Kosmonautix vstupuje na Instagram

Popularizace je svérázný obor, který musí reagovat na aktuální vývoj techniky a možností informování. V současné době jsou velkým pomocníkem popularizátorů sociální sítě, díky kterým je možné dostat aktuální informace k širokému spektru čtenářů. Proto jejich služeb využíváme již dlouhé roky. Věřím, že nemalá část z Vás, kdo čtete tyto řádky, nás na některé síti sleduje. Máme profily na Facebooku i Twitteru – měli jsme jej i na Google+, ale ten již zmizel v propadlišti dějin. Za sociální síť se dá považovat i YouTube, ale ve světě existují i další sítě. V průběhu let se Instagram vypracoval na jednu z nejoblíbenějších sociálních sítí a proto jej nemůžeme ignorovat – můžeme díky němu oslovit nové čtenáře a ukázat jim krásy kosmonautiky.

Top 5: Mýty o Apollu 11

Stopa Buzze Aldrina na Měsíci

„Mezi řidiči je rozšířena řada omylů, polopravd a mýtů o řízení vozidla…“ Právě těmito slovy začínaly před několika lety televizní spoty kampaně za bezpečnější provoz na silnicích. Mnozí čtenáři by mohli hned zkraje namítnout – a co mají tato slova společného s misí Apolla 11, kterou se v letošním seriálu Top 5 zabýváme? Mnohem více, než by se mohlo zdát. O historickém letu Apolla 11 totiž také koluje nejen mezi laickou veřejností mnoho dlouho tradovaných omylů a nepravd, které jsou hluboce zakořeněny ve všeobecném povědomí. A přestože je dnes k dipozici poměrně hodně materiálů, které tyto mýty vyvracejí, mnozí lidé se jich nehodlají vzdát. V dnešním dílu Top 5 se podíváme na pět nejrozšířenějších a pokusíme se je vyvrátit. Autor ovšem upřímně uznává, že hned první mýtus má velmi tuhý kořínek a je mezi populací zdaleka nejrozšířenějším.

Co vyřadilo Intelsat 29e z provozu?

Podle vyšetřovatelů mohl za dubnové náhlé selhání družice Intesat 29e elektrostatický výboj způsobený závadou na elektrických rozvodech v souvislosti se sluneční aktivitou, případně zásah mikrometeoritu. Ať byla příčina jakákoliv, vedla ke škodě za 382 milionů dolarů. Vyšetřovací komisi tvořili odborníci z firmy Boeing (která družici postavila), Intelsat (která ji provozovala), ale také nezávislí experti. Připomeňme, že telekomunikační družici Intelsat 29e vynesla 27. ledna 2016 raketa Ariane 5, přičemž její životnost se odhadovala na 15 let.

Cesty za kosmonautikou: Bajkonur (1/2)

"Gagarinskij start" čeká na raketu

Asi každý z nás si ze svého dětství nese několik snů, o kterých je víceméně přesvědčen, že se nikdy nepromění v realitu, na druhou stranu se jich však odmítá vzdát. Co kdyby snad..? Někdy se však tyto sny přeci jen stanou skutečností, u někoho ona transformace může trvat relativně krátce, u někoho déle. Já jsem na splnění jednoho ze svých dětských snů čekal tři desetiletí a před dvěma týdny se konečně překlopil do podoby reálného zážitku. Cesta k němu se otevřela naprosto nečekaně. Když jsem jel s kamarádem Liborem minulý rok na sraz Kosmonautixu v Jihlavě, vypadlo z něj, že se nedávno vrátil z Bajkonuru, kde byl přítomen startu Sojuzu MS-09. Když mi líčil své dojmy, začal se ve mně rozmáhat neklid. Vždyť návštěva Bajkonuru je mým tajným přáním od doby, kdy jsem coby malý kluk zahořel pro kosmonautiku! A podle toho, co mi Libor vyprávěl, nebylo nijak složité se na Bajkonur dostat. Tohle prostě musím zkusit! Háček však tkvěl v mém povolání. Jako učitel nemám příliš na výběr, co se týče vybírání termínu dovolené. Mé prosby však byly kdesi nahoře vyslyšeny, když byl oznámen termín startu Sojuzu MS-13, který spadal do letošních prázdnin. Nebylo co řešit, jede se na kosmodrom!

Cheops může vyrazit na kosmodrom

Vizualizace družice CHEOPS na oběžné dráze.

Teleskop Cheops alias CHaracterising ExOPlanet Satellite úspěšně prošel závěrečným analytickým zhodnocením před startem na raketě Sojuz z Francouzské Guyany. Všechny aspekty, které firma Arianespace provedla včetně dráhy letu či průběhu separace nákladu dávají pozitivní výsledky. „Jsme nadšeni, že jsme prošli tímto důležitým milníkem a dostali jsme od firmy Arianespace zelenou,“ raduje se Nicola Rando, projektový manažer mise Cheops. Samotná podoba harmonogramu startů na další měsíce je momentálně nejistá – zatím není jistý ani termín převozu teleskopu do Jižní Ameriky ani jeho start – obecně se hovoří zhruba o posledním čtvrtletí letošního roku.

Přepracování snímačů teleskopu Euclid bylo úspěšné

Odborníci si mohou odškrtnout velký krok na cestě k dokončení vědeckého vybavení evropské mise Euclid. Jsou totiž konečně k dispozici detektory pro přístroj NISP (Near Infrared Spectrometer and Photometer). Mise Euclid je inovativní projekt, který si klade za cíl důkladně sledovat vesmír a zmapovat trojrozměrné rozložení miliard slabých galaxií po celé obloze. To umožní vědcům s dosud nedostupnou přesností určit detaily spojené s tajemnou temnou energií a temnou hmotou, které společně tvoří zhruba 95 % vesmíru. Očekává se, že data z tohoto teleskopu umožní doslova revoluci v kosmologii. Umožní nám zlepšit naše chápání evoluce vesmíru od jeho prvopočátků.

ŽIVĚ A ČESKY: Progress poletí po rychlé dráze

Zásobovací lety na Mezinárodní kosmickou  stanici mohou někomu připadat nudné a jednotvárné. Argument „vždyť je to pořád stejné“ však můžeme velmi snadno vyvrátit. Prakticky každý start je v něčem výjimečný, zajímavý a neobvyklý. Vezměte si třeba takovou ruskou loď Progress MS-12 – na první pohled obyčejný Progress, který poletí k ISS se zásobami po superrychlém profilu. Ale stačí si uvědomit, že tato loď povede více než 1200 kilogramů suchého nákladu, přičemž kompletní náklad (i s tekutinami) váží skoro tři tuny. A to už si zaslouží nějakou pozornost. Pokud si nechcete nechat ujít tento start, který přijde zítra ve 14:10 SELČ, máme pro Vás připraven komentovaný přenos.

Svět nad planetou (42. díl)

Start mise STS-63

Když se raketoplán Discovery 3. února 1995 vznesl k nočnímu nebi, všichni očekávali, že mise STS-63 odstartuje novou epochu dějin spolupráce ve vesmíru. Jedním z hlavních bodů letového programu totiž byl let v těsné formaci s ruskou stanicí Mir. Jenže tento milník se mohl uskutečnit pouze za určitých podmínek. A „zdraví“ obou strojů bylo, jak praví latiníci, „conditio sine qua non“, tedy naprosto nutnou podmínkou. Na straně Miru to mimo jiné znamenalo, že budou fungovat gyrodyny a tím bude zajištěna stabilizace stanice v prostoru. Začátek února byl v tomto smyslu pro Mir klidným obdobím, gyrodyny se chovaly způsobně. Horší to ale bylo s Discovery. Necelou minutu po navedení na orbitu se objevil problém u dvou orientačních motorků RCS. Astronauti po poradě s řídicím střediskem oba motorky odstavili, ovšem u jednoho z nich s označením R1U, který se nacházel v pravém zadním „podu“ v ocasní části raketoplánu, se objevila netěsnost a volně z něj proudilo okysličovadlo tempem zhruba 0,9-1,4 kg za hodinu. To bylo zlé. Letová pravidla hovořila jasně: pokud bude z Discovery unikat palivo nebo okysličovadlo, nesmí se přiblížit k Miru blíže než na 1 000 stop (zhruba 300 metrů). Velitel Jim Wetherbee proto raketoplán natočil tak, aby směřoval horní částí a tím i oním motorkem ke Slunci. Občas docházelo k tomu, že se ventily v motorcích neuzavřely zcela a nahřátí tuto závadu odstranilo. Zatím se mohla posádka pouze dívat na kužel unikajícího okysličovadla, který se rozprostíral do vzdálenosti několika kilometrů od orbiteru, starat se o svou práci a doufat, že se situace zlepší. Po zvážení všech okolností dali Rusové bene pro sblížení na vzdálenost 400 stop (122 metrů). Mezi ruskou a americkou stranou probíhala urputná jednání, jejichž výsledkem bylo optimální řešení: astronauti izolují přívod okysličovadla do skupiny motorků, kam spadal i zlořečený R1U a v tom případě bude možné i přes omezenou ovladatelnost přilétnout k Miru na původně plánovaných 30 stop (zhruba 10 metrů). Na Zemi však v zákulisí probíhala zajímavá debata, která hrozila zkazit devíti lidem ve vesmíru jejich velký den…

První přesun věže pro Ariane 6

Obslužná věž Ariane 6 během stavby.

Startovní rampa, ze které budou startovat nové evropské rakety Ariane 6 je vybavena 90 metrů vysokou obslužnou věží z kovu. Minulý týden prošla tato konstrukce prvním zkušebním přesunem o 97 metrů, což bude mimochodem dělat před každým startem. Po kompletním vystrojení bude tato věž vážit 8200 tun, což je pro milovníky neobvyklých přirovnání o zhruba 1000 tun víc, než kolik váží známá Eiffelova věž v Paříži. Její patra umožní přístup k nosné raketě, což je nezbytné kvůli skládání nosiče. Po dokončení příprav se otevřou její obří dveře a pět hodin před startem celá věž odjede dozadu. Mobilní věž spočívá na 16 podvozcích, přičemž každý z nich je vybaven osmi koly – každé kolo má svůj vlastní elektromotor. To ve výsledku činí 128 elektromotorů, které musí fungovat synchronizovaně, aby se kola správně pohybovala po kolejích.

LaRa může letět k Marsu

LaRa není označení žádné dámy, takže fanoušci herní série Tomb Raider mají smůlu. Jde o mimořádně zajímavý vědecký přístroj pro evropsko-ruskou misi ExoMars 2020, takže se naopak mohou radovat fanoušci kosmonautiky. Tento přístroj nedávno prošel zkouškami, při kterých byl vystaven podmínkám, jaké zažije na povrchu Marsu. Nyní na něj čeká přesun do Ruska, kde projde přijímací kontrolou, po které bude následovat jeho integrace do landeru Kozáček. Termín startu se totiž nezadržitelně blíží – za rok touhle dobou už by sestava mohla být na cestě od Země.