je to logické – NASA ani jiné kosmické agentury nechtějí, aby jejich rakety explodovaly, nebo dokonce aby v nich umírali lidé. Na druhou stranu je rozvoj často brzděný spoustou nařízení a nekonečných zkoušek, které jednak oddalují realizaci a kromě toho celý program výrazně prodražují. Pojďme se tedy podívat do historie na pět momentů, které by dneska neměly šanci projít, protože jejich bezpečnostní list by množstvím červené barvy připomínal opravený diktát napsaný analfabetem.
Nestává se to moc často, aby se nějaká kosmická mise dostala do povědomí široké veřejnosti. Podaří se to jen těm nejpřelomovějším misím. Jedním z důkazů, že veřejnost o projektu ví, je, že se motivy mise začínají objevovat ve vtipech. Je to jedna z nejstarších pouček všech bavičů – aby se lidé vtipu smáli, musí vědět, o čem vtip je. Existence vtipných obrázků s motivem New Horizons sice může někoho urážet a považovat je za zesměšnění celého úspěchu. Ve skutečnosti je to ale opačně. Kromě toho, že plní výše zmíněnou funkci senzoru, který ukazuje, jak moc lidé misi znají, může pomáhat i s její popularizací. K obrázkům se totiž dostanou i ti, kdo běžně nečtou vědecké časopisy. Jelikož je stripů, memů a obecně vtipných obrázků s motivem New Horizons a Pluta hodně, rozhodli jsme se udělat odlehčený článek s dvaceti vybranými obrázky.
Nové záznamy přednášek
Nahrávání ...
24. srpna 2015 
Rubrika 
Štítky: 
