Let Jurije Gagarina byl pro Sovětský svaz nepopiratelným triumfem, jenž opět dokázal všem, že ostatním světem často opovrhovaná země rozhodně má co říci i co se technologického pokroku týče. Nikita Chruščov již od dob vypuštění prvního Sputniku velmi dobře pochopil, že vesmír se stal nejen kolbištěm armád a zpravodajských služeb, ale také velmi účinným nástrojem propagandy a výkladní skříní daného typu společenského zřízení. Také tento nejnovější úspěch domácího kosmického programu hodlal využít v maximální možné míře. De facto vzápětí po letu Gagarin nastoupil na horskou dráhu zahraničních i domácích cest, mítinků, schůzí a recepcí, v jejichž rámci měl figurovat coby živý důkaz toho, že socialistické zřízení dokázalo svou nadřazenost nad prohnilým kapitalistickým západem. Paradoxně ovšem z oné vlny publicity vyplývalo několik velmi nepříjemných a choulostivých, přesto však nutných kroků, kdy jisté části prvního kosmického letu musely být zahaleny pod mlžný závoj polopravd, dezinformací a v některých případech bezostyšných lží. Některé z nich byly identifikovány až s poměrně velkým odstupem. Možná…