Po tiskové konferenci 10. prosince 1963, na níž ministr obrany Robert McNamara oznámil zrušení projektu X-20 Dyna Soar ve prospěch vojenské orbitální stanice MOL, se do pohybu dalo mnoho elementů, které měly zajistit pokud možno hladký vývoj a implementaci projektu. Jednou z důležitých prvotních podmínek byla dohoda vojáků s NASA. Spolupráce byla nutná z několika důvodů. Prvním z nich byla dohoda mezi USAF a agenturou ohledně vzájemné informovanosti v oblasti kosmických pilotovaných programů. Zejména NASA si chtěla být jista, že jí vojáci „nelezou do zelí“ a nepracují na programu, který by mohl podrýt snahu dostat se na Měsíc do konce dekády, k čemuž národ vyzval prezident Kennedy. Ten podlehl atentátníkovým střelám v listopadu toho roku, jen pár dní před oficiálním zrodem MOL. Jeho smrtí se z lunární výzvy stal závazek a naprostá priorita. Druhým důvodem pro úzkou spolupráci USAF a NASA byl fakt, že program MOL měl využívat uzpůsobeného hardwaru původně určeného právě pro civilní agenturu – zejména loď Gemini. A třetím důvodem byl transfer zkušeností. Přeci jen, na konci roku 1963 měla NASA na kontě přibližně 54 letových hodin nasbíraných během šesti misí, zatímco letectvo mělo stran pilotovaných letů pochopitelně čisté konto. Čtyři dny před koncem roku 1963 se proto sešli zástupci obou stran, aby dohodli obrysy vzájemné spolupráce v rámci programu MOL. Z jejich schůzky vzešlo memorandum, jež mimo jiné zavazovalo USAF k tomu, aby na stanici byly prováděny experimenty ve prospěch civilní agentury. MOL měla být skutečnou „kosmickou laboratoří“, ovšem těžiště jejího působení mělo jednoznačně spočívat ve vojenské sféře…