Štítek ‘NASA’

Sněhové zpravodajství z Pluta: Oblast Cthulhu hlásí dobré podmínky

Letošní zima fanoušky zimních radovánek příliš nepotěšila – sněhová zpravodajství z tradičních českých lyžařských středisek nepřinášela potěšující zprávy. Možná je na čase poohlédnout se po vzdálenějších lokalitách – takové Pluto má podle sondy New Horizons podmínky velice dobré. Doprava na místo je sice komplikovanější a sníh je navíc metanový, ale lepší, než letošní zima u nás. Pokud tedy budete uvažovat o výletu, zapište si do itineráře jako cíl své cesty lokalitu zvanou Cthulhu. Tato oblast je charakteristická velmi tmavou barvou a táhne se téměř přes polovinu rovníku trpasličí planety. Na snímcích z největšího přiblížení se nachází na západ od světlé oblasti Sputnik Planum ve tvaru srdce. Lokalitu Cthulhu měří na délku cca 3000 kilometrů a na šířku 450 kilometrů, což je pro lepší představu jen o trochu více, než americký stát Aljaška.

Orion roztahuje křídla

V NASA proběhla zkouška vyklopení testovacího solárního panelu pro novou vesmírnou loď Orion. Panel vyrobila firma Airbus a byl umístěn na zkušební exemplář Evropského servisního modulu (ESM). Samotná zkouška dopadla na jedničku, panel se vyklopil bez sebemenších problémů. Evropský servisní modul vychází z nákladní lodi ATV a jinak tomu není ani u solárních panelů. Ty budou na Orionu celkem čtyři, v podobném rozložení do „X” jako na ATV. Každý panel je sedm metrů dlouhý, má hmotnost 260 kg a skládá se ze tří dílů, z nichž každý obsahuje celkem 1242 jednotlivých fotovoltaických článků. Všechny čtyři panely poskytnou dohromady až 11,1 kW energie, což by vystačilo zhruba pro dvě běžné domácnosti.

Kosmický šatník 16. díl (SPECIÁL I)

Stopa za X-15

Vážení čtenáři, náš seriál se chýlí ke konci. V jeho průběhu jsme se podívali „na zoubek“ všem skafandrům, které byly použity pro lety do vesmíru. Přesto ale zbylo pár zajímavých kusů, které by stály za prozkoumání. Poslední dva díly proto budou takovým malým „speciálem“, ve kterém se objeví několik polozapomenutých obleků, z nichž pouze jediný se dostal za hranici vesmíru a ostatní buďto setrvaly v náručí atmosféry, nebo vůbec nebyly použity.
Pro mnohé fanoušky kosmonautiky jsou s počátky pilotovaného dobývání vesmíru spojeny především projekty 3KA (Vostok) a Mercury. Skafandry, použité při těchto misích, byly popsány v prvních dílech tohoto seriálu a po právu jim patří výjimečné postavení v historii kosmonautiky. Tak trochu ve stínu však stojí další program, zvaný „X-15“, který začal dříve než dva výše zmiňované. Program, který dosud fascinuje odborníky i fanoušky a jehož data jsou dodnes zdrojem cenných informací o oblasti hypersonických rychlostí. Během trvání programu X-15 se jeden jeho účastník stal astronautem podle uznávaných mezinárodních měřítek a osm mužů překročilo hranici vesmíru, uznávanou letectvem USA. Třem účastníkům byla v roce 2005 zpětně přiznána čestná astronautická křidélka. X-15 také pokořil veškeré rychlostní letecké rekordy, když v poháněném letu překonal hranici 7000 km/h. Žádný pilotovaný motorový letoun se zatím tomuto výkonu ani nepřiblížil…

Testovací exempláře motorů na tuhá paliva

Do haly Rotation, Processing and Surge Facility na Kennedyho středisku dorazily dva tzv. pathfindery, tedy zkušební modelové exempláře segmentů urychlovacích bloků SRB pro raketu SLS. Zkušební segmenty z Promontory v Utahu dorazily po železnici a s jejich pomocí se budu zkoušet postupy manipulace s těmito kusy ještě předtím, než dorazí letový hardware. Má se zkoušet jejich zvedání, přemísťování i skládání. Na těchto zkouškách se budou podílet jak zástupci NASA, tak i inženýři z partnerů, kteří se na výrobě podílejí.

Severní pól Pluta

Nové snímky ze sondy New Horizons ukazují, že oblast severního pólu trpasličí planety zdobí dlouhé kaňony. V oblasti, která zatím nese neoficiální název Lowell Regio podle Percivala Lowella, zakladatele Lowellovy observatoře, která pomohla objevit Pluto, měří nejširší kaňon dokonce 75 kilometrů – na níže přiloženém snímku je tato oblast zvýrazněna žlutou barvou. Jen kousek odtud se nachází zeleně zvýrazněné oblasti s kaňony širokými okolo deseti kilometrů. Stěny těchto kaňonů jsou podle dosavadních analýz zbroušeny erozí, což by naznačovalo, že jsou mnohem starší, než jiné struktury na Plutu, které mají stále relativně ostré hrany. Podle některých názorů mohou být tyto kaňony důkazem dávné tektoniky na Plutu.

Co když Orion ztratí energii?

Až do útrob nově vyvíjené lodi Orion usednou první astronauti, aby se vydali mimo nízkou oběžnou dráhu, uplyne v řekách ještě mnoho vody. Už teď je ale jisté, že se astronauti budou moci spolehnout na to, že všechny systémy, na kterých spočívají jejich životy byly v minulých letech velmi důkladně testovány. Nejde jen o systémy, které člověka napadnou jako první, tedy podpora života, tepelný štít, nebo padáky, ale i menší, ovšem neméně důležité prvky. Jedním z nich jsou třeba ovládací panely, s pomocí kterých budou astronauti dávat lodi pokyny.

Příval žádostí o místo astronauta

NASA provádí jednou za pár let nábory nových kandidátů na post astronauta. Pokud zájemci uspějí ve velmi složitých přijímacích zkouškách, mohou rozšířit tým lidí, kteří létají do vesmíru s „hvězdami posetým praporem“ na hrudi. Na minulý konkurz, konaný v roce 2012, se přihlásilo zhruba 6 100 zájemců. V loňském roce NASA spustila konkurz nový. Ale zájem byl přímo nevídaný – agentuře dorazilo 18 300 přihlášek! To je třikrát více, než při minulém kole a velmi výrazně byl překonán i dosavadní rekord – při náboru v roce 1978 přijala NASA „jen“ 8 000 přihlášek.

Drobné krůčky k dopravě vzorků z Marsu

Neexistují žádné méně důležité mise – všechny posouvají naše poznání vpřed. Ale všichni fanoušci kosmonautiky moc dobře vědí, že některé mise jsou zkrátka a dobře důležitější, sledovanější a přelomovější. Při pohledu do budoucnosti se těšíme hlavně na Webbův teleskop, ale kosmonautika nespí a připravuje další zajímavé projekty. Jedním z těch, které jsou již mnoho let ostře sledovány a vyhlíženy, je projekt odběru vzorků hornin z Marsu a jejich doprava na Zemi, projekt, který se označuje zkratkou MSR neboli Mars Sample Return. Je potřeba říci, že zatím nebyla schválena ani přesná podoba mise. Všechno ještě bude záviset na setkáních odborníků, kteří budou posuzovat různé varianty. Jelikož jde o mimořádnou misi, rozhodli jsme se, že budeme vydávat články již nyní. Byť v nich nebude nic jistého, čtenáři z nich vyčtou alespoň směr, kterým se plány ubírají.

Rok pozorování Slunce v jednom videu

NASA pro nás připravila úchvatné timelapse video, které zachycuje Slunce z pohledu sondy SDO v průběhu celého minulého roku. SDO neboli Solar Dynamics Observatory nepřetržitě pozoruje Slunce už od roku 2010. Observatoř je umístěna na geosynchronní dráze, proto můžete například ve videu pozorovat, že se velikost disku Slunce mění s tím, jak se v průběhu roku mění vzdálenost Země-Slunce. Video zachycuje pozorování mezi 1.1.2015 a 28.1.2016 což znamená, že při 30 snímcích za vteřinu připadají na každý snímek zhruba dvě hodiny skutečného času. Každá vteřina tedy obsahuje snímky za dva a půl dne a jelikož se Slunce otočí zhruba každých 25 dní, na videu to bude 10 vteřin. Slunce je zobrazené ve falešných barvách, protože použité obrázky byly zachyceny na vlnové délce 17,1 nanometrů, tedy v ultrafialovém spektru, které je pro člověka neviditelné.

Kosmický šatník 14. díl

Enhanced EMU

Skafandr EMU znamenal pro Američany kvalitativní skok v porovnání s předchozími obleky. Umožňoval nezávislý pohyb v prostoru, jeho výdrž umožňovala provádět i komplikované výstupy, došlo dokonce i na manévrovací jednotku v podobě raketového křesla MMU. Ovšem současně se započetím plánů na kosmickou stanici, jež po mnoha peripetiích a porodních bolestech dodnes krouží nad našimi hlavami pod názvem ISS, bylo evidentní, že frekvenci výstupů, jež měla během montáže stanice skokově vzrůst, nebude možné s „Baseline“ EMU zajistit. Bylo třeba vylepšit systém zajištění životních podmínek a usnadnit jeho servis přímo na orbitu, bylo nutné také vylepšit pracovní podmínky nositelů skafandrů. Podle zkušeností s dosavadními výstupy bylo také evidentní, že dlouhodobá práce s nástroji a pomůckami klade velké nároky na fyzickou kondici astronautů a někdy je příliš namáhavá. Na pořadu dne tedy byl i vývoj pomůcek, jež by usnadňovaly vysilující práci s různými nástroji. Už na počátku osmdesátých let se tedy rozběhly u různých subjektů studie na nový skafandr, jenž by zajistil montáž stanice, tehdy ještě nazývané „Freedom“. V průběhu několika let se vynořilo pár zajímavých návrhů, nakonec však vše dopadlo úplně jinak…