Prstence Neptunu pohledem Teleskopu Jamese Webba

Teleskop Jamese Webba opět ukázal své schopnosti snímkovat objekty ve Sluneční soustavě, když pořídil své první snímky planety Neptun. Nejenže se teleskopu podařilo pořídit nejostřejší snímky prstenců vzdálené planety, ale jeho kamery také ukázaly Neptun doslova v novém světle. Vizuálně nejpřitažlivější jsou na nových snímcích jednoznačně krásně ostré prstence planety. Některé z nich nebyly pozorovány od chvíle, kdy se v roce 1989 sonda Voyager 2 stala prvním lidským výtvorem, který zblízka pozoroval Neptun. Kromě několika jasných a úzkých prstenců nám Webbův teleskop jasně ukázal i slabší prašné pruhy kolem Neptunu.

Relativity Space prodlužuje testy své rakety Terran 1

V posledních letech se jako houby po dešti vyrojily nové firmy, které se snaží uchytit na stále rostoucím trhu malých raket. Patří mezi ně i společnost Relativity Space, kterou asi budete znát především díky tomu, že při výrobě svých nosičů široce využívá metodu 3D tisku. Společnost se chlubí, že od dodávky surových materiálů po dokončenou raketu uplyne pouze 60 dní. 3D tisk kromě zkrácení výrobního času také výrazně snižuje počet potřebných dílů. Prvním želízkem v ohni firmy Relativity Space je malá raketa Terran 1, která by mohla na svou první misi odstartovat ještě letos. Na floridské startovní rampě LC-16 zatím stojí pouze 24 metrů vysoký první stupeň, ale firma rozhodně nezahálí a provádí statické zážehy jeho devíti kyslíkometanových raketových motorů Aeon-1.

První návštěva Europy po dekádách

Juno dnes potřetí prolétá nejnižším bodem její oběžné dráhy kolem Jupiteru

Ve čtvrtek 29. září v 11:36 SELČ se americká sonda Juno přiblíží na vzdálenost 358 kilometrů k jupiterovu ledovému měsíci Europa. Sonda s výraznými fotovoltaickými panely by měla při tomto průletu pořídit snímky s jedním z nejvyšších rozlišení, jaké máme z Europy k dispozici. Kromě fotografií ale také sonda také nasbírá důležité údaje o vnitřní stavbě měsíce, jeho povrchovém složení, či ionosféře. Vědci se kromě toho těší i na údaje o tom, jak měsíc reaguje na silnou magnetosféru planety Jupiter. Tyto údaje budou velmi důležité pro přípravu budoucích misí – třeba Europa Clipperu, která má odstartovat v roce 2024, aby studovala tento ledový měsíc.

ŽIVĚ: Sonda DART Zasáhne planetku Dimorphos

První praktický test planetární obrany je tu. V úterý 27. září v 1:14 středoevropského letního času dojde ve vzdálenosti 11 milionů kilometrů od Země ke srážce americké sondy DART s planetkou Dimorphos. Tato planetka o průměru zhruba 170 metrů obíhá ve vzdálenosti přibližně 1,2 kilometru od planetky Didymos, která má průměr okolo tři čtvrtě kilometru. Sonda DART do ní má narazit rychlostí přibližně 22 000 km/h (cca 6,1 km/s) a drobně, ale přesto měřitelně pozměnit její oběžnou dráhu. Vůbec poprvé v historii tak lidstvo vyzkouší metodu, která by se jednou mohla uplatnit ve chvíli, kdyby naší planetě hrozila srážka s kosmickým tělesem. Tuto mimořádnou událost bude pokrývat hned několik přímých přenosů včetně jednoho českého – v tomto článku najdete jejich přehled.

Nebezpečí na polární dráze

Po vpádu Ruska na Ukrajinu se spolu s ruskou ekonomikou dostává do izolace i ruská kosmonautika a kosmický průmysl. Zatímco USA realizuje ve spolupráci s partnerskými zeměmi a za účasti komerčních partnerů smělé projekty letů k Měsíci a dál, Rusko už ví, že po konci ISS bude ruská pilotovaná kosmonautika bez legitimního cíle. Nebyli by to Rusové, aby si něco takového připustili. A tak v současné době v Rusku probíhají diskuze o výstavbě nové, čistě ruské kosmické stanice. Jméno stanice by mělo být „ROSS“ (Российская орбитальная служебная станция, Rossijskaja orbitalnaja služebnaja stancija). Již několik měsíců před oznámením Ruska o termínu ukončení účasti na ISS v roce 2024, byly realizovány studie proveditelnosti, které jsou široce diskutovány mezi ruskými akademiky věnujícími se kosmonautice. Jedna z těchto studií se týká i biomedicínských rizik takového projektu.

OBRAZEM: Mocná Delta se rozloučila s Kalifornií

25. září v 0:25 středoevropského letního času, tedy o 32 minut později, než bylo plánováno, se na startovní rampě SLC-6 Vandenbergovy základny zažehly motory RS-68A, raketa Delta IV Heavy se zahalila do svého typického ohnivého závoje a vyrazila vstříc obloze. Působivá podívaná se však odehrála naposledy. Z této rampy už žádná Delta nepoletí. Zbývající dva starty raket Delta IV Heavy se odehrají na Floridě. Mise NROL-91 tak byla definitivní tečkou za starty této majestátní rakety z této rampy. Pojďme si nyní připomenout nejlepší fotky, které tuhle historickou událost zachycují.

Kosmotýdeník 523 (19.9. – 25.9.)

Další týden je za námi a pro vás je opět přichystáno nejnovější vydání pravidelného přehledu těch nejzajímavějších událostí kosmonautiky z uplynulých sedmi dní. Kosmotýdeník si tentokrát jako hlavní téma bere nově představený projekt evropského znovupoužitelného a možná i pilotovaného stroje SUSIE. Podíváme se však také na odklad startu rakety SLS na misi Artemis I, anebo na další let vrtulníčku Ingenuity. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

ŽIVĚ A ČESKY: Dva komentované starty během dvou hodin – na utajenou misi letí Delta IV Heavy

Již dnes v noci nás čekají hned dva komentované starty. Tím prvním a pravděpodobně zajímavějším, je start rakety Delta IV Heavy na utajenou misi NROL-91. Obecně platí pravidlo, že o utajených misích je veřejnosti známo jen pár informací. To ale neplatí u této mise. I když se nejedná o oficiálně potvrzené informace, máme od důvěryhodných zdrojů určité odhady, co by se mohlo skrývat pod aerodynamickým krytem. V tomto případě by pravděpodobně měla být na oběžnou dráhu vynesena družice řady KH-11, konkrétně KH-11 Kennen 19. Družice řady KH-11 jsou náhradou za vysloužilé družice řady KH-8 a KH-9. KH-11 Kennen 19 je špionážní družice, která využívá elektro-optické digitální zobrazování. Je vybavena zrcadlem o průměru 2,4 metru a je schopna dosáhnout teoretického rozlišení až 15 centimetrů. Kvůli vlivům atmosféry bude ale konečné rozlišení horší. Zajímavé je, že družice řady KH-11 nekomunikují přímo s pozemními stanicemi, ale data přenáší přes družice Quasar anebo Satellite Data System.

Vesmírná technika: Nástroje z programu Apollo pro odběr podpovrchových vzorků

VT_2022_38

Astronauti při lunárním programu Apollo pochopitelně neodebírali pouze povrchové vzorky, kterým jsme se věnovali v minulých dílech našeho pořadu. Aby mohli vědci důkladně prostudovat Měsíc, bylo potřeba získat i vzorky, které se nachází pod povrchem. Za tímto účelem byly některé posádky vybaveny dokonce i vrtačkou s až třímetrovým vrtákem. Ale i nástroje pro odběr podpovrchových vzorků, které vyžadovaly čistě lidskou sílu, udělaly hodně užitečné práce.

Mezihvězdné lety – realita či fikce?

Kdo by občas nezatoužil podívat se do vzdálených světů, k jiným hvězdám a jejich planetám. Sen mnoha vizionářů a spisovatelů sci-fi však není dnes, i přes ohromný pokrok naší civilizace, o mnoho bližší než před 200 roky. Do civilizace, jakou známe ze Star Wars máme ještě hodně daleko. Nevíme ani zda budou někdy mezihvězdné lety v této podobě realizovatelné. Co to je za nesmysl, říkáte si možná, vždyť přece několik kosmických sond letí ke hvězdám již nyní. Ano, letí, ale poletí ještě stovky tisíc až miliony let, dokud ve velké vzdálenosti neminou tu nejbližší a v té době navíc už s nimi dávno nebudeme mít žádný kontakt. Nás však budou zajímat mise realizovatelné v průběhu jediného lidského života, tedy zhruba v horizontu 100 roků. Pohovoříme dnes o tom, jaké možnosti ve splnění těchto odvážných cílů máme a jaké překážky, které nám klade fyzika musíme překonat. Dozvíme se i jaké vedlejší důsledky by cestování prostorem na velké vzdálenosti mělo.