AKTUALIZOVÁNO: Sojuz přistál netradičně do tmy

Už dnes se na Zemi vrátí tříčlenná posádka v Sojuzu TMA-17-M. Oleg Kononěnko, Kjell Lindgren a Kimija Jui nastoupili do svého lodi dnes poměrně brzy ráno našeho času. Pět minut před půl osmou se zavřel průlez mezi Sojuzem a stanicí a v 10:48 by se měl Sojuz od stanice oddělit. Až se od stanice vzdálí, otočí se proti směru letu a sníží svou rychlost, aby mohl vstoupit do atmosféry. K přistání do kazašské stepi by mělo dojít ve 14:12 našeho času, což je zhruba dvě hodiny po místním soumraku.Sojuz tedy bude poměrně netradičně přistávat za tmy.

Zenit stojí na hraně propasti

Technici před několika hodinami vyvezli ukrajinsko-ruskou raketu Zenit po kolejích na startovní rampu 45 kosmodromu Bajkonur. Tady byla s pomocí hydraulických zvedáků vztyčena do svislé polohy a nyní tu čeká na start. Na první pohled nic neobvyklého – Zenit přece startoval více než osmdesátkrát. Nad tímto startem se ale vznáší podivný opar nejistoty. Všechny ukazatele totiž naznačují, že jde o vůbec poslední start této rakety. V dnešním článku se podíváme jak na samotný start, tak i na výhled do dalších let, který není vůbec růžový.

Fantastické video z přípravy lodi Cygnus

Loď Cygnus je od včerejška úspěšně připojena k Mezinárodní vesmírné stanici, ale vraťme se v čase zpátky. Nahlédněme do nedávných dní, kdy byl ještě Atlas na startovní rampě a Cygnus se teprve připravoval v čisté místnosti. NASA totiž vydala mimořádně povedené video, které ukazuje, jak probíhá příprava lodi před zavřením aerodynamického krytu, jaký je vývoz na rampu, usazení na raketu a samotný start. Myslíte si, že všechny tyto procedury znáte? Je to docela pravděpodobné, ale tohle video vás zaskočí technologickým provedením – je ve vysokém (FullHD) rozlišení a navíc disponuje 60 snímky za sekundu, takže se všechny pohyby přehrávají mimořádně plynule a přirozeně.

Tmavý marsovský písek

Sol 1184 detaily zrn písku. Foto: NASA/JPL-Caltech/MSSS

Je to už zhruba týden, co si může robot Curiosity zblízka prohlížet tmavý písek velké marsovské duny. Kromě kamer na stěžni k tomu využívá mikroskopickou kameru na konci robotické paže. Mezitím probíhá dálkový průzkum blízkého i vzdáleného okolí. My se ale zaměříme především na dvě hlavní věci. Tou první bude pochopitelně tmavý písek. Jak je velký, má různě veliká zrna? Proč je tmavý? Dále se podíváme na zajímavé světlé žilky i tlustší žíly v okolních horninách. V nedávném článku, kde jsme rozebírali aktuální dění, jsme zmínili, že Curiosity nejprve podrobně prozkoumá velkou písečnou dunu označenou číslem 1. Ovšem robotické vozítko mezitím zakotvilo nejprve u vedlejší „Dune 2“ a průzkum probíhá nejprve zde.

AKTUALIZOVÁNO: Modernizovaný Cygnus u ISS

Čtvrtá zásobovací loď Cygnus a zároveň první zástupkyně z vylepšené řady dorazila k Mezinárodní vesmírné stanici. V útrobách lodi se ukrývá téměř tři a půl tuny nákladu – hlavně zásoby pro posádku, ale jsou tu i vědecké přístroje, nebo potřeby pro počítače, či výstupy do volného prostoru. Pokud půjde všechno podle plánu, měli by astronauti zachytit loď s pomocí staniční robotické paže a následně ji připojit k modulu Unity. Zachycení je plánováno na 12:10 našeho času a v tomto článku budete mít možnost celou operaci sledovat živě.

Venuše dostala zpožděnou návštěvu

Když se 20. května roku 2010 vydala k Venuši japonská sonda Akatsuki (též označovaná jako Venus Climate Orbiter (VCO), nebo PLANET-C), spřádali vědci plány na to, jak to bude pěkné, až se sonda usadí na oběžné dráze kolem druhé planety Sluneční soustavy. Kolem Venuše v té době kroužila evropská sonda Venus Expres, takže se nabízelo krásné spojení dat z obou sond, což je po vědecké stránce vždycky ohromně důležité – každá sonda zkoumá jiné místo planety, takže odborníci mohou porovnávat podmínky ve stejném čase na různých místech. Jenže všechny naděje vyhasly šestého prosince 2010.

Věda na ISS – Robotika

Jak už pravidelní čtenáři vědí, jednou za měsíc se na našem blogu věnujeme povedenému seriálu StationLIFE z produkce NASA, který se věnuje vědeckým výzkumům prováděným na palubě ISS. Každý díl se zaměřuje na určitý obor a dnes bude řeč o tématu, které je pro spoustu fanoušků techniky velmi zajímavé – o robotice. Podíváme se tedy především na staniční rameno, které dokáže manipulovat se zásobovacími loděmi, ale pozadu nezůstane ani robotický pomocník astronautů – Robonaut 2, který byl na stanici dopraven již před několika lety.

Kosmický šatník 4. díl

Ed White během své EVA

Program Gemini, často tak trochu opomíjený a stojící ve stínu Apolla, znamenal pro NASA definitivní krok k plnohodnotným orbitálním operacím, se vším, co k nim patří. EVA, dokování, rendez-vous za různých podmínek, dlouhodobé lety – to vše bylo možno v plánech pro Gemini nalézt a to vše bylo také posléze realizováno. Pro ambiciozní program však bylo zapotřebí najít nová konstrukční řešení. Ani skafandry nebyly výjimkou. Zpočátku byl potenciální hlavní kontraktor pro vývoj a výrobu skafandrů Gemini jasný: firma B.F.Goodrich své kvality potvrdila při misích Mercury a nikdo nečekal výraznou změnu v tomto smyslu. Své návrhy přihodila také firma Arrowhead Rubber Co. a obě firmy vyvinuly prototypy svých skafandrů. Pro své návrhy použily osvědčený systém „pomerančových“ ohybů v kloubech (pomerančových proto, že připomínaly měsíčky pomeranče) a probíhala také evaluace skafandrů s odnímatelnými nohavicemi a rukávy pro větší pohodlí při dlouhodobých letech. Ovšem nikdo netušil, že v pozadí existuje třetí hráč, který svůj vývoj financuje z vlastních zdrojů, a jeho návrhy jsou mnohem lepší, než u dvou zmíněných výrobců…

SLEDUJEME: Tajný ruský satelit čeká zničení

Včera se kolega Lukáš Houška ve svém Kosmotýdeníku věnoval kromě jiného startu ruské rakety Sojuz 2-1v, která měla na oběžnou dráhu vynést armádní satelit Kanopus ST, který je podle všeho určený k detekci ponorek. Selhalo jedno ze čtyř pyrotechnických zařízení, které mělo zajistit separaci vynášené družice od horního stupně Volga. Obě tělesa nyní zůstávají spojená a míří k nekontrolovatelnému zániku v atmosféře, který by mohl přijít už zítra, tedy v úterý 8. prosince. Přesné místo zániku zatím neznáme, ale v průběhu dalších hodin by se mohly začít odhady alespoň částečně zpřesňovat. V tomto článku se Vám budeme snažit přinášet průběžně aktualizované informace.

Úspěšný reparát po pěti letech

Sonda Akatsuki

Studentka Akatsuki v roce 2010 ve třídě „Venuše“ nezvládla předmět „brzdící zážeh“ a profesorka „nebeská mechanika“ byla nekompromisní – šance na reparát přijde až za dlouhých pět let! Tak nějak by mohl vypadat personifikovaný příběh japonské sondy Akatsuki, který byl dnes ráno korunován úspěchem. „Studentka“ nic nepodcenila a opakovaný pokus zvládla na výbornou. 51 minut po naší půlnoci začal brzdící zážeh trvající 20 minut a 30 sekund a po jeho dokončení byla Akatsuki na protáhlé oběžné dráze kolem druhé planety sluneční soustavy.