Dámy a pánové, rok 2018 bude již zítra minulostí. Končí rok, který byl zcela objektivně vzato mimořádný. Kosmonautika při něm zažila nadprůměrný počet úžasných momentů, byli jsme svědky vysokého počtu startů i významných pokroků na mnoha frontách. V každém roce se stane něco zajímavého, ale rok 2018 byl unikátní v tom, že se v něm stalo těchto událostí nezvykle mnoho. Právě z hlediska počtu unikátních momentů nemá rok 2018 v dřívějších letech konkurenci a ani v dalších letech by hned tak neměl být překonán. V dnešním článku se pokusíme shrnout všechny důležité události, které nám rok 2018 přinesl, ale vzhledem k jejich počtu se i přes maximální snahu může stát, že některou událost vynecháme. Pokud se tak stane, můžete se ozvat v komentářích.
Statistiky si necháme až na druhou polovinu článku. Začněme výčtem významných momentů v nepilotované kosmonautice. Do meziplanetárního prostoru jsme letos vypustili celkem čtyři robotické průzkumníky. První objekt vypuštěný v roce 2018 do meziplanetárního prostoru byla Tesla Roadster při premiéře Falconu Heavy – té se budeme věnovat níže. Americká sonda InSight se v květnu vydala k Marsu, kde na konci listopadu přistála a může tak zahájit unikátní výzkum podpovrchových vrstev Marsu – spolu s ní navíc letěly i dva cubesaty MarCO. Šlo o vůbec první použití cubesatů v meziplanetárním prostoru a oba fungovaly skvěle.
Za pozornost stojí i start sondy Parker Solar Probe, která má za úkol prozkoumat sluneční atmosféru – korónu. Tato sonda už překonala rychlostní a vzdálenostní rekordy od Slunce a má za sebou i první průlet nejnižším bodem dráhy, který se navíc bude v dalších letech postupně snižovat. Do meziplanetárního prostoru se dostala i evropsko-japonská mise BepiColombo tvořená dvojicí vědeckých sond pro výzkum Merkuru. Dál než jen na oběžnou dráhu Země zamířila i Čína se svou sondou Chang’e 4, která má už za pár hodin přistát na odvrácené straně Měsíce. Této misi předcházelo vypuštění retranslační družice Queqiao, která zajistí obousměrnou komunikaci Země s odvrácenou stranou Měsíce. Společně s ní letěly i dvě malé družice Longjiang-1 a Longjiang-2, přičemž na oběžnou dráhu kolem měsíce vstoupila jen druhá jmenovaná.
Činily se ale i sondy, které byly vypuštěné dříve – japonská mise Hayabusa 2 a americká OSIRIS-REx mají mnoho shodných úkolů. Obě mají obíhat kolem planetek, obě mají odebrat z povrchu vzorky a dopravit je na Zemi. Obě sondy dorazily ke svým planetkám (Hayabusa 2 k Ryugu a OSIRIS-REx k Bennu) v letošním roce a aby těch shodných prvků nebylo málo – obě planetky jsou si na první pohled dost podobné. Hayabusa 2 dorazila k cíli dříve a tak toho stihla udělat více – nejdůležitější byly výsadky modulů MINERVA-II1A, MINERVA-II1B a MASCOT na povrch planetky.
Sonda Juno u Jupiteru provedla v průběhu roku 2018 celkem sedm průletů nejnižším bodem své oběžné dráhy a poslala na Zemi velké množství kvalitních fotografií a cenných vědeckých informací. Americká sonda Dawn na přelomu října a listopadu ukončila po několika letech svou mimořádnou službu. Podle očekávání jí došly pohonné hmoty a zůstala tak na oběžné dráze trpasličí planety Ceres. Jen pár dní před koncem služby Dawn skončila i jiná úžasná mise – teleskop Kepler také vyčerpal i poslední zbytky pohonných hmot a odebral se na zasloužený odpočinek. Jak v případě sondy Dawn, tak u dalekohledu Kepler pozemní operátoři věděli o blížícím se konci, přesto se pokusili vymáčknout ze sond vědecké informace až do samotného konce.
Mars zasáhla globální prachová bouře, která způsobila, že se rover Opportunity doposud neozval. Jeho parťák, vozítko Curiosity bouři přečkalo bez větších problémů a na rok 2018 tedy bude vzpomínat hlavně v souvislosti s obnovením vrtacích prací. Sonda Voyager 2 se pro změnu na podzim stala teprve druhým lidským výtvorem, který překonal heliopauzu a vstoupil do mezihvězdného prostoru.
Zajímavé mise ale nelétaly jen mimo zemské gravitační pole. Atraktivní mise obíhají i kolem naší planety. Z těch, které startovaly v roce 2018 můžeme jmenovat třeba hledače exoplanet teleskop TESS, meteodružice GOES-17 nebo MetOP-C, případně Sentinel 3B jsou mise, na které bychom neměli zapomínat. Kromě těchto jmenovaných sond pokračovaly všechny ostatní ve své pilné práci. Bohužel však jejich kompletní výčet přesahuje možnosti tohoto článku.
Své první družice se v roce 2018 dočkalo hned několik států – Nový Zéland, Kostarika, Keňa, Bhútán a Bangladéš. Do pomyslné penze odešlo pět druhů raket – Delta IV M+(5,2), SS-520, Falcon 9 v 1.2, Ariane 5 ES a Delta II. Tři nové rakety si naopak odbyly premiéru – šlo o Falcon Heavy, Falcon 9 Block 5 a Ču-čchüe-1.
Japonský mininosič SS-520 se stal nejmenší raketou v historii kosmonautiky, která prokazatelně dopravila náklad na oběžnou dráhu. Raketa Electron s raketovými motory vybavenými elektrickými čerpadly se v roce 2018 dočkala prvního úspěšného startu a živo bylo i na poli suborbitálních skoků. Loď SpaceShipTwo od firmy Virgin Galactics překonala v prosinci výšku 80 kilometrů, která je ve Spojených stech považována za hranici kosmického prostoru.
Premiéra Falconu Heavy byla pro mnoho lidí největším momentem roku 2018. Vliv na to mělo hned několik skutečností. Šlo o premiérový let nejsilnější rakety současnosti, oba její boční stupně pocházely z upravených prvních stupňů Falconu 9, které dokázaly přistát a navíc měly přistávat i tentokrát.
Elon Musk navíc zájem veřejnosti zvýšil svými prohlášeními, ve kterých pochyboval o úspěšnosti startu. Třešničkou na dortu pak byl náklad mířící na oběžnou dráhu kolem Slunce. Výsledkem bylo, že přímý přenos startu Falconu Heavy se stal druhým nejsledovanějším přenosem v historii portálu YouTube. Nejen tomuto úspěchu, ale i všem dalším letošním startům SpaceX se bude za pár dní věnovat další díl seriálu StatistiX.
SpaceX v roce 2018 udělala významný krok ke znovupoužitelnosti, když zavedla finální vývojovou verzi Block 5. Jeden první stupeň se v prosinci dočkal třetí použití a tento trend by měl pokračovat. Pro firmu je důležité i získání certifikace pro vynášení nejcennějších amerických vědeckých družic nebo úspěšný start mise s prvním navigačním satelitem GPS nové generace. Konec roku zase firma zpestřila stavbou testovacího exempláře lodi Starship na budovaném kosmodromu v jižním Texasu.
Jakýmsi předělem mezi nepilotovanou a pilotovanou kosmonautikou jsou zásobovací mise k Mezinárodní vesmírné stanici. K té se vydaly tři zásobovací lodě Progress (MS-08 v únoru, MS-09 v červenci a MS-10 v listopadu), tři lodě Dragon (CRS-14 v dubnu, CRS-15 v červnu a CRS-16 v prosinci), dvě lodě Cygnus (CRS OA-9E v květnu a NG-10 v listopadu) a jedna loď HTV (HTV-7 v září). Na lodi Cygnus CRS OA-9E bylo zajímavé, že se poprvé pokusila o experimentální zvýšení dráhy stanice.
Na zásobovacích lodích se na ISS dostalo velké množství zajímavých vědeckých experimentů, které probíhaly jak v útrobách stanice, tak i na jejím vnějším plášti. Z nových vědeckých přístrojů můžeme jmenovat třeba ASIM studující bouře v zemské atmosféře, ECOSTRESS studující dálkově zdravotní stav rostlin a jejich reakce na stresové podmínky, nebo GEDI, který vytvoří trojrozměrnou mapu uhlíku vázaného v lesích.
Samotná pilotovaná kosmonautika byla i letos čistě v režii ruských lodí Sojuz. Ty startovaly letos čtyři (Sojuz MS-08 v březnu, Sojuz MS-09 v červnu, Sojuz MS-10 v říjnu a Sojuz MS-11 v prosinci) s celkem 11 lidmi na palubě. Každá z těchto lodí byla v něčem výjimečná, mimořádná či zajímavá. V Sojuzu MS-08 letěl Andrew Feustel, který má úzké vazby na Českou republiku a i při tomto letu byl ve spojení i se zástupsci z našeho státu. V Sojuzu MS-09 se na konci prázdnin objevil otvor, ze kterého unikal vzduch. Otvor se podařilo zalepit, ale v rámci kontroly proběhl v prosinci unikátní výstup do volného prostoru, při kterém se kosmonauti propárali až k vnější stěně přetlakové kabiny.
Nejvíce pozornosti však přitáhnul start Sojuz MS-10 s dvoučlennou posádkou. Tento start musel být mimořádně přerušen kvůli závadě na nosné raketě Sojuz-FG. Konkrétně šlo o chybu čidla na jednom ze čtyř urychlovacích bloků, které po odhození nevydalo pokyn k otevření ventilu kyslíkové nádrže. Špička bloku tak přišla do kontaktu s centrálním stupněm. Alexej Ovčinin a Nick Hague na palubě zažili aktivací záchranného systému na aerodynamickém krytu kabiny (věžička již byla odhozena) a následně přešli na neřízený balistický sestup.
Oba muži přežili mimořádnou situaci ve zdraví a na jaře mají dostat druhou šanci. Po nehodě však viselo ve vzduchu riziko dočasného opuštění ISS. Rakety Sojuz musely nejprve provést několik startů s nepilotovaným nákladem, než mohlo dojít ke startu Sojuzu MS-11. Tato mise proběhla bez problémů a proto je obydlenost ISS zajištěna i nadále.
Z paluby ISS bylo v roce 2018 uskutečněno celkem osm výstupů do volného prostoru s celkovou délkou 56 hodin a 35 minut. Tři výstupy byly v režii Ruska (délka 23 hodin a 44 minut), zbývajících pět zajistil západní segment ISS (délka 32 hodin a 51 minut). Nejdelší výstup roku 2018 mají na svědomí Alexander Misurkin a Anton Škaplerov s délkou 8 hodin a 13 minut. Nejkratší čas (5 hodin a 57 minut) strávili venku Mark Vande Hei a Norišige Kanaj. Nejvíce výstupů (3) provedli Richard Arnold a Andrew Feustel. Po dvou výstupech vykonali Mark Vande Hei a Sergej Prokopjev. Scott Tingle, Alexander Misurkin, Anton Škaplerov, Norišige Kanaj, Oleg Artěmjev a Oleg Kononěnko byli letos ve volném prostoru jen jednou.
A nyní už vzhůru na statistiky. Rok 2018 byl ve statistikách počtu startů jako zjevení – už na začátku prosince jsme se dostali přes magickou hranici 100 startů, která padla naposledy v roce 1990! Nakonec proběhlo v roce 2018 na celém světě 114 startů, což je o 23 více než vloni. Vůbec poprvé v historii nepatří titul nejaktivnějšího státu Rusku ani Spojeným státům. Prvenství v počtu startů bere Čína, která provedla 39 startů (to je o 21 více než vloni!), stříbrná medaile letí do Spojených států za 34 startů (o 5 startů více než vloni) a bronzová míří do Ruska se 17 starty (o 2 starty méně než vloni).
Na dalších místech najdeme Evropu s 11 starty (+/-0), Indii se 7 starty (+2) a Japonsko se 6 starty (-1). Stejně jako v minulých letech se sluší poznamenat, že starty raket Sojuz z kosmodromu v Kourou započítáváme nikoliv do ruských, ale do evropských startů, jelikož jde o starty pod hlavičkou společnosti Arianespace. Oproti loňskému roku nezapočítáváme rakety Electron jako novozélandské, ale jako americké, jelikož společnost RocketLab sídlí ve Spojených státech.
Ze všech 114 startů se podařilo bez problémů uskutečnit 111. Jednoznačné havárie byly jen dvě a jejich podíl na celkovém počtu startů byl tedy jen 1,75%. Tyto dvě havárie si mezi sebe rozdělilo Rusko (Sojuz-FG / Sojuz MS-10) a Čína (soukromá raketa Ču-čchüe). Částečné selhání, tedy mise, při které něco neprobíhalo podle plánu, ale nakonec se podařilo dosáhnout požadované dráhy, bylo jen jedno. Připsala si jej evropská raketa Ariane 5, která po startu s telekomunikačními družicemi nabrala nesprávný kurs a dlouhé minuty letěla bez kontroly. Někdo z Vás možná namítne, že by ve výčtu měla být i supertajná mise Zuma, která se dostala do vážných problémů a neoddělila se od horního stupně rakety Falcon 9. Skutečnost je ale taková, že se tento start počítá mezi úspěšné – separaci nákladu už nezajišťovala nosná raketa – ta svůj úkol splnila.
Při pohledu na graf zobrazující využívání raket z jednotlivých konstrukčních rodin je krásně vidět, že nejaktivnější rodinou byla čínská Dlouhý pochod (37 startů), na druhém místě bychom našli rodinu raket Falcon (21 startů) a třetí místo bere nejstarší rodina raket, tedy R-7/Sojuz (16 startů). Další místa okupují rodiny Ariane (6 startů), Atlas (5 startů), H-II (4 starty), PSLV (4 starty), Universal rocket (4 starty) Delta (3 starty), Electron (3 starty), GSLV (3 starty), Antares (2 starty) a Vega (2 starty). Pořadí uzavírají rakety z rodin Epsilon, Kuaičou, S-Series a Ču-čchüe, které letos letěly jen jednou. Rodina raket je označení nosičů, které mají společný základ a historický vývoj. Velmi často je spojuje i název. Do jedné rodiny tedy patří třeba všechny konfigurace raket Atlas V, jinou rodinu tvoří rakety Delta II a Delta IV, v rodině Falcon zase najdeme rakety Falcon 9 a Falcon Heavy.
Zajímavé jsou i statistiky využívání jednotlivých kosmodromů. V této kategorii letos nemáme vítěze – o první příčku se dělí americký Mys Canaveral a čínský Si-čchang – z obou proběhlo v roce 2018 shodně 17 startů. Další příčku okupuje Ťiou-čchüan s 15 starty, Kourou s 11 starty, Bajkonur (9 startů), Vandenberg (9 startů), Šríharikota (7 startů), Pleseck (6 startů), Tchaj-jüan (6 startů), Tanegašima (4 starty), Kennedyho středisko (3 starty), Mahia (3 starty), MARS (2 starty), Učinoura (2 starty) a Vostočnyj (2 starty).
Poslední statistika, na kterou se v tomto článku podíváme, se týká cílových oběžných drah. Na nízkou oběžnou dráhu mířilo 67 startů, druhou nejčastější drahou, byla geostacionární, nebo přechodová ke geostacionární (27 startů). Třetí příčku bere dráha střední s 13 starty, dále zde máme dráhu heliocentrickou se 4 starty a dráhu vysokou se třemi starty.
O všech těchto událostech a o mnoha dalších, jsme Vás informovali v článcích našeho webu. Dovolte mi tedy Vám všem na tomto místě poděkovat za věrnost, kterou jste nám projevovali v roce 2018. Ceníme si každého přečtení, každého hvězdičkového hodnocení, každého lajku či sdílení na sociálních sítích. Velice nás těší, že si diskuse pod našimi články stále zachovávají velmi dobrou diskusní úroveň, na čemž nesete zásluhu Vy všichni. Doufám, že se tu budeme stejně scházet i v příštích letech.
Ještě než definitivně dočtete tento článek, bychom Vás rádi pozvali ke zhlédnutí videa, které připravila agentura NASA. Ta v něm velmi působivě a trefně shrnuje samotnou podstatu letů do vesmíru. Proč vlastně zkoumáme vesmír? A víme o něm už všechno? Video opatřil českými titulky kolega Michael Voplatka.
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/
https://www.space.com/
http://www.russianspaceweb.com/
https://www.theverge.com/
Zdroje obrázků:
http://www.polaris-learning.com/wp-content/uploads/2018/03/intro.jpg
https://mars.nasa.gov/system/downloadable_items/42184_PIA22743.png
https://en.wikipedia.org/…/media/File:Velocity_of_Parker_Solar_Probe_wide.svg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/bennuasteroid.jpg
https://www.youtube.com/watch?v=fIKxdRFx2Wo
https://ichef.bbci.co.uk/…/_103452029_gettyimages-1033602460.jpg
https://i.redd.it/zcmljw2tcoe01.jpg
https://pbs.twimg.com/media/DvhqbsmUYAEV0bJ.jpg:small
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia22590-16.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/…/10/2018-11-01-00_50_18-Window.jpg
qp děkuji za mimořádné úsilí týmu Kosmonautix! Vaše práce je fantastická a téměř není dne, abych si nepřečetl alespoň jeden článek…qp
Děkujeme, jsme moc rádi, že se k nám rád vracíte.
Díky za souhrn – dnes jsem vás poslouchal na ČR Plus – moc hezký rozhovor, příjemně se to poslouchalo – ale kolega v autě, který, mírně řečeno, tíhne k tomu dubisku na východě a jeho hlavními zdroji informací jsou ruská a proruská média, doslova poskočil když jste říkal, že současná č´ínská kosmonautika je jednoznačně před tou ruskou, to bylo spílání až jsem se chechtal. Tož snažil jsem se mu vysvětlit, že v tom není nic politického, že konkrétně vy si na apolitičnosti dáváte záležet, popisoval jsem jak Čína, kolik startů a jakých, jaký pokrok a jak Rusko, ale holt jsem si jen vysloužil (stejně jako vy 🙂 ) nálepku rusofoba s vymytým mozkem. 🙂
Tož to jen tak pro pobavení 🙂
Díky a ať se daří i v roce 2019.
Buďte v klidu, já mám podobnýho ruskýho švába v práci (plus samozřejmě odpovídající úchylné priority tady v Česku 🙂 Už jsme se naučili chodit kolem politických témat obloukem, takže jinak v pohodě.
No, když už vydáváme ty přesné přehledy, kdo kolik a kdy, tak je zajímavé, že nikdo neglosoval strukturu startů USA. Absolutorium si zaslouží SpaceX, všechno železo je poctivě jejich. Nicméně pro ochlazení některých horkých hlav. Zbytek 10 startů je dosti pikantní ( hlavně pro ATK a NASA) v tom, že 70% dostaly nahoru bez problému ruské motory na 1. stupních. Tak to by si snad zasloužilo aspoň malou poznámku, o neúspěšných akcích bylo informací až dost.
Kdo používá jaké motory, se ví. Taková informace do statistického hodnotícího článku nepatří. To bychom pak mohli větvit každou raketu a článek by bobtnal do neudržitelných rozměrů.
Díky za informaci. Střízlivým pohledem to tak je. Co se týče pilotovaného programu, tam jsou obě strany minimálně nastejno (až Čína vypustí vlastní stanici, bude mít náskok), ale na poli robotického výzkumu vesmíru a jeho těles vede %Cína před Ruskem o parník. Krásný rok 2019 i Vám. 😉
O tom žádná, co se týče akcí mimo LEO, tak po neúspěchu s Fobos Grunt Rusové tak nějak totálně vyklidili pole.
Jinak ta moje trochu provokativní poznámka směřovala k faktu, že ruskou (většinou bohužel sovětskou) techniku využívá kde kdo. Viz například indický kryogenní motor na bázi RD-56, inovace trysky kyslíkovodíkového motoru řady RS ala RD-0120. I ty čínské pilotované lodě mají základ v Sojuzech.
Na druhou stranu je dobře, že výsledky dlouholetých výzkumů a nemalých investic dále pomáhají v cestě do kosmu.
Přeji i Vám a celému Kosmonautixu mnoho krásných zážitků bez jakýchkoliv tragédií v kosmu.
S koncem poslední věty plně souhlasím a děkuji za přání. hezký nový rok i vám.
Parádní souhrn jako vždy. Díky za to, že jsem si mohl tento opravdu pestrý rok užít i díky Kosmonautixu.
Chci se zeptat, proč je ve statistice odděleno KSC od startů z mysu Canaveral. A ještě mě jako událost, co taky stojí za zmínku, napadlo uvolnění druhého balíku dat z družice Gaia.
KSC a CCAFS jsou sice geograficky velmi blízko sebe a jeden na ten druhý přímo navazuje, nicméně jsou to dva oddělené kosmodromy. První je civilní a řídí ho NASA, druhý patří vojákům a řídí ho USAF.
Díky za pochvalu i za to, že jsi součástí naší redakce. Oba kosmodromy byly odděleny už v základní statistice na wiki, rozhodl jsme se to respektovat.
A co test té rakety po které byla naměřena radioaktivita… ?
Tak to se omlouvám, ale v letošním roce si na nic podobného nevzpomínám.
Nebyla to jenom díra v ionosféře po některém z Falconů, možná i FH?
Chtěl bych poděkovat celé posádce kosmonautixu za dokonalý servis, kdy naší pozornosti v oblasti kosmonautiky nemůže uniknout nic, aniž by bylo nutno intenzivně sledovat i jiné zdroje. Ty jsou jen na doplnění, ale jinak se lze spolehnout, že se vše více či méně objeví zde na blogu nebo na fóru.
Díky, toho si moc vážíme!
Dekuju Vam za skvely, casto aktualizovany web! Je to pro mne balzam. A k tomu forum s dalsimi aktualnimi zpravami a fotkami, to je super! Dekuji a hezky dalsi rok!
Děkujeme, že nás čtete a doufám, že si i v roce příštím udržíme nasazenou kvalitu.
Hezký článek a ještě lepší rok 2018 🙂 Večer zkusím nezapomenout a připít si nejen na svoje nejbližší, ale i na kosmonautiku. Renesance v tomhle oboru lidského počínání už byla potřebná jak sůl. Aby lidé zvedli hlavy od regálů v nákupních centrech a podívali se opět ke hvězdám. A aby řešili důležité věci a přestali řešit nesmysly, kterými se to v bohaté a stagnující společnosti obvykle jen hemží.
Přeji hezký rok 2019 všem a děkuji autorům tohoto portálu za velkou práci a malý střípek v dynamické mozaice zrychlujícího se vývoje kosmonautiky – střípek jménem kosmonautix.cz! 🙂
Je pro nás ctí poskytovat informace v tomto období plném zajímavých událostí. Děkujeme, že nás čtete a doufám, že tomu tak bude i nadále.
Ahoj,
v sekci o počtu startů nejdříve uvádíš 113 a později, správně, 114.
Pěkný Nový Rok,
Roman
Díky moc, opravil jsem to.
Chtěl bych poděkovat všem autorům a čtenářům kosmonautix za rok plný zajímavých článků a informací. Díky všem Zdeněk.S.
Děkujeme i my Vám za to, že nás čtete. Bez čtenářů bychom neměli důvod cokoliv tvořit. 😉
Pro mě je rok 2018, v rámci časového uvolnění a postupnéjpnávratu k astro a kosmokoníčku i rokem setkání s kosmonatixem 🙂
Když se tak zpětně podívám, tak jsem v přímém přenosu viděl stínově první přistání na měsíci, Beanův běh à la vesmírná odyssea ve Skylabu, ehm nenadálé zjevení Remka na orbitu, pak Youngovo vítězné taneček/obchůzku po prvním letu Columbie , a dalších pěkný pár věcí okolo kosmu a letos do toho váš kosmonautix, klidně to setkání zařadím pocitově do první desítky zážitků s kosmem !
Díky za super web a všechno nej do roku 2019 a ať vás má na liště nebo v oblíbených čím dál tím víc lidí !
Mnohokrát děkujeme, toho si opravdu velice vážíme!
Díky za souhrn
Jen faktická: ve 4 lodích Sojuz letos sedělo jen 11 kosmonautů, ne 14
Díky, spletl jsem násobilku 🙂
Obrovský dík redakci za servis toho nejlepšího, co na českém technicky zaměřeném internetu najdeme.
Do roku 2019 přeji redakci i čtenářům hodně štěstí, zdraví a hlavně neutuchající zájem o dění mimo povrch matičky Země. Adrenalinové starty, dechberoucí přistávání, kupu vědeckých poznatků. Věřím, že stále bude o čem psát tak poutavě, jak to Kosmonautix umí. Bez vás by to shánění informací bylo velmi pracné 🙂
Ještě jednou díky a vzdávám Vám hold.
Děkujeme! I my se moc těšíme na události, které nám rok 2019 přinese.
Veľmi pekný prehľad. Všimol som si len jednu chybičku, naposledy nebola hranica 100 štartov prekročená v roku 1991 (vtedy sa udialo celkovo 91 pokusov o orbitálny štart, z toho 88 úspešných), ale v roku 1990 (121 pokusov, 116 úspešných).
Díky moc, opraveno.
To závěrečné video je úžasné. Cítím to podobně jako účinkující vědci.
Presne tak! To video je fantastické a zhodujem sa aj s vaším pohľadom naň!
Děkuji za Vaši práci vážená redakce ,dík patří i účastníkům diskuze ,která články obohacuje. Do nového roku přeji vše nejlepší hlavně zdraví.
Děkujeme, )úspěšný vstup do nového roku přejeme i Vám!