Desetidenní zkušební let velitele Reida Wisemana, pilota Victora Glovera, specialistky mise Christiny Koch a specialisty mise Jeremyho Hansena kolem Měsíce a zpět na Zemi se přiblížil ke své realizaci. Fotografie posádky je ze zkoušky nástupu do neletového testovacího exempláře Orionu. Možná už na konci července bude tento test proveden v Orionu určeném pro Artemis II. Letová posádka se zúčastní zkoušky nástupu do Orionu a testu rozhraní zařízení kosmické lodi. Astronauti si při zkoušce obléknou skafandry Orion Crew Survival System a vstoupí do Orionu, aby otestovali hlavní rozhraní, která budou potřebovat během mise. Usadí se do sedaček a napojí skafandry na zdroj chladicí kapaliny z Orionu. Test by se mohl týkat i napojení uzavřených skafandrů na zdroj kyslíku, to však zatím NASA veřejně nesdělila.
Zdroj: https://pbs.twimg.com
Popis příprav Orionu ke kosmickému letu končil v minulém dílu přehledem prováděných dokončovacích prací v montážní a testovací buňce FAST v budově O&C (Operations and Checkout Building) v Kennedyho vesmírném středisku. V průběhu dubna dokončili pracovníci společnosti Lockheed Martin instalaci odhazovacího předního krytu, kterým zakryli padákový systém v horní části modulu pro posádku. Dne 1. května byl Orion naložen na kolový transportér a předán týmům programu pozemních systémů NASA.
Transportér KAMAG i s Orionem vyjel 3. května z budovy O&C a zamířil k budově MPPF (Multi-Payload Processing Facility). Po krátké cestě byl Orion tentýž den dopraven dovnitř MPPF a následující den byl umístěn do servisního pracoviště. Okamžitě byly zahájeny přípravy k čerpání paliva a dalších kapalných a plynných komodit do jeho nádrží. Dne 5. května NASA oznámila, že Orion je k plnění nádrží připraven.
Vzhledem k nebezpečné povaze procesu čerpání pohonných látek bylo plnění nádrží řízeno na dálku z řídicího střediska startu.
V servisním pracovišti bylo nejprve načerpáno do dvou velkých nádrží servisního modulu Orionu 5,4 tun směsného oxidu dusíku (MON-3). Jakmile bylo čerpání okysličovadla dokončeno, bylo do dalších dvou velkých nádrží servisního modulu načerpáno 3,6 tuny paliva monomethylhydrazin (MMH). Tyto komodity, oxidační činidlo a palivo, nemohly být čerpány souběžně. Rozlití nebo únik při jejich souběžném čerpání by totiž mohly vést k explozi.
Zdroj: https://images-assets.nasa.gov
Všechny čtyři velké nádrže servisního modulu byly natankovány do konce května. Poté bylo zahájeno třicetidenní monitorovací období těsnosti naplněných nádrží a příslušných potrubí. Souběžně s tím byly čerpány další komodity. Jejich čerpání vyžaduje práci v ochranných oblecích.
Postupně byl čerpán plynný dusík do servisního modulu, plynný kyslík do modulu pro posádku a plynný kyslík do servisního modulu. Následuje amoniak pro systém řízení teploty do servisního modulu, hydrazin do nádrží systému RCS modulu pro posádku, plynné helium do modulu pro posádku a chladicí kapalina. Pouze nádrž na pitnou vodu v servisním modulu bude naplněna až v montážní hale VAB jeden až dva měsíce před výjezdem na startovní rampu.
Čerpání komodit v servisním pracovišti v budově MPPF bylo plánováno přibližně do poloviny července. Zbývajících 10 až 14 dnů je vyhrazeno pro testy s posádkou, popsané v úvodním odstavci. Následovat budou závěrečné kontroly. Vše by mělo být dokončeno na přelomu července a srpna.
Zdroj: https://images-assets.nasa.gov
Po dokončení kontrol v MPPF bude Orion přepraven do budovy LASF (Launch Abort System Facility), kde bude spojen se záchrannou věžičkou LAS. Záchranný systém LAS se skládá z motorů pro únik, řízení polohy, odhození a z vnějších aerodynamických ochranných panelů. V budově LASF má Orion strávit dva měsíce. K transportu do montážní haly VAB by měl být připraven pravděpodobně na začátku října.
Příprava Orionu je na kritické cestě v přípravě mise Artemis II. To znamená, že příprava nosné rakety SLS probíhá v časovém předstihu. Je tedy relevantní porovnat přípravu Orionu s předchozím Orionem pro nepilotovanou zkušební misi Artemis I. Mezi stejnými milníky v přípravách obou kosmických lodí je momentálně přibližně čtyřletý časový odstup.
Orion pro Artemis I byl do budovy LASF převezen 10. července 2021. Dne 23. července 2021 byl na Orion přišroubován příhradový adaptér s věžičkou systému LAS. Čtyři aerodynamické ochranné panely byly kolem modulu pro posádku instalovány od 20. srpna do 7. září 2021. Po funkčních testech a kontrolách těsnosti panelů byl Orion přepraven do montážní haly VAB 19. října a na nosnou raketu SLS byl připojen 20. října 2021.
Zdroj: https://images-assets.nasa.gov
Integrace nosné rakety SLS pro misi Artemis II probíhá na mobilní vypouštěcí plošině ML-1 v sekci High Bay 3 montážní haly VAB. Dne 3. dubna 2025 byl na centrální stupeň připojen adaptér LVSA. Horní stupeň ICPS byl po naplnění dvou nádrží systému řízení polohy hydrazinem přepraven 15. dubna z budovy MPPF do haly VAB. Zde však musel počkat v hlavní centrální chodbě. Přednost v sekci High Bay 3 měla výměna jednoho ze čtyř motorů RS-25 centrálního stupně.
O zjištěném malém úniku v hydraulickém potrubí motoru RS-25 č. E2063 na pozici č. 4 centrálního stupně, který souvisel s hydraulickým pohonem hlavního ventilu okysličovadla, jsem psal v minulém dílu. Tehdy bylo rozhodnuto, že pro dodržení data startovní připravenosti bude nejjednodušší vyjmout celý motor E2063. Motor byl z centrálního stupně demontován 19. dubna. Na uvolněné místo byl 25. dubna připojen motor E2061, původně určený k instalaci na pozici č. 4 v centrálním stupni pro misi Artemis III. Dne 30. dubna bylo dokončeno pevné spojení motoru se stupněm. Použití původního motoru E2063 bylo přeplánováno na pozdější let.
Zdroj: https://live.staticflickr.com
Na konci dubna přišla konečně řada na čekající horní stupeň ICPS. Dne 30. dubna začaly týmy integrovat ICPS do adaptéru LVSA. Integrace byla dokončena 1. května.
Po připojení horního stupně následovala příprava na integrované testování ITCO (Integrated Test and Checkout) rakety SLS. V rámci přípravy byly vyklopeny a připojeny některé z obslužných ramen, ukotvených k věži mobilní vypouštěcí plošiny.
Jako první bylo směrem k centrálnímu stupni vyklopeno nejspodnější obslužné rameno CSITU (Core Stage Inter-Tank Umbilical) a jeho kabely byly připojeny k desce v intertanku centrálního stupně. Jedním z úkolů CSITU je totiž poskytování energie, datového připojení a chlazení pro systémy v intertanku. Poté bylo vyklopeno rameno CSFSU (Core Stage Forward Skirt Umbilical) a jeho kabely byly připojeny do příslušných konektorů v horním lemu centrálního stupně.
Souběžně s vyklápěním ramen byla prováděna elektrická a datová spojení centrálního stupně s pomocnými vzletovými stupni, což umožnilo počítačům umístěným v horním lemu centrálního stupně komunikovat s avionikou v SRB.
Přibližně 20. května byly v rámci testovací kampaně ITCO povelem z řídicího střediska LCC (Launch Control Center) poprvé zapnuty systémy centrálního stupně a vzletových stupňů SRB. Pracovníci řídicího střediska ověřili funkčnost systémů a správnost propojení elektrických rozhraní mezi letovým hardwarem a mobilní vypouštěcí plošinou, včetně systémů řízení tahu motorů RS-25 a stupňů SRB.
Do konce května bylo úvodní kolo testu IVT (Interface Verification Test), ověřující rozhraní mezi SLS a pozemními systémy, dokončeno. V rámci testů ITCO bylo možné přejít k samostatným technickým testům centrálního stupně a bočních vzletových stupňů SRB. Další na řadě budou integrované komunikační funkční kontroly spolupráce systémů řídicího střediska s počítačovými systémy v raketě.
Později budou provedeny testy horního stupně. Týmy s ním provedou stejnou sérii testů jako s centrálním stupněm a stupni SRB. Integrované testy ITCO nosné rakety by mohly být dokončeny na konci září.
Zdroj: https://pbs.twimg.com
V říjnu by měl být na horní stupeň ICPS připojen adaptér OSA (Orion Stage Adapter). Adaptér se zatím nachází v Marshallově středisku. Na Kennedyho vesmírné středisko má být přepraven nákladním letadlem Super Guppy v červenci. V létě budou na Kennedyho středisko dopraveny také čtyři CubeSaty od zahraničních partnerů NASA. CubeSaty o velikosti krabic od bot budou poté instalovány do adaptéru.
Zdroj: https://pbs.twimg.com
V průběhu mise budou tyto CubeSaty rozmístěny na vysoce eliptickou oběžnou dráhu Země poté, co se od horního stupně ICPS s trvale připojeným adaptérem OSA odpojí Orion a bude v bezpečné vzdálenosti od stupně.
Dohoda o dodání CubeSatu TACHELES berlínské společnosti Neurospace byla podepsána s německým aerokosmickým střediskem DLR. V CubeSatu mají být měřeny účinky kosmického prostředí na elektrické komponenty. Sběr dat má probíhat i při průletech Van Allenovými radiačními pásy.
CubeSat K-Rad Cube jihokorejské aerokosmické agentury KASA ponese dozimetr vyrobený z materiálu napodobujícího lidskou tkáň k měření kosmického záření a zhodnocení biologických vlivů radiace během průchodu Van Allenovými pásy.
Dosud nepojmenovaný CubeSat Saúdské kosmické agentury SSA je určený k měření aspektů kosmického počasí v různých vzdálenostech od Země. Má sbírat data o kosmickém záření, slunečním rentgenovém záření, slunečních energetických částicích a magnetických polích.
CubeSat ATENEA argentinské kosmické agentury CONAE má sbírat data o dávkách radiace při různých metodách stínění, měřit radiační spektrum v okolí Země, sbírat GPS data pro optimalizaci budoucích misí a ověřovat komunikační spojení na velké vzdálenosti.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/
Nyní se podívejme, stejně jako výše u popisu příprav Orionu, zpětně na stav příprav k nepilotované misi Artemis I v hale VAB před čtyřmi roky. Systémy horního stupně ICPS byly zapnuty 30. srpna 2021. Dne 19. září 2021 byl proveden test uvolnění a zatažení obslužných ramen věže mobilní vypouštěcí plošiny. NASA nyní říká, že tento test nebude pro Artemis II opakovat. Dne 4. října 2021 byl do VAB přivezen adaptér OSA s CubeSaty a 9. října byl připojen na ICPS. Orion byl do VAB přivezen 19. října 2021 a připojen 20. října 2021. Po připojení Orionu NASA vydala předběžný harmonogram, který předpokládal vývoz sestavy na startovní rampu LC-39B 29. prosince 2021 pro test tankování, poté návrat do haly VAB, startovní připravenost na konci ledna 2022 a pokus o start 12. února 2022.
Tento předběžný harmonogram nebyl dodržen a start mise Artemis I se po vícenásobných odkladech uskutečnil až 16. listopadu 2022. Může nám však pomoci lépe pochopit posloupnost dalších kroků, vedoucích k realizaci mise Artemis II. Jako oficiální datum startu stále zůstává duben 2026. Protože se NASA zatím daří držet časové rezervy zabudované do plánu, opatrně mluví o tom, že se pokouší misi připravit k možnosti pokusu o start už v únoru 2026.
Po připojení Orionu na adaptér OSA, které se předpokládá v říjnu 2025, bude prováděno testování komunikace typu end-to-end. Půjde o integrovaný test centrálního stupně, horního stupně a Orionu. Během testu dojde ke spojení systémů řízení a telemetrie Orionu s řídicím střediskem v Johnsonově vesmírném středisku v Houstonu. Pro test bude využita vysokofrekvenční anténa v budově VAB a rádiová frekvence, kterou využívají komunikační družice sítě DSN.
Zdroj: https://pbs.twimg.com
Oproti misi Artemis I inženýři přidali před pilotovanou misí Artemis II další testy, aby se připravili na první let s posádkou. Jedním z těchto testů je demonstrační test odpočítávání s posádkou v hale VAB. Při této demonstraci startovního dne přijede z budovy O&C letová posádka, oblečená ve skafandrech. V hale VAB nastoupí do Orionu a bude opakovat nácvik připoutání do sedadel stejně, jako dříve v budově MPPF. Navíc však bude pokračovat testem postupů odpočítávání.
Bude také proveden end-to-end test systému ukončení letu. Tento test bude uvnitř haly VAB rozdělen na dvě části. První část se uskuteční před tím, než bude Orion připojen na SLS a druhá část se uskuteční před tím, než bude SLS s Orionem převezena na startovní rampu.
Před misí Artemis II je v plánu jediný výjezd kompletní letové sestavy na startovní rampu LC-39B na začátku roku 2026. Na rampě bude nejprve proveden další demonstrační test odpočítávání s letovou posádkou bez tankování. O prvním testu odpočítávání v hale VAB jsem psal výše. Test na rampě také umožní astronautům a startovnímu týmu procvičit si, jak používat únikový systém.
Dalším testem na startovní rampě bude test odpočítávání s tankováním. Této zkoušky se posádka nezúčastní. Týmy budou trénovat plnění kryogenních pohonných látek do nádrží rakety a projdou sekvenci odpočítávání ke startu, kterou ukončí těsně před okamžikem pro zážeh motorů. Cílem testu je naplnit nádrže rakety kapalným vodíkem a kapalným kyslíkem, provést odpočítávání ke startu, demonstrovat schopnost obnovy odpočítávání na výchozí stav a vypustit nádrže. Startovní tým si procvičí časovou osu a postupy, kterými se bude řídit při ostrém pokusu o start včetně brífinků o počasí, předem naplánovaných přerušení odpočítávání, doplňování pohonných látek a validačních kontrol.
Během tohoto jediného plánovaného výjezdu na startovní rampu bez návratu do haly VAB se NASA chce pokusit i o start a případně i o druhý pokus o start.
Zdroje informací:
https://x.com/
https://x.com/
https://x.com/
https://www.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://x.com/NASA_Orion/status/1928534471487209741
https://pbs.twimg.com/media/Gp5JsUvXsAA-K9d?format=jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20250505-PH-KLS01_0042/KSC-20250505-PH-KLS01_0042~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/jsc2025e034457/jsc2025e034457~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20250430-PH-ILW01_0096/KSC-20250430-PH-ILW01_0096~medium.jpg
https://live.staticflickr.com/65535/54491206047_fab7242a1b_z.jpg
https://pbs.twimg.com/media/GsnJuafWsAAHAvp?format=jpg
https://pbs.twimg.com/media/GoRZg1IWQAEDTDj?format=jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2019/06/SLS-Umbilical-Access-Configuration-V4-Nov-2015-med1.jpg
https://pbs.twimg.com/media/Gr-JxHmXIAAURsc?format=jpg
Jen veselý postřeh. Ta obuv, pokud je to letová verze, se mi zdá o hodně hezčí a lepší než u SX. Ty jejich holínky evokují, že na ISS čekají velkou vodu a že posádku sebrali někde na poli.
No, škorně možná, ale jinak ten oranžový skafandr vypadá na pohled pořád stejně jako před půlstoletím.
Ale mě spíš překvapuje jiná věc. Na tom titulním snímku je, jak se v jinak výborném článku uvádí, pohled do neletového Orionu. Nevím, jak moc se liší interiér Orionu cvičného od toho letového, ale velký rozdíl asi nebude, pokud to má sloužit jako realistický trenažér, a to je to, co mě irituje. Zdá se to jenom mně, že to vypadá „neúhledně“, když to vyjádřím hodně zjemněle? Jako nějaký na koleně zflikovaný prototyp, kde se vůbec nehledělo na uspořádanost a hlavně absenci hran a ostrých rohů, o které je možné se zranit? Když to člověk porovná s čisťounkým a hlavně dokonale hladkým a uklizeným vnitřkem Dragona, kde odevšad nevisí všelijaké cancoury, tak je to nebe a dudy.
NASA se rozhodla pro oranžovou barvu skafandru OCSS z důvodu jeho dobré viditelnosti na moři.
Poslední zveřejněné fotografie interiéru letového Orionu pro Artemis II jsou z června 2024, kdy Christina Koch nacvičovala (mimo jiné) manipulaci se vstupními dveřmi:
Zkouška nástupu posádky do Orionu pro Artemis II by mohla být provedena na konci července, tak snad budou k dispozici nové fotografie.
Za pochvalu článku děkuji.
Ale v tom, co jsem napsal, přece nešlo o barvu. Že je skafandr oranžový kvůli viditelnosti, dobrá, jenže to je asi jediné pozitivum. Ale ten tvar a jistě i stupeň pohyblivosti jsou podle mne na pováženou, a to jde přitom o skafandry vnitřní. Stačí je porovnat s „motorkářskou kombinézou“ SpaceX (nabarvit ji na oranžovo by ve SpaceX asi uměli taky). Ke skafandrům lunárním se radši ani nevyjadřuji, ty mi připadají jako děs a hrůza, ale v článku se o nich nepíše, protože Artemis II přistávat nebude, a proto ani já je původně nekomentoval.
A druhá věc, kterou jsem kritizoval, je to šíleně chaotické uspořádání interiéru Oriona. To mám pocit, že i snad ve skladu hutního materiálu to vypadá líp.
O skafandrech jste napsal jedinou větu: „ten oranžový skafandr vypadá na pohled pořád stejně jako před půlstoletím“. Z toho jsem pochopil, že Vám šlo o barvu. Díky za upřesnění, že Vám o barvu nešlo.
A jsme zase u toho, jako už tolikrát!
Můj první příspěvek, myslím, vyzníval jasně, a řada dalších diskutujících ho tak, jak jsem ho myslel, pochopila, tedy jako kritiku velmi „ošklivého“, neuspořádaného a ostrými hranami nebezpečného interiéru Orionu. Proto nevěřím, že vy jediný jste ho tak nepochopil.
Ale i kdyby, následně jsem to napsal ještě jednou, podrobněji, s jasným vyjádřením, co mě na Orionu irituje. Vaše reakce? Poděkování za upřesnění, že jsem se nevyjadřoval k barvě skafandrů. To myslíte vážně?
A vážně vám dělá takové problémy vyjádřit vlastní stanovisko ve smyslu to se mi na tom, co z externím zdrojů přebírám a co jinak, jak už jsem jednou napsal, předkládáte bezvaadně, líbí, resp. nelíbí? Na tohle zhyne západní civilizace, že už si nikdo nedovolí sebeméně naznačit, že něco není dobré, protože pokud by to udělal, bylo by to nekorektní a urážlivé pro toho či onoho jedince nebo pro tu či onu menšinu.
Je mi to dost líto, vaše články jsou vysoce fundované a přinášejí spoustu informací, ale věřte tomu, kdybyste se dokázal přimět i k hodnocení, byly by ještě o poznání lepší.
Nevím, do jaké míry je trenažér Orionu věrnou kopií letového Orionu. Proto jsem v reakci na Váš první příspěvek napsal, že fotografie finálního stavu interiéru Orionu pro Artemis II snad budou k dispozici na konci července.
Popsal jste to skvěle. Na mne to dělá dojem, že je to narychlo spíchnuté ze stavebnice Merkur, kterou jsem kdysi miloval.
Ano máte pravdu a podle mě to bude tím, že každý kousek dělal někdo jiný, proto se to taky tak extrémně prodražilo a pak to někdo další seskládal jak jen to šlo (ano zde záměrně přeháním), kdežto u SpaceX to dělal jeden tým. Navíc je docela zásadní rozdíl v tom, že Crew Dragon není na jedno použití, takže má smysl to udělat pořádně a ne jen tak, aby to vydrželo pár dnů. Jinak je vhodné si uvědomit, že jen do Orion už zahučel přes 30 miliard dolarů. Dále je vhodné si uvědomit, že vývoj začal před 20 lety, takže spousta věcí tam už bude minimálně morálně zastaralá.
Ano, Crew Dragon není na jedno použití. Pro lety k Měsíci není vůbec. V únoru 2017 získal zákazníka (Yusaku Maezawa), který nabídl, že zaplatí celý vývoj a oblet Měsíce v lodi Crew Dragon s termínem realizace do konce roku 2018. V únoru 2018 Elon Musk oznámil, že se s využitím Falconu Heavy pro Crew Dragon nepočítá. V září 2018 Yusaku Maezawa podepsal komerční smlouvu na oblet Měsíce v lodi Starship v roce 2023. V roce 2024 smlouvu vypověděl, protože stále nedostal jasný harmonogram projektu.
A to prosím souvisí jak?
To souvisí s Vaší zmínkou o morální zastaralosti věcí v Orionu připravovaném k misi Artemis II. Tedy v exempláři, který momentálně nemá ve své třídě konkurenci.
Děkuji za skvělý článek, který až děsivě ukazuje jak se za 55+ let NASA neposunula kupředu, ale spíše dozadu. Před lety byli schopni vypustit 4 rakety Saturn V za jediný rok, dneska jsou schopni vpustit jednu SLS za 4 roky. Opravdu smutné kam jsme se to dostali.
Kdyby NASA mela stejný peníze jako na Apollo.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/houstone-mame-prehled-kolik-zaplatili-americane-za-dobyti-mesice-76277
Jen upřesnění. Ten článek je z roku 2019. Dnes se už nominální cena programu Apollo nenásobí šesti, ale osmi (inflace od konce 60. let v USA dosáhla 800 %).
Ne, takto to opravdu nejde přepočítávat, protože spousta věcí je mnohem levnější, než kdysi a navíc spousta věcí SLS převzala z STS, tedy opět reálné náklady by měly být mnohem menší nicméně opak je pravdou, protože penězovody… Jinak náklady k dnešku budou někde kolem 50 miliard USD, takže reálně pokud by zrealizovali to samé co Apollo, tak to skončí na stejné sumě.
Přepočet cen z doby Apolla přes průměrné roční míry inflace je jediný používaný způsob, protože jiná data neexistují. Spousta věcí zdražovala mnohem nižším tempem, ale spousta jiných věcí mnohem vyšším tempem. Právě proto statistický úřad v každém roce zvyšování cen různých komodit a služeb průměroval.
Využití části hardwaru z programu STS umožnilo nižší cenu SLS, ale jak jsem psal níže, kusové objednávky působily opačným směrem. Důvodem je, že Kongres nepřiděloval pro SLS stejnou křivku financování v čase jako pro Saturn V.
Primárně jde o důsledek podfinancování programu SLS (ploché financování SLS versus v podstatě Gaussova křivka financování Saturnu V). V 60. letech byla objednána jediná 15kusová série raket Saturn V. Rakety SLS jsou objednávány po jednom kusu. Dosud například nebyl objednán centrální stupeň ani horní stupeň rakety SLS pro Artemis V. Kvůli tomu není možné uplatnit množstevní slevu a dokonce jsou kvůli tomu problémy s dodavatelským řetězcem. Subdodavatelé upřednostňují hromadné objednávky, zatímco kusové objednávky pro SLS vyřizují se zpožděním. S tím souvisí i nedostatek pracovní síly v programu SLS a jediné exempláře výrobních nástrojů, takže není možné souběžně svařovat nebo montovat jakékoli dva stejné díly ve stejné fázi rozpracovanosti.
Ono když nadsadíte cenu 10x, tak se to fakt dost blbě okecává a financuje.
Programy SLS a Orion jsou pravidelně kontrolovány audity GAO a OIG. Žádný z auditů neodhalil nadsazování cen.
To znamená, že to dělají velice dobře, ale nic to nemění na faktu, že je celý program neskutečně předražený. Víte v čem je problém? Ty audity neřeší cenu, ale řeší, jestli za dané peníze byla dodána protislužba a tam je vše v naprostém pořádku.
Je to přesně naopak. Audity se zaměřují na zvýšení cen, překračování nákladů i na dodržování kvality výrobků a služeb.
Důkazy:
https://oig.nasa.gov/wp-content/uploads/2024/08/ig-24-015.pdf
https://www.gao.gov/assets/gao-25-107591.pdf
Ale to není přece problém, pokud něco 10x předražím na začátku, tak nemám potřebu cenu ještě více zvedat.
Naopak. V těch auditech je popsáno zvyšování cen a překračování nákladů.
Ještě doplním, že dnes jsou standardy bezpečnosti na výrazně vyšší úrovni než v éře programu Apollo. I to celý program prodražuje a prodlužuje.
Jistě, stejně tak dneska máme za cenu mobilního telefonu výpočetní výkon o kterém se tehdá inženýrům ani nezdálo, natož aby jej měli na Zemi. To samé platí pro moderní metody návrhu a výroby, které tyto procesy mnohonásobně zlevnilo v absolutních cenách, takže reálně ještě mnohem více.
Ceny výpočetních zařízení i ceny moderních metod návrhu a výroby se zahrnují do portfolia cen zboží a služeb pro výpočet průměrné roční míry inflace. Spousta jiných věcí zdražovala mnohem vyšším tempem. Proto se míra inflace počítá jako průměr z toho portfolia.
Bohužel s tou inflací jste totálně vedle, ta se totiž počítá dle nákladů jaké má průměrný obyvatel a tak nějak mám obavu, že mezi ně nebude patřit lunární raketa Saturn V.
Lze použít i inflaci upravenou pomocí indexu NASA New Start Index (NNSI). Takto vypočtená inflace byla od doby Apolla do roku 2020 (tedy už před pěti lety) ještě vyšší, a to 1000 %.
Zdroj: https://www.planetary.org/space-policy/cost-of-apollo
V odkazu jsou nominální ceny jednotlivých částí programu Apollo a reálné ceny k roku 2020, včetně zdrojových dat.
Nevím, jakou přesně statistickou metodu používají pro určení míry inflace v USA, ale obecně jsou tři základní metody – Implicitní cenový deflátor (IPD), Index spotřebitelských cen (CPI) a Index cen výrobců (PPI). Nejde přitom o nějaký průměr, nýbrž o vážený průměr, protože CPI a PPI se počítají ze stanoveného produktového koše, kde jsou jednotlivým produktům v koši přidělené konstantní a po řadu let neměnné váhy. A IPD neporovnává určité výrobky, nýbrž nominální a reálný domácí produkt.
Metodu váženého aritmetického průměru samozřejmě znám a ve své profesi jí používám. Tady jsem to neuvedl záměrně kvůli zkrácení věty, protože to nebylo nutné. Jinak, panu Ivovi jsem cca v době Vašeho komentáře napsal o úpravě inflace pomocí indexu NNSI (viz komentář výše).
Ono to ale zdaleka není jen o výkonu počítačů nebo metodách návrhu. Jde o praktické ověřování bezpečnosti.