Administrátoři NASA – 2. díl

V minulém díle jsme si řekli něco málo o stvoření NASA a o lidech v jejím vedení. Seznámili jsme se se jmény prvních pěti administrátorů: Thomas Keith Glennan, James Edwin Webb, Thomas Otten Paine, James Chipman Fletcher a Robert Alan Frosch.  O prvním z nich, T. K. Glennanovi jsme si řekli něco bližšího. Je třeba si uvědomit, že zejména pozice administrátora je vysoce politická a není výjimkou, že po ukončení volebního období jednoho prezidenta, končí i administrátor NASA. U jeho zástupce tomu tak naopak většinou nebývá a ten potom jako zastupující administrátor řídí NASA po přechodné období, které v historii trvalo 24 – 458 dní.

Pozemní zkoušky servisování satelitů

Navrhnout, postavit a vypustit družici není nic levného. Jeden exemplář, jehož provoz je užitečný milionům lidí, může zcela běžně stát i stovky milionů amerických dolarů. V současné době jsou družice vyřazovány z provozu, jakmile jim dojde palivo. Ale do budoucna se rýsuje další možnost – servisování družic, které by prodloužilo jejich životnost. Díky tomu by provozování družic mělo být udržitelnější, dostupnější a pružnější. NASA usiluje i rozvoj těchto technologií, které by mohly otevřít brány do světa, kde robotická kontrola, údržba a prodlužování života družic nejsou jen výrazy ze sci-fi.

Start větrné družice klepe na dveře

Vypuštění družice Aeolus, evropského projektu, který bude poprvé sledovat globální vzdušné proudy v reálném čase, se již nebezpečně blíží. Pokud se nic nepokazí, odstartuje tento hlídač větrů na oběžnou dráhu za méně něž měsíc. Ponese s sebou sofistikovaný přístroj s laserem využívající Dopplerův jev, kterému se říká Aladin. Kombinace dvou laserů, velkého teleskopu a mimořádně citlivých senzorů z něj dělá jeden z nejpokročilejších vědeckých přístrojů, jaký se kdy dostal na oběžnou dráhu. Než však dojde ke startu z kosmodromu v jihoamerickém Kourou, musí se pozemní týmy na tuto událost důkladně připravit. Nezbývá než věřit, že jim během dalších týdnů nevezme nějaká nečekaná událost vítr z plachet.

Pomohou astronauti astmatikům?

Astronaut a astmatik spolu mají společného více než jen první tři písmena. Na našem webu se snažíme čas od času věnovat vědeckému přínosu, který kosmonautika má. Jenže v mnoha případech může být složité si průběh experimentu představit a proto velmi oceňujeme videa Evropské kosmické agentury s německým astronautem Alexanderem Gerstem. Ve videích jsou rozhovory natočené ještě před startem, kdy astronaut popisuje daný experiment a obrazovou složku tvoří reálné záznamy z paluby ISS, kde Alexander daný experiment provádí. Dnes se podíváme na pokus zvaný Airway monitoring, který by mohl pomoci milionům lidí s astmatem.

Kosmotýdeník 306 (23.7. – 29.7.)

Objev tekuté vody na Marsu, start Falconu 9, plavba hned dvou prvních stupňů Falconu 9 na dvou plošinách do přístavů, test lodi VSS Unity… na jeden týden opravdu mnoho kosmonautických událostí. A to ještě není vše. Krom zmíněných témat, se v hlavním článku Kosmotýdeníku budeme věnovat také tomu, že teleskop TESS vkročil do první vědecké pozorovací fáze! A data, která brzy dorazí, budou jistě velmi zajímavá. Pravidelný přehled nejzajímavějších událostí uplynulého týdne v kosmonautice je připraven. Přeji vám při čtení Kosmotýdeníku pěknou neděli a fajn chvíle strávené s kosmonautikou.

Falcon poprvé sklopil nohu

Když měl premiéru finální typ Falconu 9 označovaný jako Block 5, zmiňovalo se mezi mnoha novinkami i to, že u této verze je možné přistávací nohy sklopit. U dřívějších prvních stupňů se musely nohy odmontovat. Jenže jaké bylo překvapení, když se u prvního Blocku 5 nohy odmontovaly. Důvod, že stupeň podstoupí (jakožto první zástupce nové verze) zevrubnou kontrolu a nohy by se musely tak jako tak odmontovat, byl logický. Čekali jsme tedy na další Block 5 a těšili se, zda tentokrát ke sklopení dojde, či nikoliv. A včera večer našeho času přišla z Floridy dobrá zpráva – první noha se sklopila.

Cesta k Exploration Mission-1 a 2 (ohlédnutí za 2. čtvrtletím a výhled na 3. čtvrtletí 2018)

Modul Orionu pro posádku pro pilotovanou misi EM-2, 26. července

Před téměř padesáti lety se k našemu vesmírnému souputníkovi postupně vypravilo devět pilotovaných kosmických lodí. Dvanáct amerických astronautů na Měsíci přistálo, další pobývali v jeho blízkosti. Od té doby jsme na příliš dlouhou dobu uvízli na nízké oběžné dráze Země. Po třech desítkách let vizionářské rétoriky amerických prezidentů o pilotovaném průzkumu Měsíce, Marsu, případně asteroidu, bylo před pár dny dokončeno svařování kabiny kosmické lodě Orion, jejímž úkolem je opět dostat astronauty NASA do blízkosti Měsíce. Devítidenní pilotovaná mise tohoto exempláře, zahrnující oblet Měsíce, je připravována na rok 2022 s tím, že může být odložena o rok ve prospěch jiného nákladu nosné rakety SLS – kosmické sondy Europa Clipper, určené pro studium Jupiterova měsíce Europa. Orion bude první pilotovanou lodí NASA od letu raketoplánu Atlantis v červenci 2011. V porovnání s úvodními pilotovanými lety Apolla, které se uskutečnily před padesáti roky, bude mise Orionu zahrnovat jak prvky mise Apolla 7, tak i Apolla 8. Pilotovanému letu bude předcházet šestadvacetidenní nepilotovaný let Orionu na vysokou oběžnou dráhu Měsíce a zpět na Zemi, který je připravován na rok 2020, a který i při kritickém pohledu převyšuje několikahodinové lety lodí Apollo 4 a 6. Podívejme se, jak pokročily přípravy na obě mise Orionu od minulého čtvrtletního souhrnu.

Globální prachová bouře na Marsu pomalu končí

Podle dostupných údajů začal před pár dny konec prachové bouřky, která v minulých týdnech zasáhla celý Mars, což je vidět i na snímku, který 18. července pořídit Hubbleův teleskop a který jsme použili jako náhledovou fotku tohoto článku. Tato zpráva je sice potěšující, ale nesmíme zapomínat, že ještě několik týdnů (či dokonce měsíců) bude trvat, než jemné prachové částice klesnou z atmosféry k povrchu a nebe se pročistí. Právě na čisté nebe čeká americký rover Opportunity, aby mohl s pomocí solárních panelů dobít své baterie. Poslední signál z vozítka přišel na Zemi 10. června – pak bylo prachu v atmosféře tolik, že solární panely nestíhaly vyrábět dostatek energie a rover přešel do hibernace.

TOP5: Kosmické projekty, které se nedočkaly realizace

Roky přípravy, práce tisíců lidí, investované miliardy dolarů –  a na konci je (slušně řečeno) jedno velké nic. Obří kosmické programy, které nebyly dotažené do konce, sice nejsou pilíři historie, ale přesto v ní mají své místo. A rozhodně bychom na ně neměli zapomínat. Ze „slepých uliček“ se můžeme poučit. Nehledě na to, že se mnohé z nich staly „podhoubím“ dalšího směrování kosmonautiky. Navíc nám pomáhají pochopit kontext ostatních programů, které do vítězného konce dotaženy byly. A v neposlední řadě se nad nimi můžeme zasnít a na chvíli popustit uzdu fantazii. Co by bylo, kdyby…

Ryugu hezky zblízka

Japonská sonda Hayabusa 2 dorazila 27. června k asteroidu Ryugu a od té doby udržovala vzdálenost zhruba 20 kilometrů. Tato pozice je označována jako domovská (home position) a sonda z ní prováděla průzkum asteroidu. V týdnu od 16. července sonda začala snižovat vzdálenost od asteroidu, až se dostala na pouhých šest kilometrů nad povrch. Právě při této příležitosti sonda kromě mnoha měření pořídila také fotografii, na které jsou vidět detaily povrchu asteroidu. Japonci jsou zatím na snímky Ryugu poměrně skoupí a proto si pojďme vychutnat aktuální snímek, který vznikl 20. července.