ŽIVĚ A ČESKY: Rusové vypouštějí zásobovací loď

Progress MS-06 ukrývá na palubě kromě zásob pro posádku i 705 kg paliva, 50 kg kyslíku a 420 kg vody. Start na raketě Sojuz 2-1A je naplánován na zítřek, konkrétně na 11:20 našeho času. Po startu se loď usadí na oběžné dráze, která ji po 34 obězích kolem Země přivede k ISS. Se zadním uzlem ruského modulu Zvezda by se měl Progress spojit 16. června ve 13:42 našeho času. Ale to předbíháme. Zatím je v plánu start – a právě ten bychom Vám rádi přinesli ve formě česky komentovaného přímého přenosu.

Sága jménem Saljut – 18. díl

Saljut 7 s připojeným Sojuzem T-14

Problémy Saljutu 7 narušily plánované práce nejen z hlediska časového plánu. Pomyslný „klacek do špic“ zasáhnul i personální sestavy posádek. Původně měla čtvrtou expedici na Saljut tvořit trojice Vasjutin-Savinych-Volkov. Ovšem poté, co byl Savinych přeřazen do posádky, jež měla stanici zachránit, vyvstala otázka, kdo tuto záchranářskou posádku vystřídá. Nejjednodušším řešením se jevilo částečně zachovat původně plánované posádky, ovšem na místa palubních inženýrů měli usednout kosmonauti-specialisté z oddílu NPO Eněrgija, kteří měli za úkol posoudit dopad poruch na systémy stanice přímo „in situ“. Od března 1985 se tak začaly připravovat tři posádky. Vladimira Vasjutina a Alexandra Volkova, kteří měli původně tvořit dvě třetiny hlavní posádky čtvrté expedice, doplnil zkušený harcovník Georgij Grečko. Záložní posádka pak sestávala z původní dvojice Alexandr Viktorenko a Jevgenij Salej. Původního palubního inženýra Alexandra Alexandrova v posádce vystřídal Gennadij Strekalov. Rezervní posádku tvořila trojice Anatolij Solovjov, Alexandr Serebrov a Nikolaj Moskalenko. Jakmile se podařilo Saljut přivést zpět k životu, byly plány na další využití stanice potvrzeny: ke stanici se vydají Vasjutin, Grečko a Volkov. Poté, co Grečko posoudí stav stanice a shledá jej vyhovujícím, odletí domů spolu s Vladimirem Džanibekovem, jehož pobyt ve vesmíru byl medicínskou komisí omezen zhruba na sto dní. Poprvé v historii tak mělo dojít k částečnému střídání posádky. Na stanici pak zůstane trojice mužů, kteří měli prapůvodně tvořit čtvrtou expedici. Označení jejich mise bude „EO 4-2″.

BepiColombo roztahuje křídla

Na obrázku vidíte 14 metrů dlouhý solární panel – jeden ze dvou, kterými bude vybaven přeletový modul evropsko-japonské mise BepiColombo. Rozkládání solárního panelu si technici vyzkoušeli minulý měsíc v čisté místnosti evropského technologické střediska ESTEC v Nizozemí. Jedná se o součást závěrečných zkoušek předtím, než budou jednotlivé díly odeslány na kosmodrom v Kourou, odkud má mise startovat v říjnu 2018. Pětisegmentový panel byl během rozkládání jištěný shora, aby se nezlomil – naostro se totiž rozloží až ve vesmíru, kde panuje beztížný stav.

Poslední Thomasův fotokoutek

Proxima

Francouzský astronaut Thomas Pesquet i se svým kolegou Olegem Novickým ve zdraví přistáli v návratovém modulu ruské lodi Sojuz MS-03 v rozlehlé kazašské stepi. Dva vesmírní průzkumníci se na Zemi vrátili 2. června a náš fotografický seriál Thomasův fotokoutek tak skončil už minulý týden. Jak jsme Vám ale slíbili, přinášíme Vám dnes bonusový díl, který si klade za cíl rozloučit se s Thomasem a trochu sumarizovat. V článku najdete popis návratu ze stanice na Zemi, krátké shrnutí Thomasovy mise Proxima, fotografie z přistání, rozhovor po návratu do Evropského střediska astronautů a na závěr vás čeká malé překvapení v podobě videa, které Francouz natočil krátce před svým odletem z ISS.

Podivné klubko modrých nití?

Neděle je ideální čas pro klidné články, do kterých se můžete sami zapojit. Uhádnete, co je na úvodní fotce tohoto snímku? Vypadá to jako siločáry nějakého magnetu, nebo se díváme na nějaký mikroskopický snímek buněčných organel? Ale proč by taková fotka vycházela na webu, který se věnuje kosmonautice? Dáme Vám tři nápovědy – X, padající jablko, Starý kontinent. Správnou odpověď, která Vás možná překvapí najdete o několik řádků níže.

Kosmotýdeník 247 (5. 6. – 11. 6.)

Týden se s týdnem sešel a je tu opět Kosmotýdeník. Dnes budeme trochu více zkoumat Mars. V hlavním článku se podíváme, co přinesla analýza minerálů z úpatí hory Mnt. Sharp. Díky této analýze můžeme nahlédnout do dávné historie vývoje vodního prostředí v tomto kráteru a ukážeme si, že je to pěkně zajímavá historie. Podíváme se také na místo přistání vozítka Opportunity, možný termín startu Falconu Heavy a nevynecháme ani tradiční přehled článků, snímek týdne a video týdne. Přejeme vám pěkné čtení a hezkou neděli.

Indická raketa při premiéře dosáhla neplánované dráhy

Premiéře nejsilnější indické rakety GSLV Mk III. jsme se na našem webu věnovali v přímém přenosu a tak naši čtenáři už vědí, že start dopadl úspěšně a satelit GSAT-19 se od horního stupně úspěšně oddělil. Později ale vyšlo najevo, že horní stupeň indického nosiče dosáhl jiné dráhy, než jaká byla původně plánována. Původní plány počítaly s tím, že kryogenní stupeň C25 urychlí sestavu během 10 minut a 43 sekund dlouhého zážehu o 5,8 km/s na 9,8 km/s. Řídící středisko ale zjistilo, že horní stupeň byl výkonnější, než očekávaly předletové simulace a že zrychlil více, než měl. Dosažení jiné, než plánované dráhy není nic neobvyklého – zvláště pak u zbrusu nové rakety, která za sebou nemá žádné letové zkušenosti a vychází se jen z modelů výkonnosti.

Motorová sekce SLS pod tlakem

Nová americká raketa SLS se bude skládat z mnoha důležitých dílů, ale jeden z těch vůbec nejdůležitějších rozhodně není největší. Právě naopak – motorová sekce tvořící nejspodnější část centrálního stupně je ve srovnání s celkovou výškou rakety zanedbatelná. Přesto na tento díl budou při startu působit ohromné síly – Budou v ní usazené čtyři motory RS-25 a navíc se na ni budou z obou stran upínat urychlovací bloky na tuhá paliva, což dohromady vytváří tah téměř 4 000 tun. Motorová sekce tedy musí odolat ohromným silám. Právě proto vyrostlo v Marshallově středisku stanoviště, kde se bude testovat odolnost tohoto dílu. V dnešním článku Vám přinášíme přeloženou infografiku, která ukazuje, jak budou zkoušky probíhat.

Mise na odvrácenou stranu Měsíce

Čchang'e 3

Mnoho z vás má určitě ještě v čerstvé paměti historické přistání čínské sondy Čchang’e 3 na Měsíci a následný sjezd vozítka Jutu z rampy. Stalo se tak 14. prosince 2013 a jednalo o první měkké přistání na povrchu našeho přirozeného satelitu po dlouhých 37 letech, kdy zde naposledy přistála sovětská Luna 24. Úspěšná Čchang’e 3 měla v záloze svou nedokončenou kopii, která ji měla v případě neúspěchu zastoupit. Jelikož se však tento její osud nikdy nenaplnil, Čína přistoupila k mírné úpravě sondy a její přípravě na další ambiciózní misi Čchang’e 4, která posune hranice čínského průzkumu Měsíce zase o krok dál. Pojďme se podívat na fakta a novinky týkající se této sondy, které byly nedávno zveřejněny.

Webbův teleskop je opravdový gigant

V kosmonautice často chybí měřítka, která by umožnila divákům plně pochopit, jak velká technika ve skutečnosti je. Výjimku netvoří ani Dalekohled Jamese Webba, který disponuje primárním zrcadlem o průměru šest a půl metru. Jak jsme Vás již informovali před několika týdny, základní konstrukce teleskopu v tajnosti opustila Goddardovo středisko, kde byly v minulých měsících instalovány segmenty primárního zrcadla a provedeny základní zkoušky. Cestu citlivého nákladu ve speciálním kontejneru STTARS na Johnsonnovo středisko ale monitorovaly kamery a díky nim se nyní můžeme podívat na to, jak obtížně se s takovým kolosem manipuluje. Na náhledové fotce tohoto článku navíc můžete vidět opatrnou manipulaci s tělem teleskopu, který se ukládal do největší vakuové komory A-1. I na tomto snímku máme porovnání s velikostí lidské postavy, což dokresluje velikost primárního zrcadla.