Tento týden rozvířil zejména let Super Heavy Starship, kterážto sestava letěla naposledy v současných vývojových verzích. A ačkoli i tomuto tématu se budeme věnovat, v týdnu se děly i další věci. Jako hlavní téma si Kosmotýdeník tentokrát zvolil souhrn jedenáctiletého sběru dat z družic Swarm, které studují magnetické pole Země a osvětlují záhady kolem magnetických anomálií. V dalších tématech nás čeká převoz lodi Orion do VAB, nový lunární modul s nosností tři tuny a přípravy na start japonské zásobovací lodi HTV-X. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Novinky ze sledování Magnetického pole Země

Vědci využili balík dat nasbíraný za 11 let, který obsahuje měření magnetického pole z družicové konstelace Swarm od Evropské kosmické agentury a zjistili, že oslabená oblast v magnetickém poli Země nad jižním Atlantikem – známá jako Jihoatlantická anomálie – se od roku 2014 rozšířila o plochu téměř poloviční velikosti kontinentální Evropy. Zemské magnetické pole je pro život na naší planetě zásadní. Je to komplexní a dynamická síla, která nás chrání před kosmickým zářením a nabitými částicemi ze Slunce. Znalost jeho fungování je tak pro budoucnost lidstva zásadní.

Magnetické pole je z velké části generováno pohybem vnějšího roztaveného jádra Země, které je tvořeno železem, niklem a dalšími kovy, asi 3 000 km pod našima nohama. Funguje jako rotující dynamo a vytváří elektrické proudy, které zase generují naše neustále se měnící elektromagnetické pole. Takto se dá zjednodušeně popsat, ale jeho vznik, fungování a vnější projevy jsou mnohem složitější a komplexnější.

Mise Swarm (součást programu Earth Explorer), vyvinutá v rámci programu ESA Earth Observation FutureEO, se skládá z konstelace tří identických družic, které přesně měří indukci magnetosféry Země. Swarm se tedy zaměřuje zejména na průzkum zemského jádra a procesů v něm probíhajících, magnetismu litosféry, vodivosti zemského pláště, elektrických proudů v ionosféře a magnetosféře a vlivu slunečního větru na svrchní vrstvy atmosféry.

Díky této výjimečné misi vědci získávají více informací o různých zdrojích magnetismu, aby dokázali lépe pochopit, jak a proč magnetické pole na některých místech slábne a na jiných zesiluje. Oslabené pole jižního Atlantiku bylo poprvé identifikováno jihovýchodně od Jižní Ameriky v 19. století. Dnes je Jihoatlantická anomálie obzvláště zajímavá pro bezpečnost kosmických aktivit, protože družice prolétající nad touto oblastí čelí vyšším dávkám příchozího záření. To může vést k poruchám nebo poškození kritického hardwaru a dokonce i k přepínání do bezpečnostního módu. Proměny této anomálie si můžete prohlédnout zde.

Nejnovější výsledky mise Swarm, publikované tento měsíc v časopise Physics of the Earth and Planetary Interiors, ukazují, že zatímco se Jihoatlantická anomálie mezi lety 2014 a 2025 stabilně rozšiřovala, oblast Atlantského oceánu jihozápadně od Afriky zaznamenala od roku 2020 skokové oslabení magnetického pole Země. „Jihoatlantická anomálie není jen jedna ucelená porucha,“ říká hlavní autor studie Chris Finlay, profesor geomagnetismu na Technické univerzitě v Dánsku. „Směrem k Africe se mění jinak než poblíž Jižní Ameriky. V této oblasti se děje něco zvláštního, co způsobuje intenzivnější oslabení pole.“ Toto chování souvisí s podivnými vzory v magnetickém poli na hranici mezi tekutým vnějším jádrem Země a jejím pláštěm, známými jako oblasti reverzního toku. Profesor Finlay vysvětluje: „Normálně bychom očekávali, že na jižní polokouli uvidíme siločáry magnetického pole vycházející z jádra. Pod Jihoatlantickou anomálií však vidíme neočekávané oblasti, kde magnetické pole místo výstupu siločar z jádra, se vrací zpět do jádra. Díky datům z družic Swarm můžeme vidět, jak se jedna z těchto oblastí pohybuje na západ nad Afrikou, což přispívá k oslabení Jihoatlantické anomálie v této oblasti.“

Nejnovější model magnetického pole generovaného jádrem Země představuje nový milník pro družice Swarm agentury ESA, které nyní poskytly nejdelší nepřetržitý záznam měření magnetického pole z kosmického prostoru. Družice byly vypuštěny 22. listopadu 2013 jako čtvrtá mise Earth Explorer. Na jejich palubě jsou i české akcelerometry z VZLÚ.  Družice již dávno přežily svou původní konstrukční životnost a staly se nedílnou součástí dlouhodobých výzkumů, poskytly data pro kritické provozní služby a vydláždily cestu pro budoucí generace družic se stejným zaměřením. Data ze Swarm jsou základem globálních magnetických modelů používaných pro navigaci, monitorují nebezpečí kosmického počasí a umožňují unikátní vhled do komplexního procesu života magnetického pole Země. Nejnovější výsledky zdůrazňují dynamickou povahu zemského magnetismu. Například na jižní polokouli je jeden bod, kde je magnetické pole obzvláště silné, a na severní polokouli jsou další dva – jeden kolem Kanady a druhý kolem Sibiře. „Když se snažíte pochopit magnetické pole Země, je důležité si uvědomit, že se nejedná jen o jednoduchý dipól, jako tyčový magnet. Pouze s pomocí družic, jako je mise Swarm, můžeme tuto strukturu plně zmapovat a sledovat její změny,“ řekl profesor Finlay. Navíc do celého procesu vstupuje i Slunce s jeho jedenáctiletými cykly. V dobách silné aktivity Slunce, čelí magnetosféra silným energiím přicházejícím od naší hvězdy, což ji značně deformuje. Swarm díky svému dlouhodobému měření dokáže celý tento proces mapovat.

Kosmický přehled týdne:

Do budovy VAB byla v pátek přesunuta kabina lodi Orion s její záchrannou věžičkou a krytováním. Jedná se tak o další spěšně dokončený milník v přípravě mise Artemis II. V hale VAB na Kennedyho kosmodromu je již centrální stupeň rakety SLS a pomocné urychlovací motory a také druhý stupeň. Loď čeká připojení k hornímu stupni a pak bude následovat série testů. Pokud vše půjde dle plánu, mohla by už v únoru 2026 mise Artemis II odstartovat. První pilotovaná mise programu Artemis zamíří nejdříve na oběžnou dráhu Země, kde posádka provede mnoho testů, včetně nacvičování přiblížení k cílovému tělesu (hornímu stupni). Pokud vše dobře dopadne, provede poté manévr, který jí pošle na dráhu, která loď nechá obletět Měsíc a vrátit se na Zemi.

Tom Muller, známý jako architekt motoru Merlin, používaném na raketách Falcon 9, řídí nyní startup zvaný Impulse Space. Tato společnost nyní odhalila svůj nový lunární lander, který by měl mít nosnost tří tun na povrch Měsíce. Toto oznámení zdůrazňuje ambice společnosti zaplnit – jak samá říká „kritickou mezeru“ v oblasti přepravy nákladu na Měsíc a stát se klíčovým hráčem v rostoucím závodě o komerční kosmické služby. Společnost již dříve představila a dvakrát úspěšně předvedla kosmický tahač Mira, který umožňuje rozmístit menší náklad po více oběžných drahách, či doplňovat palivo. Pracuje také na zařízení Helios, které je nezávislé na nosné raketě a po vynesení je schopno dopravit až čtyři tuny nákladu na geostacionární dráhu. Nyní cílí na vývoj lunárního modulu o specifické nosnosti. Dnešní vyvíjené systémy zahrnují třeba Starship, která má mít nosnost až 100 tun. Dále Blue Moon Mark 2 od Blue Origin, jehož nosnost má být 30 tun v jednosměrné konfiguraci. Od stejné firmy je vyvíjen modul Blue Moon Mark 1, který má kapacitu tří tun srovnatelnou s plány Impulse. Mezi malé moduly patří Blue Ghost od Firefly, navržený pro 240 kilogramů a Griffin od Astrobotic s nosností 625 kilogramů. Tato rozmanitost podtrhuje různé požadavky na přístup k Měsíci, přičemž Impulse přímo konkuruje Blue Moon Mark 1 tím, že nabízí krátkodobé a jednodušší řešení s nosností několika tun. Klíčovou výhodou konstrukce Impulse je jeho integrace se stávající technologií. Přistávací modul bude vynesen na tahači Helios, který zajistí cestu cestu od Země k Měsíci a na oběžnou dráhu Měsíce – čímž se výrazně zjednodušuje celá architektura. Je pozoruhodné, že systém se vyhýbá doplňování paliva v kosmu, což je pro ostatní konkurenty složitý požadavek. Nepojmenovaný motor přistávacího modulu bude používat stejné palivo na bázi oxidu dusného a ethanu jako motory Saiph v tahači Mira, které se osvědčily během uskutečněných dvou letů. Tato volba nabízí bezpečnější a méně toxickou alternativu k hypergolickým palivům. Stejně jako Helios, je i nový modul kompatibilní s více nosiči, konkrétně s raketami Falcon 9, Falcon Heavy, Starship, New Glenn, Vulcan, Eclipse, Ariane 6 a H3. První starty plánuje společnost na rok 2028, kdy má v plánu na Měsíc během dvou misí dopravit 6 tun nákladu.

Přehled z Kosmonautixu:

Pojďme si shrnout, kterým tématům jsme se na tomto webu v průběhu týdne již věnovali. Začali jsme několikrát odloženým Živě a česky komentovaným přenosem ze startu rakety Falcon 9, která vynášela další várku družic konstelace Kuiper. V pondělí na vás čekal nový díl seriálu Aleše Svobody, který pro vás dokumentuje svůj výcvik. Zásadní událostí týdne byl start sestavy Super Heavy Starship. Jedenáctý integrovaný let byl posledním letem současné verze Super Heavy Starship a byl víceméně úspěšný. Start jsme pro vás komentovali Živě a česky. Usazením slunečního štítu a fotovoltaických panelů dokončili inženýři konstrukci teleskopu Plato, což je mise Evropské kosmické agentury, která má hledat exoplanety podobné Zemi. Francouzská kosmická agentura CNES oficiálně zahájila stavbu nového víceuživatelského zázemí pro starty na území kosmodromu CSG ve Francouzské Guyaně. Kosmické síly (USSF) a Velitelství kosmických systémů (SSC) zadaly společnost Blue Origin stavbu nového zařízení pro zpracování nákladů na Mysu Canaveral. Cílem je rozšíření možností posílání nákladů do kosmu. Následoval další Živě a česky komentovaný start sledoval start rakety Falcon 9, která vynášela 21 družic pro transportní vrstvu Tranche 1. I nadále sledujeme přípravu a výrobu stanice Gateway, která přežila klinickou smrt a její příprava i přes shutdown a škrty v NASA stále běží. Živě jste mohli sledovat první letošní výstup ruských astronautů do volného prostoru. Jak prostředí ISS mění kvalitu a metodologii výzkumu? Na to vám odpověděl další článek. Institut pro strukturu a design německé agentury DLR dodal na Institut kosmických systémů DLR v Brémách kvalifikační model přistávací nohy demonstrátoru znovupoužitelné rakety Callisto ke zkouškám. Odborníci z ESA s kolegy z firem ArianeGroup a MT Aerospace pracují na projektu pojmenovaném Phoebus, jehož cílem je posoudit proveditelnost nahrazení kovových nádrží na horním stupni rakety Ariane 6 nádržemi z uhlíkových vláken vyztužených plastem. Představili jsme vám také historicky první exemplář japonské zásobovací lodě HTV-X, která nahradí vysloužilé a zastaralé nákladní kosmické lodě HTV.

Snímek týdne:

Na snímku je japonská zásobovací loď HTV-X, která se už 21. října kolem čtvrté hodiny ranní, měla vydat na svůj první let k Mezinárodní kosmické stanici. Nakonec však byl start kvůli špatnému počasí odložen nejméně o dva dny. Přesný temrín startu bdue onámen, jakmile bude k dispozici lepší předpověď počasí. Fotografie byla pořizována během procesu uzavírání do aerodynamického krytu rakety H3 a je na ní hezky vidět, jak je loď velká. Jedná se o náhradu starších japonských lodí HTV.

Video týdne:

V tomto týdnu proběhla jedenáctá zkušební mise sestavy Super Heavy Starship, která zopakovala trajektorii letu předchozího testu. Byl to také poslední let této vývojové verze Starship a Super Heavy. Videem týdne se stává dronový záběr na přistávající Starship v Indickém oceánu.

Zdroje informací:
https://www.esa.int/
https://cs.wikipedia.org/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://en.wikipedia.org/

Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/var/esa/storage/images/esa_multimedia/images/2013/11/swarm_constellation/13381065-2-eng-GB/Swarm_constellation_pillars.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e6/1-s2.0-S0031920125001414-gr3.jpg
https://pbs.twimg.com/media/G3Xy8iFacAAXRtx?format=jpg&name=medium
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2025/10/NSF-2025-10-14-12-45-30-469-1920×1073.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2025/10/NSF-2025-10-14-12-44-19-054-1920×1073.jpg