Vstupujeme do nové éry astronomie

„Objevili jsme gravitační vlny“ – tento přelomový vzkaz včera vypustili do světa odborníci v pečlivě sledované tiskové konferenci. Gravitační vlny vzniklé slučováním dvou černých děr zaznamenala vloni v září obě zařízení LIGO – ve státě Washington a v Louisianě. Díky analýzám se podařilo dosáhnout „spolehlivosti“ 5-sigma, což je ve vědeckém světě dostatečně důvěryhodný výsledek. Zcela právem se začalo hovořit o novém věku astronomie a také o tom, že si objevitelé téměř s jistotou řekli o Nobelovu cenu. Nepřímé náznaky gravitačních vln tu sice byly už dříve, ale první přímé pozorování přišlo až nyní – shodou okolností téměř přesně sto let poté, co je Albert Einstein definoval ve své teorii relativity.

Havárie při zkouškách SpaceX

Podle informací, které se objevily v článku na webu nasaspaceflight.com, došlo při zkouškách prvního stupně rakety Falcon 9 k blíže nespecifikované havárii. Na základně McGregor v Texasu měl minulý pátek (5. února) proběhnout statický zážeh prvního stupně, který má být použit pro vyslání zásobovací lodi Dragon k ISS v rámci mise CRS-8. V pondělí 8. února se v testech mělo pokračovat, konkrétně mělo jít o zkoušky vektorování (naklánění) motorů. Během těchto zkoušek mělo dojít k nehodě, při které došlo ke značnému poškození stupně. Na diskusním fóru kosmo.cz uvedl uživatel s nickem Raul, že mělo dojít k poškození všech osmi obvodových trysek motorů Merlin. Firma SpaceX zatím nehodu nepotvrdila.

Osobní preference, aneb k čemu slouží hodnocení

Vážení čtenáři, opravdu dlouho jsem přemýšlel, jakou formu zvolit, aby se informace dostaly k co největšímu počtu našich čtenářů. Zvažoval jsem sociální sítě, komentář pod článkem, ale nakonec jsem se rozhodl pro samostatný článek. V tomto příspěvku totiž nebude řeč o novinkách v kosmonautice, ale o trendu, kterého jsem si všiml už dříve, ale nyní nabývá na intenzitě. Jde o to, že se u nás objevují čtenáři, kteří známkují články nikoliv podle jejich kvality, ale podle toho, zda jsou články o ruské, či americké technice. Podle toho pak udělují buďto pět nebo jednu hvězdičku bez ohledu na kvalitu článku samotného. Je přitom úplně jedno, zda daný člověk favorizuje Rusko, nebo Spojené státy, v tomto případě jde o princip. Někteří čtenáři totiž možná špatně pochopili účel hvězdičkového hodnocení jednotlivých článků.

Armádní průzkumník s radarem

Včera ve 12:39 našeho času se z Vandenbergovy základny v Kalifornii vznesla raketa Delta IV. Jednak šlo o její první letošní start, ale také to byl první letošní start pod hlavičkou Národního průzkumného úřadu NRO. Ten má na starosti vývoj, vypouštění a provozování tajných satelitů, které z oběžné dráhy sbírají informace, které se používají v armádě a příbuzných oborech. Je možné určit, co přesně má tento satelit dělat? Pokud přistoupíme na určitou míru spekulování, může z toho být zajímavá hra, se kterou je ale možné dosáhnout až překvapivě dobrých výsledků. Tajné družice jsou už ze své podstaty obklopeny určitou úrovní neznáma. Ano, máme tu sice přímý přenos ze startu, ale ten končí ve chvíli, kdy se odhazuje aerodynamický kryt. Národní průzkumný úřad zkrátka a dobře sdělí jen to, co se nedá utajit – například start rakety a její směr. Pak nastupuje tradiční mlčení, což je vzhledem k podstatě nákladu pochopitelné.

AKTUALIZOVÁNO: Tajný Topaz odstartoval

Ke kosmonautice již neodmyslitelně patří starty tajných družic. K těm nejznámějším patří ty, které patří pod americký národní průzkumný úřad a označují se zkratkou NROL. Ani v letošním roce nebudou tyto starty chybět. První z nich, NROL-45, je ke svému startu připraven na Vandenbergově základně. Jako nosič se použije osvědčená raketa Delta IV M+ (5,2), která by se měla k obloze vydat ve 12:39 našeho času. V tomto článku máte možnost celý start sledovat živě.

PlavidloX

SpaceX_ASDS zdroj: upload.wikimedia.org

Firma SpaceX se mimo jiné dlouhodobě zabývá znovupoužitelností svých raket z rodiny Falcon, které si ve vlastní režii sama vyvíjí a je na to patřičně pyšná. Není divu, poslední dobou sbírá tento nosič na poli kosmonautiky prvenství, která mohou do jisté míry ovlivnit budoucnost vynášení nákladů do kosmu. V této cestě by mohly pomoci plovoucí pontony, které firma vyvinula za účelem možnosti přistávání svých prvních stupňů na vodě v oblasti blízké startu. Moc se o těchto plavidlech neví a kolují kolem nich některé polopravdy a nepřesnosti. Nautika mi není cizí a tak se pokusím i ze svých zkušeností některé informace upřesnit a doplnit. Pojďme se tedy přesunout na nepříliš známou stranu SpaceX, na vodu.

Curiosity přináší 360° video z Marsu

NASA zveřejnila úžasné 360° video z marsovského vozítka Curiosity. To je poskládáno z obrázků, které rover nafotil 18. prosince roku 2015, neboli v průběhu solu 1197. Dominantním objektem ve videu je tmavá duna Namib, která je od vozítka vzdálená asi sedm metrů a sama je vysoká až pět metrů. Vedle duny je pak možné spatřit vrchol Mount Sharp (Aeolis Mons). Podle snímků z oběžné dráhy bylo zjištěno, že se duny v této oblasti mohou pohnout až o jeden metr za pozemský den. Barvy ve videu jsou upraveny tak, aby měly kameny a písek přibližně takovou barvu, jako kdybychom je pozorovali na Zemi. Také byla upravena jasnost některých částí samotného vozítka, které by jinak ve výsledném videu moc zářily.

Kosmický šatník 13. díl

Space Shuttle

Po skončení programu Apollo se Spojené státy v oblasti pilotovaných misí nadlouho odmlčely. Nebylo to snad proto, že by jim došel dech. V zákulisí se chystal revoluční dopravní prostředek na orbit – raketoplán. Velký orbitální kluzák, jenž se vyznačoval znovupoužitelností a jehož verzatilita měla překonat vše, co zde dosud bylo. Raketoplán měl startovat několikrát měsíčně a na orbitu podporovat stavbu americké orbitální stanice, provádět vojenská i civilní pozorování Země, biologické a materiálové experimenty, ale hlavně – vynášet a zachycovat družice (a nejen ty americké!). Byly plánovány dokonce inspekce a opravy družic přímo na orbitu. K tomu však bylo zapotřebí vyvinout nové technologické prostředky, pomocí nichž by bylo možné tyto úkoly provádět. Tak se zrodila například robotická paže, nebo nová generace skafandrů. Raketoplán se po mnohých porodních bolestech nakonec podařilo uvést v život na počátku 80. let. Ovšem realita ukázala limity jak co do původních záměrů ohledně využití, tak i po ekonomické stránce. Zamýšlený monopol na vynášení velkých družic vzal zasvé, stejně jako plány na čistě americkou stanici Alpha. Nakonec, po 30 let trvající službě, zmizely ze scény i raketoplány samotné. Zbylo nám po nich však několik „potomků“ – jedním z nich je například robotické rameno Canadarm, jehož evoluce je využívána na stanici ISS. Dalším pozůstatkem je pak skafandr EMU, protějšek sovětského a posléze ruského Orlanu. A stejně jako Orlan, i EMU se pyšní přes třicet let trvající zářnou kariérou a, jak se zdá, její konec je zatím v nedohlednu…

Glonass-M č. 51

Start Sojuzu 2-1B s družicí Glonass. Zdroj: Ruské ministerstvo obrany

Minulý týden byl ve znamení navigačních družic. Jak jsme již informovali, v pondělí Čína vypustila další satelit sítě Beidou, poté USA vypustily další satelit GPS a konečně v neděli v 1:21 SEČ odstartovala raketa Sojuz 2-1B s urychlovacím stupněm Fregat-M, na jejíž palubě byla 51. družice Glonass-M. Pěkné záběry startu z primárně vojenského kosmodromu Plesetsk ukazují 46 metrů vysokou raketu, jak stoupá k nočnímu nebi. Jako obvykle pracovaly nejprve čtyři postranní bloky a centrální stupeň, aby posléze odpadly a později došlo k zapálení třetího stupně o chvíli dřív, než došlo k oddělení stupně centrálního (hot staging). Vše šlo podle plánu a tak se po devíti a půl minutách ocitl Fregat-M na prozatímní oběžné dráze.

Edgar Dean Mitchell (1930 – 2016)

Edgar Mitchell (1930-2016)

Minulý týden si fanoušci kosmonautiky připomínali 45 let od přistání lunárního modulu Apolla 14 na povrchu Měsíce. Apollo 14 bylo návratem k lunárním misím po havárii Apolla 13 a do dějin vstoupilo mimo jiné i díky angažmá prvního amerického astronauta Alana Sheparda. Oslavy jubilea však netrvaly dlouho. Tiskovými agenturami totiž proběhla zpráva, která působila jako podivný žert osudu. Ve čtvrtek 4. února ve večerních hodinách zemřel v jednom z hospiců v Lake Worth na Floridě Edgar Mitchell – pilot lunárního modulu Apolla 14 a jedna z relativně kontroverzních postav oné éry v rámci NASA. Skupina mužů, kteří své stopy otiskli během několika fantastických roků na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století do lunárního prachu, je opět o jednoho člena menší. Nyní už jich zbývá pouze sedm. Edgar Mitchell zemřel pouhý den před výše zmíněným výročím…