Štítek ‘NASA’

Křesla a pistole – pomůcky pro pohyb při EVA (7. díl)

Sunni Williams během EVA

S vývojem technik pro práci v otevřeném prostoru se ukázala být raketová křesla alespoň dočasně nadbytečná. Americký pilotovaný program si vystačil s manipulátorem RMS, známým jako „Kanadská ruka“. Do přípravku na jeho pracovním konci byla připevněna speciální plošinka, kam astronaut zaklesnul nohy a manipulátorem se nechal dovézt na požadované místo. Sověti používali staniční manipulátory Strela, jež připomínaly přerostlé rybářské pruty. Strely bylo možné přemisťovat po povrchu Miru a s jejich pomocí se mohli kosmonauti přemístit na jinak obtížně přístupná místa. Tam, kde se nedostal RMS nebo Strela, zbývala stará dobrá lopotivá cesta za pomoci úchytů a madel. Občas bylo nutné uchýlit se k nekonvenčním praktikám, jako v případě Sojuzu TM-9, k jehož uvolněné termální látkové obšívce se kosmonauti během výstupu z modulu Kvant 2 dostali za použití teleskopického žebříku. Celkově však raketová křesla nijak zvlášť nikomu nechyběla. Nicméně během prací na programu americké stanice Freedom se situace začala měnit. Některým nedávala spát myšlenka na možnost selhání bezpečnostních lanek, kterými se astronauti měli během výstupů poutat k povrchu stanice. Na rozdíl od raketoplánu stanice nedisponovala možností rychlého manévrování a nebylo proto možné pro nešťastníka dolétnout. Bylo třeba najít nějaké řešení, a tím řešením se ukázalo být – miniaturní raketové křeslo!

Vyrazí Dawn na poslední cestu?

Od začátku mise sondy Dawn bylo jasné, že se tento stroj zapíše do historie tím, že z oběžné dráhy prozkoumá dva objekty hlavního pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem, což se ještě nikdy žádné sondě nepodařilo. Semtam se objevila spekulace, že by Dawn mohla kromě Vesty a Ceres zamířit i k planetce Pallas, ale před několika lety tyto spekulace utichly a od té doby se počítalo pouze s návštěvou dvou objektů. Dawn úspěšně prozkoumala Vestu, vydala se na přelet k trpasličí planetě Ceres, kterou nyní zkoumá z nízké oběžné dráhy. A nečekaně se opět začal spekulovat o tom, že by snad mohla zamířit k ještě jednomu cíli.

Kosmotýdeník 188. díl (18.4. – 24.4.2016)

Máme za sebou další týden. I tentokrát se v kosmonautice událo mnoho zajímavých věcí. Je příjemné pozorovat, jak se změnila situace z doby prvních dílů Kosmotýdeníku, kdy bylo občas obtížné najít tři události hodné sepsání. Nyní už je to skutečně výběr toho nejzajímavějšího, co nám uplynulých sedm dní přineslo. Dnes se podíváme na ambiciózní plán společnosti OneWeb, která chce během pár následujících roků vynést 900 satelitů na orbitu. Další zajímavou zprávou jsou dokončené letové díly rakety SLS, nebo přípravy na premiérový start na kosmodromu Vostočnyj. Přeji hezkou neděli a dobré čtení.

Turbočerpadla pro metanové motory

O tom, že americká kosmická agentura NASA počítá při průzkumu Marsu s motory, které spalují metan, jsme již na našem webu psali. Nyní se okolo této zajímavé technologie objevila další aktualizace. NASA úspěšně otestovala turbočerpadlo pro metanový motor. Aby toho ale nebylo málo, tak toto turbočerpadlo bylo vyrobeno z velké části metodou 3D tisku. Pokud bychom v jakémkoliv raketovém motoru na kapalné palivo hledali součástku, která si zaslouží označení „srdce motoru“, jednoznačně bychom se měli dívat právě na turbočerpadla. Tyto komplikované stroje mají na první pohled jednoduchý úkol – dopravit palivo a okysličovadlo z nádrží do spalovací komory. Ale tak jednoduché to není. Turbočerpadla musí zvládnout přetransportovat velké objemy kapalin bez zaváhání. Jakékoliv kolísání jeho výkonu se okamžitě projeví na funkci motoru, ve kterém bude docházet ke spalování v neoptimálním poměru.

První krok k pokročilým elektrickým motorům

Není otázkou, zda se někdy lidé vydají mimo nízkou oběžnou dráhu Země. Je potřeba se ptát, kdy k tomu dojde. Prozatím je lidstvo limitováno technickým vývojem na několika klíčových frontách. Jedním z nich je i systém pohonu, který by dopravil pilotovanou meziplanetární loď například k Marsu. Už několik let se v nepilotované kosmonautice používají motory založené na elektrickém principu – sondy jako Dawn, či Hayabusa jsou asi nejznámějšími příklady. Technici ale moc dobře vědí, že pro budoucí pilotované lety je potřeba celý systém výrazně vylepšit.

Animace startu SLS z neobvyklých úhlů

Počítačové animace jsou prostě super. Dokáží nám zprostředkovat pohled na věci, které zatím neexistují, ale zároveň nám umožní pohlédnout na věci i z míst, odkud to nikdy nebude možné. Proto jsou tolik oblíbená počítačem vytvořená videa zachycující starty raket. Atraktivita klipu ještě vzroste, pokud se jedná o novou těžkotonážní raketu – americkou SLS. Videí, která ukazovala, jak bude její start vypadat už vyšlo několik – o některých jsme psali i na našem webu a dnes se můžeme podívat na další povedený kousek. Na videu, které má sotva minutu a půl se kromě jiného podíváme na start i z míst, odkud jej ani v ostrém provozu neuvidíme.

Jehla v kupce sena, aneb Cassini opět boduje

Americká sonda Cassini byla na cestu k planetě Saturn vyslána s jasným cílem – posbírat co nejvíce informací o nejfotogeničtější planetě naší soustavy i o jejím bohatém systému měsíců. Technici byli postaveni před složitý úkol, protože věděli, že budou zkoumat svět, jehož detaily nikdo neznal. Cassini totiž byla první sondou, která kolem tohoto plynného obra pouze neproletěla, ale usadila se na jeho oběžné dráze. V průběhu let se ukázalo, jak dobrou práci tehdejší inženýři odvedli. Cassini nejenže dokázala splnit všechny úkoly, které se od ní čekaly, ale již mnohokrát excelovala i na poli, se kterým se při startu vůbec nepočítalo.

Obří testovací věž dokončena

Centrální stupeň rakety SLS bude měřit na výšku 65 metrů. Velká část přitom připadá na nádrž, která bude uchovávat zkapalněný vodík. Tato nádrž bude muset projít důkladnými zkouškami, přičemž mezi nejdůležitější patří testy strukturální pevnosti. Právě pro tyto účely vyrostly v Marshallově centru ve státě Alabama dvě věže o výšce 65 metrů. Tyto dvě věže byly následně spojeny a vytvořily tak stanoviště, na kterém budou probíhat strukturální zkoušky nádrží na kapalný vodík. Technici v těchto dnech stavbu dokončili symbolickým usazením posledního ocelového nosníku, který se na cestu k vrcholu vydal za přihlížení desítek pracovníků i s „nezbytnou“ americkou vlajkou. V dnešním krátkém článku Vám přinášíme několik snímků z dokončovacího ceremoniálu a i v budoucnu se určitě budeme tomuto tématu věnovat.

Křesla a pistole – pomůcky pro pohyb při EVA (5. díl)

Challenger během mise STS-41-B

Challenger vypadal jako nějaký pohádkový pták. Otevřený nákladový prostor zatím ležel ve stínu, ale pravá část orbiteru byla nádherně osvětlena sluncem a zářila oslnivou bělobou. Rameno manipulátoru čnělo do prostoru lehce ohnuté v kloubu, který by u člověka nejspíše odpovídal lokti. Skrze okénka ve stropě letové paluby mohl tušit obličeje svých kolegů a přátel, kteří napjatě pozorovali jeho počínání. Žádné nebezpečí samozřejmě nehrozilo, v případě potřeby by pro něj Vance s raketoplánem prostě dolétnul. Zatím ovšem všechno probíhalo podle plánu a našla se i chvilka na kochání se výhledem. Pod jeho nohama ubíhala Země, její panorama se neustále měnilo. Takový pohled se lidem naskytl už dvaatřicetkrát, z toho čtyřiadvacetkrát mužům s americkou vlaječkou na rukávu. Dnes to ale bylo něco úplně jiného. Dnes mohl jako první člověk zažít skutečný pocit svobody neomezeného pohybu v prostoru. Ve výhledu mu nebránilo žádné poutací lano a k tomu, aby se otočil nebo se vydal libovolným směrem, mu stačilo lehce pohnout prsty. Byl to okamžik obrovského osobního triumfu, okamžik, na který čekal tak dlouho. Šestnáct let, které strávil účastí na vývoji raketového křesla, konečně přinášelo ovoce. Bruce McCandless se konečně dočkal své velké chvíle…

Zkoušky Orionu s figurínami začínají

Pracovníci v Langley Research Center začali se sérií devíti zkoušek lodi Orion s figurínami astronautů. Během těchto testů se bude simulovat několik scénářů přistání kosmické lodi v oceánu. Pro podobné testy byl v Langley vybudován rozměrný bazén a upravena konstrukce obří houpačky. Maketa lodi Orion, která bude použita pro tyto testy je mnohem přesnějším modelem skutečné lodě, než maketa co byla použita při minulých testech. Uvnitř kabiny lodě sedí dvě testovací figuríny, o kterých si můžete přečíst více v našem předchozím článku. První zkouška proběhla 7. dubna, kdy byl Orion shozen do bazénu zhruba z pěti metrů. V následujících dnech a týdnech budou vyzkoušeny postupně čím dál tím složitější scénáře.