Alexej Archipovič Leonov (1934-2019)

Alexej Leonov

Stejně jako každá lidská činnost má i kosmonautika své pionýry, kteří prošlapávali ostatním cestu a stali se ve svém oboru, a nejen v něm, legendami. Jenže od prvních krůčků kosmonautiky už nás dělí šest dekád a čas neúprosně ubíhá bez ohledu na zásluhy, pocty, věhlas a slávu. Za obzorem tak mizí generace těch, kteří o sobě mohou říci – tehdy jsem byl první, přede mnou se o to ještě nikdo nepokusil. Je to normální běh tohoto světa, když lidé, které známe, pomalu odcházejí a s nimi i to nevyřčené, nepopsatelné, to, co se nedá přenést na jiné. S těmito pionýry se ztrácí zkušenost z první ruky, která je pro nás dnes téměř mýtická. A přestože dobře vím, že jednou musí přijít okamžik, kdy tady z oněch průkopníků již nezbude žádný, podvědomě se mi stejně nechce uvěřit, že odešel další z nich. Tím spíše, že byl jedním z největších. Včera na svůj velký let do neznáma nastoupila legenda jménem Alexej Archipovič Leonov. Muž, který byl jedním ze dvou posledních žijících členů prvního oddílu sovětských kosmonautů, muž, který jako první vystoupil do volného prostoru (a málem za to zaplatil životem), člověk, který velel misi, jež otevřela cestu ke spolupráci Ruska a Spojených států. A přitom stačilo málo, abychom jméno Alexej Leonov neznali z historie dobývání vesmíru, ale zcela z jiné oblasti lidského konání…

ŽIVĚ: Maraton výstupů pokračuje druhým dějstvím

Minulou neděli proběhl na ISS výstup do volného prostoru, který odstartoval bez přehánění maraton kosmických vycházek. V dalších týdnech se astronauti na ISS rozhodně nebudou nudit – a my vlastně taky ne. Dnes nás čeká druhý výstup z aktuální série, která je věnovaná výměně starých nikl-vodíkových akumulátorů za nové lithium-iontové. Do volného prostoru se opět vydá dvojice Andrew Morgan – Christina Koch. Tihle dva byli na výstupu už v neděli a procházka jim trvala 7 hodin a 1 minutu. Dnešní výstup začíná ve 13:50 našeho času a měl by trvat zhruba šest a půl hodiny. V našem článku najdete přímý přenos NASA TV.

NASA se poohlíží po lunárních skafandrech

Až v avizovaném roce 2024 otiskne do lunárního regolitu svou podrážku první žena a další muž, budou mít na sobě novou generaci skafandrů. Ty budou navrženy od začátku tak, aby umožnily astronautům pokročilou pohyblivost, která bude nezbytná k podrobnému výzkumu Měsíce. NASA momentálně pracuje na návrhu a vývoji nového skafandrového systému, který se označuje jako xEMU (Exploration Extravehicular Mobility Unit) a který by se měl používat na Měsíci v rámci programu Artemis. NASA také předpokládá, že tento návrh by měl být relativně snadno adaptovatelný i na jiné kosmické objekty.

ŽIVĚ A ČESKY: Mnohokrát odložený ICON je připraven

Dnešní pokus o start rakety Pegasus-XL byl odvolán ještě včera večer našeho času. A nebylo to nic překvapivého – o odkladu se spekulovalo již delší dobu. Vždyť meteorologové dávali dobrému počasí prachmizernou pravděpodobnost 30 %. Navíc hned dodávali, že v případě odkladu o 24 hodin se podmínky zlepší na 60% pravděpodobnost dobrého počasí. Když přišla informace o odkladu na další den, byly k dispozici už aktualizované údaje, které na nový termín slibovaly ještě lepší počasí – pravděpodobnost dobrých podmínek vzrostla na 70 %. Pokud Vás tedy neodradí brzké vstávání, zveme Vás na start, který je plánován na 3:30 SELČ.

První pilotovaný Crew Dragon si může prodloužit pobyt

První posádka pro misi DM-2, Bob Behnken a Doug Hurley

Pokud se to podaří, stráví američtí astronauti Bob Behnken a Doug Hurley na Mezinárodní kosmické stanici mnohem více času, než si původně mysleli. Jejich zkušební mise DM-2 měla být původně pouze testovací pro ověření kosmické lodi, na což stačí jen pár dní. Zástupce agentury NASA před pár dny uvedl, že NASA tuto možnost zvažuje a rozhodně není vyloučena její realizace. Nastíněný scénář prodloužené mise DM-2 je jednou z možností, jak zajistit, že ISS bude obydlena americkými astronauty i poté, co příští rok vyprší dohoda, kterou NASA uzavřela s Ruskem ohledně míst v lodích Sojuz. Na stole je podle slov administrátora Jima Bridenstina i přikoupení dalších křesel.

ŽIVĚ A ČESKY: Odkládaný ICON čeká (opět) na start

Tenhle příběh už se začíná podobat jihoamerické telenovele, ve které se hlavní protagonisté schází a zase rozchází, až se v tom člověk přestává orientovat. Vědecká mise ICON určená ke studiu interakce kosmického a pozemského počasí si prošla hned několika odklady kvůli technickým problémům na nosné raketě Pegasus-XL – změnilo se dokonce i místo startu. Projekt nabral výrazné zpoždění, které přesahuje dva roky, ale zítra brzy ráno našeho času by to snad mohlo vyjít. Shoz rakety z letadla je plánován na 3:25 našeho času, ale meteorologové varují – v tomto termínu je 70% pravděpodobnost špatného počasí. V případě záložního termínu se podmínky zlepší o 30 %. Každopádně my budeme v noci připraveni na živě a česky komentovaný přenos, který Vám slibujeme už dlouho.

Úpravy rampy 39A pro Starship

Už začátkem srpna jsme Vás v článku informovali o tom, že SpaceX chce do zkoušek lodi Starship zapojit i startovní komplex 39A na Floridě. Dva měsíce utekly jako voda a dnes můžeme říct, že práce na zdejším startovním a přistávacím vybavení jsou v plném proudu. Těžká technika pohybující se v těsné blízkosti ikonického komplexu 39A zde připravuje základy. Měl by tu být startovní stůl, který by měl posloužit ke startu prototypu Starship Mk2, který se staví na Floridě. Součástí budovaného zázemí je i přistávací plocha, na kterou by měly přistávat vracející se stroje.

ŽIVĚ A ČESKY: Prototyp opraváře družic

Společnost Orbital ATK začala před několika lety pracovat na projektu Mission Extension Vehicle, zkráceně MEV. Cílem tohoto projektu bylo vyzkoušet technologie pro servisování družic na oběžné dráze, čímž by jim byla prodloužena životnost. Projekt nezanikl ani poté, co se firma stala součástí obřího koncernu Northtrop Grumman a dnes již první exemplář stojí na startovní rampě. Družice MEV-1 poletí na oběžnou dráhu společně s družicí EUTELSAT 5 West B na raketě Proton-M z kosmodromu Bajkonur. Start je zatím plánován na zítřek ve 12:17 našeho času.

Svět nad planetou (52. díl)

Emblém mise Euromir 95

Stanice Mir byla v polovině devadesátých let jedinou platformou, na níž bylo možné provádět dlouhodobé experimenty pod přímou lidskou kontrolou. Oproti americkým raketoplánům, které nabízely let maximálně zhruba dva týdny dlouhý, byl Mir ideálním prostředkem pro plnění letového plánu o délce několika měsíců či let. To bylo pochopitelně lákavé nejen pro ruské výzkumníky, ale také pro jejich kolegy z mnoha zemí světa. Proto se také na palubě Miru vystřídalo mnoho „internacionálů“. Svá želízka v ohni měla i evropská agentura ESA, která s ruskými protějšky spustila program s názvem Euromir. V polovině roku 1993 začala výcvik pro tento program čtveřice mužů: Němci Ulf Merbold a Thomas Reiter, Švéd Christer Fuglesang a Španěl Pedro Duque. Merbold byl následně vybrán pro uskutečnění prvního letu v rámci programu, přičemž jeho dublérem byl Duque. Reitera a Fuglesanga pak čekal druhý let Euromiru. Zatímco Merboldova mise Euromir 94 trvala přibližně měsíc, druhý let nazvaný Euromir 95 měl svou délkou kopírovat délku ruských expedic. Naplánována byla mise trvající zhruba 135 dní. Zprvu byl hlavním kandidátem pro let Christer Fuglesang s tím, že Thomas Reiter bude jeho dublérem. Ale 17. března 1995 generální ředitel ESA Jean-Marie Luton na tiskové konferenci oznámil, že misi Euromir 95 nakonec uskuteční Reiter. V dubnu začal ve Hvězdném městečku výcvik posádek pro nadcházející internacionální expedici…

Juno uhýbala stínu

Juno dnes potřetí prolétá nejnižším bodem její oběžné dráhy kolem Jupiteru

Přelom měsíců byl pro sondu Juno ve znamení manévru, který trval 10,5 hodiny. Tento na poměry mise dlouhý zážeh měl mimořádně důležitý úkol a bez jeho provedení by mise skončila. Sonda Juno získává elektrickou energii pro palubní systémy z fotovoltaických panelů – při příštím přiblížení k planetě 3. listopadu by totiž pobývala příliš dlouho ve stínu obří planety. Samotný manévr začal 1. října v 1:46 SELČ, zatímco v USA bylo ještě 30. září. Zážeh využil malé korekční trysky a byl vskutku rekordní – trval 5× déle než jakýkoliv předchozí zážeh tohoto systému. Manévr změnil rychlost sondy o 203 km/h, k čemuž potřeboval 73 kg pohonných látek.