Aeolus míří do další fáze

Evropská družice Aeolus byla na oběžnou dráhu Země vypuštěna vloni v srpnu a od té doby vědci i inženýři pečlivě sledovali data, která nám posílala. Připomeňme, že jde o první projekt určený výhradně ke sledování větrů na celé Zemi. Nyní je projekt připraven ke vstupu do další fáze. Ačkoliv předpovědi počasí na další dny udělaly za poslední roky významný pokrok, stále nejsou ideální a musí se nadále zlepšovat. Prostředkem k tomu mohou být právě přesná měření pohybů vzdušných mas. Abychom ale mohli pracovat s globálními údaji, potřebujeme měřit z vesmíru – a právě zde přichází ke slovu Aeolus.

Svět nad planetou (18. díl)

Posádka EO-8: (zleva) Afanasjev, Manarov

Osmá expedice na Mir si dlouho před startem užila docela zajímavá personální škatulata. Klasický postup velel, aby záložní posádka byla posunuta na post hlavní posádky při následující expedici. Pro sedmou expedici Gennadije Manakova a Gennadije Strekalova původně figurovali coby náhradníci Viktor Afanasjev a Vitalij Sevasťjanov. Sevasťjanov byl jedním ze „staré gardy“ a měl za sebou dva lety. Prvním byl tehdy rekordně dlouhý let Sojuzu-9 a podruhé se do vesmíru podíval na Sojuzu-18 v rámci dalšího rekordního dlouhodobého letu na Saljut 4. Problém byl v tom, že onen Sevasťjanovův druhý let se odehrál téměř patnáct let předtím, než byl v únoru 1989 do posádky EO-8 jmenován. V roce 1984 ještě figuroval coby člen jedné ze záložních posádek pro let na Saljut 7, nyní už na něm však bylo trochu znát „opotřebení materiálu“. Sevasťjanov podle všeho po dalším letu nijak netoužil a přípravu a nácviky, jež začaly v dubnu 1990, bral, řečeno mírně, velmi zlehka. Nikdo se však neměl k tomu, aby jeho náznaky vyslyšel a z posádky jej uvolnil. Když pak 12. června medicínská komise rozhodla, že Sevasťjanovovi ze zdravotních důvodů nebude povolen let delší než jeden měsíc, dotyčný si rozhodně oddechnul. K Afanasjevovi putoval Musa Manarov, dosud figurující v podpůrné posádce spolu s Anatolijem Arcebarským. K Arcebarskému byl zase přidělen Sergej Krikaljov. Pro Musu Manarova znamenala tato rošáda velmi hektickou druhou polovinu roku 1990. V prosinci se téměř přesně po dvou letech opět vrátil na Mir. Spolu s ním a s velitelem Viktorem Afanasjevem v Sojuzu TM-11 seděl ještě jeden velmi zajímavý cestující…

SpaceX testuje motor Raptor ďábelským tempem

První finalizovaný motor Raptor na texaské základně McGregor.

Minulý týden byl na testovacím stanovišti umístěn první exemplář modernizovaného motoru Raptor. Přesně před týdnem jsme psali o jeho prvním ověřovacím statickém zážehu, který trval dvě sekundy, o tři dny později už vyšla zpráva, že testovaný motor překonal požadovaný tah 170 tun a dnes tu máme další posunutí laťky. Motor je testován teprve sedm dní a už má za sebou šestý zážeh! Ten poslední trval 11 sekund a dost možná nejzajímavějším údajem byl tlak ve spalovací komoře 26,89 MPa, čímž Raptor překonává i legendární ruský motor RD-180, který momentálně pohání americké rakety Atlas V. Ten totiž dosahuje tlaku 26,7 MPa.

Gateway (únor 2019)

V prosincovém článku jsme vás seznámili s možnostmi využití plánované kosmické stanice Gateway, kterou NASA hodlá vybudovat na oběžné dráze Měsíce. V následujícím období se agentura zaměřila na implementaci prvků architektury pro pilotované přistání na Měsíci s cílem vydat 7. ledna poptávku na návrhy studií pilotovaného lunárního landeru. Z důvodu pětitýdenního vládního rozpočtového provizoria však došlo k odkladu tohoto záměru. K vydání poptávky nakonec došlo 7. února. Současně NASA zveřejnila svoji referenční architekturu, kterou by měli uchazeči respektovat. Stanovila i požadavky na parametry jednotlivých prvků, přičemž samotný vývoj a testy včetně hodnocení by měly být v režii vybraného komerčního partnera. Architektura využívá přístup založený na postupném vývoji, počítající s několika demonstračními lety. V současnosti NASA předpokládá tři demonstrační mise, přičemž poslední z nich by dopravila na povrch Měsíce první posádku.

Unfair podmínky strategie USAF

Noční pohled na Atlas 5 na startovací rampě. Dnes před osmou večerní by měl odstartovat

4. února 2019 odeslali zastupitelé z Kalifornie, Senátorka (Dem.) Dianna Feinstein a člen sněmovny reprezentantů (Rep.) Ken Calvert,  dopis ministryni vojenského letectva Heather Wilson, ve kterém požadují nezávislé vyhodnocení Strategie USAF pro soutěžení vesmírných startů (Air Force’s space launch procurement strategy). Kopii tohoto dopisu obdržely SpaceNews. Tato strategie podle nich vytváří unfair podmínky – pro kalifornskou společnost SpaceX (i když není v dopise jmenována) a vytváří pro ni soutěžní nevýhodu, vzhledem k tomu, že (na rozdíl od jejích hlavních konkurentů) nedostane od letectva žádné prostředky na úpravy svých komerčních nosičů na dosažení požadavků pro mise národní bezpečnosti.

Kosmotýdeník 334 (4.2. – 10.2.)

Pomalu končí již šestý týden roku 2019. Je proto čas podívat se na to, co vše zajímavého nám přinesla kosmonautika v uplynulých sedmi dnech. Kosmotýdeník se nyní v hlavním tématu zaměří na přípravu dalekohledu Jamese Webba, o kterém vám přinášíme konečně pozitivní zprávy. Podíváme se také na značně kritickou zprávu francouzského státního auditora ohledně konkurenceschopnosti Ariane 6, anebo se podíváme na konec pokusů o komunikaci s cubesaty MarCo A a MarCo B. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Vytiskněte si model planetky Bennu

Složená mozaika 12 snímků z kamery PolyCam pořízená 2. prosince ze vzdálenosti 24 kilometrů.

K 3D tiskárnám různých značek i produkčních metod má v posledních letech přístup stále více lidí. Tyto stroje dnes již neslouží jen k výrobě, či ověřování designu – stále častěji je lidé používají i pro zábavu ve volném čase a tisknou na nich všechno možné. Kromě věcí ryze užitečných (třeba pro dílnu či pro domácnost) si můžete vytisknout něco jen tak pro radost či na ozdobu. Věřím, že se mezi našimi čtenáři najde mnoho lidí, kteří již zkusili vytisknout třeba nějakou raketu či kosmickou sondu – vždyť na internetu takových modelů není málo. Ale už jste si někdy vytiskli model nějaké planetky? Že ne? Tak teď to můžete změnit – na webu mise OSIRIS-REx si totiž můžete stáhnout různé verze modelů asteroidu Bennu.

Ultima Thule je mnohem plošší, než jsme si mysleli

Dnes se podíváme na snímky, které sonda New Horizons pořídila jako poslední, když se 1. ledna 2019 vzdalovala rychlostí 50 000 km/h (13,8 km/s) od Ultima Thule. Fotky, o kterých je řeč, vznikly zhruba deset minut po maximálním přiblížení. „Jde o neuvěřitelnou sekvenci snímků. Nic podobného se doposud nepodařilo vyfotit,“ prezentuje nové fotky hlavní vědecký pracovník mise, Alan Stern. Nejde jen o nezvyklost snímků – fotky ukrývají i cenné vědecké informace o tvaru doposud nejvzdálenějšího navštíveného objektu. Už první fotky, které na Zemi dorazily po průletu, ukázaly, že Ultima Thule je tvořena dvěma spojenými tělesy, takže si vysloužila přezdívku sněhulák. Nyní se však ukazuje, že naše představy o tvaru tohoto objektu nebyly správné. Pomohly tomu právě fotky, které sonda pořídila při odletu od Ultima Thule.

ŽIVĚ: Jeden Cygnus opouští ISS a další se chystá

Tři měsíce poté, co na ISS dovezla několik tun nákladu, se kosmická loď Cygnus od firmy Northrop Grumman dnes oddělí od stanice. NASA TV bude celý manévr vysílat živě od 16:45 našeho času, přičemž samotné oddělení je plánováno na 17:10. V tomto článku najdete jako obvykle okno s přehrávačem. Celý proces vyžaduje, aby Anne McClain a David Saint-Jacques z 58. dlouhodobé expedice loď zachytili staniční robotickou paží. Pozemní operátoři pak vydají pokyn k povolení šroubů, které loď fyzicky poutají ke spodnímu portu modulu Unity. Po uvolnění paže domanévruje s lodí do místa vhodného k vypuštění.

K Marsu poletí rover Rosalind

Vozítko, které v rámci mise ExoMars 2020 vyrazí už příští rok k Marsu se včera dočkalo představení oficiálního jména – Rosalind Franklin. Jde o připomínku významné vědkyně, která pomohla určit strukturu molekuly DNA. Je tedy symbolické, že její jméno ponese rover pátrající po stopách života. Panel expertů vybral toto jméno ze 36 000 návrhů, které od července loňského roku posílali lidé ze všech členských států Evropské kosmické agentury. Celá soutěž výběru jména běžela pod hlavičkou Britské kosmické agentury, která zajišťuje i stavbu samotného vozítka.