Archiv rubriky ‘Ostatní’

Pohled do útrob spirální galaxie

Hubbleův teleskop nám opět přichystal krásnou podívanou. Jeden z jeho nejnovějších snímků pochází z relativně malé spirální galaxie, kterou označujeme jako NGC 247. Pokud bychom chtěli tento útvar najít, museli bychom hledat v souhvězdí Velryby, přičemž hledaná galaxie leží 11 milionů světelných let od naší planety, přičemž je součástí skupiny galaxií v Sochaři, což je volně vázané uskupení galaxií, ve kterém se nachází i známější NGC 253. Ale zpátky k aktuálnímu snímku. Vidíme na něm jasné jádro galaxie, které je obklopeno směsicí hvězd, plynů a prachu. Prach vytváří tmavé struktury, které vytváří vůči jasnému pozadí hvězd zajímavé siluety. Naopak plyn zde tvoří jasné lokality označované jako HII oblasti, které jsou hlavně ve vnějších oblastech poměrně roztrhané.

Kosmonautika pomáhá: Automatické zpracování vzorků

Přichází čas pro další díl našeho nepravidelného seriálu o tom, jak se kosmonautika nenápadně promítá do dalších oborů a jak dokáže ovlivňovat život na Zemi. Dnes zaměříme svou pozornost na zmenšenou jednotku pro biologické experimenty Biolab, která byla původně určena pro provoz na Mezinárodní vesmírné stanici, konkrétně v evropském modulu Columbus – na náhledovém snímku vidíme německého astronauta Alexandra Gersta při práci s Biolabem. Dnes ale tento systém pomáhá zlepšovat lékařské diagnózy zde na Zemi, přičemž využívá zautomatizovaných a hlavně levných postupů, které umožňují široké využití této technologie.

Astronautův průvodce

Pamatujete si ještě toho sympatického chlápka s knírkem, který na mezinárodní vesmírné stanici „brnkal“ na kytaru a zpíval upravenou verzi „Space Oddity“ od Davida Bowieho? Svého času dokonce patřil videoklip této písně k nejsledovanějším videím na internetu. Pokud tušíte, že by to mohl být Chris Hadfield , hádáte správně. Tento Kanaďan je bezesporu jeden z nejznámějších astronautů posledních let. A věděli jste také, že napsal knihu, která vyšla i v českém jazyce? Pokud ne, následující řádky se vám jí pokusí přiblížit.

Hned na začátku je potřeba přiznat, že český překlad se moc nepovedl. Proto jsem se rozhodl rozdělit recenzi na dvě části. Hodnotit knihu jako jeden celek by vůči Chrisovi nebylo spravedlivé. K tomu se však ještě vrátím. Začnu tedy lepší a vlastně i nejdůležitější částí knihy. Obsahem.

Kdy byla naposledy na Marsu jezera?

O existenci tekuté vody na historickém Marsu dnes již nikdo nepochybuje. Pozůstatky vodních toků, jezer a usazené jíly dávají na tuto otázku vcelku jasnou odpověď. Ostatně vozítko Curiosity dokonce našlo důkazy o tom, že na povrchu Marsu byly podmínky vhodné pro vznik života. Otázkou zůstává, kdy voda definitivně zmizela? Obecně se soudilo, že před více jak třemi miliardami let došlo k definitivnímu vyschnutí vodních zdrojů. Nyní se však zdá, že v minulosti planeta minimálně ještě jednou roztála.

Gravitačním prakem střílíme do mezihvězdného prostoru

Zatím jediným způsobem, kterým se nám podařilo poslat sondy k hranicím Sluneční soustavy a získat první informace o mezihvězdném prostoru, byly gravitační manévry při průletu kolem některé z velkých planet naší planetární soustavy. Intenzivně se tato metoda využívá také k zrychlení a zefektivnění cest k jejím různým tělesům. Všech pět pozemských sond, které se zatím vydaly na cestu do mezihvězdného prostoru, využily gravitačního manévru v blízkosti některého z těles Sluneční soustavy. Pomocí správně navrženého těsného průletu v blízkosti planety je možné využít části energie ukryté v oběhu planety kolem Slunce k urychlení sondy vzhledem ke Slunci. Protože planeta má oproti sondě velmi velkou hmotnost, rychlost jejího pohybu vůči Slunci se odebráním energie zmenší zanedbatelně.

Vesmírná architektura (2. díl)

Psát o vesmírné architektuře je podobné jako otevírat truhlu s pokladem. Téma je velmi bohaté a vybrat jen to nejcennější je opravdu těžké. Ostatně, mým cílem není zahrnout do našeho seriálu úplně vše, co se v tomto oboru událo, ale spíše poukázat na méně známá fakta a přitom se pokusit neopomenout to nejdůležitější. Přeci jenom podoba vesmírné techniky souvisí s designem a jeho tvůrci. A čím více se přibližuje den návratu člověka na Měsíc a budoucí let posádky k Marsu, tím více slýcháme o vesmírné architektuře. Je totiž zřejmé, že bez důmyslně navržené techniky se nikdy nenaplní naše dávné sny o kolonizaci vesmíru. V tomto díle se spolu podíváme do Spojených Států, kde proběhla zatím nejznámější spolupráce mezi architektem a kosmickou agenturou.

Kdy budou potřeba kapitáni slunečních plachetnic? (1. díl)

Idea sluneční plachetnice se objevuje již na počátku kosmického věku, avšak její konkrétní realizace je stále na úplném začátku. Podívejme se, jak daleko jsme od budoucnosti, ve které kapitáni pod plachtovím dobývají vesmírný prostor. Vesmírná či sluneční plachetnice se vyskytuje například v knize Pierra Boulleho Planeta opic. Ještě dříve se objevila v povídce Cordwinera Smitha „The Lady Who Sailed The Soul“ z roku 1960 nebo v povídce známějšího autora Arthura C Clarka „The Wind from the Sun“ z roku 1963 o závodu slunečních plachetnic na zemské orbitě. U těchto lodí se využívá tlaku záření, které je vyzařováno Sluncem a dopadá na „plachtu“ vesmírného plavidla. V daném případě dominantně jde o světelné záření, které vyvíjí v normální situaci zhruba o dva až tři řády větší tlak než sluneční vítr složený z nabitých částic. Plachta musí mít velmi velkou plochu, protože výsledný tlak záření je velmi malý. Výhodou je, že působí neustále. Problém nastane, pokud se chceme dostat do vzdálených oblastí Sluneční soustavy a ještě větší je, pokud zamíříme k jiným hvězdám. Za dráhou Jupitera je intenzita a tlak světla ze Slunce už pro plachtění slabý. Na způsoby, jak tuto situaci řešit se podrobněji podíváme za chvíli.

TOP5: Děsivá raketová paliva

Technologický vývoj nejde vždy přímým směrem vpřed. V každém oboru se vyskytuje mnoho vývojových tendencí, z nichž jen některé se ukáží jako výhodné, přičemž ty další skončí jako slepé uličky. Nové obory navíc často ani nevědí, která cesta je správná, nejsou zatíženy dřívějšími předsudky a tak se pustí i do úvah, které nám dnes mohou připadat šílené. Letošní sérii letního seriálu TOP 5 zakončíme článkem o raketových palivech, která jsou z ekologického hlediska velmi sporná. Všechny zmíněné sloučeniny ale byly zcela reálně zvažovány jako pohon raketových motorů a jejich projekty se dostaly do různé fáze rozpracovanosti.

Evropské technologické centrum zve na den otevřených dveří

Leckdo by si mohl myslet, že ve střední Evropě není možné navštívit místo, které by bylo nabité kosmonautikou. Opak je ale pravdou. Pokud pomineme nejrůznější muzea a science centra, která se zaměřují i na kosmonautiku, tak si uvědomíme, že Evropská kosmická agentura ESA má svá střediska rozložená po celém kontinentu. Nejznámějším a také největším je technologické středisko ESTEC u nizozemského městečka Noordwijk. A tohle středisko na začátku října opět otevře své dveře všem zájemcům o kosmonautiku a věřte, že je co sledovat.

Sonda Juno napájená solárními panely u Jupiteru

V noci z pondělí na úterý 5. července se na 35 minut zapálil motor sondy Juno vyrobený ve Velké Británii a zpomalil sondu natolik, že byla zachycena Jupiterem a dostala se na oběžnou dráhu této největší planety ve Sluneční soustavě. Oběžná doba této dráhy je 53 dní. Informace o tomto úspěchu přišla na Zemi v 5:53 našeho času a v řídícím středisku propukl jásot. Po cestě, která měla délku 2,8 miliard kilometrů, se sonda stala teprve druhou, která bude pracovat na orbitě okolo planety. Sonda byla tou nejrychlejší, kterou zatím lidstvo ve vesmíru mělo. Její rychlost dosáhla při příletu k Jupiteru, tedy před brzdícím manévrem, 71,5 km/s vůči Jupiteru a 74 km/s vůči Zemi. Sonda se tak může pustit do zkoumání Jupiterovy atmosféry i jeho nitra a také okolí a magnetosféry, jejíž intenzita je 20 000 krát větší než té pozemské. Jde o první zařízení, které letí k této obří planetě a využívá k zásobování elektřinou i v této extrémní vzdálenosti od Slunce, fotovoltaické panely. Sonda by měla téměř dva roky studovat atmosféru Jupitera, jeho magnetosféru a rozsáhlý systém jeho měsíců a prstenců.