Kosmický šatník 14. díl

Enhanced EMU

Skafandr EMU znamenal pro Američany kvalitativní skok v porovnání s předchozími obleky. Umožňoval nezávislý pohyb v prostoru, jeho výdrž umožňovala provádět i komplikované výstupy, došlo dokonce i na manévrovací jednotku v podobě raketového křesla MMU. Ovšem současně se započetím plánů na kosmickou stanici, jež po mnoha peripetiích a porodních bolestech dodnes krouží nad našimi hlavami pod názvem ISS, bylo evidentní, že frekvenci výstupů, jež měla během montáže stanice skokově vzrůst, nebude možné s „Baseline“ EMU zajistit. Bylo třeba vylepšit systém zajištění životních podmínek a usnadnit jeho servis přímo na orbitu, bylo nutné také vylepšit pracovní podmínky nositelů skafandrů. Podle zkušeností s dosavadními výstupy bylo také evidentní, že dlouhodobá práce s nástroji a pomůckami klade velké nároky na fyzickou kondici astronautů a někdy je příliš namáhavá. Na pořadu dne tedy byl i vývoj pomůcek, jež by usnadňovaly vysilující práci s různými nástroji. Už na počátku osmdesátých let se tedy rozběhly u různých subjektů studie na nový skafandr, jenž by zajistil montáž stanice, tehdy ještě nazývané „Freedom“. V průběhu několika let se vynořilo pár zajímavých návrhů, nakonec však vše dopadlo úplně jinak…

I Vy můžete pomoci vzniku knihy Vesmírné osudy

Vážení čtenáři, název článku nelže. Poté, co mezi zájemci o kosmonautiku sklidila mimořádný zájem kniha Ondřeje Šamárka Kritické momenty kosmonautiky, máme nakročeno k dalšímu „zhmotnění“ velmi oblíbeného seriálu z našeho blogu. Tentokrát jde o seriál Vesmírné osudy, ve kterém autoři Ondřej Šamárek a Lukáš Houška mapují životní příběhy vybraných lidí, kteří se nějak podíleli na dobývání vesmíru – ať už šlo o učence, kteří položili teoretické základy celého oboru, konstruktéry, kteří zhmotnili odvěké představy, nebo astronauty, kteří se vydali dál, než drtivá většina lidí na této planetě. Kniha Vesmírné osudy ale nevznikne sama od sebe, potřebujeme Vaši pomoc.

Jasné hviezdy temnej Kórei

Je tomu už vyše týždeň, čo Severná Kórea úspešne vypustila na zemskú orbitu svoj v poradí druhý satelit. Podobne ako pri predchádzajúcom pokuse z roku 2012 vyvolal aj súčasný štart ostré medzinárodné reakcie prameniace hlavne z obáv o zneužitie raketovej technológie na vojenské účely. Do akej miery sa ale naozaj treba obávať severokórejských kozmický pokusov, aká je minulosť, súčasné možnosti a prípadné plány tejto totalitnej krajiny na poli kozmonautiky? Tieto odpovede sa pokúsime nájsť v nasledujúcom článku. Aj bez zbytočného zachádzania do politiky môžeme hneď na začiatku otvorene povedať, že história severokórejskej kozmonautiky je tak ako aj štát samotný plná kontroverzii, zahmlievania a dokonca otvorených klamstiev. Začalo sa to už v 60. rokoch minulého storočia, keď Severná Kórea prostredníctvom vojenskej pomoci Sovietskeho zväzu a Číny získala prvé kontakty s modernou raketovou technológiou, hoci podľa všetkého spočiatku len prostredníctvom taktických striel krátkeho doletu. Z politických dôvodov už vtedy nebolo Severokórejčanom umožnené dostať sa k výkonnejším balistickým raketám. K výraznejšiemu posunu na poli raketových technológii sa tak Severná Kórea dostala prekvapivo vďaka Egyptu, od ktorého na konci 70. rokov získala kompletné sovietske balistické systémy typu R-17 (známejšie pod západným označením Scud-B), z ktorých následne začala odvíjať vlastný raketový program. Od polovice 80. rokov už vyrábala vlastné balistické strely označované ako Hwasong, ktoré však predstavovali len kópie svojich sovietskych predchodcov. A hoci ich neskôr modernizovala pod označením Nodong, stále išlo len o relatívne málo výkonné jednostupňové strely s maximálnym doletom niekoľko stoviek kilometrov.

Okouzlující přelet nad Ceres

Fanoušci kosmonautiky si jistě vzpomenou na video, které vzniklo z fotek pořízených sondou Dawn u asteroidu Vesta. Zcela logicky se proto čekalo, až stejná sonda nasbírá dostatek materiálu u trpasličí planety Ceres. Nyní jsme se dočkali a animátoři na Zemi mohli z fotek vytvořit animaci, která simuluje, co bychom viděli, pokud bychom se prolétli nad povrchem Ceres. Sonda Dawn momentálně snímkuje tuto trpasličí planetu z nejnižší oběžné dráhy, aby nafotila co nejvíce detailů. možná se proto časem dočkáme i nějakých podrobnějších animací.

Kosmotýdeník 178. díl (8.2. – 14.2.2016)

Je za námi další týden, který formoval hlavně objev gravitačních vln. Ten dozajista změní náš pohled na vesmír a jeho výzkum. My jsme však na kosmonautickém portálu a proto se budeme věnovat událostem patřícím do tohoto oboru. Podíváme se na zajímavou zprávu o začátku výroby speciálního testovacího kusu prvního stupně SLS a co jej bude čekat za testy. Zamíříme tentokrát i do Čech, konkrétně do Olomouce, kde se tamějším školám podařilo domluvit velmi prestižní kosmickou záležitost. Tentokrát jsme pro vás připravili i galerii ze startu rakety Delta IV. Příjemné čtení a hezkou neděli.

Curiosity: Jak šel čas

Curiosity sluneční hodiny během času. Zdroj: NASA

Následující článek je věnován pěkné animaci změn, které byly zaznamenány v okolí slunečních hodin na palubě Curiosity. Ano těch hodin, nebo chcete-li, toho kalibračního terčíku, který vám byl zamlčen v našem posledním článku o dvanáctiletém výročí Opportunity. Zkrátka když se daří, tak si najde cestu na světlo světa i takový šotek a ne a ne se jej zbavit. Dnešní krátký článek je tedy zároveň omluvou našim čtenářům, že jsme je uvedli v omyl, neboť Curiosity tento kalibrační terčík má, podobně jako jej najdeme na Opportunity, ale také poděkováním za toleranci podobných omylů. Mimochodem, toho prachu se za ty roky usadilo celkem dost, že?

Dextre se připravuje na výpomoc astronautům

Robot Special Purpose Dexterous Manipulator (SPDM), který je častěji nazýván Dextre dokončil na ISS sérii testů, při kterých demonstroval práce, které normálně musí vykonávat astronauti při vesmírných vycházkách. Dextre je specializovaný robot, který může být přenášen mezi různými pracovišti pomocí větší robotické paže Canadarm2. Sám disponuje sadou různých nástrojů, které mu umožňují vykonávat údržbářské práce na exteriéru ISS. Na stanici byl vynesen už v roce 2008 raketoplánem Endeavour při misi STS-123 a následně sestaven během vesmírné vycházky. Po překonání několika počátečních problémů se konečně v roce 2010 dostal do plného provozu.

Starliner před testy přistání na vodu

Starliner (CST-100) u testovacího bazénu Langley Research Center. Zdroj: NASA

9. února 2016 zavítal šéf NASA Charles Bolden do Lengleyova výzkumného střediska ve státě Virginia. U velkého bazénu, sloužícího k testům dopadů a přistání na vodu, už zde stála připravená maketa lodi Starliner a pod ní byly nafouknuté airbagy. Tato kosmická loď firmy Boeing, známá také jako CST-100, zde v podobě plnohodnotné makety prodělá testy přistání na vodu. Starliner samozřejmě nemá v plánu přistávat na vodu, ale mohou nastat situace, kdy to bude nutné. Například v případě nouzové záchrany ze startovní rampy, nebo během prvních fází startu.

Vstupujeme do nové éry astronomie

„Objevili jsme gravitační vlny“ – tento přelomový vzkaz včera vypustili do světa odborníci v pečlivě sledované tiskové konferenci. Gravitační vlny vzniklé slučováním dvou černých děr zaznamenala vloni v září obě zařízení LIGO – ve státě Washington a v Louisianě. Díky analýzám se podařilo dosáhnout „spolehlivosti“ 5-sigma, což je ve vědeckém světě dostatečně důvěryhodný výsledek. Zcela právem se začalo hovořit o novém věku astronomie a také o tom, že si objevitelé téměř s jistotou řekli o Nobelovu cenu. Nepřímé náznaky gravitačních vln tu sice byly už dříve, ale první přímé pozorování přišlo až nyní – shodou okolností téměř přesně sto let poté, co je Albert Einstein definoval ve své teorii relativity.

Havárie při zkouškách SpaceX

Podle informací, které se objevily v článku na webu nasaspaceflight.com, došlo při zkouškách prvního stupně rakety Falcon 9 k blíže nespecifikované havárii. Na základně McGregor v Texasu měl minulý pátek (5. února) proběhnout statický zážeh prvního stupně, který má být použit pro vyslání zásobovací lodi Dragon k ISS v rámci mise CRS-8. V pondělí 8. února se v testech mělo pokračovat, konkrétně mělo jít o zkoušky vektorování (naklánění) motorů. Během těchto zkoušek mělo dojít k nehodě, při které došlo ke značnému poškození stupně. Na diskusním fóru kosmo.cz uvedl uživatel s nickem Raul, že mělo dojít k poškození všech osmi obvodových trysek motorů Merlin. Firma SpaceX zatím nehodu nepotvrdila.