Archiv rubriky ‘Ostatní’

Už žádná voda v přilbě

Vzpomínky na výcvik

„Včerejší den byl plný výcviku, který byl rozdělen do mnoha malých a různorodých činností sahajících od radioamatérského vysílání přes robotiku, snímání oční sítnice až po odstraňování některých poruch počítačových sítí LAN. Jedna výuka však byla velice odlišná a zvláštní – byl to výcvik v citlivosti HAP. HAP je absorpční vložka, kterou nyní přidáváme do přilby amerického skafandru EMU sloužícího pro vycházky do volného kosmu. Tato vložka pomáhá snižovat riziko při potenciálním úniku vody, který nastal v roce 2013 při výstupu Lucy Parmitana.

Deník astronautky, rozloučení

Samantha Cristoforetti

Samantha Cristoforetti je italská astronautka, vojenská pilotka, bloggerka, fotografka, lingvistka, vědecká pracovnice a donedávna bezpochyby velice populární hvězda Mezinárodní vesmírné stanice. Její tweet s fotografií z vyhlídkového modulu Cupola, kde má na sobě uniformu mezihvězdné lodi USS Voyager ze seriálu Star Trek, obletěl svět. „V té mlhovině je káva,“ citovala kapitánku lodi Kathryn Janeway. Ukazovala přitom na zásobovací loď Dragon společnosti SpaceX, která na ISS dopravila italský přístroj na výrobu espressa. O pár dní později si Samantha znovu oblékla uniformu kapitánky Janeway a vyfotila se, jak v Cupole usrkává kávu z šálku Zero-G. „Káva: nejlepší organická suspenze, jaká byla kdy vymyšlena,“ tweetla Samantha spolu s fotografií přímo z vesmíru a opět tak citovala další populární výrok postavy ze sci-fi seriálu. Kromě mnoha odkazů na kultovní Star Trek Samantha také velice často odkazovala na jinou legendu sci-fi tvorby – trilogii o pěti dílech Stopařova průvodce Galaxií. Citace z knih Douglase Adamse byly během její mise všudypřítomné.

Ani molekula nesmí zůstat v klidu

„Před několika týdny jsem v Johnsonově vesmírném středisku v Houstonu úspěšně složila zkoušku ECLSS, která byla součástí mého výcviku v systémech Mezinárodní vesmírné stanice. ECLSS znamená Environmental Control and Life Support System (Systém řízení podpory života, pozn. redakce) a je jedním ze systémů, do kterého posádka stanice nejvíce zasahuje. To, co pro nás dělá příroda, když jsme na planetě, musíme s pomocí technologií sami sobě zabezpečit, když jsme ve vesmíru. Některé věci jako je například nakládání s odpady a šetření s vodou bereme v potaz už i na Zemi, protože si uvědomujeme, že už začínáme tlačit na limity přírody uspokojit naše potřeby. Jak je to ale s něčím tak banálním, jako je cirkulace vzduchu?

Jídlo a pití ve skafandru

Vzpomínky na výcvik

„Možná vám už někdy vrtalo hlavou, jestli astronauti mají během svých náročných výstupů do volného kosmu co jíst a pít. Tyto výstupy totiž zpravidla trvají 7 až 8 hodin. Slyšela jsem, že v minulosti byly ve skafandrech k dispozici nějaké tyčinky. Zkušenost však ukázala, že byly spíše přítěží než pomocí. Co se týče dostatku energie, je lepší se prostě spoléhat na velkou snídani.

Leonardo a strážní andělé

úvodní obrázek

„Pokud někdy budete mít šanci navštívit Laboratoř neutrálního vztlaku NASA – a že ta návštěva opravdu stojí za to – zajisté si všimnete zářivé velké malby na zdi hlavní řídící místnosti. V její levé části je neobvyklé zobrazení Vitruviánského muže Leonarda da Vinci, které plynule přechází do lidské bytosti ve stejné póze, avšak oblečené do amerického skafandru EMU určeného pro výstupy do volného kosmu. EMU mimochodem znamená Extravehicular Mobility Unit, říkáme mu ale jednoduše „skafandr“.

Přehledný souhrn horních stupňů

Horní stupně raket často plní ty nejdůležitější úkoly. Právě na nich záleží, zda se družice dostane na plánovanou dráhu, nebo ne. U horních stupňů, které se používají pro meziplanetární lety jsou požadavky ještě přísnější. Přesto mnoho lidí horní stupně příliš nezná. Oproti stupňům prvním jsou mnohem menší, na celé raketě tvoří jen zlomek velikosti a tak se diváci a čtenáři nad tímhle kouskem techniky ani moc nezamýšlejí. Ale to je přitom velká škoda. Přiložený obrázek ukazuje ty nejznámější horní stupně, které se používají, či používaly ve všech kosmických velmocích. Díky jednotnému poměru můžete srovnávat velikosti všech horních stupňů.

TOP 5: Faily a chyby v kosmonautice

Kosmonautika se na první pohled jeví jako místo, kde neexistují chyby a všichni pracují neomylně. Do jisté míry to pravda je. Kosmonautika je špičkový technický obor, nicméně pokud někde pracují lidé, tak vždycky bude existovat riziko selhání.V kosmonautice jsou sice jasně dané postupy a směrnice na téměř všechny myslitelné situace, ale ani to nebrání tomu, aby se čas od času neobjevila nějaká událost, kdy si běžný čtenář klade otázku: “Jak mohlo k něčemu takovému dojít v tak špičkovém oboru?” Dnešní díl našeho prázdninového seriálu se zaměří právě na podobné události.

Jak vyvážit skafandr ve vodě

Vzpomínky na výcvik

„V uplynulém týdnu jsem strávila značné množství času v Laboratoři neutrálního vztlaku (NBL – Neutral Buoyancy Facility) v Houstonu. Předtím než vůbec začne naše šestihodinová těžká práce pod vodou, veškeré důležité úkony provádějí potápěči. Nejdříve se mnou pořádně zatřesou, aby se zbavili vzduchových bublinek v mém skafandru, které zůstaly v přehybech vnější vrstvy. Po tomto úkonu by jakékoli další bublinky znamenaly, že skafandr někde netěsní, takže je toto zatřesení vítanou závěrečnou zkouškou. Po udělení souhlasu od specialisty na skafandry, který se dívá ze břehu, nás potápěči vezmou na dno bazénu, aby zajistili naše vyvážení.

Potápění u ISS

úvodní obrázek

„5. března se uskutečnil můj první výcvik výstupu do volného prostoru (EVA – Extravehicular Activities) ve skafandru EMU v Laboratoři neutrálního vztlaku (NBL – Neutral Buoyancy Lab) v Houstonu. Ráda bych se s vámi podělila o několik mých dojmů z tohoto speciálního dne. Dny jako tento nenastávají tak často. Dny kdy zažijete něco zcela nového a neznámého. Dny, kdy vás neobvyklé následky donutí přehodnotit vaši reakci v cizím prostředí a váš mozek se učí najít smysl v senzorických informacích. Když se vaše svaly učí nové vzorce pohybů, aby se vyhnuly dříve neznámým překážkám. Dny, kdy se učíte být kyborgem.

Jednosměrná letenka

Vzpomínky na výcvik

„Spěchám, spěchám, spěchám! Úplně pokaždé, když jsem během posledních třech let opouštěla svůj byt, abych stihla vlak na letiště ve Frankfurtu, odkud jsem letěla někam do světa kvůli výcviku, moje zavazadlo bylo připraveno a byl čas odjet… a tím myslím nejvyšší čas odjet, ne o minutu později. Pokaždé jsem se modlila ke strážnému andělovi astronautů, abych nezapomněla na nic (alespoň na nic důležitého) z mého neustále připraveného seznamu k zabalení. Proč by to dnes mělo být jiné? Možná protože než se vrátím, tak mnohokrát uvidím Kolín nad Rýnem z vesmíru? Nebo protože mám ve své kapse – vlastně v mém telefonu – jednosměrnou letenku do Ruska? Nebo protože je v mém pase vízum do Kazachstánu?