Návrat vzorků z Marsu se komplikuje

Administrátor NASA, Bil Nelson v pondělí prezentoval další plány americké kosmické agentury související s programem MSR (Mars Sample Return). Zmínil třeba hledání inovativních návrhů, jak dopravit vědecky cenné vzorky z Marsu na Zemi. Tyto vzorky by totiž vědcům pomohly jednak lépe porozumět vzniku a vývoji naší Sluneční soustavy, ale mohly by posloužit také pro přípravu budoucích lidských průzkumníků a také by se daly využít k pátrání po stopách dávného života. V uplynulém čtvrtstoletí vyvíjí NASA systematickou snahu lépe porozumět časné historii Marsu a tomu, jak by tyto poznatky mohly expertům pomoci s porozuměním procesů, které se týkají vzniku a vývoje obyvatelných světů včetně Země. Součástí tohoto úsilí je návrat vzorků z Marsu, což je již dvě desetiletí dlouhodobým cílem mezinárodního planetárního výzkumu. Na programu MSR totiž NASA spolupracuje s evropskou agenturou ESA. Americké vozítko Perseverance od svého přistání na Marsu v roce 2021 sbírá vzorky pro pozdější odběr a návrat na Zemi.

Starliner může vyrazit k rampě

Kosmická loď, která v rámci mise CFT (Crew Flight Test) dopraví dva americké astronauty na ISS je připravena na přesun z montážní haly ke startovní rampě. Kosmická loď Starliner od firmy Boeing by měla 16. dubna (už zítra) opustit halu Commercial Crew and Cargo Processing Facilit na Kennedyho kosmickém středisku a vydá se k obslužné věži VIF (Vertical Integration Facility) u rampy SLC-41 na nedalekém Cape Canaveral Space Force Station, kde proběhne její spojení s raketou Atlas V od firmy United Launch Alliance. Náhledová fotka pro dnešní článek pochází z přípravy bezpilotní testovací mise lodi Starliner.

Vydá se k planetce Apophis Ramses nebo Satis?

13. dubna roku 2029 mine Zemi planetka (99942) Apophis ve vzdálenosti menší než 32 000 kilometrů. Tato planetka o průměru přibližně 375 metrů se tak k Zemi přiblíží na menší vzdálenost, než ve které krouží geostacionární družice a z Evropy, Afriky a Asie bude pozorovatelná na noční obloze i pouhým okem. Když byl Apophis v roce 2004 objeven, tak prvotní pozorování naznačovala malou pravděpodobnost, že by mohl zasáhnout Zemi v letech 2029, 2036, nebo 2068. Taková srážka by byla pro naši civilizaci zničující a proto byla planetka pojmenována Apophis. Toto jméno totiž patří egyptskému bohu chaosu a destrukce. Další pozorování však naštěstí riziko srážky na dalších sto let vyloučila.

NIAC – Sny o budoucnosti #5 ALF

Agentura NASA financuje v rámci programu NIAC projekty, jejichž praktické uplatnění se nedá v blízké době očekávat. Na druhou stranu je potěšující sledovat, jakými směry by se v budoucnu mohla kosmonautika vydat. V rámci programu NIAC se setkáváme s projekty, které vypadají, jako kdyby opustily sci-fi knihy a filmy. Kdo ví, možná se u některých z nich ukáže, že tudy cesta nevede, ale i to je pokrok. U některých se však cesta ukáže a třeba za pár desítek let vznikne projekt založený na daném konceptu. Jak na tom bude projekt skrytý pod zkratkou ALF (celým názvem Add-on to Large-Scale Water Mining Operations on Mars to Screen for Introduced and Alien Life), nám ukáže až budoucnost. A teď už bude zbytek článku pokračovat přímou citací z klávesnic autorů tohoto projektu.

Kosmotýdeník 604 (8.4. – 14.4.)

Delta Iv Heavy

Neděle již tradičně patří ohlédnutí za uplynulými sedmi dny a tím, co se v rámci nich stalo na poli kosmonautiky. Kosmotýdeník se tentokrát v hlavním tématu zaměřil na začátek testování sestavy lodi Orion pro misi Artemis II. Ta byla umístěna do vertikální vakuové komory přímo na kosmodromu. To bylo umožněno dokončenou rekonstrukcí a modernizací této komory, která sloužila hlavně v dobách programu Apollo. V dalších tématech vás vezmeme za rekordním prvním stupněm Falconu 9, který pokořil hranici dvaceti úspěšných startů a přistání. Nevynecháme samozřejmě ani starty raket Delta IV Heavy a Angara A5. Zatímco pro první to byla derniéra, pro druhou premiéra na nové rampě. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Vesmírná technika: Vývoj rakety Redstone MRLV

VT_2024_15

V počátcích praktické kosmonautiky bylo velmi běžné využívat poznatky a techniku původně vyvinuté pro armádu. Pro náš dnešní díl je důležitá balistická raketa krátkého doletu PGM-11 Redstone vyvíjená v letech 1950 až 1952 a vyráběná v následujících devíti letech. Z ní dále vznikla modernější balistická raketa středního doletu PGM-19 Jupiter, ale také kosmická nosná raketa Juno I a suborbitální rakety Jupiter-A, Jupiter-C, Redstone Sparta a pro program Mercury klíčová raketa Redstone-MRLV. Právě na její vývoj si posvítíme v tomto dílu, kde si také představíme nové problémy, které museli inženýři pracující na programu Mercury řešit.

S Webbem za hlubokým nebem – 10. díl

Sotva uplynul týden a jsme tu s dalším dílem našeho seriálu. Možná se divíte, že tak brzy, ale vězte, že jsem oba díly připravoval společně. Kromě mnoha jiných zajímavých výsledků Vesmírného dalekohledu Jamese Webba byla totiž nedávno zveřejněna série snímků, které zachycuje blízké spirální galaxie. Jedná se o galaxie všech možných typů, tvarů i velikostí vzdálené od 80 do 20 milionů světelných let. Tyto byly zobrazeny v rámci jediného pozorovacího programu, proto ostatně vědci uveřejnili všechny obrázky najednou. A protože jsou spirální galaxie jedny z nejkrásnějších objektů ve vesmíru, jak ostatně dokazuje i zmíněná galerie, rozhodl jsem se, že se na ně podíváme v tomto speciálním díle našeho seriálu.   

Teleskop TESS přerušil vědeckou práci

Americký kosmický teleskop TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) vstoupil 8. dubna do tzv. bezpečného režimu a dočasně tak přerušil provádění svých vědeckých pozorování. Pozemní tým nyní pilně analyzuje situaci a pátrá po příčině vstupu teleskopu do tohoto režimu, ke kterému došlo během naplánovaných inženýrských činností. Samotná družice je podle zpráv z agentury NASA v dobrém technickém stavu. Experti budou pokračovat v rozborech anomálie a souběžně se snaží rozjet proces, který by měl v následujících dnech vrátit TESS zpět do režimu sběru vědeckých dat.

Nová technologie pro sluneční plachetnice

Plachtění kosmickým prostorem může leckomu znít jako něco ze sci-fi, ale tento koncept už dávno opustil stránky knih či stříbrné plátno. Ještě tento měsíc by měla být pomocí rakety Electron vynesena technologie Advanced Composite Solar Sail System pro sluneční plachtění nové generace. Po startu ze startovního komplexu 1 na Novém Zélandu by tato technologie mohla přinést významné pokroky pro budoucí kosmické cestování a lepší chápání našeho Slunce i celé Sluneční soustavy. Sluneční plachetnice využívají jako pohon tlak slunečního záření a mohou se podle potřeby otočit ke Slunci (nebo opačně), aby se od jejich odrazivé plachty odrážely fotony, což sondou pohne. Tato metoda eliminuje těžké pohonné systémy a může umožnit dlouhodobější a levnější mise. Ačkoliv dojde ke snížení hmotnosti, sluneční plachetnice byly limitovány materiálem a strukturou svých ramen, která slouží velmi podobně jako stěžně klasických plachetnic. A právě to by NASA chtěla do budoucna změnit.

Maketa modulu Lunar I-Hab

Maketa modulu Lunar I-Hab pro kosmickou stanici Gateway, kterou hlavnímu dodavateli Thales Alenia Space v italském Turíně dodala firma Liquifer Space Systems, dokončila přebírací kontroly a je připravena k praktickému použití. Tato maketa představuje plnorozměrovou repliku obytného modulu a pomůže inženýrům doladit design interiéru skutečného exempláře modulu Lunar I-Hab. Cílem všech zapojených expertů je zajistit, aby se budoucí astronauti mohli v útrobách modulu pohybovat efektivně a přitom bezpečně.